Zafouká nový vítr?

Nebudu se zabývat historií jazykového vývoje češtiny. Jen bych se chtěl zmínit o nesmírných zásluhách lidí, jako byl M. Tyrš, který vytvořil nejen české sportovní a tělovýchovné názvosloví, ale dodnes používané názvosloví vojenské. Dnes máme jako součást Akademie věd celý Ústav pro jazyk český. Ten však, namísto aby nacházel české ekvivalenty pro nové jevy pouze inventarizuje a komentuje nová slova a nedělá nic pro to, aby čeština zůstávala dostatečně srozumitelnou i pro ty občany, kteří neovládají angličtinu či němčinu. Typickým dokladem pro toto tvrzení může být odborný článek, řešící, zda německý výraz Kurzarbeit se má skloňovat v mužském či ženském rodu. O tom, že by se měl nalézt jednoduchý a všem srozumitelný výraz český (např. zkráce) se snad ani neuvažovalo.

Zdá se mi, že Ústav zcela resignoval na aktivní ovlivňování významu českého jazyka ve veřejném životě. Neagituje proti hromadnému pojmenovávání nových významných budov anglickými názvy, neprotestuje proti pojmenovávání obchodů cizími názvy. Mám porozumění pro to, aby na Královské cestě byly minimarkety, v nichž cizinci najdou co potřebují, nechápu ovšem, proč jsou obchůdky či krámky anglicky označovány v oblastech obydlených Čechy.

Také se mi nelíbí nápady povyšovat jazykovou negramotnost do spisovné češtiny, např. uznáním výrazu abysme za spisovný výraz, nebo toleranci k nepřechylování vlastních ženských jmen, která je jednou z vymožeností českého jazyka.

Dalo by se psát o dalších zklamáních z činnosti Ústavu, z pasivity a neochoty se angažovat za čistotu jazyka. Myslím, že by češtináři měli lobovat za přijetí jazykového zákona, jaký mají v mnoha evropských zemích. Že by měli veřejně poukazovat na jazykovou nedostatečnost hlasatelů, moderátorů, kteří neumějí skloňovat číslovky, na základní neporozumění významu slov.

V inflaci tiskovin všeho druhu, i reklamy, je plno hrubých gramatických chyb, o vulgárních a nespisovných výrazech ani nemluvě. Osoby v tisku a za mikrofony neumějí říci v čem spočívá problém, ale věci jsou „o tom“. Jiné věci jsou základnější a dokonce i nejzákladnější či nejoptimálnější, jakoby základ slova ( a mnoha dalších) již sám nevyjadřoval krajní mez. Odborná mluva je hustě prokládána cizími slovy, ačkoliv pro daný význam má čeština odpovídající výraz ryze český. S tímto nešvarem se však můžeme setkávat nejen v odborné mluvě, ale i jinde, přičemž autoři se mnohdy snaží zbytečným používáním cizích slov dodat textu punc vážnosti či vědeckosti. Většinou jde ovšem o nedostatečnou jazykovou kulturu, které si nikdo nevšímá a všichni ji tolerují. Vzniká podivný vyjadřovací jazyk, který by se dal nazvat čeklish.

Základní rys národa spočívá ve společném jazyku, území, kultuře a samostatnosti v rozhodování o věcech společných všem. Právě společný jazyk je na prvním místě a je trestuhodné, že instituce, od níž by každý uvědomělý občan čekal, že bude nesmlouvavým obhájcem češtiny jako národního jazyka, neplní svůj úkol.

Od nového ředitele Ústavu pro jazyk český očekávám, že nastolí nový trend tvrdé obrany jazyka bez ohledu na možnost, že by se mohl stát pro některé politiky nežádoucí osobou. Doufejme, že patří mezi lidi, kteří jsou ochotni nasadit svou osobu do boje za správnou věc.

Ivo Krieshofer