Pane docente, co Vám říká slovanská otázka a co má říci čtenářům? Čím je dnes aktuální?

Slované se dnes setkávají častěji než v minulosti, přestože zdaleka ne všechny slovanské národy jsou si tak blízké jako Češi a Slováci. Nejen díky turismu, ale například také obchodně a pracovně. Pokud se spolu Slované potkají, po počátečním ostychu u nějaké té večeře, poté co se vyčerpá zvolený světový jazyk pro komunikaci, to nakonec stejně skončí v mezislovanštině, protože jejich jazyky jsou zkrátka příbuzné. Slovanská otázka je smysluplná, vždyť to na slovanských jazycích musí poznat každý.

Máte na mysli novoslověnštinu, vámi vytvořený umělý jazyk?

Ne, mám na mysli amatérskou mezislovanštinu. Někdo se učil rusky, zná pár slov slovensky a polsky a ty použije například na dovolené v Chorvatsku nebo Bulharsku. Takže se pak mluví pomocí více slovanských jazyků dohromady. Když ruské slovíčko nezná, tak použije slovenské, polské, připojí k němu jižanskou koncovku a tvrdší přízvuk, aby to napodobilo místní jazyk. Výsledkem je, že si lidé tak nějak rozumějí, hlavně když se během večeře ještě něco vypije.

Týká se toto i mladé generace, ta přece už anglicky hovoří bez problému?

Mladá generace se příliš utápí ve své jednoduché angličtině, kterou hovoří opravdu všichni ale přesto špatně. Opravdu se stává, že například už i české a slovenské děti mezi sebou hovoří zpočátku anglicky, protože je zaskočí cizí přízvuk. Pokud však setkání trvá dostatečně dlouho, tedy i další den, vrátí se ke svým původním rodným jazykům a postupně se učí využívat jejich podobnosti. Z turistických destinací dobře známe situace, že angličtina je považována a někdy i vynucována jako jediný možný jazyk. Především mladá generace je angličtinou úplně posedlá; stává se mi, že když si někde ve slovanské turistické oblasti kupuji knihu napsanou místním jazykem, tak mě mladá prodavačka nebo prodavač odpovídá svojí verzí angličtiny, přestože mým dotazům kladeným v místním jazyce nebo mezislovansky očividně rozumí. Máte pravdu, angličtina nás velmi rozděluje.

Co pojem evropanství? Je slovanská identita aktuální? Proč se slovanská myšlenka neprosadila doteď od 19. století? Není to spíše akademismus?

Když to zjednodušíme, tak kromě Ruska, které bylo od pádu Mongolské říše vždy politicky samostatné, cílem všech ostatních slovanských národů na západ od Ruska bylo až do 19. století se osvobodit z cizích nadvlád. Zde jsou kořeny toho, proč jsou Slované vyčleňováni mimo „západní“ Evropu směrem k Rusku, aby si údajně zachovali slovanskou identitu. Praxe je ale jiná: po první světové válce, kromě Lužických Srbů, všichni Slované získali politickou samostatnost v rámci svých vlastních států mimo ruskou říši, která se různě politicky proměňovala, až se nakonec v roce 1991 rozpadla, ale i tam v rámci staronových následnických států vládnou Slované. Takže ono „hejslovanství“ z 19. století, kterým se celá věc dnes znevažuje, vyrůstá z úplně jiných předpokladů jiného genia loci a času vůbec a neměli bychom moderní slovanství tímto snižovat na hodnotě. Přece i románské, germánské národy zažily svůj historický moment osvobození a sjednocení. Týká se to Francie, Itálie i Německa… naše národní ideály a slovanské strategické cíle z 19. století se v zásadě naplnily.

Otázkou nicméně zůstává, co máme dělat dnes? Někdo možná říká, že musíme rozbít EU a vystoupit z NATO, abychom dosáhli jakési vyšší fáze osvobození. Domnívám se, že tohle by byla hloupost. Slované v rámci Evropy tvoří 35% všeho obyvatelstva, z tohoto důvodu je slovanský klastr třeba brát velmi vážně jako součást evropské nebo chcete-li „západní“ civilizace. Slované do Evropy patří úplně stejně jako téměř stejně početní Germáni a Románi nebo mnohem méně početnější Keltové. Ostatně všichni dohromady používáme stále sobě trochu podobné indoevropské jazyky, máme podobnou mytologii i etnogenezi... Z tohoto hlediska, čistě hypoteticky, snad jen Finové, Estonci, Maďaři či Baskové tvoří v Evropě nějakou cizí menšinu, ale když se právem ani o nich nepochybuje, že nejsou praví Evropané, tak proč by měli být Slované mimo?

Řada Čechů neví, proč jsou Češi. Odkud se v nás mají vzít slovanské kořeny? Není to spíš zbožné přání?

Naše dnešní slovanské jazyky mají základ v praslovanštině a ta v praindoevropštině. Můžeme vyjít z lingvistického principu. Dokud budeme hovořit česky, budeme vždy i Slované. Přijímání křesťanství u nás původně neprobíhalo válkou, ale kulturní cestou v adaptovaném slovanském jazyce, tedy díky Cyrilovi a Metodějovi. Staroslověnština a písmo měly rozhodující sílu. Navíc v Rusku germánští Varjagové nebo v Bulharsku balkánští Thrákové a staří turkičtí Bulhaři se díky kulturnímu působení východní církve poslovanštili. Královské rody mohly být mezi sebou sice promíchány a byly vlastně vždy internacionální, ale původní obyvatelé se se Slovany slučovali a ti první se přizpůsobovali druhým. U nás na Velké Moravě však došlo mezi panovníkem a národem k rozkolu. Po smrti arcibiskupa Metoděje (885) náš panovník Svatopluk slovanskou liturgii zakázal a kněžstvo mluvící slovansky muselo odejít. Známe příběh o tom, jak dvě stě kněží bylo svlečených, bičovaných a vyhnaných přes Dunaj. Slavonizace se u nás zastavila a nahradila ji germanizace. Vezměte si například, že celá řada názvů německých měst v českém pohraničí a východních oblastech Německa jsou slovanská slova zkomolená do němčiny. Poněkud absurdní pak je, že například lidé z okruhu Konrada Henleina, ti plamenní ve 30. letech XX. století, měli prarodiče hovořící česky! Docházelo tedy ke germanizaci původních slovanských teritorií, a to nejen na území Českého království. Bulharská a ruská slavonizace ve svém vlastním kontextu, tam kde byla možná, byla stejně logický proces jako naše germanizace. Samozřejmě, a to je důležité, procesy asimilace, sbližování nebo oddalování, se v jednotlivých časech dějin odehrávají s různou rychlostí a odlišnými dopady.

Co slovanství a politika? T. G. M. a 'čechoslovakismus'. Této ideje vzájemnosti jsme se zřekli v roce 1993. Co blízkost Slováků a Čechů? Přesto jsme 'šli od sebe', aniž bychom se mezi sebou konstruktivně domluvili. Vzdor i územní blízkosti jsme se divergentně rozešli…

Vezměte si slovenské národní symboly: Jánošík na horách a král Svatopluk na Bratislavském hradě. My máme jinou historii … Viz naše bankovky: Anežka, králové Přemysl Otakar a Karel, vzdělanci Komenský a Palacký … 1000 let jsme byli od Slováků odděleni a většinu toho času jsme měli svůj prosperující samostatný stát. I taková slovenská hymna má militantní text, stejně jako polská nebo ukrajinská. Existují zkrátka jisté paradoxy. My Češi jsme si určitou historickou velikost už zažili, snad proto v textu naší národní hymny dnes nemusíme nikoho přesvědčovat, že „budeme a nezahyneme“. Onen militantizmus v některých národních hymnách jiných Slovanů je historicky namířen proti bývalému ujařmení, ale ani tak to nemusí být věc, která by dnes musela rozeštvávat vzájemnost slovanských národů. Situace z roku 1993 byla proto nepřirozená a našim národům uškodila, naštěstí ne tolik jako rozpad Jugoslávie nebo SSSR.

Pojďme zpět k jazykovědě. Souhlasíte s tvrzením, že aby jazyk nevyhynul, měl by být nositelem tzv. vysokých technologií? Pokud slovanské jazyky toto nebudou reflektovat, tak vyhynou, a to tak, že rychle a navzdory své více než tisícileté uvědomované historii. Co říkáte? Některé přednášky na našich univerzitách jsou v jiných jazycích. Výroba probíhá jinde ve světě. Co je dnes tmelem Slovanů? Co tmelí Čechy navzájem? Co nás tmelí se Slováky a ostatními Slovany?

Stále tvrdím, že kromě jazyka – vlastně nic! Bohužel, v historii řada Čechů zakládala školy v jihoslovanském prostoru, na Slovensku, byla bohatá občanská společnost a spolkový život – například různé Matice, Včely, Družstva a Sokolské jednoty, …... Ale dnes to je už jen ten jazyk.

Naše jazyky nevyhynou, pokud zde bude existovat sebevědomá střední vrstva se zájmem o českou kulturu. Chudina nemá problém s asimilací do cizího etnika, například emigranti do USA v době hospodářské krize třicátých let. Tito lidé mají úplně jiné problémy než udržování původní identity.

Dobře, ale mladí lidé hovoří suverénně anglicky. Jsou 'promořeni' současnými technologiemi, které na ně mluví jinak než česky. Hrozí nám tu migrační vlny z jiných koutů světa, které nemají zájem respektovat naši kulturu, používají moderní technologie, kterými zároveň opovrhují. Nemáte pocit ohrožení národní jazykové soudržnosti?

Každý živý jazyk je nositelem odpovídající kultury. Když se o svůj jazyk nebudeme starat, a když k podobnému jevu dojde i v jiných slovanských národech, dojde ke kolapsu slovanského kulturního prostoru a odnese to celá evropská civilizace ve své dnešní liberální, křesťanské a demokratické podobě. Abych navázal na svou předcházející úvahu. Tak jako chudina se v konečném výsledku chová i bohatá vrstva. Ta za svoje peníze prodává vlastní děti do zahraničních prestižních škol. Jejich děti studují v zahraničí, například děti ruských úředníků. Jestlipak jejich děti a děti jejich dětí budou mít ruskou identitu? Vezměte si, že půlka Rusů dnes žije v zahraničí. Co se děje v Rusku, se může stát u nás a málem se to děje… Konečně takto se chovají i naši politici. Jedna z našich někdejších ministryň školství také odeslala své robě vzdělávat se do cizojazyčného prostředí.

Jaké jsou dnes organizace působící ve prospěch slovanství?

Druhým rokem jsem předsedou zapsaného spolku Slovanská unie, kterou založil spisovatel Alexej Pludek v roce 1992 a která se odkazuje na tradici Prvního slovanského sjezdu v Praze v roce 1848, kterému předsedal otec národa František Palacký. Máme dvě základní činnosti. Především pořádáme zásluhou našeho člena a programového ředitele pana Jiřího Králíka mezinárodní festival Dny slovanské kultury. Každý rok představujeme jeden slovanský národ ze „severního pásma“ a jeden „z jižního pásma“, abychom se vyhnuli ose Západ-Východ, kde příliš jiskří politika. Soustřeďujeme se na jejich přínosy do světového kulturního dědictví s důrazem na hmotné i nehmotné památky registrované v UNESCO a jejich vztah k české kultuře. Vloni to bylo Slovinsko a Slovensko, letos připravujeme Polsko a Chorvatsko, kde jsme mimo jiné našli propojení ve společných legendách o třech bratřích Čechu, Lechu a Mechu a jejich sestře Vilině, a příští rok bude festival zřejmě věnován Srbům a lužickým Srbům. Vloni jsme díky finanční podpoře Státního fondu kultury, Zlínského kraje, obce Velehrad a Ministerstva kultury republiky Slovinsko mohli nabídnout celkem 52 akcí, z toho 11 filmových představení, 14 besed s osobnostmi, jedno divadelní představení, ve kterém hráli Jaroslav Dušek a Nataša Burger z Divadla Na Jezerce Jana Hrušínského, 6 výstav, 12 koncertů a 7 společenských akcí pro asi 2.500 návštěvníků.

Jako součást letošního festivalu připravujeme první mezinárodní odbornou konferenci na téma slovanský mezijazyk, protože letos je 100 let od úmrtí zakladatele Esperanta Ludwika Zamenhofa, který byl polského původu a před 400 lety zemřel Faust Vrančić, který byl chorvatským Leonardem da Vinci a působil i na pražském dvoře císaře a krále Rudolfa II. Vrančić je kromě různých originálních konstrukcí vodních mlýnů a praktického sestrojení padáku také autorem prvního chorvatského a dodnes používaného maďarského pravopisu.

Naše druhá oblast činnosti je aktivní účast v soudobém mezinárodním slovanském hnutí, které se obnovuje od 90. let XX. století. Ruský přístup je ambivalentní: Zaprvé tu existuje upřímná snaha o moderní mezislovanskou spolupráci na kulturní bázi, takzvaná slovanská kulturní diplomacie, která má podporu například ve Fondu Chovanského, ruských vysokých škol a Institutu slavistiky Ruské akademie věd. Na druhé straně tu přetrvává nostalgie po rozpadlém SSSR s protizápadním sentimentem a snaha slovanské hnutí zpolitizovat. Na počátku těchto snah byl dnes stále sloužící běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který byl prvním předsedou tzv. Mezinárodního všeslovanského komitétu, ve kterém dnes probíhá boj o moc mezi různými frakcemi ovládanými vesměs bývalými aparátčíky a armádními důstojníky, z nich některé jsou dokonce registrované a vyvíjejí činnost na území ČR. Tento proud se odvolává téměř výhradně na bojové tradice Rudé armády, žádnou pořádnou osvětovou a kulturní činnost nedělá a jen bubnuje do boje se Západem.

Ve Slovinsku v Lublani však existuje mezinárodní organizace Fórum slovanských kultur (FSK). Paní Andreja Richter založila tuto organizaci s úzkou vazbou na UNESCO v době vstupu Slovinska do EU, kdy byla ministryní kultury Slovinské republiky. Například místopředsedkyně UNESCO a makedonská ministryně kultury paní Lidija Topuzovska je předsedkyní programové rady FSK. FSK udržuje úzké vztahy s ministerstvy kultury všech slovanských zemí a mezinárodními kulturními organizacemi nejen UNESCO, ale také ICOM, Penclub a dalšími. Náš mezinárodní festival byl zahrnut do strategického plánu FSK na roky 2017 až 2021 a v tomto fóru je náš spolek kontaktní osobou za Českou republiku. Děje se tak se souhlasem Ministerstva kultury České republiky.

Další iniciativou, kterou podporujeme v rámci spolupráce s FSK a také Domem národnostních menšin Praze, je Velvyslanectví slovanské mládeže, které právě nyní zakládá Slovanské gymnázium v Bratislavě ve spolupráci se středními školami dalších slovanských zemí. Studenti středních škol ve věku 16 až 19 let zastupují jednotlivé slovanské země a řeší různé problémy po vzoru studentského Evropského parlamentu mládeže. První zasedání se bude konat na mezislovanské konferenci, která je součástí našeho letošního festivalu. Dle mých informací tam budou slovinští zástupci, Češi z pražského Gymnázia na Zatlance, Poláci, Chorvati a Rusové.

Má smysl se dnes učit rusky, třeba vzhledem k tomu, že Rusové jsou dnes jediným slovanským národem, který si objektivně může ubránit svoji svrchovanost vlastními prostředky?

Určitě ano. Ruština však stejně jako žádný jiný dnešní živý národní slovanský jazyk nemůže sloužit k mezinárodní komunikaci všech Slovanů, jelikož ruštině bez učení není rozumět. Kdo ruštinu zná, tak dobře ví, že například porozumění nějakému úřednímu textu, technickému popisu nebo uživatelské příručce v ruštině není vůbec jednoduché. Podobně komplikované to je i s jinými velkými slovanskými jazyky, především s polštinou. Rusky se ale musí učit ten, koho zajímá primárně ruská kultura s její například klasickou literaturou. Počet rusky mluvících jedinců je sice možná větší než počet hovořících všemi ostatními slovanskými jazyky dohromady a ruština by se proto nabízela jako mezijazyk, ale vyžadovala by intenzivní studium a navíc ruština není kulturně neutrální stejně jako není kulturně neutrální ani angličtina, přestože si to mnozí myslí. Pro nezkreslený přenos informací se dle mého přesvědčení lépe hodí umělý mezijazyk, který jsem vyvinul. Konečně, v případě potřeby, se lze nejprve za pár dní naučit pravidla mezijazyka a potom svoje dlouhodobé úsilí věnovat ruštině. Mnoho fandů umělého slovanského mezijazyka jsou Slované v USA a Kanadě. Čistou polštinou, ruštinou, češtinou, slovenštinou, ... tito lidé již dávno nemluví. Restaurovat pro ně tyto řeči je příliš těžké, jelikož ztratili kontakt s původním prostředím. Ale zjednodušený umělý slovanský mezijazyk by se jejich potřebě mohl hodit. Mnou nabízená novoslověnština je taková možnost.

Mezislovanských jazyků je větší množství, jak se v historii objevovaly, a vzájemně si jsou podobné. Není to ale jen doména slovanských jazyků; románské národy mají svoje mezijazyky interlingua a lingua franca nova. Prvním uměle sestaveným zonálním mezijazykem na světě byl starověký Sanskrt a možná, že prvním slovanským uměle sestaveným zonálním mezijazykem už byla cyrilometodějská staroslověnština. V čem je tedy novoslověnština specifická? Existuje kniha, jsou odborné publikace. Nejde jen o slovíčka, jak si mnozí myslí. Slovíčka totiž nejsou ten největší problém. Větším problémem je gramatika. Určitě jste zažili například v Chorvatsku, že jako Češi ta slova tak nějak znáte (pro jednoduchost pomíjím těch několik nebezpečných homonym čili podobně znějících slov s odlišným významem), ale celý smysl věty vám uniká, protože nepoznáte pořádně ani to, jestli posloucháte sdělení v minulém čase nebo kondicionálu atd. Proto se musíme soustředit na mezislovanskou gramatiku - její maximální srozumitelnost bez učení, pravidelnost a symetričnost. Základní popis novoslověnské gramatiky se vejde jen na dvě strany A4. Pokud chcete mluvit mezislovansky, tak je možné používat česká slovíčka, ale ohýbat je podle jednoduchých pravidel novoslověnské gramatiky. Potom vám bude mnohem lépe rozumět, než kdybyste mluvili čistě česky.

Samozřejmě ideální je používat náš on-line slovník na internetu. Podobně se k tomu stavíme všichni, když spolu na komunikujeme mezislovansky; Poláci si pomáhají polskými slovíčky, Rusové ruskými, ... Mezislovanština nemá cíl nahradit národní jazyky ani vytvářet nějakou novou kulturu, ale jen doplnit stávající slovanské jazyky o pomocný komunikační nástroj pro praktickou potřebu. Například v EU je dnes šest slovanských zemí, u nichž nutně potřebujeme přenos znalostí a zkušeností třeba z oblasti státní správy a regionálního managementu například mezi Českem a Bulharskem. Myslíte si, že starosta české obce a starosta bulharské obce budou schopni a ochotni spolu o svých problémech diskutovat anglicky?

Díky internetu to dnes není jen koníček osamocených jednotlivců, ale velký kolektivní projekt. Náš mezinárodní kolektiv pracuje na univerzálním mezislovanském slovníku zbaveném nebezpečných homonym, který již má 37 tisíc slov. Například letadlo se mezislovansky řekne samolet a elektřina se řekne električnost. Použili jsme v něm také šest tisíc slov z korpusu velkomoravské staroslověnštiny a středověké církevní slovanštiny. Novoslověnština je konkrétní mezislovanský projekt, který si klade za cíl, aby jazyku bylo rozumět bez potřeby učení a jeho aktivní zvládnutí bylo otázkou jen několika týdnů. Aby to zvládali všichni Slované bez nutnosti speciální erudice. Udělali jsme dotazníkový průzkum, kde nám 1600 respondentů ze všech slovanských národů potvrdilo srozumitelnost bez potřeby učení formou doplňovacího testu na 84%. To znamená, že kdyby mezislovanský slovník s novoslověnskou gramatikou byly úředním jazykem v nějaké zemi, všichni Slované by tam mohli rovnou získat jazykový certifikát na úrovni mírně pokročilý a mohli by požádat o občanství. Novoslověnština by se dala použít na uživatelské příručky, pro nouzové instrukce v dopravních prostředcích nebo jako počítačový mezijazyk pro lepší strojový překlad technických norem a standardů do živých slovanských jazyků, kde Google velmi selhává, protože jeho algoritmus nedokáže zpracovávat flektívní jazyky s volným pořádkem slov.

Loni jsem novoslověnštinu a s ní spojený nový algoritmus překladu publikoval se dvěma dalšími kolegy Heršakem a Molhancem na mezinárodní konferenci o informačních systémech CAiSE. To je velmi praktické, neboť malé evropské národy dnes stojí před reálnou hrozbou ztráty identity, protože už nemají kapacitu všechny nové technické normy, uživatelské příručky, nadnárodní legislativu, ... překládat z angličtiny do svých národních jazyků. S pomocí technických prostředků by novoslověnština mohla tuto situaci podržet nad vodou. Zde vidím moderní výzvu pro slovanskou vzájemnost, která už nemůže být jen o historii, poezii, beletrii a lidovém umění. 

Kde se novoslověnština používá již dnes?

Máme komunitu asi tisíce lidí na Facebooku. Máme několik filmů s titulky, máme překlad první knihy do mezislovanštiny; je to Malý Princ od Antoina de Saint-Exupéry. Na internetu už pět let provozujeme internetové noviny IZVESTI.info, které mají několik tisíc čtenářů z celého světa. V Chorvatsku na příslušných katedrách souvisejících s turistikou, managementem a kulturní antropologií se připravuje vyučování novoslověnštiny od nového semestru, dokončujeme učebnici novoslověnštiny v chorvatštině a plánuje se její ruská a čínská verze. V Izraeli je řetězec hotelů Oazis u Mrtvého moře. Je tam klientela ze střední a východní Evropy. Letáky informující o službách v hotelu jsou k mání i v novoslověnském mezijazyce a jdou na odbyt.

V těchto dnech pan režisér Václav Marhoul začal natáčet film podle románu Nabarvené ptáče spisovatele Jerzyho Kosińského. Film zobrazuje osudy malého židovského chlapce za druhé světové války, jehož rodiče ho pošlou k tetě na venkov kdesi ve východní Evropě, aby ho uchránili před nacisty. Jeho teta však zemře a chlapec je nucen protloukat se sám nepřátelským světem. Film, který bude hotov za dva roky, má skvělé mezinárodní obsazení a bude v původním znění s titulky. Aby byla zachována atmosféra záměrně blíže neurčeného místa děje kdesi ve východní Evropě, tak postavy budou mluvit novoslověnsky s měkkým východním přízvukem. Od vojáků ve filmu ještě zazní němčina a ruština a chlapcovi rodiče mluví česky. To je velká příležitost prakticky ukázat, jak novoslověnština funguje.

Plánuje se nějaká slovanská akce, kam byste mohl čtenáře pozvat?

Rád bych všechny čtenáře pozval na IV. ročník mezinárodního festivalu Dnů slovanské kultury do Starého města a Uherského Hradiště, jenž se letos bude konat od 1. do 4. června 2017 a bude věnován Polsku a Chorvatsku a na doprovodnou mezinárodní konferenci o mezislovanském jazyku. Interview bych uzavřel tak, jak jsem jej začal: strategický cíl prvního mezinárodního slovanského sjezdu z roku 1848 v Praze se splnil a nemá cenu ho dokolečka recyklovat v iluzi návratu do vysněného slovanského dávnověku. Žijeme tady a teď v 21. století a máme před sebou nové příležitosti a také nové hrozby. Abychom přežili nejen jako Slované, ale také jako Evropané, tak nutně potřebujeme formulovat a začít plnit nový strategický cíl.

Vladimír Franta

Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D. (*1967, Čáslav) je vysokoškolský učitel, odborník v oblasti objektově orientované tvorby softwaru a autor jazyka novoslověnština. Po maturitě na gymnáziu v Čáslavi absolvoval inženýrský obor elektronické počítače na FEL ČVUT v Praze. Je doktorem v oboru zpracování dat a matematického modelování a docentem v oboru informační management. Přednáší softwarové inženýrství na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze a na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Zabývá se problematikou objektově orientovaného přístupu v metodách pro analýzu, modelování a simulaci organizačních a správních procesů, programovacím jazykem Smalltalk a má rád technologie Apple. Mezi jeho zájmy patří mimo jiné umělé jazyky, slavistika, včelaření a hra na české dudy. Od roku 2015 je předsedou Slovanské unie, z. s.

zdroj:https://www.krajskelisty.cz/zlinsky-kraj/16538-zapasite-s-anglictinou-coz-takhle-zkusit-novoslovenstinu-tou-se-vsichni-slovane-domluvi-zvlast-kdyz-se-behem-vecere-jeste-neco-vypije-rika-docent-merunka.htm