BKP: Historický krok k záchraně církve

Každý morální člověk, a tím spíše ten, kdo zná Kristovo evangelium a Jeho učení o čistotě srdce i skutků, je šokován programem synodální LGBTQ cesty. Jde doslova o satanské antievangelium, které otvírá širokou cestu do věčné záhuby. Většina biskupských konferencí to ale před věřícími zamlčuje, jako by propagace LGBTQ neměla s církví nic společného. Dokonce pokrytecky tyto konference vzbuzují dojem, jako by synodální cesta byla procesem pravdivé obrody církve.

To je ale kolosální podvod. Z katolíků, kteří jim věří, si tito církevní klerikálové dělají doslova blázny. Bůh dopustil tak hlubokou temnotu a zaslepenost proto, že katolická církev už několik desetiletí odmítala ve svém vedení i ve svých členech pravdivé křesťanství a úzkou cestu spásy, spojenou s pokáním. Proto Bůh odňal milosti i světlo sebepoznání a pravdy a dopustil, že církev se dostala do procesu satanizace. Ta se pak projevila zvláště na katolickém území Evropy a Ameriky.

Jaké je řešení? Jedině pokání. Čím začít? Nejprve nazvat lež lží, herezi herezí, nemorálnost nemorálností a heretika heretikem. Bergoglio slovem i skutkem prosazuje chaos. V chaosu není možné rozlišit dobro od zla. Proto také nikdo neví, co vlastně má dělat k záchraně. Bůh je naopak Bohem pořádku, On stvořil kosmos – harmonii. Ďábel a jeho služebníci činí chaos.

Jak má dnes konat pokání biskup?

Musí se postavit do pravdy před Bohem a zde pak učinit pravdivou diagnózu stavu církve i příčin její krize. Mohou mu v tom pomoci a podpořit ho pravověrné osobnosti. Nesmí se pak bát vyslovit pravdu o heretikovi, který okupuje nejvyšší úřad v církvi. V této situaci se biskup musí rozhodnout buď pro Krista Spasitele, anebo pro antikrista lžipapeže. Biskup, který je schopný se podívat pravdě do očí, bude také schopný udělat adekvátní krok k záchraně, a to oddělit se i se svou diecézí od apostatické struktury Bergogliova Vatikánu. Tím vytvoří precedent pro ostatní diecéze.

Prakticky to znamená, aby biskup napsal pastýřský list, ve kterém srozumitelnou formou vysvětlí stav církve i likvidační mechanismus, který v ní nyní funguje. Ukáže na zneužití nejvyšší autority k masovému sebezničení církve skrze legalizaci nejtěžších hříchů. Každý katolík musí pochopit, že Bergogliova synodální cesta vede do záhuby a že nejvyšší autorita v církvi se dopustila velezrady Krista a Jeho evangelia. Tím také věřící pochopí, že jediné řešení v dané situaci k záchraně místní církve, tedy diecéze, je dočasné oddělení se od Vatikánu, který je v apostazi. Jedině tak bude zachována věrnost Kristu a Jeho učení.  

Když tento záchranný krok udělá jeden biskup, může se k němu přidat další a další a síla církevní struktury bude využita k záchraně církve. Tito pravověrní biskupové pak mají možnost zvolit či přijmout pravověrného papeže. Z historie církve víme, že 70 let bylo dvojpapežství – Řím a Avignon. Dnes by k dvojpapežství nedošlo, protože heretik není právoplatným papežem, je stav sede vacante. Proto strach ze schizmatu je v dnešní době směšný strašák a překážka k záchraně církve. 

Co mají dělat kněží?

Mají se sjednotit s pravověrným biskupem v jeho kroku oddělení. Mají ho podporovat a povzbuzovat a rovněž šířit osvětu ve farnosti, ve které slouží jako pastýři. Zároveň mají povzbuzovat i ostatní kněze, aby i oni dělali totéž. Nesmí zapomenout na povzbuzování věřících k modlitbě i k smírným obětem, aby Bůh dával světlo a poznání i sílu biskupovi, protože lidskými silami je situace církve i světa neřešitelná.

Co mají pravověrní kněží dělat v situaci, kdy biskup je fanatickým stoupencem lžipapeže i jeho církevního sebevražedného programu? Pravověrní kněží si musí nejprve uvědomit, že na takovém biskupovi spočívá Boží anathema – prokletí – a zároveň podléhá i exkomunikace latae sententiae. Pravověrný kněz musí zatím konat skrytou a opatrnou osvětu s kněžími i s laiky, kterým důvěřuje. 

Co mají dělat věřící?

Především si musí uvědomit, že záchrana církve nespočívá jen na biskupech a kněžích, ale že zodpovědnost dopadá i na každého z nich. Nemohou požadovat, aby se kněží i biskupové obrátili a stali se svatými biskupy a svatými kněžími, když sami o svatost, ke které jsou povoláni, nebudou skrze pravdivé pokání usilovat. Jak ohromný potenciál modliteb by mohly vytvářet už jen ženy důchodkyně! Kolik času ale bohužel zatím utrácejí při sledování televize, smartphonů a jiných marností. Místo toho by měly vzít doslova jako svou pracovní povinnost denní modlitební řád. To by posloužilo jejich očistě a svatosti, a přineslo duchovní užitek jak živým, tak mrtvým členům jejich rodin. Modlitby žen důchodkyň jsou ale dnes nutné hlavně k získání Božích milostí pro záchranu církve. Jejich modlitební řád by proto měl zahrnovat několik hodin modliteb denně. Především by měly prosit za světlo a sílu pro kněze a biskupy. Rovněž by měly obětovat své utrpení a nemoci, ale i svou duševní bolest ze starosti o děti a vnuky. Pokud se ženy budou modlit, Bůh jim dá ducha kajícnosti a pak jejich pokorné modlitby budou prorážet nebesa. Příklad ze současnosti: Pravoslavné ženy se dnes na Ukrajině denně přicházejí modlit do Kyjevo-pečerské lávry, která je centrem církve. Mainstreamová média manipulují veřejnost a lživě tvrdí, že pravoslavná církev je nepřítelem národa.

Mladý novinář starší ženě položil pokryteckou otázku: „Vy zde neodsuzujete, ale podporujete ty, kteří zabíjejí ukrajinské chlapce?“ Žena se na něho udiveně podívala a s upřímností mu řekla: „Jak já mohu někoho odsuzovat? Já jsem ten největší vrah. Já nemohu nikoho odsuzovat. Já jsem matka, která zabila vlastní dítě ve svém lůně. Já nemám právo nad nikým vynášet soud. Já tu přicházím se modlit a dělat pokání, protože největšího zločinu jsem se dopustila já.“ Pak se novináře zeptala: „Kolik máš, synku, roků?“ On odpověděl: „Dvacet dva.“ Na to se slzami dodala: „A můj syn už by měl třicet. Já jsem ho zabila. Nikdo není větší hříšník než já.“

Pokud katolické ženy přijmou takového ducha pokání jako tato žena, a budou oplakávat své hříchy a volat k Bohu, Bůh nejenže odpustí jejich hříchy, ale ony svými kajícími modlitbami i svými smírnými oběťmi vyprosí milost záchrany pro své děti i Boží milost pro obrácení kněží a biskupů. Byla to právě svatá Monika, která nám vymodlila svatého biskupa Augustina.

Co se mají modlit věřící, není podstatné, ať se modlí růženec či jiné modlitby. Je dobré ale vytvořit určitý modlitební řád a každý den se ho snažit dodržovat. Pro společnou modlitbu ve farnosti může posloužit 40hodinová adorace v chrámu jednou měsíčně. Zkušenost s tím měli redemptoristé při misii v 19. století v USA. Jiná forma je vytvoření modlitebních stráží, kdy věřící obsadí 24 hodin během dne. Zde je z praktických důvodů vhodné založit 4 modlitební stráže, 23 krát 4 to je 92 lidí. Každý se modlí svou hodinu, a to pouze každý čtvrtý týden. Tři týdny se střídají tři další stráže. Společná denní modlitba pro všechny členy modlitebních stráží je svatá hodina od 20 do 21 hodin.  

Vzhledem k potřebě začít s modlitbou hned, je dobré nečekat na zorganizování stráží a vybrat si každý sám takovou hodinu, která mu nejvíce vyhovuje. Tu se může modlit i po celý rok. Svatá hodina je denně jednotná pro všechny.

Otázka schizmatu

Budou pravoslavní křesťané, protože nejsou podřízeni papeži, zavrženi? Nebudou. Budou katolíci, kteří přijímají ducha apostaze falešného papeže a jeho program legalizace hříchu, spaseni? Pokud zůstanou v této zatvrzelosti, budou zavrženi. Takže strašit tzv. schizmatem, aby se pravověrní báli oddělit od lžipapeže, je směšné.

Vážení biskupové a kněží, uvědomte si, že musíte konat pokání ze své vlastní pýchy. Vy totiž milujete sami sebe, své ego, a ne Krista a nesmrtelné duše. Vám záleží na tom, aby veřejnost, která má ducha světa a je nepřátelská vůči Kristu, vás ctila jako oficiální duchovní autority. Kvůli tomu vy zrazujete Krista a zůstáváte v jednotě s apostatou Františkem. Blokujete tím svěřeným duším spásu a ohrožujete i spásu své vlastní duše. To vám bohužel na srdci neleží, přiznejte si to. Vzpomeňte na svaté biskupy, biskupy vyznavače a mučedníky. Všichni apoštolové, za jejichž nástupce se pokládáte, byli mučedníky pro Krista a Jeho evangelium, kromě Jidáše. Český kardinál Tomášek prohlásil: „Spíš se obrátí deset prostitutek, než jeden kněz či biskup.“

Jaké je to pokrytectví některých biskupských konferencí, když vědomě zamlčují, že synodální cesta i s příslušnými dokumenty propaguje legalizaci LGBTQ! Jaký zločin páchají tito klerikálové, že dokonce vytvářejí veřejné mínění, jako by LGBTQ synodální cesta byla formou duchovní obrody. Je možno to nazvat přímo hříchem proti Duchu svatému, kdy největší zlo, kterým je naprostá morální zvrhlost a satanismus, prezentují jako cestu obrody a záchrany. Udržování této lživé atmosféry vytváří podmínky, aby nemohlo dojít k záchraně církve. Až systém apostaze duchovně udusí anebo odstraní poslední upřímné biskupy a všude dosadí heretiky, bude už pozdě. Brány pekelné církev nepřemohou, ale na území, které bude okupovat bergogliánská struktura, budou pravověrní nuceni přejít do katakomb.

Domnívat se, že reforma církve nastane tím, že bude oficiálním způsobem zvolen pravověrný papež, je dnes utopie. V apostatické struktuře Vatikánu po Františkovi č. 1 přijde František č. 2, č. 3 atd. Zde už vládne duch antikrista. Optimální řešení v dané situaci je, ať se biskupové v Africe, Jižní či Severní Americe či v katolickém Polsku oddělí od bergogliánské struktury, i když to bude vypadat jako schizma. Ve skutečnosti to není schizma, ale nutný prostředek záchrany pravé katolicity a vytvoření podmínek pro pravověrného papeže. Pokud by se apoštolové kvůli Kristu a kvůli Jeho evangeliu spásy neoddělili od tehdejší oficiální náboženské struktury, která se postavila proti Bohu a Spasiteli, křesťanství by zaniklo v zárodku.

Pravověrná struktura dá možnost hlásat v plnosti evangelium, konat pravdivé pokání a misie. Vatikán se synodálním programem vede k transformaci katolické církve do satanské anticírkve New Age.

Kéž se na světě najde první biskup se svou diecézí, aby se stal precedentem pro ostatní. Jeho hrdinství je rovno mučednické koruně. Na tento úmysl záchrany církve je třeba dnes soustředit všechny modlitby i všechny smírné oběti upřímných katolíků celého světa.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                  + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

20. 4. 2023