Stanislav A. Hošek: Johnovo první vystoupení ve Sněmovně

Podrobnosti

Z domova / Politika|

7. červenec 2010|

Stanislav A. Hošek|

7649 x

Jeho příspěvek k volbě místopředsedů, konkrétně proti zvolení Filipa za místopředsedu, podle stenografického záznamu zněl takto, cituji: „Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové, já jsem taky nechtěl vystupovat, ale nejde to vydržet, promiňte. Když je tady naznačováno, že jde o šetření -- nejde o šetření. Tady jde také o nějaký výraz, o nějaký projev nějakého názoru. Když se tady řeklo, že v Bundestagu mají všechny frakce zastoupení ve vedení, já si nejsem vědom, že v Bundestagu je nějaká strana, která má přídomek nacistická v názvu. A byl by to asi veliký skandál. My tady mluvíme o straně, která se jmenuje komunistická. A komunistická strana tady udělala podobné věci jako v Německu jiná strana. Toto není o šetření. Toto je prostě o tom, že nechceme, aby ve vedení Sněmovny byla strana, která tady x let něco dělala (hluk v lavicích), a my jsme nebyli schopni se tomu bránit. A Věci veřejné to prosazují proto, že žádný náš člen nesmí být i člen komunistické strany. Bylo by úplně absurdní, abychom teď volili za našeho šéfa komunistu," konec citace.

Takový verbální cákanec by nestál za komentář, už proto, že podobných sněmovna za posledních dvacet let slyšela nespočet. Tento konkrétní je ovšem nepřehlédnutelný minimálně ze dvou důvodů a následné spekulace. Jednak proto, že je prvním vystoupením předsedy strany, která je v parlamentu prvně, takže naznačuje, co v něm bude asi tato strana nového předvádět. Za druhé je zajímavý osobou, která jej pronesla. John byl totiž za normalizace významným redaktorem týdeníku Mladý Svět, jehož vydavatelem byl, řečeno Johnovým jazykem, komunistický „Hitlerjugend", čímž pan předseda podezřele připomíná antikomunistickou aktivitu jiného prominenta minulého režimu, sedícího pro změnu v Senátu PČR, který celou svou politickou kariéru v současném režimu zasvětil snaze o zákaz KSČM.

John byl nejen aktivním redaktorem, ale nepopíratelně i prorežimně angažovaným. Dá se proto odpovědně tvrdit, že se aktivně podílel na budování socialismu. Kupříkladu jeho romány Džínový svět či Memento byly svého času považovány za angažované příběhy pro mládež. Druhý zmíněný kupříkladu odsuzoval konzumní, americký způsob života a užívání drog. A není proto divu, že autor za celou svou publikační aktivitu obdržel i vysoké vyznamenání ÚV SSM. Kdo navíc zná celkovou činnost Johna v minulých časech, ba dokonce jeho zahraniční pobyty, nemá nikterak dobrý pocit. Lidé s takovou důvěrou režimu totiž kupříkladu vůbec nemuseli být vedeni jako spolupracovníci StB a přece jí byli vytěžováni. John sice má lustrační osvědčení v pořádku, ale v očích lidí, skutečně normalizačním režimem pronásledovaných, není přesto dost důvěryhodným.

Johnovo prvé vystoupení v poslanecké sněmovně je proto především z pohledu jeho minulosti hodné pozornosti. Může být totiž dalším dokladem staré pravdy o nezdravě ambiciózních lidech, angažujících se v každém režimu. Pro své ambice jsou totiž snadno zneužitelní. Pokud se jako mladí příliš zapletli, ku příkladu s režimem nadvlády KSČ, pak musí být v současnosti nejzuřivějšími antikomunisty. A právě proto si dovoluji předpovídat, že John s vysokou pravděpodobností sehraje významnou roli v budoucích aktivitách snažících se zakázat KSČM. Což mimo jiné vysvětluje, proč se tak bezohledně, a tím příliš okatě, bije o post ministra vnitra. Zvláště když se v kruzích disidentů traduje, že se svazek StB na Johna hned po listopadu údajně ztratil.

Komentáře