Vzkazuje dědek s bábou: „Vy mladí jste to svým rodičům pěkně zavařili“

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

4. červen 2010|

Stanislav A. Hošek|

7222 x

Na úvod zdůrazňuji, že nepíši za celou komunitu penzistů, ale za těch několik desítek, které osobně znám.

Především vycházím z tvrzení většiny odborníků, shodujících se na tom, že prvovoliči a velká část ostatních mladých volila TOP09, významná část VV a ostatní jiné protestní strany. Nemám dnešně potřebné suverénní sebevědomí, abych si dovoloval hodnotit volební rozhodnutí mladých, tak, jak to předvedlo několik mladých aktivistů již před volbami, když posuzovali volební rozhodování mé generace. Jen si dovolím konstatovat, že staří si s vysokou pravděpodobností zůstali na svém. Ti nejzarytější volili KSČM, většinově asi ČSSD a i ostatní jako vždy své křesťany, ODS, či nějaké tradiční propadáky.

Ať již vznikne po volbách jakákoliv koalice, bude muset začít umazávat státní dluh. V globálně nastoleném systému ani nemůže jinak. Navíc je pořád ještě hospodářská krize. V krizovém období totiž nelze pouze mírně omezovat zisky nejvyšších příjmových skupin. Je bezpodmínečně nutné brát většině. Počítejte proto se mnou. Kdyby deseti tisícům milionářů vláda daněmi i nakrásně vzala po milionu, tak je to pouze 10 miliard. Jenže údajný dluh státu je stokrát vyšší.

Doufá snad někdo bláhově, že si vláda jenom riskne žádat od jednoho každého milionáře po sto milionech?! Ani náhodou. Ví daleko lépe než my všichni, že ti nejbohatší si již dávno pro takový případ připravily a dlouhodobě vydržují finanční azyly v podobě daňových rájů. Vůči nim je tedy každá vláda bezmocná. Takže bude brát všem, kdo jsou jenom trochu schopni přežít i když jim vezme potřebných sto tisíc, jak již naznačil budoucí financiér kalousek svým předvolebním, inkasním pozdravem. Takže vláda bude brát všem. No.opravdu všem?

Popravdě řečeno nám s bábou nemá již moc co brát. Všechno podstatné nám totiž sebrala již první vlna ortodoxně liberálních vlád; jak polistopadovou devalvací našich úspor, tak privatizací a nyní už jen dokončuje poslední fázi oné "loupeže" tisíciletí, jak tvrdíval Zeman. To když vytěsňuje z akciových společností malé vlastníky, údajně aby nezdržovali podnikatelské záměry nejbohatších. Samozřejmě že i nám bude nová vláda brát, jenže velice málo, zdaleka ne těch sto tisíc na osobu. Většině by to totiž musela stejně vrátit formou sociálních dávek na zajištění nejnutnější existence. Takže staří volebním výsledkem utrpí jen málo. A s ohledem na jejich malé potřeby to znamená pouze fakt, že nikdo nikdy z nich si nebude cestovat po světě, jako jejich soukmenovci z Německa či Rakouska a nebude si moci zaplatit luxusní zdravotní péči v levnějších zemích, jako si to dovolují kupříkladu staří ze Západu v našich nemocnicích. Nebude i nadále chodit do divadel, ba ani do kina, nebude kupovat knihy, nadtož CD či DVD a i na ten fotbal se dědci budou dívat doma při lahváči a ne v hospodách.

A my staří máme navíc ještě jednu obrovskou výhodu oproti všem ostatním. My umíme žít v nedostatku. Většina z nás totiž zakusila dlouhé období chudoby a velká část za války a v letech po ní, dokonce bídy. Za nadvlády KSČM jsme si pak většinou taky nijak „nevyskakovali". My se s „utahováním opasků" určitě nějak vyrovnáme. Patříme totiž většinou ke generaci, která musela již ve svých patnácti letech odejít z domova a postavit se na vlastní nohy. Osobně já jsem od svých rodičů od patnácti let nedostal nic jiného než nanejvýš pár buchet na cestu, jak ten pravý český Honza. Ba dokonce byly roky, kdy jsem coby student, pracoval o nedělích a prázdninách na brigádách a část peněz posílal rodičům jako výpomoc.

Jestliže vláda „na nás starých nezbohatne", milionářům se neodváží brát, na vás mladých si rovněž skoro nic nevezme, leda tak, že většinu vás individuálně zadluží, vezme všechno, co jen bude potřebovat, vašim rodičům. Takže jste jim to v těchto volbách pěkně zavařili. Ale nic si z toho nedělejte. Oni nám to zavařili také, ale o tom zas někdy jindy. Dneska jenom k tomu všemu dodávám, že my jsme se na svých dětech dopustili největší chyby tím, že jsme je celospolečensky chránili před osudem, kterým jsme v životě byli donuceni sami projít. My jsme z dětství museli skočit hned do dospělosti a mládí jsme fakticky neměli. Svým dětem jsme proto z „opičí lásky" a tedy nepromyšleně, mládí neúnosně prodlužovali, což byla, jak se zdá jedna z mnoha našich osudových chyb.

Komentáře