BKP: Jakou budoucnost má Bergogliova teologie?

Centrem teologie je vykupitelská smrt Ježíše Krista, Božího Syna, za naše hříchy a Jeho historické a reálné vzkříšení. Aby tyto hluboké pravdy, dané nám v Písmu svatém, mohly být pravdivě vysvětlovány, nestačí znát Písmo svaté jen zevnějškově. V souladu s tradicí apoštolů a svatých otců církve je nutné vnímat pravý smysl Písma a nepřekrucovat ho, jak se toho zvláště po koncilu dopouští historicko-kritická metoda v teologii. Ta je součástí modernismu a otevřela této herezi dveře do nitra církve. Současná její metastáze, která vybujela heretickou hyperaktivitou Františka Bergoglia, je toho jen důsledkem a svědectvím. Heretická teologie musí být nazvána pravým jménem. Už téměř 60 let otravuje všechny teologické školy a je nedotknutelná, protože se odvolává na II. vatikánský koncil. Z toho vyplývá, že II. vatikánský koncil, i když používal mnohé pravověrné termíny a výroky, byl v samé své podstatě heretický. Otevřel dveře panherezi modernismu a zároveň i pohanství skrze synkretismus.

Pravověrnou teologii mohou reformovat jen pravověrné osobnosti, které by se navíc měly vyznačovat svatostí života. Znamená to, že musí znát zásady duchovního boje nejen s hříchem, ale i se silami temnoty. Musí k tomu čerpat světlo a poznání od Boha v modlitbě, protože jde o nadpřirozeno ve své podstatě. To bylo historicko-kritickou metodou z centra křesťanství vyřazeno. Cesta pravdivé reformy a obrody církve je pravý opak Bergogliovy cesty, která se stala posledním hřebíkem do rakve.

V posvátné bohovědě vynikli církevní otcové jako sv. Basil Veliký, sv. Řehoř Bohoslovec, sv. Řehoř z Nyssy, sv. Augustin, sv. Jeroným, později sv. Tomáš Akvinský, sv. Bonaventura a jiní světci. Heretici, nemorální lidé, ctitelé démonů, nemohou být v žádném případě pravdivými pravověrnými teology. Jsou to hereziologové a důsledky jejich činnosti jsou katastrofální. Bohužel, je to už celá armáda německých teologů, mezi něž po koncilu patřil i Karl a Hugo Rahnerové, Hans Küng, Eugen Drewermann a jiní. Tato německá teologie přinesla v samém Německu katastrofální ovoce a otevřela dveře tzv. kreativitě, kterou nyní prosazuje Bergoglio. Tam, kde se buduje na herezích, není živý Bůh ani zabezpečena spása. Vládne tam bůžek lidského ega s legalizací hříchu a jeho žehnáním.  

Není možné mluvit o pravdivé teologii, jestliže Bergoglio 1. 11. 2023 v Ad theologiam promovendam vyšel s axiomatem změny paradigmat, přičemž dodává, že všechno, co protiřečí tomu, co on rozhodl, je neplatné. Tím ruší podstatné pilíře katolické církve. Při boření pilířů víry se může odvolávat na II. vatikánský koncil a maskovat se úctou ke kultuře jiných národů, tedy na dokument Nostra aetate. Ve skutečnosti je to apostaze a vzpoura proti Bohu.

Mluvit na tomto falešném základě o teologii budoucnosti je dělání si z pravověrných katolíků blázny.

Citace Bergoglia: „... ‚kde‘, ‚jak‘ a ‚proč‘ teologie. Klademe si otázku: Teologie, kde jsi? S kým chodíš? Co děláš pro lidstvo?“
Komentář: Modernismus se svým tzv. vědeckým přístupem k Písmu svatému ve skutečnosti popírá nadpřirozeno v Bibli. Zpochybňuje i Kristovy zázraky, Jeho vykupitelnou smrt, historické vzkříšení a vůbec božskou inspiraci Písma. Svatý Pius X. modernismus nazval stokou všech herezí. Tyto hereze ale ožily skrze II. vatikán a ovoce této otrávené teologie je zřetelně vidět na Bergogliovi. Zde je třeba konat pokání, zde je třeba změnit myšlení – od herezí k pravověrnosti, od nevěry k víře v Krista a Jeho evangelium. Prof. E. Linnemannová, žákyně R. Bultmanna po svém obrácení roku 1978 napsala: „Boží děti, jednu generaci za druhou, které byly ochotné a horlivé Bohu sloužit, jsme nechali ‚projít ohněm‘ a obětovali tomuto Molochu ateistické teologie. Výsledkem jsou generace svedených svůdců. Kdy se konečně obrátíme a zanecháme této modloslužby? … Kdo se vydá touto cestou bezbožnosti, není pak už ve svém rozhodování svobodný. … Jsou to démonické síly, pod jejichž tlakem se ocitne každý, kdo se dá na tuto cestu.“

Kristova učedníka, který zůstane věrný Kristu a Jeho evangeliu, bude svět nenávidět. Bergoglio naopak tvoří nerozdílnou jednotu s duchem světa, a navíc vnáší tohoto ducha do srdce církve. Následkem je duchovní smrt. Tragédií je, že nástupci apoštolů, biskupové, to vůbec nevidí.  

Citace Bergoglia: „… zda teologické dědictví minulosti může stále promlouvat k výzvám dneška a pomoci nám představit si budoucnost.“
Komentář: Bergoglio vydal 1. 11. 2023 heretické motu proprio Ad theologiam promovendam, v němž zavedl princip změny paradigmat, tedy likvidaci teologického dědictví minulosti. Konkrétně uvádí: „Teologická reflexe je povolána k obratu, ke změně paradigmatu, k ‚odvážné kulturní revoluci‘.“ Na závěr napsal: „Nařizuji, aby všechno, co jsem v tomto apoštolském listu motu proprio rozhodl, mělo stabilní a trvalou hodnotu, bez ohledu na cokoliv, co by tomu odporovalo.“ Tím se radikálně postavil proti Duchu pravdy, který je autorem Písma a proniká i celou církevní tradici. Proces změny paradigmat je postupnou likvidací katolické církve v samé její podstatě, proto není těžké představit si budoucnost.

Citace Bergoglia: „Zde mě napadá epizoda z Druhé knihy královské. Během obnovy jeruzalémského chrámu se objevil text… Král se tedy rozhodl dát jej ženě, Huldě, která okamžitě pochopila jeho význam a pomohla skupině učenců – samých mužů – jej pochopit.“
Komentář: Bergoglio však zamlčuje podstatu tohoto Božího slova: „Toto praví Hospodin: Hle, uvedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele podle všech slov té knihy, kterou četl judský král. Protože mě opustili a jiným bohům pálili kadidlo, a tak mě vším tím uráželi…“ Paradoxem je, že Bergoglio vůbec nevěnuje pozornost trestu za modlářství, kterého se sám dopouští. Intronizoval démona Pačamamu ve Vatikánu (2019), zasvětil se satanu v Kanadě a vnáší pohanské praktiky i ducha do svaté liturgie; příkladem je mayská mše. Tím svolává Boží trest na církev i na národy. Citát z Písma jen zneužívá k prosazování svěcení žen.

Co se týče žen v církvi, nejen ve Starém zákoně, ale i v Novém zákoně jsou zmíněny prorokyně jako například prorokyně Anna či čtyři dcery jáhna Filipa. Některé ze svatých žen posmrtně obdržely titul učitelky církve jako sv. Kateřina Sienská, sv. Terezie z Avily i jiné. Svaté ženy mají ale v církvi svůj vlastní úkol. Bergogliovi však o svaté ženy nejde, jde mu o vytvoření chaosu, a proto boří církevní tradici.

Učitelský úřad v církvi byl svěřen apoštolům a jejich nástupcům, a to zároveň i s vysluhováním svátostí.

Citace Bergoglia: „Jsou věci, které chápou pouze ženy… Čistě mužská teologie je neúplná teologie…“
Komentář: Co se týče teologie, platí slova apoštola: „Učit ženě nedovoluji“ (1Tim 2,12), tedy nemůže zastávat učitelský úřad. Může učit katechismu, jak je to v praxi církve, ale i svaté ženy, které byly prorokyněmi či učitelkami církve, byly vždy podřízeny učitelskému úřadu, který Ježíš svěřil apoštolům a jejich nástupcům. Bergoglio chce v nejbližších dnech zavést svěcení diakonek, kněžek a následně biskupek, aby pak snad mohly být i papežkami. To je způsob, jak rozložit církev zevnitř. „Nebyl to Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení.“ (1Tim 2,14)

Citace Bergoglia: „Přání je následující: aby teologie pomohla přehodnotit, jak myslet.“
Komentář: Už každý vidí, jak Bergoglio přehodnocuje myšlení. Písmo svaté kvalifikuje sodomii jako ohavnost, katechismus jako donebevolající hřích, ale Bergoglio tento hřích legalizuje a žehná. Tím popírá Písmo svaté i celou křesťanskou tradici. To je markantní ukázka přehodnocení myšlení.  

Citace Bergoglia: „… scvrklý, uzavřený a průměrný způsob myšlení je stěží schopen generovat kreativitu a odvahu.“  
Komentář: Zde je příklad Bergogliovy manipulace. Předem zesměšní každého, kdo by se stavěl za neměnné pravověrné učení, které zabezpečuje spásu. Zdravý a kritický rozum, který nazývá hřích hříchem, ocejchoval jako „scvrklý, uzavřený a pouze průměrný způsob myšlení“. Tím de facto všechny církevní otce, církevní učitele a všechny svaté ocejchoval jako neschopné kreativity a odvahy. Pod termínem kreativita se ale skrývá bezbřehé žvanění a hereze všeho druhu, chaos, bezzákonnost, církevní legalizace nemorálnosti LGBTQ atd. Pod termínem odvaha se skrývá odhození svědomí, rozumu a bázně Boží a střemhlavý skok do propasti věčného zavržení.

Bergoglio zesměšňuje pravověrnou teologii a tvrdí, že se mění na ideologii. O těch pak, kteří ji hlásají, se vyjadřuje, že ji „zplošťují na jedinou myšlenku, kterou pak – stejně jako papoušci – obsedantně a účelově opakují“. Jenže právě toto platí o Bergogliovi, který z teologie udělal hereziologii a neustále obsedantně papouškuje, že je třeba přijímat tzv. uprchlíky a vítat v církvi LGBTQ osoby a naslouchat jim.  

Citace Bergoglia: „Nápaditě upravte své studijní programy tak, aby teologie mohla být přístupná všem.“
Komentář: Pod frází, že teologie musí být přístupná všem, se znovu skrývá Bergogliovo legalizování hříchu sodomie a hlásání antipokání. Studijní programy v tom případě už nebudou postaveny na Písmu a Tradici, ale na Bergogliových nových paradigmatech, které protiřečí základním pravdám víry. Proto katolíci, kteří se od Bergoglia neoddělí, kráčejí spolu s ním synodální cestou apostaze do věčné záhuby. Záchranným řešením je vyjít z Bergogliova Babylonu.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
                                                                                                    19. 12. 2024

+ BONUS -------------------------------------------------