BKP: Ovoce II. vatikánského koncilu  po 60 letech – transformace katolické církve  na pseudocírkev New Age (6. část)

   
Přesvědčení, které bylo teologovi naočkováno, že totiž jedině historicko-kritická teologie může rozluštit Písmo svaté, předává dál svému společenství a učí je dělat škrty, jak se to sám naučil.
Nikde není tolik ‚věřeno‘ jako při studiu historicko-kritické metody. Průměrný student přijímá 80–90 % hypotéz. Předpoklady metody nejsou sice teoreticky postaveny na rovinu skutečnosti, ale zachází se s nimi tak, jako by byly skutečnostmi. Kdo je takto pojme do svého myšlení, je jimi utvářen a přeměňován. Riziko studia teologie je proto značně veliké, protože tyto změny se dějí nevyhnutelně a nepozorovaně. Člověk vdechuje atmosféru, která je smrtící jako kysličník uhelnatý, a ten, kdo se v ní zdržuje, ji stejně nevnímá.“

Pokud církev podmiňuje přístup k úřadu faráře pouze podle regulovaného studia na těchto teologických fakultách, zároveň tím však těmto fakultám, tak jak jsou, schvaluje, aby měly v tomto případě „čisté“ svědomí. Jak velkou zodpovědnost před Bohem, studenty i Božím lidem má každý biskup, který mlčí k šíření této heretické metody na teologických fakultách i v diecézi!

V podstatě HKT způsobuje ztrátu víry, která je však speciálně nazývána ‚krizí víry‘, s podtextem, jako by šlo o její vývoj a zkvalitnění, a ne o její degradaci, jak tomu ve skutečnosti je. Profesor na teologické fakultě studentům řekl: „Po určité době na vás přijde krize víry. Ale to je normální. Po překonání této krize získáte nový pohled nejen na Písmo a církev, ale i na jiné religie!“ Dodáváme, že tento nový pohled je ve skutečnosti spojen ne s krizí, ale se ztrátou spasitelné víry! Je spojen s tím, že student už nebude brát Písmo svaté jako inspirované Boží slovo, ale přijme herezi, že pohanské kulty jsou rovnocenné s křesťanstvím a že misie je zbytečná.

Silný vliv svádění na cestu hereze je vytvářen i úskočnými otázkami: „Copak je tvá víra tak slabá a tak málo důvěřuješ Bohu, že se ani nechceš zabývat těmito myšlenkami?“ Oklamaný student, navíc i pro svou pýchu, není schopen těmto svodům odolat.

Citace profesorky Linnemannové: „Studující je zároveň pod silným tlakem skupiny. Studenti, zvláště z vyšších ročníků, nebo ti, kteří se vyznačují mimořádným nadáním, jsou ‚spoluvychovateli‘, rozhodujícími spolunositeli této socializace. Věřící student, který na základě svého odlišného postoje k Božímu slovu není ochotný akceptovat jisté metody či výsledky historicko-kritické metody, je většinou diskriminován. Smějí se mu, posmívají a jednají s ním jako s outsiderem.
Student přijetím myšlenkových pochodů HKT, je odcizován lidem, s nimiž byl předtím spojený ve víře. Už spolu nemohou mluvit a jemu je zatěžko jim naslouchat. Už jim nerozumí a oni nerozumějí jemu. Dostává se do izolace a stává se domýšlivým.
Student musí psát články, v nichž je nucen dokázat, že si dostatečně osvojil způsob práce této heretické metody. Je pod tlakem, aby sám historicko-kriticky myslel, mluvil a psal. To vede k závažným změnám v jeho myšlení a v jeho víře. Už není sám sebou. To, co se při studiu naučil, se staví před Boží slovo a zatarasí mu přístup k němu.“

Kéž by byl na teologických fakultách vytvořen takový nátlakový systém, ale k pravdivému obrácení od ducha světa a k přijetí Ducha Kristova! Kéž by studenti skrze vnitřní modlitbu, pravdivé pokání a cestu následování Krista byli vedeni k novému životu s Kristem a v Kristu. Kéž by je horlivost pro záchranu nesmrtelných duší před věčným zavržením motivovala podobně jako apoštoly. Oni hlásali Krista a svědčili vhod i nevhod, aby aspoň některé duše byly zachráněny. Adepti těchto teologických škol jsou naopak duchovními mrtvolami, vyškolenými škůdci, kteří šíří duchovní infekci a duchovní smrt. Jaká je to tragédie a zároveň jaký paradox! Kdo za to ponese zodpovědnost před Božím soudem? To vše je však plodem toho, že církev notoricky odmítá pravdivé pokání a nechce nazývat pravdu pravdou a herezi herezí.

Nejvíce ovlivnitelné k přijetí duchovního jedu HKT jsou ženy, proto se také propaguje, aby ženy studovaly teologii a získávaly si akademické tituly, popřípadě učily na teologických fakultách. Dnes už pseudopapež zavádí dokonce i svěcení žen na diakonky a kněžky.

Desatero historicko-kritické metody – teologie

První hereze HKT: Skutečnost Boha je už předem vyloučena.
Sv. Pius X. ve své encyklice Pascendi Dominici gregis uvádí: „Slepí jsou, věru, a slepé vedou, tito muži nafouknuti pyšným jménem ‚vědy‘, tak daleko pokročili ve své pošetilosti, že překrucují odvěký pojem pravdy a pravý smysl křesťanského náboženství.“

Druhá hereze HKT: Nejvyšší autoritou už není Boží slovo ani církev, ale „princip vědeckosti“.
Kardinál Josef Ratzinger napsal: „Exegeze, která již Bibli nežije a nečte v živém těle církve, se stává archeologií: mrtví pochovávají své mrtvé.“

Třetí hereze HKT: Bible a křesťanská víra je v jedné rovině s pohanskými náboženstvími a jejich „posvátnými“ spisy.
Historicko-kritická metoda nerespektuje realitu, že Bible je pravé a jediné Svaté Písmo!

Čtvrtá hereze HKT: Bible podle HKT není Božím slovem.
HKT nevěří v Boží inspiraci Písma svatého; na Písmo hledí jako na pouze spisovatelské a teologické výtvory, které nám nic nezaslibují a k ničemu nezavazují.
Co naopak říká církev k inspiraci Písma? Bůh je autorem Písma svatého v tom smyslu, že inspiruje jeho lidské autory. Duch svatý působí v nich a skrze ně neomylně učí spásonosné pravdě.

Pátá hereze: HKT je nové magisterium, které jediné může vysvětlovat Písmo.
Co k tomu řekl kardinál Ratzinger? „Je předsudkem evolucionistického původu, jestliže se tvrdí, že lze textu porozumět pouze na základě studia jeho vzniku a vývoje. … světci, kteří byli často nevzdělaní a neodborníci na exegetiku, Písmu rozuměli nejlépe.“

Šestá hereze HKT: Co je v Písmu napsáno, v žádném případě tak nemohlo být.
Exegeta je zaměřený na to, aby v „biblickém textu“ objevoval a řešil „obtíže“. Čím je vykladatel lepší, tím bude v tomto směru vynalézavější.

Sedmá hereze: HKT určuje, co je v Bibli pravda, a co je lež – mýtus.
Už tento postoj je velmi urážející a démonický. Všechno nadpřirozené, tedy všechny zázraky, se pokládají za lež – mýtus. Nepočítá se s Boží všemohoucností. Za HKT je duch ateismu, který lže a překrucuje pravdu.

Osmá hereze HKT: Oddělení církve od Písma.
Kardinál Ratzinger řekl: „Pouto mezi církví a Biblí bylo zpřetrháno. Toto rozdělení začalo před (dvěma) stoletími v protestantském prostředí, odkud proniklo i do kruhů katolických teologů. Jedná se o historicko-kritický výklad Písma (HKT).“

Devátá hereze HKT: Ježíš není podle HKT ani Bohem, ani Spasitelem.
Toto bludné tvrzení je renesancí hereze arianismu, proti které vystoupili otcové církve už před 1700 lety na koncilu v Niceji. Tato hereze byla roku 325 kategoricky odsouzena. Těžko by se našel katolický teolog, který by otevřeně popíral, že Ježíš je Syn Boží. Všichni budou tvrdit, že tuto pravdu přijímají, hned však k tomu dodají, v jakém smyslu by se jí mělo podle nich rozumět.

Desátá hereze HKT: Desatero (Dekalog) podle HKT už neplatí.
Starý Zákon se dalekosáhle odsouvá stranou jako něco, co se nás prý netýká. Chápe se – buď úplně, nebo částečně – jako jakási duchovní konstrukce, která je produktem tehdejších patriarchálních společenských struktur a výrobních vztahů, která měla za úkol je ospravedlňovat a stabilizovat. Na základě této teorie, Desatero pro nás prý už není závazné. To je další hereze.

Je Desatero opravdu dnes už nezávazné? Ne! Deset Božích přikázání zavazuje křesťany a věřící člověk je musí zachovávat. Desatero nebylo zrušeno, ale Ježíšovým výkladem integrováno.

Po přečtení herezí „nového Desatera HKT“ daného „novým magisteriem“ je člověk šokován pýchou projevující se drzostí těch, kteří se chtějí nazývat učiteli křesťanské víry. Ale žasne i nad křesťany, kteří se bohužel nechají ovládat jiným druhem pýchy, a tím je strach ze zesměšnění. A tak se katolíci stávají tak hloupými, že ze strachu, aby nebyli pokládáni za nevědecké a nevzdělané, se nechávají klamat. Připomíná to známou pohádku „Císařovy nové šaty“. Musí se proto najít katolíci, kteří mají prostou víru dítěte a strhnou škrabošku této pýchy, ve které svůdci a svedení předvádějí své nové šaty heretického učení.

Vrchní arciheretik Bergoglio si dnes vykračuje ve svém fiktivním obleku papeže a nechává se obdivovat. Kéž by tato zahanbující tragikomedie už brzy skončila velkým fiaskem jako císařovy nové šaty! Pak praskne i bublina modernismu HKT a fluida II. vatikánského koncilu.

Důsledky modernismu pro církev jsou hrozné. HKT rozkládá spasitelnou víru a tím je dána všanc spása miliónů nesmrtelných duší. Protože se katolická církev pro všechny možné důvody vyhýbala pravdivému pokání, Bůh jako trest dopustil, aby ti, kteří veřejně popírají základní pravdy víry, obsadili nejvyšší místa v církvi. Byl vyhnán Duch svatý, který usvědčuje ze hříchu (srov. J 16,8-9), a proto zavládla taková temnota, slepota a zbabělost! Katolíci nevidí heretický systém lži a jsou zbabělí nazývat ho pravým jménem. Platí i dnes Ježíšova výzva i výzvy všech proroků a také Královny proroků k pokání? Platí! Ježíš však i varuje: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete!“ (Lk 13,3)

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr              + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

25. 1. 2025