„Sloní paměť“ českého prezidenta

Prezident Miloš Zeman sdělil, že sám nemá čas, pátrat v archivech ale, že si zcela bezpečně vybavuje, že inkriminovaný článek četl při svém, časově blíže neupřesněném studijním pobytu v Univerzitní knihovně pražského Karolína a že o vlastní paměti je mu známo, že je vynikající, zejména její fotografická složka. Díky své „sloní paměti“ proto prý zcela bezpečně článek  lokalizuje. V archivním souboru, kde jej údajně objevil a prostudoval, se prý 100% nachází „někde vlevo dole“.

Dále „všetečným šťouralům“, nevkusně vyžadujícím k hanlivému tvrzení o Peroutkovi od prezidenta důkaz, Miloš Zeman blahosklonně oznámil, že hledáním článku pověřil svého mluvčího Jiřího Ovčáčka /36/.

Podle Ovčáčkových dosavadních vyjádření, výsledek hledání článku v archivu Přítomnosti zatím vypadá tak, že prezidentova paměť je sice bez nejmenších pochyb vynikající ve všech ohledech, nikoliv pouze její „fotografická část“, kterou Miloš Zeman samotnou skromně pochvalně vypíchl nad ostatní, ale přesto „nějakým nedopatřením“, ke kterému muselo dojít zcela jistě někde mimo Hrad, se v předválečné Přítomnosti žádný, prezidentem zmíněný, ba ani podobný článek od Fedinanda Peroutky, o Hitlerovi dosud nenašel. V hledání však prezidentův mluvčí usilovně pokračuje, byť jej o čas k němu rovněž, jako u pana prezidenta, připravují i jiné pracovní povinnosti.

Prezident Zeman pak s odvoláním na Ovčáčkovo oficiální pověření nalézt článek, nedůvěřivé části české veřejnosti oznámil, že své tvrzení o Peroutkově chválení Hitlera rozhodně nemíní odvolat, natož se za ně omluvit, protože svou pravdomluvnost zakrátko dokáže.

Týdeník Respekt k tomuto novému veřejnému sporu, jehož iniciátorem je opět úřadující český prezident, uskutečnil vlastní pátrání v novinových archivech a zjistil, že existuje článek s výrokem „Hitler je gentleman", ale jeho autorem nebyl Ferdinand Peroutka nýbrž Anthony Sampson, britský novinář a zakládající člen dnes již neexistující britské sociálně - demokratické strany. Článek se jmenoval "The Geneen Machine“ a otiskl ho The New York Magazine na str. 45 ve vydání z 23.4.1973. Článek navazoval na Sampsonovu knihu, vydanou v témže roce pod názvem "The Sovereign State", ve které kritizuje praktiky jisté americké nadnárodní společnosti. Pasáže z článku, včetně výroku: "Hitler ist ein Gentleman" otiskl též německý Spiegel v č. 25, ročník r. 1973.  Jde tedy o články, vyšlé v zahraničí v době u nás probíhající tzv. „normalizace“. V tomto čase byl Miloš Zeman ještě aktivním členem KSČ.

Záležitost lze nyní shrnout tak, že zatím ještě nevíme, jak to bylo s Peroutkovým článkem, ale již jsme se z nejvyšších státních míst dozvěděli následující

1. Pamět prezidenta Miloše Zemana „nemá chybu“, zejména za mimořádně vynikající lze považovat její tzv. „fotografickou část“

2. Pan prezident, jinak též nejvyšší ústavní činitel a nejvyšší armádní velitel, osobně nemá čas, zabývat se „prkotinami“, jako je dohledávání nějakého důkazu o pravdivosti jeho veřejného výroku, kterým dehonestuje nežijícího uznávaného československého demokratického novináře, ale úkolem pověřil v pracovním pořádku prezidenta republiky osobu nanejvýš kvalifikovanou – svého mluvčího Jiřího Ovčáčka. Jmenovaný před nástupem do prezidentova profesionálního týmu byl novinářem bulvárního komunistického deníku „Haló noviny“

3. Zmíněná „hradní morální a intelektuální autorita“ Jiří Ovčáček, usilovně hledá v Přítomnosti a jinde, ale dosud /od svého pověření již 22. den/ ničeho nenalézá

   Vnuk někdejšího majoritního majitele Přítomnosti, Jaroslav Stránský, který za necelý týden po prezidentově „poučné přednášce“ stihl prohledat celý archiv časopisu svého děda, tvrdí, že v archívu Přítomnosti, prezidentem zmíněný článek Jiří Ovčáček ani nikdo jiný nikdy nenajde a to z prostého důvodu – protože tam nikdy nevyšel. Z toho logicky rezultuje, že ani v době, kdy ho tam Miloš Zeman, studujíc v archivu Univerzitní knihovny údajně objevil, tam býti nemohl. Pokud se ovšem nemýlí nebo nelže Jaroslav Stránský? V souladu s Jiřím Stránským však dosud vypověděli také všichni čeští příslušní odborníci – novinářští historici.

   Pokud jde o mne, pevně věřím, že žádný účastník patřící k majoritě CFP, označované „všichni slušní občané“, nikdy ani na setinu sekundy nezapochyboval o vynikající, přímo „sloní paměti“ Miloše Zemana. Já osobně však, maje k intelektuální a mravní dokonalosti zdejších komunistů a jejich příznivců „neskonale daleko“, byť svým VŠ technickým vzděláním rozhodně nejsem kvalifikován k posuzování něčí duševní výkonnosti, se přesto nemohu zbavit vtíravého pocitu, zda „sloní paměť“ Miloše Zemana přece jenom „někde nevykázala chybičku“? Samozřejmě ale beru na vědomí, že z hlediska všech zdejších slušných a dodávám i „chytrých“ účastníků je to jen velmi těžko představitelné.

   Kdyby však Jiří Ovčáček ke splnění odpovědného úkolu, obdrženého od pana prezidenta, zahrnul do pramenů svého studia také výtisky Rudého práva a Tribuny z období normalizace čili po „internacionální pomoci bratrsky poskytnuté armádami Varšavské smlouvy pod vedením SSSR k potlačení zuřící kontrarevoluce v ČSSR v roce 1968“, určitě by nalezl řadu „pravdivých odhalení“ o „nečestném agentu imperializmu a USA“ Ferdinandu Peroutkovi a jeho „předválečné servilní podpoře Hitlera“ /za co by jej nacisté v době okupace pak věznili v koncentráku, že?/, které možná Miloš Zeman, jako člen KSČ, tehdy v Univerzitní knihovně skutečně objevil a uložil do své „sloní paměti“?

   Jiří Ovčáček, jako bývalý redaktor polistopadových komunistických Haló novin se ve starých dobrých Rudých právech, vydávaných přímo ústředním výborem KSČ /které třídně neuvědomělí mizerové jako já nazývali „Čubčí šlehy“/ a Tribuně, jakož i dalších „třídně bezchybných“ stranických periodikách jistě dokáže snadno úspěšně zorientovat....

   Závěrem si o poslední „hradní aféře“ řekněme, že kdyby to nebylo velice trapné, bylo by to zábavně komické. Těžko ale bez pocitu hanby, zmaru a trpkosti, jen s nezkaleným pobavením oceňovat nezpochybnitelnou komičnost situace, když jde o pokleslost českého prezidentského úřadu na nejnižší myslitelnou úroveň, srovnatelnou snad pouze s postavami nadutých opilců a jimi vyvolanými situacemi v úřadech carské Rusi, vynikajícím způsobem zobrazenými v díle Nikolaje Vasiljeviče Gogola /Mrtvé duše, Revizor, Ženitba atd./.

PS V českých médiích jsem k záležitosti zaznamenal také názory, že ani prezident Husák a jeho hradní tým nepůsobili tak uboze, jak máme možnost sledovat u našeho současného nejvyššího státního představitele a jeho prezidentského týmu, včetně mluvčího.