Je samozřejmě v pořádku, že vypadli kandidáti, jejichž jméno jsme jaktěživi neslyšeli, kteří nebyli schopni ani vyplnit kandidátku či kteří místo 50 tisíc podpisů jich přinesli jen pár stovek. Že ale vnitro zredukuje souboj kandidátů i o velké hráče, jako je například Janeček či podnikatelé Březina a Diviš, to jsem nečekal. V případě Janečka to je však dobře…
Pro vlastence a národovce tak prezidentská volba hraničí téměř s katastrofou – nemáme žádné želízko v ohni, kterému bychom mohli alespoň fandit (natož ho protlačit alespoň do druhého kola).
Od dob, kdy byl prezidentem Václav Klaus, jsem měl tendenci prezidentskému úřadu přisuzovat jistou vážnost (za Havla byl pro mne Hrad symbolem zla a zrady), protože – ať byl Klaus za svého premiérování jakýkoli – v prezidentském úřadu si vedl dobře. A i když byl Miloš Zeman jeho politický protipól, z hlediska národních zájmů jsem ho kdysi vnímal jako pokračovatele téže tradice (tedy toho, že na Hradě sedí někdo, komu na naší zemi záleží). U Zemana to však trvalo jen první volební období. V tom druhém se už začal „kurvit“ s USA, takže poslední roky jsem ho už nebral vážně a autorita prezidentského úřadu pro mne zase klesla. Minimálně však tedy za tato tři prezidentská období (obé Klausovo a první Zemanovo), tedy za 15 let, si člověk vypěstoval zvyk, že Hrad je Hrad a alespoň z tohoto stolce že jsou vedeny snahy o jakous-takous rozumnou, rozuměj pronárodní, politiku.
I proto jsem naivně očekával, že prezidentská volba, ke které dojde zkraje nového roku, bude důležitá, důstojná a vygeneruje (alespoň pro prezidentskou kampaň, když už ne pro prezidentský stolec) někoho, za koho se nebudu muset stydět. Teď to ale vypadá, že je úplně jedno, jak to dopadne, protože ve hře jsou kandidáti třetího řádu, nejtěžší váha z nich má v sobě vlastenectví asi tolik, kolik v sobě mají masa jeho párky a skutečně národovecký kandidát téměř absentuje – není tam nikdo, o kom bychom mohli říci, že je mluvčím a reprezentantem našich (vlasteneckých, národoveckých) názorů. Nebo se mýlím?
A to to přitom ještě před pár měsíci vypadalo, že vlasteneckých kandidátů bude tolik, že se vzájemně vyšachují. K nemalému překvapení nakonec nikdo z nich nebyl schopen podpisy sesbírat a i ten jediný, komu se to podařilo (Vitásková), se na nás, kteří jsme ho podpořili, vykašlal. Nevím, čím by mne paní Vitásková musela přesvědčit, abych jí ještě někdy v budoucnu znovu propůjčil důvěru. U mne skončila, protože 65 tisícům lidí, kteří ji podpořili číslem svém občanky, ukázala nakonec dlouhý nos…
Ukázalo se tak, že přetlak „vlasteneckých“ prezidentských kandidátů vedl k tomu, že se znemožnili ještě dříve, než jsme vůbec čekali – než samotná volba dokonce začala. Kvůli tomu teď před sebou máme nabídku samých „aspeňáků“. A to je na tom všem to nejtragičtější, kvůli čemu snad poprvé zvažuji, že se takové šaškárny účastnit (coby volič) nebudu. Jedna věc je totiž to, když máte ve hře svého kandidáta, byť jsou jeho šance nízké – i když protikandidáta Aspenu nakonec neporazí, člověk alespoň mohl volil tak, aby se za sebe nemusel stydět. Ale nemít ve hře vůbec žádného favorita a muset si vybírat z amerických marionet, to je výsměch občanům této země. A jestli mne bude někdo přesvědčovat, že máme taktizovat a „volit menší zlo“ a myslí tím Babiše, který Američanům prý leze do zadku o něco méně než jiní kandidáti, na takový argument neslyším. Je pravda, že Babiš leze Američanům do zadku jen například v šesti případech z desíti, ale to jen proto, že ve zbylých čtyřech případech leze do zadku Berlínu. A u zdi nářků naříká jako každý jiný politik. Řekněte mi, v čem a jak Babiš kdy hájil národní zájmy – možná akorát tak ve svých snech (o čem sním, když právě spím). Za to, co dělal během covidové tyranie, by zasloužil doživotní trest, ne fanfáry z Libuše…
Ale zpět k tomu Aspenu a k mému tvrzení, že většina kandidátů je zaháčkována v této vlivové (a vlivné) americké organizaci, což by je mělo už z principu diskvalifikovat nejen z prezidentské volby, ale z politiky obecně. Je přece proti vší logice, aby politik té které země byl zároveň členem nevládní organizace země nepřátelské – tím se logicky dopouští střetu zájmů a vlastizrady. A kdo mi namítne, že USA není nepřátelská země, tomu odpovím rčením amerických politiků samotných, že Spojené státy nemají „přátele“. Jen posluhovače…
Podívejme se tedy na ty vejlupky:
Aspen poprvé: generál Petr Pavel, má na stránkách Aspenu hezký medailónek…
Aspen podruhé: senátor Pavel Fischer, má na stránkách Aspenu hezký medailónek…
Aspen potřetí: odborářský boss Josef Středula, má na stránkách Aspenu hezký medailónek. Tedy měl – už je smazán, ale i z tohoto odkazu je vidět, že měl…
Aspen počtvrté: Danuše Nerudová, má na stránkách Aspenu hezký medailónek…
Aspen popáté: Tomáš Zíma, nezjistil jsem, že by byl členem Aspenu, ale jistě s ním má dobré vztahy, když na jejich akcích vystupuje jako řečník – viz například zde
Aspen pošesté: i Andrej Babiš byl mluvčím na Aspenu, i jeho medailonek na jejich stránkách kdysi vyšel (druhá polovina roku 2020), ale pak byl smazán (v roce 2021, jen pár dní poté, co na tuto skutečnost upozornil Aeronet.news)
Takže šest kandidátů z devíti má prokazatelné vazby na Aspen.
A kdo nám zbývá?
Marek Hilšer – tam se mi sice přímá vazba najít nepovedla, ale ji hledat nemusíme. Všichni víme, co je tento odporný a slizký politik zač. Proamerický je až na půdu (takže v Aspenu ani být nemusí, možná je tak proamerický, že ho tam ani oni sami nechtějí), nenávidí Rusko k smrti a podle svého nedávného výroku by na něj zaútočil jadernými zbraněmi. Klidně ho tedy můžeme mezi aspeňáky započítat i beztak.
Zbývá nám ještě Denisa Rohanová. Kandidovala za Úsvit přímé demokracie a později za Stranu nezávislosti České republiky, takže by snad mohla mít vlastenecké smýšlení. Ví ale o ní někdo něco? Zná ji někdo? Uvidíme, ještě si ji proklepneme a někdy příště se k ní vrátíme…
A Jaroslav Bašta za SPD. Pokud považujete SPD za vlasteneckou stranu, pak pro vás bude Bašta vlastenecký kandidát. Bašta snad s Aspenem nic společného nemá, dokonce na stránkách SPD najdeme článek, ve kterém se příslušnost politiků jiných stran k Aspenu kritizuje, ale dobře víme, že něco se v SPD na oko (na ucho) říká a něco jiného se dělá, jinak se debatuje v rozpravě a jinak se pak hlasuje. Pokud byl někdo v devadesátých letech ředitelem (odboru) Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, pak je to člověk systému už od první chvíle. Navíc chartista, disident. No prostě – žádná velká hitparáda to nebude. Socan jak poleno, hlasující pro vstup Švédska do NATO apod. – už vidím, jak tenhle člověk bouchne do stolu a pošle vyslance mocností do patřičných míst. Jak ale řekl můj kolega Jan Panocha – je vtipné, že havlisté budou volit bývalého komunistu (Petra Pavla) místo aby volili chartistu a disidenta – chartistu a disidenta tak budou nakonec volit „extrémisté“ z SPD.
Takže co s tím? Na nějaké překvapení už asi čekat nemůžeme. Pokud vyloženě nechcete bojkotovat prezidentské volby, asi si budete muset vybrat z posledních dvou kandidátů, ale jak říkám, ještě si na ně tady v nedělníku posvítím. Než – a pokud vůbec – to některému z nich hodím.
Vlasti zdar, Aspenu zmar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie
Zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-111-aspen-nebo-aspen-vyberte-si/
Komentáře