Lze srovnávat zrůdnost komunizmu s nacizmem? (2/5)

Komunisté měli v Rusku a později v celém světě už na věky věků nastolit moudrou a spravedlivou vládu a stát, ve kterém občané budou kvůli potěšení z práce samé, radostně a poslušně pracovat podle svých nejlepších schopností a sil a vedoucí komunistická strana je za to bude podle jejich potřeb moudře a spravedlivě odměňovat a řídit.

Obě doktríny - nacistická, jakož i konkurenční komunistická, byly podle Hitlera a na straně druhé podle Lenina a jeho "nejnadanějšího žáka a pokračovatele" - Josipa Vissarionoviče Džugašvilliho /1878 - 1953/, alias Stalina, "přísně vědecké". Nacistické i komunistické učení bylo v Hitlerově Německu i Stalinově Sovětském svazu aktualizováno a obohacováno o "poznatky moderní vědy", dosahovanými "seriozním vědeckým bádáním" nacistických a na druhé straně komunistických teoretiků a vědců. Myslitelé na obou stranách shodně pokládali "prohnilý kapitalizmus" za příčinu všech hospodářských krizí a následných válek a prohlašovali ho za "odepsaný v historicky krátké době".

Adolf Hitler své mudrování o světě a lidstvu sepsal ve věznici Landsberg, kde si odpykával pětiletý trest za nevydařené povstání proti německé říšské demokratické vládě z listopadu 1923 /tzv. "pivní puč"/, avšak pro dobré chování byl již v prosinci 1924 podmínečně propuštěn. Své životní dílo nazval Mein Kampf /Můj boj/. Utrpěnou porážku Německa v první světové válce, "prohnilý plutokratický kapitalizmus", hospodářské a společenské krize, bídu, prostituci a další nešvary označil za Zlo, za které mohou "podřadné rasy", zejména Židé.

Oproti největšímu nacistickému "mysliteli" a v létech 1933 - 1945, Vůdci německého národa Adolfu Hitlerovi, komunističtí filosofující vůdci v carském a později Sovětském Rusku, soudruzi Lenin se Stalinem, zpočátku za "hlavní překážku světového pokroku" označovali pouze buržuje - kapitalisty. Později však, po druhé světové válce, v etapě tzv. "rozvinutého třídního boje", "nejnadanější Leninův žák", již zmíněný J. V. Stalin, dle svých nových "vědeckých poznatků", k původnímu třídnímu nepříteli - buržujovi, přiřadil stejného nepřítele, na kterého poukázal ve svém životním díle Adolf Hitler, tedy Židy. Stalin ale ve své "vědecké terminologii", oproti neskrývanému židobijci  Hitlerovi, svůj antisemitizmus "dialekticky zastírá". Nehovoří o "zločinných Židech", nýbrž o "zločinných Sionistech". Rozdíl v jejich antisemitizmu je v tom, že u německého vůdce je nenávist k Židům radikálnější a oproti Stalinovi jí nijak nezastírá.

Zdá se až neuvěřitelné, zarážející nebo legrační, že někdo v minulosti a i v současnosti mohl a dosud může takovým nesmyslům a demagogickým primitivnostem věřit a propadnout, podřídit jim svůj život a znásilňovat tím druhé, nebo jako dnes - některou z totalitních teorií aspoň druhé otravovat, byť třeba jen na internetu.

V současné české společnosti se setkáváme se zastánci komunizmu nejen u zřejmých primitivů, ale i u vzdělaných intelektuálů, například jakými jsou - předseda KSČM, pragmatický politik - soudruh JUDr. Vojtěch Filip /1955/, nebo stranický, v čase a prostoru ne zcela vždy zorientovaný komunistický myslitel, soudruh PhDr. Miroslav Ransdorf, CSc., /1953/, a jiní.

Pro analyticky myslícího člověka je opravdu pozoruhodné a zarážející, jak oba "géniové zla", Hitler a Stalin, kteří po uzavření paktu o přátelství proti sobě vedli v létech 1941 - 1945 s ohromnými armádami nelítostnou zničující válku, přes oficiální  údajně "nesmiřitelně protichůdné politické teorie" - nacizmus versus komunizmus, se posléze shodli nejen na téměř všech metodických postupech a praktikách /viz dále v textu/, ale dokonce i na stejném "společném nepříteli" - na Židech.

Pokud však domyslíme co již bylo řečeno, že nacistická i komunistická ideologie jsou principiálně založeny na stejném racionálním, nepochybně objektivním vědeckém poznatku anglického přírodovědce Charlese Darwina /1809 - 1882/ o biologických vývojových procesech, pak už neudivuje množství systémových shod mezi údajně "protichůdným" nacizmem a komunizmem.

Obě ideologie si ambiciózně nárokovaly být konečně nalezenou "vědeckou cestou" k pokroku nejdříve vlastního národa a následně celého lidstva. Hitler, jakož i Leninův pokračovatel Stalin, shodně hlásali, že jejich konečné vítězství je objektivně historicky dáno a bude se konat i proti vůli pochybujících a nesouhlasících. Ti pochopitelně, musí být pro "blaho německého národa" v případě Hitlera a pro "blaho světového proletariátu" dle Stalina, umlčeni, nejlépe pochopitelně fyzickou likvidací, pokud možno i s potomky, protože ti se mohli narodit "geneticky narušení".

Z hlediska obou totalitních vůdců samozřejmě bylo praktické, pokud by "nepřátelé režimu" mohli být využiti pro státní hospodářství upracováním k smrti, než být pouze zastřeleni, oběšeni, či umučeni při výslechu. Tyto myšlenky soudruha Stalina vedly k zakládání pracovních táborů. Těmito, pro totalitu charakteristickými účelovými institucemi, soudruh Stalin předběhl kolegu Hitlera. Stalinské gulagy vzniklé v počátku třicátých let v SSSR se staly vzorem pro Hitlerovy koncentrační tábory v Německu /x1, x2/.

/x1/ Autorská poznámka: Nemylme se o našich českých, údajně "holubičích povahách". Podobné moudrosti, jak zatočit s "nepřáteli státu", které světu představili zločinci Hitler a Stalin, u nás hlásal pod heslem - "Když se kácí les, tak létají třísky", Stalinův obdivovatel, propagátor a žák - soudruh Klement Gottwald /1896 - 1953/. Když se v únoru 1948 ujal budování komunizmu podle Stalinova vzoru, pracovní tábory po vzoru stalinských gulagů, které si v ničem nezadávaly s nacistickými koncentráky, dle některých pamětníků prý byly i horší, v Československé republice, osvobozené od nacistů, vyrůstaly jako "houby po dešti". Nejen na Jáchymovsku, Příbramsku ale v celé ČSR.

/x2/ Proslulý nacistický zločinec Hitler se nenechal zahanbit svým  kolegou - komunistickým zločincem, sovětským státníkem Stalinem, který jako první zřídil vyhlazovací pracovní tábory. Totalitní Hitlerovo Německo získalo nad krutým Stalinovým SSSR děsivou prioritu v realizaci holokaustu - v budování vyhlazovacích táborů, do kterých byli práce neschopní Židé sváženi z celé Evropy a hromadně likvidováni v pecích konstruovaných za uvedeným účelem. Jejich tělesné zbytky byly dokonce průmyslově zpracovávány - na výrobu mýdla, ozdobných předmětů jako kožená stínítka na lampy, apod. Nemluvě o využívání drahých kovů z těl obětí - zlatých zubních protéz a pod.

Jak již bylo řečeno, není nic nepochopitelného na tom, že ke své propagaci, k uchopení moci a  prodlužování neužitečné existence, nacizmus i komunizmus používají principiálně shodné metody, organizační struktury a stejné mocenské nástroje a mechanizmy.

Oba systémy shodně stavějí především na nezbytném masivním užívání lži. Nacisté princip státní lži nazývali "nordická lest", zatímco komunisté neustálé změny svých stanovisek, popírání vlastních názorů a slibů a "vymývání mozků" a další způsoby klamání domácí i zahraniční veřejnosti, označovali jako "dialektický materializmus".

Principiální shody nacizmu a komunizmu lze konstatovat v následujících charakteristických skutečnostech  

a/ společná nenávist ke svobodomyslným občanům a proti USA, jako hlavnímu představiteli demokratického tržního státního systému - u nacistů nazývaným plutokratizmus, u komunistů kapitalizmus

b/ společný antisemitizmus /stalinští komunisté pro Židy v této souvislosti používají eufemistické označení "Sionisté"/

c/ víra, že společenský pokrok nastane po odstranění "vnitřního nepřítele". U nacistů jsou vnitřním nepřítelem Židé, u komunistů "vykořisťovatelé", ale Židé také. Komunisté Židy však označují jako "Sionisty"

d/ neřešitelné vzájemné neshody totalitních představitelů vznikající krátce po uchopení moci. Řešení názorových neshod neprobíhá civilizovaným způsobem, nýbrž vražděním oponentů z vlastních řad. U Hitlera to byl nacistický spolubojovník a přítel Ernst Rohm a spol., které nechal zavraždit během "noci dlouhých nožů" v roce 1934, u Lenina a Stalina šlo o spolubojovníka židovského původu - komunistu Trockého a jeho příznivce, u Gottwalda to byl popravený komunista Clementis, na doživotí uvězněný komunista Husák a spol.

e/ shodný způsob manipulace s míněním občanů - "vymývání mozků", praktikováním masivních lží při využití nejmodernějších technických prostředků - tisku, rozhlasu, kina a v obou režimech později i televize.

f/ zřizování gulagů a koncentračních táborů pro ekonomické využití fyzicky zdatných "nepřátel státu", místo jejich fyzické likvidace popravou, či umučením

Metody nástupu k moci jsou u obou zrůdných ideologií také shodné. Nacisté, stejně jako komunisté, nejdříve ideologicky útočí na stávající demokratický politický a společenský řád. Nejprve nesmiřitelně kritizují demokratické základní principy, podle kterých jsou konstituovány tradiční netotalitní státy s tržní ekonomikou a práva a povinnosti jejich občanů.

Následně pak rozvracejí demokratický systém buď zákeřně - tzv. "parlamentní cestou", jako Hitler, když po požáru "Říšského sněmu" v roce 1933 legitimní cestou posílil své osobní pravomoci a stal se neomezeným diktátorem, nebo Gottwald v ČSR v únoru 1948, když jako komunistický premiér cíleně vyvolal vládní krizi a nezorientovaného nemocného demokratického prezidenta Beneše donutil ke jmenování komunistické vlády.

Dalším způsobem nastolení nacistické i komunistické totalitní moci je revoluce, čili násilný protivládní puč. Tak byla s hrdlořezskou krutostí nastolena moc komunistů v roce 1917 v carském Rusku, soudruhy Leninem, Stalinem, Trockým a dalšími bolševickými fanatiky. Tuto metodu, částečně použil rovněž Klement Gottwald při komunistickém puči v ČSR v roce 1948, nasazením tzv. "lidových milicí" proti revoltujícím vysokoškolákům.

"Principiálně čistý" způsob nastolení totality násilným pučem, který vyšel zločincům Leninovi se Stalinem v Rusku v roce 1917, se však zločinci Hitlerovi při shora zmíněném "pivním puči", v Německu v roce 1923, nevydařil. Nastolení nacistické diktatury v demokratickém Německu pak Hitler uskutečnil až zmíněnou parlamentní cestou v lednu 1933.