Příběhy z druhé světové války: Kolja Pečeněnko. 11 let

Fašisté se bavili podřezáváním provazu - pozorovali strach dítěte, připraveného na smrt. Chlapce, ležícího v bezvědomí, polili ledovou vodou, přivedli ho k sobě a poté ho hodili do sklepa. Nejedenkrát si takto gestapáci "zavtipkovali"... Někdy si i, pro "zábavu", zastříleli... A v přestávkách, mezi jednotlivými "popravami", pak dítě bili, strkali mu zápalky pod nehty...

Po další "popravě" byl Kolja paralyzován. Němci ho již nedokázali oživit a usoudili, že je mrtev...

Zachránili ho partyzáni. Našli ho ležet v zemljance, nehybného, zmodralého bitím, s vyraženými zuby. Kolja se ale náhle začal pohybovat...

Mučení a šikana se znovu ozvaly 14 let po válce – Kolja byl opět zcela paralyzován. Přesto se nevzdal - rozhodl se napsat knihu. "Psal jsem tak, že jsem držel pero zuby." K tomu, aby bylo možné vyjádřit hrůzy války a všechno, co prožil, bylo zapotřebí 600 školních sešitů! V roce 1984 vyšla kniha "Spálený osud - Опаленная судьба"...

. O tři roky později tady již Nikolaj Pečeněnko nebyl.