Příběhy z druhé světové války: Hitlerjugend. Jak bojovali Hitlerovi nezletilí vojáci.
- Podrobnosti
- ze světa / Rusko|
- 14. září 2024|
- Великая Отечественная|
- 3223 x
Příběhy z druhé světové války:
Hitlerjugend. Jak bojovali Hitlerovi nezletilí vojáci.
(publikováno 12.9.2024; ze stránek: Великая Отечественная ):
"Zaslechl jsem výstřely a šel se podívat k plotu. Stáli tam čtyři, mladí esesáci, možná i Hitlerjugend, vypadali velmi mladě. Stříleli do mrtvol, ale i po živých lidech. Co nejvíce se snažili, aby je trefovali přímo do rozkroku a způsobili jim tak co největší bolest... Tři z nich jsem zastřelil a čtvrtý utekl... "
Vzpomínka na osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen podplukovníka spojeneckých vojsk - Roberta Daniela. Jedná se nejspíše o jediné dokumentární svědectví o zločinech nezletilých nacistů. Sami nezletilí zločinci se, ve svých vzpomínkách, nikdy nechlubili "činy", které spáchali v Hitlerových službách. Vyjma toho bylo zavedeno nepsané tabu informovat o tom, jak 10-15-ti letí hitlerjugendové zaživa upalovali nepřátelské vojáky v jejich tancích, stříleli neozbrojené zajatce a nakonec, a to již po 9.květnu 1945, jako ostřelovači stříleli po těch, kteří oslavovali vítězství... ⠀
Co se stalo s tím "čtvrtým" hitlerjugendem, se už asi nikdy nedozvíme. V současné historii existuje jen několik věrohodných biografií bývalých členů Hitlerjugend. Jedním z nich je i příběh papeže Benedikta XVI., ve světě také známého jako - Josef Alois Ratzinger. V roce 1941 vstoupil Josef Ratzinger, a to ve věku 14-ti let, do Hitlerjugend. Později pak sloužil v jednotkách protivzdušné a protitankové obrany. Několik dnů před německou kapitulací dezertoval a nějaký čas po válce se nacházel v americkém zajateckém táboře. Po osvobození se Josef Ratzinger zapsal do duchovního semináře a byl vysvěcen. V roce 1977 se stal kardinálem a v roce 2005, po smrti Jana Pavla II., se stal papežem. ⠀ V SSSR počínala branná povinnost věkem 18-ti let. Ani v těch nejtěžších letech války nedošlo v Sovětském svazu ke snížení tohoto branného věku. Poslední změna, z roku 1944, upravila tento věk na 17 let. Tito mobilizovaní se však neúčastnili přímých bojů, ale byli využíváni v rámci týlového zabezpečení.
Zcela jiný přístup byl zaveden v Německu. Navzdory tomu, že branný věk ve Wehrmachtu oficiálně neklesl pod 18 let, některé německé bojové jednotky, které se účastnily bojů, se skládaly z 16-17letých teenagerů a na samém konci války bylo možné na frontách potkat i 12leté děti. ⠀ Děti... Ono je totiž mnohem jednodušším, přivést do stavu bezmyšlenkovité podřízenosti právě děti a zároveň z nich vychovat nebojácné bojovníky. Jedná se o vynikající válečníky, kteří touží po tom se předvést! Věří tomu, že to, co se kolem nich odehrává, je jen jakási hra, a právě proto jsou mnohdy tak nebojácní! Toto vše, a v plné míře, platilo jak pro vychovatele Hitlerjugend, tak i pro ty, kteří se na konci války ocitli v řadách Volkssturmu nebo ve verwolfovských oddílech (německé oddíly, určené pro vedení partyzánské války). Ostatně, i bývalí sovětští vojáci byli často překvapeni nebojácností a bojovností, kterou předváděla německá mládež... ⠀ Němečtí národní socialisté se vždy ideologicky zaměřovali na německá mládežnická hnutí. V roce 1937, během svého projevu na berlínském prvomájovém shromáždění, na to Hitler kladl důraz! Führer tehdy zdůraznil, že ideologickou práci je zapotřebí zahájit již s mládeží, neboť právě tak se vychovávají noví Němci! A zároveň dodal: "Německá mládež by se měla vést pouze k tomu, jak myslet a jednat německy ... Od deseti let patříte k jungfolku, od čtrnácti k Hitlerjugend, a to ve službách strany a státu... Ve svém dalším životě již nikdy nebudete patřit jen sami sobě." Mnoho historiků a badatelů si dodnes klade otázku, jak se Třetí říši podařilo tak efektivně proměnit vzdělané představitele mladé generace v nemilosrdné vrahy.
Absolventi škol, které nesly Hitlerovo jméno, považovali za svou povinnost "zemřít v poslední bitvě jako rytíři, bojující proti smrti a ďáblu". Jeden z nich, 11.února 1945, napsal: Před deseti dny jsem opustil domov a od té doby bojuji! Vyhnali jsme Ivany z jedné blízké vesnice. Celkem nás, hitlerjugendovců, bylo 40 — 60 lidí. K vojákům jsme se připojili dobrovolně. ... Během útoku jsme běhali, skákali, stříleli a vždycky jsme byli vepředu... Řadoví vojáci za námi zaostávali o 200 metrů. Během útoku jsme zpívali a křičeli "hurá"... Mnozí zemřeli. Nejmladšímu bylo čtrnáct a půl roku. Tak ztělesňujeme naše ideály." Na Hitlerově fotografii, nalezené v kapse jednoho ze zabitých hitlerjugendovců, bylo napsáno: "Když ostatní váhají, věříme ti ještě víc..."
Takový druh fanatismu je, pochopitelně, mnohdy dovedl ke smrti! Dva studenti školy Adolfa Hitlera byli 21.února 1945, v Nordeifelu, ponecháni v prostoru, který obsazoval nepřítel. Esesáci ponechali mladíkům vysílačku. Za úkol dostali informovat Wehrmacht o britských a amerických silách, nacházejících se v této oblasti. Brzy se poblíže Vogelzangu rozhořely tvrdé boje, a to o přehradu na řece Urft. Již druhý den po svém nasazení byli oba "partyzáni" zajati americkou hlídkou. Nejprve byli posláni do zajateckého tábora pod Aachenem. Tam stanuli před vojenským tribunálem 9.americké armády. A pak je popravili. Postoj Američanů k "Verwolfům" byl jednoznačný, byť před tribunálem stanuli teenageři. ⠀
Jedním z nejmladších obžalovaných nacistů, během Norimberského procesu, byl Baldur von Schirach, první vedoucí nacistické mládežnické organizace Hitlerjugend. Během soudních jednání projevil hlubokou lítost nad tím, co spáchal. Otázkou však zůstává, jak upřímné to z jeho strany bylo. Schirach zcela slepě důvěřoval Hitlerovi! Každé jeho slovo bylo pro něj nezpochybnitelnou pravdou! Teprve až po pádu Reichstagu se mu, podle jeho slov, otevřely oči a on si uvědomil, jak moc se mýlil. Svou osobní účast, na spáchaných zločinech, však obžalovaný zcela popřel! Tvrdil, že nikoho nezabil a o ničem nevěděl! Jak se však následně ukázalo, tento nacistický ideolog toho měl na svědomí mnohem více! Byl to on, kdo byl zodpovědný za prosazování rasistických myšlenek v kruzích německé mládeže! Byl to on, kdo německou mládež vedl k provádění nacistických zločinů na okupovaných územích. Sám možná nikoho osobně nezabil, ale byl to on, kdo připravoval mládež na páchání masových zvěrstev a uváděl tak do praxe Hitlerovy myšlenky, které inspirovaly teenagery, aby, se zbraní v ruce, vyrazili proti postupujícímu nepříteli... "Zemřít pro Führera, lid a vlast je naší čestnou povinností!"
Mnoho bývalých hitlerjugendovců označilo tento postoj za hlavní důvod, proč se, ještě jako děti, bezvýhradně účastnili nesmyslné války. Ti, kteří přežili, si teprve po válce uvědomili, pro jakou to vlast vlastně chtěli zemřít. ⠀ Jednotky takzvaného Hitlerjugend vznikly v roce 1938, zpočátku připomínaly struktury sovětských pionýrsko-komsomolských organizací. Jediným principiálním rozdílem bylo jejich rozdělení, a to podle pohlaví: Pro německé dívky vytvořila Třetí říše zvláštní divizi - Bund deutscher Mädel. Slabá polovina z nich byla ochotna splnit svou posvátnou povinnost vůči straně a lidu, tedy stát se budoucím oddaným německým vojákem. Dívky byly vedeny ke sportu, střelbě a německé národní ideologii. Pokud jde o mladé lidi, tak ti byli zařazeni do mladší skupiny - Jungfolk. Slavnostní vstup těchto chlapců se konal vždy k výročí narození Adolfa Hitlera. Po dosažení 14 let byli tito teenageři již přesměrováni do skupiny pro starší. Zde plnili nacistické normy GTO a skládali zkoušku ze stranické historie.
Jedním z veteránů tohoto mládežnického hnutí, se stal držitel nejvyššího vyznamenání Hitlerjugend - Franz Schall. Zachovaly se jeho deníky, které byly později publikovány. Dle jeho vzpomínek, se Hitler, na konci třicátých let, častokráte setkával se zástupci mládežnických organizací a pateticky vnášel do jejich nezralých myslí učení o jejich rasové nadřazenosti. Pro členy Hitlerjugend byly organizovány pravidelné výpravy po Německu, turistické výlety, návštěvy divadel a filmových premiér. Kromě těchto hlavních aktivit bylo mladým lidem poskytováno hudební, malířské a umělecké vzdělání, ale i kurzy leteckého modelování. To vše, a zcela pochopitelně, posilovalo vědomí kolektivní sounáležitosti, sounáležitosti s velkým státem pod vedením jeho neméně velikého vůdce! Pozoruhodným rovněž je, že když Gestapo zatklo otce Franze Schalleho, a to za kritiku Hitlera, syn se, a to bez rozmýšlení, svých rodičů zřekl.
Již v roce 1939, v době Hitlerova útoku na Polsko, byli němečtí chlapci ideologicky připravováni zemřít za velké Německo! Statisíce se jich přihlásily jako frontoví dobrovolníci. Pokud jde o zapojení členů Hitlerjugend do bojů s Rudoarmějci, to započalo po německém neúspěchu během stalingradské bitvy. V lednu 1943 Němci legislativně schválili vojenskou službu, vztahující se na občany předdůchodového věku. Zpravidla se jednalo o středoškoláky, kteří byli verbováni do řad protiletadlových a dělostřeleckých jednotek. Jejich verbování a následné řízení měli na starost právě členové Hitlerjugend. Tito, teoreticky, nebyli považováni za reálné vojáky, nicméně plně sloužili Wehrmachtu. Jednalo se o nejhůře placené vojáky německé armády, do jejichž řad se na konci války braly i dívky. Podle svědectví vojenských historiků, sloužili němečtí adolescenti i v letectvu (v roce 1944 tam Hitlerjugend poslal 92 tisíc mladíků). Byli však rovněž lákáni do řad námořnictva. Statečnost a bojovnost členů Hitlerjugend překvapily i bývalé sovětské frontové vojáky. Podle vzpomínek válečného veterána, Alexandra Martyška, se Hitlerovské děti neohroženě vrhaly pod pásy tanků! Některým skupinám teenagerů se dokonce podařilo účinně odrazit útoky řadové sovětské armády. "Bylo mi tehdy 17 let, ale byli mezi námi i patnáctiletí a ještě mladší. Aniž by se ohlédli, šli vstříc smrti. Na mnoha ulicích se jim podařilo odrážet sovětské útoky!
Po bojích zůstávaly, na mostech, ležet děti, oblečené do hitlerjugendovských uniforem, " vzpomínal jeden z členů této nacistické organizace - Gerd Hefner. Hans-Dietrich Nicolaisen vzpomíná, jak byl vyslán do boje: "Byli jsme vyzbrojeni francouzskými puškami neuvěřitelné délky. Náboje jsme si schovávali po kapsách. Sice jsme měli granátomety, ale granáty jsme si strkali do kapes. Ruční granáty jsme si zase strkali za opasek. Takhle jsme se dostali na pozice." Hitlerjugend se ale, navzdory všemu, pustili do boje a bojovaly. "Hitlerovy děti", soudě dle vzpomínek veteránů, bojovaly se zoufalou brutalitou. Bývalý rudoarmějec, Vasilij Manturov, sám na sobě pocítil nebezpečí, které z nich, během boje, vyzařovalo! Na berlínském anchaltském nádraží po něm, jeden z nich: "vystřelil z pancéřové pěsti a zranil mě. Byl to malý chlapec, pravděpodobně z Hitlerjugend." ⠀ Mladí Němci, kteří byli vychováváni nacistickým režimem, se bez výčitek svědomí dopouštěli jakýchkoli zločinů! Byli vychováváni v atmosféře rasové nenávisti, jako roboti plnili rozkazy svého velení. Schirachovi a jeho pomocníkům se podařilo připravit statisíce malých bojovníků, kteří pak chladnokrevně zabíjeli obyvatele okupovaných území. Ve Lvově tak, příslušníci Hitlerjugend, opakovaně cvičili střelbu na živé terče. Zůstaly důkazy o tom, jak zde rozmisťovali civilisty do řad, aby pak rozvíjeli své střelecké dovednosti. Na těchto cvičeních se podílely i dívky, aby se zdokonalily ve střelbě z rychlonabíjecích zbraní. Podobně byla zorganizována i hromadná poprava, která proběhla v ukrajinském Rovnu. Tam se oběťmi mladých nacistů staly ženy, staří lidé a děti... ⠀ Zároveň s rozpadem Hitlerovy říše se zhroutily i všechny sny a naděje o "budoucím velkém Německu". "Ve mně, i mimo mne, se mi zhroutil celý svět," vzpomíná Hans Bucholz, bývalý člen Hitlerjugend,"
Vše, co pro mě představovalo nějakou hodnotu, najednou zmizelo... Lidé, které jsem obdivoval, se proměnili ve zločince. Myšlenky, pro které jsem žil a pro které jsem byl ochoten zemřít, se ukázaly jako zločinné." Hitlerova sebevražda byla pro mnohé ranou a zároveň jim sejmula mlhu z očí. "Vyl jsem jak páníčkův pes," přiznává Hans Münchenberg. 23. dubna 1945, kdy se Rudá armáda nacházela již na přístupových cestách k Berlínu, byly na ochranu mostů přes řeku Chavel narychlo vytvořeny prapory - některé výhradně z členů Hitlerjugend. Pět tisíc chlapců, oblečených do dospělých uniforem a přileb, které jim plandaly na hlavách, ozbrojených puškami a protitankovými střelami, stálo na mostech a připravovalo se čelit postupující sovětské armádě. Během pěti dnů bojů padlo a bylo zraněno více než 4 tisíce z nich... V jiných částech Berlína čekal na mnoho chlapců z Hitlerjugend stejný osud. Právě ony, děti, tvořily nemalou část poslední linie německé obrany. I když Helmut Weidling, velitel berlínské obrany, nařídil vůdci Hitlerjugend, Arthuru Axmanovi, aby rozpustil dětské formace, příkaz splněn nebyl. Nakonec sám Axman uprchl a opustil své chlapce, kteří mu byli svěřeni. Zatčen byl až v listopadu 1945 v Bavorsku. ⠀
Dokonce i po kapitulaci hitlerovského Německa někteří "verwolfové", mezi nimiž se nacházeli i 14letí teenageři, pokračovali ve svých bojových úkolech, neboť nedostali rozkaz, aby je ukončili. Jeden takový boj popsal známý sovětský novinář - M. Meržanov, tehdejší korespondent deníku Pravda: "U velitele pluku se náhle rozezvonil telefon. Bylo mu oznámeno, že po Kolonenstrasse se pohybuje asi 400 mladíků, oblečených do černých školních košil se zlatými knoflíky a černých kalhot. Chlapci byli vychováváni v bohorovnosti, a to i před tanky, letadly, pancéřovými pěstmi. Vyvolávali jména Hitlera, Goebbelse, Göringa, a to přesně tak, jak se vyslovují jména svatých a přitom zvedají ruce k nebi. Kráčeli, krok za krokem v řadě, v rukou držíce pancéřové pěsti... Jednalo se o sebevražedné bojovníky, vychované Arthurem Axmanem! Fanatiky, kteří se rozhodli položit své životy za vůdce! Šli do svého "psychického útoku", a to v domnění, že tímto způsobem zaženou sovětské vojáky.
" Co máme dělat?"- ptal se místní velitel svého vedení. "Máme je pustit do týlu nebo po nich začít střílet?" "Zdržte se," odpověděl mu velitel pluku, " Najděte způsob, jak je odzbrojit... ...Stále se přibližovali... Tamní velitel nechal vystřelit několik žlutých světlic, aby je upozornil, že se přiblížili na přední okraj fronty. V reakci na to však mladíci, kteří se přibližovali, zahájili palbu. Byli zranění i mrtví... Chlapci se, se šílenstvím v očích, vrhli do boje. Museli jsme zahájit palbu. Proběhlo několik minut, zahalených do kouře a chaotického boje... Poté mladí muži odhodili své pancéřové pěsti a rozprchli se do svého týlu...
Někteří zranění školáci později, během výslechů, uvedli, že do boje je vedl vedoucí místního okresního výboru, který je ujišťoval, že Tempelhof je snadné vzít si nazpět...» ⠀ Veterán 12. tankové divize SS Hitlerjugend, Günter Kühne, v rozhovoru zavzpomínal, že "jako člen Hitlerjugend jsem byl povzbuzován stále novými vítězstvími naší německé armády. Polsko jsme dobyli během 17-ti dnů! Francie padla během šesti týdnů! Země Beneluxu, Holandsko a Belgii jsme bez problémů smetli z naší vítězné cesty! Domnívali jsme se, že to tak bude pokračovat i v Rusku... Nemyslel jsem si tehdy, že kvůli tomu tam budou umírat obyčejní lidé, nejenom vojáci, ale i civilisté, děti... Že tam kvůli válce vznikne bída a hladomor... To mě tehdy nenapadlo... Můj otec měl pole. V neděli 22. června 1941 jsme tam šli sekat trávu pro naše králíky. U plotu stál jeho kolega Martin. "Německo právě vyhlásilo válku SSSR", řekl nám. Můj otec mu odpověděl: "Martine, Hitler se úplně zbláznil." A on na to odpověděl mému otci, že je to konec Německa. Jako dvanáctiletý člen Hitlerjugend jsem si říkal: "Co to tam melou ti dva staříci? Co chápou, čemu rozumějí?!" Měli pravdu..."
------------------------------------------------------------------------
(Poznámka CFP: Velmi důležitý text, především pokud jde o současné dění na Ukrajině. Nejenomže tam jsou již do frontových linií posílány ženy, ale podle posledních návrhů některých amerických kongresmanů by ta měli být posláni i všichni ukrajinští chlapci, kteří dosáhli věku 18-ti let... Vyjma toho, je již všeobecně, nikoli oficiálně, známo, že na ukrajinské straně bojují a umírají chlapci mnohem mladší...)
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Povodně jako Karma pro zdejší Rusofoby
- Válka je před námi, nebo Putin opět ucukne?
- Příběhy z druhé světové války: Příběh Marii Bajdy
- Ukrajina (údajně) připravuje další provokaci - SVR (Ruská zahraniční rozvědka)
- Petr Fiala, Václav Klaus a velké povodně? Aneb, kam se poděla AČR, a další vládní perličky, které každého nadzvednou. Analýza.
- Z Russkoj Vesny (13.9. - 14.9.2024):
Související články
Komentáře
Uvidíme jak dál, ale Rusko vyhraje a osvobodí celou Evropu od hnědého moru co lidem gumuje mozky,zdravím.