Pátá dimenze...

A dost často mám pocit, jako bych sledoval starý, mnohokráte rozehraný scénář..., obehraný film... A někdy si říkám a prosím Nebesa, jen ať se z toho zase nestane nějaké následující, novodobé náboženství... Tak tomu bylo přece v té naší "duchovní" historii vždy bylo... Ve chvíli, kdy jedna skupina, na základě pádu té předchozí, získá dostatečnou informační a silovou moc, velmi rychle na své někdejší, tolerantní a duchovní výzvy zapomene...

A nezlobte se na mne, ale to, co poslouchám z té tak zvané, duchovní alternativy, je jen papouškování toho, co si jinde přečetli, ale neprožili.... A bez osobní zkušenosti a osobního prožitku to zkrátka nejde... Tomu, co je život, co je osobní, prožitá, životní zkušenost vás žádná kniha nenaučí...

Tedy, dle mého, naučte se více chápat, soucítit a na základě toho milovat své blízké, domácí zvířata a dále přírodu a život kolem sebe. A když tento vztah, skrze svůj vlastní život, prožijete a pochopíte, zároveň pochopíte i to, co jsou to ty dimenze a kudy k nim vede cesta, kdo jsou a jací jsou ti staří mimozemšťané, kteří tady pochopitelně od nepaměti jsou, čím je Bůh a proč musíme projít tím, čím právě procházíme.

K tomu nepotřebujete ani umět číst, ani se připojit k té správné informační a duchovní skupině...

A tedy ještě přidám jeden krátký postřeh z té čtvrté, možná dokonce i páté dimenze. Muzikant, který tu skladbu kdysi napsal a zhudebnil, pravděpodobně nebyl dokonalý člověk, nejspíše chlastal, možná i drogy, ale měl vhled a dokázal ho hudbou vyjádřit. Ostatně, poslední otázka na závěr: Odkud bereme jistotu, že zvířata a ptáci se v té páté dimenzi již dávno nenacházejí...?