Kdo tahá za nitky…

Kdysi dávno jsem chtěl pochopit, proč?

Proč se vše opakuje a hlavně děje. Proč válčíme a drhneme jeden druhého z kůže jen pro zisk? Proč okrádáme sebe i ostatní o radost z Bytí a užívání si Života? V klidu, míru, toleranci a tím i v naplněnosti Ducha skrze prožitek ve hmotě. Na naší pouti životem zde na nádherné planetě. Možná ve vesmíru výjimečné a jedinečné. Pro svoji rozmanitost možností prožitků a zážitků.

Když jsem seděl ve tmě a věnoval se jen sám sobě, vybavila se mi v mysli událost. Zda z mého života anebo někoho z mých předků, to nevím. Byla naprosto reálná a já se na ni mohl podívat.

Před „očima“ se mi objevila situace. Viděl jsem paní. Byla v bílém a na hrudi objímala zavinuté dítě. Malé. Možná právě před několika dny narozené. Byla vzdálena od pološíleného davu jiných žen. Ty měly pro změnu barvu černou. A tu ženu ve své nenávisti začaly kamenovat. Nebraly ohled ani na to dítě, které měla na rukou a které svým tělem chránila.

Když už byla na zemi a tělo dítěte stále kryla svým vlastním tělem, šílený dav žen ji otočil a vše z blízka dokončili.

Pro mne to byl šok. Ta zběsilost a nenávist davu. K jednomu jedinému člověku a jednomu bezmocnému dítěti.

Ale co bylo pro mne nejděsivější?

Vnímal jsem zásah jiné entity. Zda to byl přímo člověk anebo jiné vědomí, těžko říci. Důležité je, že nebyla přítomna tomu davovému šílenství. Zřetelně jsem cítil, jak ten dav na dálku řídila a ovládala. To ona stála za tím, co se dělo. Byla někde mimo a dav jen zneužila pro svoje cíle.

Nevím, zda to dítě bylo toho člověka-entity. A aby se nic neprozradilo, nechal tu ženu, vyprovokovaným davem k nenávisti, zabít.

Opravdu nevím, proč se mi tato událost ukázala. Možná jsem byl já tou osobou, co tahala vzadu za ty nitky. Možná jsem jednou z těch žen, co kamenovali. Možná ona kamenovaná žena anebo to nakonec taky ukamenované dítě. To nevím. Na vše jsem se díval za zády té kamenované ženy. Vše jsem viděl z první ruky. I to, kdo je za tím vším schován.

Co mne ale při dalším sezení ve tmě napadlo, když jsem si tu vizi procházel? Že se nic nezměnilo.

Že vše je stále stejné. Stále se vše opakuje. Někdo, koho nikdo z nás nevidí, tahá za nitky. Likviduje každého, kdo se mu postaví do cesty. Lidé ho nezajímají. Jsou to pro něj jen loutky, které používá pro dosažení svých zvrhlých cílů. Zajímá ho jen jeho vlastní prospěch a zisk.

Tisíce let jsme někým manipulováni. Uváděni v omyl. Předhazováni vlkům. Ničeni, mučeni i zneužíváni.

My vidíme jen ty, co máme před sebou. Jsme s nimi v přímém kontaktu. Ale toho, kdo je schován, a proto i nepoznán, toho nevidíme. A pravdou je, že dělá vše proto, abychom jej neviděli. Je to zbabělec, co se nedokáže postavit čelem a využívá zmanipulovaný dav k prosazení toho, co chce on.

Že Vám to něco připomíná?

No bodejť ne.

Je zajímavé, že ti, co to zde řídí (např. naši politici) si jsou schopni pod sebou podřezávat větev, na které sami sedí. Promne a pro mnoho jiných je to šílené, ale je to tak. A tak mne napadlo… Jasně, klidně to může být konspirační teorie jako noha. Ale, na každém šprochu je pravdy trochu.

Co když ti, co si myslí, že to tu ovládají, jsou taky manipulováni. Klidně rozpoutaní WWIII a myslí si, že se zachrání. Myslí si anebo je jim tato myšlenka někým implantována, že zde vládnou a mohou vše. I zničit tuto planetu. Bez vlastního pudu sebezáchovy.

V tom případě mi přijde na mysl, že ten, kdo manipuluje asi nebude z této planety. Proto mu je jedno, jak to zde dopadne. Hlavně, že se naplní jeho vlastní cíle. Nasytí se utrpením těch, které prostřednictvím svých loutek dovede k záhubě.

A vězte, nebyla by to jen záhuba ledajaká. Utrpěla by i planeta. I ona by prožila neuvěřitelné hoře. Její příroda i fauna. Prostě vše, co žije a jako Život se projevuje. Stejně jako my.

Dva roky nás manipulátor prostřednictvím nastrčených loutek udržoval ve strachu. Bázni ze smrti. Říkal, že se musíme očkovat a ničit svoji přirozenou imunitu, abychom zachránili naše rodiče před smrtí. Slíbil jim beztrestnost a vlastní prospěch.

Natvrdo nás stavěli do pozice viníků za smrt ostatních. Že když se nenaočkujeme, tak zabijeme. Své kolegy v práci a všechny, co potkáme v obchodech, venku na chodníku i v lese, pod širým nebem.

Ten, kdo tahá za nitky se živí našim strachem. Neštěstím, co je kolem nás a co nám strach způsobuje a vytahuje nán naše negativní data z podvědomí. My se pak jimi řídíme a děláme věci, co bychom za normálních okolností nikdy neudělali.

Klidně si ublížíme. Klidně necháme ublížit někomu jinému. Klidně někoho obětujeme, abychom přežili. Klidně a veřejně do nás buší data o přežití. Jenže.

Je naším cílem přežití anebo Život?

Jak to Darwin psal ve své knize o přežití druhu? Že přežije jen ten nejsilnější?

Opravdu přežijeme jen když někoho okrademe, zabijeme, znásilníme anebo přivedeme do strachu o život? Jako druh rozhodně ne. Ale ten, co tahá za nitky a je schován, ten stále v utajení na 100% ano.

A jak říkám, nejsou to politici. Je to někdo jiný. Někdo, komu na lidech vůbec nezáleží. Nezáleží mu na Životě. A Život pro něj má jen nulovou cenu.

To on přežívá na našem utrpení a bolesti. Živí se našimi strastmi. Proto, aby on sám přežil nám říká, že musíme přežívat a ne Žít. Říká, že je všeho nedostatek, ale on sám má nedostatek. A mám pocit, že jeho nedostatkem je Světlo a radost z Žití.

Od narození jsme v tomto principu přežívání udržováni. Našimi rodiči, a ti zase svými rodiči. Školkou, školou. Když se někdo z nás vymaní z přežívání a dostane se k Životu a pochopí, alespoň trochu, jak je zde vše v manipulaci formováno a utvářeno ku prospěchu toho, komu to vše vyhovuje a prozradí se, je manipulátorem ocejchován. Ale to už víte a nemá cenu o tom psát.

Nyní je důležité si uvědomit, že ten, co tahá za nitky je u konce svých sil. Přichází o energii. Lidé se přestávají bát, byť to prozatím vypadá na první pohled jinak.

Je rozhodnuto a začalo poslední/finální odpočítávání. Cesta zpět už je uzavřena. Opakování starého cyklu vydírání a bezmoci vydíraných skončila. Kdo ví, ten ví. Anebo je mnoho těch, co to cítí. A je dost možné, že to vnímáme všichni. Je to takový porodní čas. Víme, že to, co bylo končí. „Nevíme“ co přijde. I proto můžeme mít obavy z budoucnosti a být ve strachu a zase živit něho, kdo z našeho strachu žije.

Ale už jsme si tímto traumatem porodu prošli a víme, že jsme přežili. Víme, že lůno matky bylo báječným místem pro život bez starostí a v dostatku. Podobně jako doba před zahájením operace změna.

Dnes už mnozí vědí, že se narodili do fingovaného nedostatku. Pokřiveného světa, kde si vše musíme zasloužit. Na vše si vydělat. Být bez zodpovědnosti za svůj život a záviset na někom, kdo nám vše podrobně vysvětlí a dá nám návod, jak máme žít. Jak se máme jeden k druhému chovat. Jak se navzájem okrádat, lhát a pomlouvat jeden druhého a mít tak „zisk“. Pro přežití v marasmu, který byl pro nás uměle vytvořen a udržován při životě.

Nyní už bude fajn se pomalu připravit na to, že bude dostatek, protože nedostatek končí. A zároveň bude dobré se připravit i na to, že přichází zodpovědnost místo nezodpovědnosti. Za sebe i za ty, co jsou kolem nás. Jeden za všechny a všichni za jednoho.

Myslím si, že opravdová zodpovědnost a prožitek absolutní zodpovědnosti je to, co nás čeká. Za sebe, za Zemi. Za rodinu. Když si to tak sám v sobě prožiji, tak si říkám: „Mám na to, abych byl na 100% zodpovědný?“

Ano, pochybuji o sobě, stejně jako mnoho jiných. A přiznávám to. Ale proto jsem/jsme se sem a do těchto časů narodili. Prožít si změnu a pak to, co nás čeká. Postupně přijímat Zodpovědnost.

Zodpovědnost a spolupráce je to, co nás čeká. Někde uvnitř cítíme, že už to známe. A byť se toho bojíme, už dlouho na to čekáme.

Tak si tu jízdu užijme. Bude, a vlastně už je, ve své Dokonalosti Dokonalá. Stejně jako my. Je jen naše a nikdo už nám ji nesebere. Jedině, že bychom to opět manipulátorovi dovolili. Ale to už nejde.

Staré odchází a klidně v rámci: „Po mě potopa.“ obětuje celou naší civilizaci i planetu. Když nebudu mít já, tak nikdo. Toto je starý program sebedestrukce a vlastního zničení. Je to raněné zvíře. Umírá a nyní kolem sebe kope. A to tak moc, že je schopen vyvolat i WWIII.

Věřím, že tímto úzkým hrdlem láhve projdeme. Vytlačíme špunt, co nám brání ji opustit a nadechneme se k novému životu. Vědomému a cíleně zaměřenému na Život. A proč?

PROTOŽE PŘEŽÍVÁNÍ UŽ BYLO DOST!

Volba je na nás. Na nikom jiném.

Život v Bytí a plnosti Života anebo smrt ve strachu. Z nemocí, chudoby.

Co si vyberete?

S úctou k Vám i sám k sobě v. suchý stále v srdci svobodný pán z Kunzova a Radíkova.