Například šéf SPD Tomio Okamura je označil za silné vlastence a národovce. „Je otázka, jestli ty studenty vyznamenat, protože pokud by to bylo vyznamenání za hrdinství, tak oni byli jednoznačně oběti. Nestáli proti nacistickému režimu, ale snažili se s ním vyjít,“ říká historik Prokop Tomek. „Většina z nich patřila k české nacionální pravici, většina z nich už studenty nebyla,“ dodává historik Josef Tomeš. „Ocenění chápu jako ocenění symbolické. 17. listopad 1939 je bezpochyby symbolem, stejně tak chápu i to ocenění studentů,“ uvedl historik Jiří Plachý. „Byli popraveni, to je pro mě absolutně důležité a podstatné,“ doplnil dokonce i historik a bývalý předseda české vlády Petr Pithart.
Nacisté chtěli ukázat, že i loajální člověk může být popraven
Jedním z oceněných prezidentem byl i Jan Černý, o kterém Kobza Zemanovi napsal, že byl předsedou Svazu českých mediků. Jenže mu prý (podle ČT) zatajil, že byl ze svazu za druhé republiky vyloučen pro svůj extremismus. Černý totiž rozmnožoval rasistické letáky a byl také členem Vlajky, kterou historik Petr Koura označil za radikální organizaci. „Každý historik si čerpá ze svých kanálů. Nemůže se vyhnout tomu, aby do toho necpal svoje vlastní názory. Takže současná liberální ideologie s tím může mít problémy,“ reagoval Kobza.
Další vyznamenaný Josef Matoušek byl podle Koury místopředsedou Českého svazu pro spolupráci s Němci, tedy organizace, která vyzývala k aktivní spolupráci s Německem. „Matoušek měl velice blízko k těm protektorátním kolaborantským kruhům,“ dodává historik. Kobza ale reagoval slovy, že si nemyslí, že by nacisté popravovali své sympatizanty. Historik Koura to ale vidí jinak: „Nacisté chtěli ukázat, že teď tady vládnou oni, a že i tak loajální člověk s názory do značné míry korespondujícími s nimi, může být popraven, když se rozhodnou.“
Jediný den mezinárodního významu, který má český původ
Petr Žantovský při úvaze, jak celou kauzu číst, přichází se čtyřmi eventualitami.
1, Nacisté byli spravedliví a stavěli ke zdi ty, kteří si to zasloužili, ať byli či nebyli jejich stoupenci.
2. Druhou možností je ta, že Kobza je zločinec, protože hájí čest lidí, které někdo označil za kolaboranty s nacismem.
3. Třetí eventualitou je ta, že je třeba mediálně okopat kotníky Zemanovi a Kobzovi naráz, a tato věc se k tomu hodí mimořádně.
4. A zbývá ta, že jsme ve věku přepisování dějin. Tak s dovolením připomeňme, jak to skutečně bylo, a pak si klaďme otázku, kdo a proč to chce zamlčet či zamlžit,“ navrhuje mediální odborník.
A začíná tím, jak se Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, vlastně zrodil. „Je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Byl vyhlášen roku 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí; stalo se tak na zasedání Mezinárodní studentské rady, jehož se zúčastnili delegáti z 26 zemí. Mezinárodní den studentstva je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zavření vysokých škol, zatýkání a popravy studentů
Vše začalo násilným potlačením poklidné demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československa 28. října 1939 v Praze. „Během ní byl těžce zraněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal a zabit pekařský dělník Václav Sedláček. Na potlačování demonstrace, jež se konala na Václavském náměstí, se kromě sil pořádkové policie podílely i jednotky SS; následovaly střety na dalších místech v Praze, při nichž Němci stříleli nejen pro výstrahu, ale i do demonstrantů. Při jedné z těchto potyček byl postřelen právě Jan Opletal, který 11. listopadu svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev s ostatky převezena na nádraží a odeslána na Moravu. Následné demonstrace, jež se změnila v protest proti okupaci, se zúčastnily tisíce lidí. Opět došlo ke střetům mezi demonstranty a pořádkovými silami,“ připomíná mediální analytik.
Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na tři roky. „Ale také zatčení a popravení 9 vedoucích představitelů studentské organizace (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šafránek a Jan Weinert) a internace stovek studentů v koncentračních táborech. Ještě v noci ze 16. na 17. listopad došlo k rozsáhlému zatýkání českých studentů v Praze, v Brně a v Příbrami. Studenti zatčení gestapem a jednotkami SS v Praze byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde došlo i k popravě 9 představitelů studentských organizací. Celkem 1200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943; z těchto 1200 studentů velká část nepřežila útrapy koncentračních táborů,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Lapsus s pošpiněním Zemana za peníze koncesionářů
A hned se ptá, co z připomenutých faktů vyplývá. „Naše prorežimní média se rozhodla zpochybnit historická fakta, což mělo za cíl nahrát nějaký ten bonus současné Čtvrté říši v podání Berlína a Bruselu. Zároveň, jako další bonus, šlo o pošpinění dalšího rozhodnutí nenáviděného Miloše Zemana, který v tomto případě – vyznamenání popravených studentů – rozhodl nejlépe, jak mohl.
A na čí že to učinil podnět? Inu na podnět poslance Jiřího Kobzy z SPD, rovněž nenáviděného mainstreamovými médii, hlavně proto, že je vzdělaný a argumentuje přesvědčivě, s čímž se žádná ‚mluvící hlava‘ v našich médiích nedokáže rovnat, a tedy ani smířit. Ať už je důvodem tohoto mediálního lapsu cokoli z uvedeného, nic to nemění na tom, že je to lapsus, Navíc v ČT, tedy za naše peníze,“ dodává mediální odborník.
Komentáře
Předem děkuji.