BKP: Výňatek z myšlenek arcibiskupa Viganò  z rozhovoru s T. Marshallem z 8. srpna

Arcibiskup Viganò dále hovoří o tom, že text třetího fatimského tajemství byl zfalšován: „Pavel VI. učinil totéž v roce 1967. Jan Pavel II. text přečetl v roce 1978. V roce 2000, u příležitosti jubilea, nařídil jeho zveřejnění a ponechal lidi v přesvědčení, že se jedná o úplný text s tím, že vize zasaženého papeže se vztahuje k němu, přesněji k atentátu, který byl na něj spáchán na Svatopetrském náměstí 13. května 1981. Podezření, že text tajemství byl zfalšován, je více než opodstatněné. Kromě odchylek a technických nesrovnalostí, takových, jako je formát papíru, použitého sestrou Lucií – se mi zdá jasné, že ‚odhalený‘ obsah byl cenzurován, aby nepotvrzoval to, co tam je, a všichni to vidí: rozvrat katolické církve zevnitř…“

Arcibiskup Viganò hovoří o tom, že hierarchie podrobila fatimské tajemství své cenzuře: „Na druhou stranu není překvapivé, že hierarchie, která falšuje Písmo svaté a učení církve, může zajít tak daleko, že cenzuruje i slova Nejsvětější Panny, co se týče zjevení uznaných církví.“

Carlo Maria Viganò vysvětluje, proč byl z generálního sekretariátu vatikánského governatorátu poslán jako nuncius do USA. Nešlo o povýšení, ale naopak: „Papež Benedikt přede mnou dvakrát vyjádřil přání jmenovat mě předsedou prefektury pro ekonomické záležitosti Svatého stolce místo kardinála Velasia de Paolise. Bylo to postavení, o němž mi řekl, že ‚zde bych mohl nejlépe sloužit Svatému stolci‘. Bertone se však domohl toho, abych byl poslán do Washingtonu, co nejdále od římské kurie a těch, které jsem ‚znepokojil‘ svým bojem proti korupci.“

Arcibiskup Viganò uvádí, z jakého důvodu se Bergoglio zajímal o jeho boj s korupcí. Bergogliovi nešlo o její odstranění, ale o zjištění jmen zkorumpovaných prelátů, aby je mohl vydírat: „Když jsem se 23. června 2013 setkal s Bergogliem, poté, co se mě zeptal na McCarricka a jezuity v USA, aby zjistil, jaký je můj postoj, požádal mě, abych mu předal spis, který jsem předal třem kardinálům jmenovaným Benediktem k vyšetřování. Učinil jsem to bez prodlení a on mi řekl: ‚Mám v ložnici malý trezor. Dám si to tam (což také udělal) a večer si to přečtu.‘ Je zřejmé, že Bergoglia zajímalo jen to, kdo jsou ti zkorumpovaní lidé, aby je mohl využívat, ovládat a vydírat.“

Kardinál Fernández vyhlásil nad Carlem Maria Viganem tzv. exkomunikaci latae sententiae, prý za zločin schizmatu. Arcibiskup Viganò sám objasňuje, proč je tato tzv. exkomunikace neplatná: „11. června 2024 jsem byl pouhým e-mailem informován (aniž bych obdržel jakékoli oficiální oznámení) o kanonickém procesu proti mně a bylo mi řečeno, že pokud chci uvést námitky proti obviněním, která jsou proti mně vznesena, musím se dostavit do Říma již o devět dní později, 20. června, nebo předložit písemnou obhajobu do 28. června, vigilie svátku svatých Petra a Pavla. Obvinění vznesená proti mně jsou naprosto nekonzistentní: jsem obviněn ze schizmatu, protože jsem zpochybnil legitimitu Bergoglia a odmítl II. vatikánský koncil.“

Dále arcibiskup Viganò uvádí, v jakém případě se postih ze zákona nevztahuje na obviněného. Zdůrazňuje, že zákon bere v úvahu přesvědčení obžalovaného, že ten, kdo zaujímá Petrův stolec, není papežem. Dle Písma svatého, svatých otců a církevních učitelů zjevný heretik je ipso facto vyloučen z církve a není proto platným papežem: „Zákon uznává, že nelze vznést obvinění, že dotyčný měl vůli či úmysl způsobit rozkol v případě, že je přesvědčen, že ten, kdo zaujímá Petrův stolec, není papežem, a pokud se prokáže neopodstatněnost jeho podezření, je ochoten se podřídit jeho autoritě. Jorge Maria Bergoglia považuji za antipapeže, nebo lépe řečeno za protipapeže, uzurpátora, agenta protikatolické lobby, která po desetiletí infiltrovala církev. Důkazy o tom, že nemá nic společného s papežstvím, jeho četné hereze a soudržnost jeho podvratných řídících a magisteriálních aktů jsou velmi závažné znaky skutkové podstaty, které nelze ukvapeně odmítnout jako by šlo o zločin ‚urážky majestátu‘.“

Arcibiskup dále vysvětluje, jak je to s platností dokumentů vydaných římskými dikasteriemi, v případě, že papežství uzurpoval falešný papež: „Bez ohledu na způsob a podstatu mimosoudního kanonického procesu, fakt uprázdnění apoštolského stolce a uzurpace Petrova stolce falešným papežem činí všechny akty římských dikasterií zcela neplatnými a neúčinnými, takže i má exkomunikace je neplatná.“

Arcibiskup Viganò rozebírá podstatu monstrprocesu a nazývá ho kanonickým zkratem. Na obvinění z hereze Bergoglio neodpovídá zřeknutím se hereze, ale absurdním obviněním ze schizmatu toho, kdo ho pravdivě obvinil. V případě Bergoglia, falešného papeže, je schizma nemožné. Paradoxem je, že tento neplatný papež z důvodu nereálného schizmatu vynáší trest exkomunikace nad nevinným. Bergoglio se přitom už sám několikanásobně vyloučil herezemi z církve: „Stojíme před kanonickým zkratem, a sice že ten, kdo má v církvi nejvyšší pozemskou autoritu, ve chvíli, kdy je obviněn z hereze, reaguje tím, že obviní ze schizmatu toho, kdo ho obviňuje, a trestá ho exkomunikací. Toto účelové zneužívání justice – typické pro diktatury – je v rozporu s úmyslem Zákonodárce.“

Arcibiskup Viganò se odvolává na věroučnou bulu Pavla IV., která na základě Písma svatého Gal 1,8-9, stanoví, že zjevný heretik – a dnes je jím Bergoglio – se vyloučil z církve i z tajemného těla Kristova a všechno, co koná, je neplatné: „Spravedlivě podléhá ustanovení buly Pavla IV., a sice že právě spojení s herezí vylučuje heretika z církve a činí jeho autoritu nelegitimní, neplatnou a nicotnou.“

Arcibiskup Viganò uvádí jména těch, kteří jsou dnes ve Vatikánu nejnebezpečnější pro svou spoluvinu na systematické likvidaci církve: „Po Bergogliovi jsou nejnebezpečnější Fernández, Hollerich, Roche, Peña Parra... Tito muži, spolu se státním sekretářem Parolinem, jsou všichni spoluviníky katastrofálního řízení Vatikánu a celé církve.“

Co se týče kardinála Parolina, arcibiskup upozorňuje na mimořádnou skutečnost, o které se však mlčí: „Jen tak mimochodem připomínám, že Parolin byl členem sítě druhé sekce státního sekretariátu, kterou v té době vedl zednář Silvestrini. Silvestrini byl předním členem sanktgallenské mafie, a Parolin mu vděčí za svůj vzestup.“

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

8. 9. 2024

+ BONUS ---------------------------------

BKP: Výňatek z myšlenek arcibiskupa Viganò
 z rozhovoru s T. Marshallem z 8. srpna
2. část

video: vkpatriarhat.org/cz/?p=52394

Arcibiskup Viganò charakterizuje současnou činnost některých bratrstev, jako je Institut Krista Krále: „V případě Institutu Krista Krále Nejvyššího Kněze rituální a ceremoniální otázka patrně převažuje nad věroučnou, a není náhodou, že uprostřed všeobecného rozkladu se zdá, jako by kanovníci z Gricigliana byli vyňati z opozice a ostrakizace. Nepředstavují problém, protože ani v nejmenším nezpochybňují nový směr a ve svých konstitucích skutečně rozsáhle citují koncilní dokumenty. Ostatní instituty také přežívají.“

Arcibiskup Viganò charakterizuje i současné Bratrstvo sv. Pia X.: „Bratrstvo sv. Pia X. po padesáti letech činnosti vykazuje známky únavy a někdy se zdá, že jeho mlčení k hrůzám ze Santa Marty je motivováno tichou dohodou o neútočení. Je to snad v naději, že se bude bratrstvo moci stát sběratelem konzervatismu a části katolického tradicionalismu, jakmile Bergoglio zlikviduje ‚konkurenci‘ bývalých institutů Ecclesia Dei. Obávám se, že tato naděje nakonec povede k ratifikaci faktického schizmatu, které již v církvi existuje.“

Arcibiskup Viganò podává prognózu, jak to s největší pravděpodobností dopadne s pravověrnými katolíky, kteří nazývají zjevného heretika heretikem: „Donutí katolíky opustit oficiální církev, jako by se ve stavu schizmatu nacházeli oni, a nikoli římská hierarchie. Po odstranění kritických hlasů bude mít Bergoglio ‚svou‘ heretickou církev, z níž byli vykázáni kněží a věřící, kteří nesouhlasí s permanentní revolucí.“

Arcibiskup Viganò bere v úvahu i desorientaci prostých věřících, kteří nevidí do církevního zákulisí: „Pokud jde o věřící, domnívám se, že je nezbytné pochopit situaci velké dezorientace a anarchie, která v církvi panuje.“

Arcibiskup Viganò jako bývalý nuncius ve Spojených státech hodnotí americký episkopát: „Americký episkopát je plodem špatného řízení ze strany Vatikánu po dobu několika desetiletí: korupce a velmi silná homosexuální lobby – tvořená převážně McCarrickovými chráněnci – je zcela nakloněna nové bergogliánské agendě, která se skandálně podřizuje radikální levici, jež ničí Spojené státy. Mezi tyto zkorumpované lidi lze počítat kardinála Spellmana, Bernardina, Deardena, McCarricka a jejich potomky, stejně jako samozřejmě jezuity, kteří sehráli rozhodující roli v rozkladu katolicismu.“

Arcibiskup se zmiňuje i o zdravé části biskupů ve Spojených státech, které se snažil podporovat: „Zdravá‘ část biskupů – kterou jsem se jako nuncius snažil všemožně podporovat a hájit – je v menšině; je konzervativní, ale koncilně smýšlející.“

Arcibiskup Viganò uvádí, podle čeho bude v budoucnosti možno rozpoznat pravého papeže: „Kdyby však Prozřetelnost ráčila dát církvi pravého papeže, bude možné ho rozpoznat podle toho, že prohlásí koncil za neplatný a odsoudí i všechno zlo, které způsobil…“

Arcibiskup Viganò porovnává exkomunikovaného papeže Honoria a jeho vinu ohledně hereze se současným zjevným heretikem Bergogliem: „Odsouzení bludu je nutné k obnovení porušeného řádu ustanoveného Bohem, tedy nejvyšší Pravdou. Papež Lev II. vyloučil Honoria z církve ne proto, že byl heretik, ale kvůli tomu, že se ‚bezbožnou zradou snažil podvrátit neposkvrněnou víru‘. Honorius jasně neodsoudil monotelistickou herezi, podle níž v Kristu nebyly dvě vůle... Bergogliova podvratná činnost je mnohem závažnější, stejně jako jsou mnohem závažnější hereze, proti nimž II. vatikánský koncil nejenže nebojoval, ale spíše se stal jejich pastoračním nositelem v kolosálním podvodu spáchaném na těle církve.“

Arcibiskup Viganò ukazuje, co přinese revoluce v církvi, kterou skrytě započal koncil a zjevně dovršuje lžipapež Bergoglio: „Cílem koncilní revoluce, jejímž je Bergoglio nesmiřitelným vykonavatelem, je rozpuštění římského katolicismu ve falešné náboženství bez dogmat, které je inspirováno zednářstvím, a to prostřednictvím parlamentarizace církve podle vzoru občanských institucí. To vyžaduje zredukování papežství a zánik apoštolské posloupnosti spolu s radikálním převratem ve služebném kněžství.“

Arcibiskup Viganò zatím hloubkově neřeší otázku koncilních a pokoncilních papežů, varuje ale před tím, co vytvořili: „… i když je v tuto chvíli vhodné odložit definitivní soud nad koncilními papeži, je třeba dát vše, co vytvořili, takříkajíc ‚do závorky‘ – zejména katechismus a věroučné učení, reformu mše a svátostí a také obřad kněžského svěcení.“

Arcibiskup Viganò se vyjadřuje k otázce platnosti svěcení biskupů i kněží a následně k platnosti mší a svátostí v období po II. vatikánském koncilu. Na závěr zdůrazňuje nutnost obnovit celistvost pokladu víry: „Co mohu říci, je, že pokud jde o teze sedesvakantismu nebo sedeprivacionismu, mají prvky, jež lze teoreticky sdílet. Není však možné věřit, že Pán dopustil, aby jeho církev zůstala po více než šedesát let zastíněna a zbavena běžných prostředků milosti – tedy že by zůstala zbavena svátostí – s neplatně vysvěcenými biskupy a kněžími, a tedy s neplatnými mšemi a svátostmi. Mysterium iniquitatis nemůže znamenat selhání pomoci, kterou Kristus církvi přislíbil: ‚Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.‘ (Mt 28,19) Z naší strany je však naléhavě nutné obnovit celistvost pokladu víry – depositum fidei...“

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

9. 9. 2024