BKP: Rozbor prohlášení arcibiskupa  C. M. Vigana k situaci v církvi  (III.)

V podobné situaci věrného bojovníka za Krista je arcibiskup Viganò. Téměř půl století pracoval ve službách Vatikánu a dostal se až do nejvyšších kruhů. Zde byl svědkem, jak Boží nepřátelé skrze zrádné preláty připravují cestu k sebezničení církve. Když se teď arciheretik Bergoglio snaží vyvolat monstrprocesem dojem, jako by šlo o vyloučení z katolické církve za tzv. zločin schizmatu, arcibiskup veřejně vystupuje a objasňuje nejzávažnější problémy církve. Jeho slova jsou svědectvím oddanosti Kristu i Jeho mystickému tělu. Nejde mu o svou obranu, ale o obranu církve. Zároveň ukazuje, jak do nejhlubšího nitra církve pronikl duchovní jed skrze zednáře, korupci a sodomii.  

Poslechněme si jeho svědectví: „Události, které mě přivedly ke střetu s mými církevními představenými, začaly, když jsem byl delegátem pro papežská diplomatická zastoupení, poté generálním sekretářem governatorátu a nakonec apoštolským nunciem ve Spojených státech. Můj boj proti morální a finanční korupci rozpoutal hněv tehdejšího státního sekretáře, kardinála Tarcisia Bertoneho, když jsem – v souladu se svými povinnostmi delegáta pro papežská diplomatická zastoupení – odsoudil mravní pokleslost kardinála McCarricka a postavil se proti jeho prosazování zkorumpovaných a nehodných kandidátů na biskupy, předložených státním sekretářem, který mě nechal přeložit na governatorát, protože ‚jsem mu bránil světit biskupy, které chtěl‘. Byl to vždy Bertone, kdo za spoluúčasti kardinála Giovanniho Lajola bránil mé práci zaměřené na boj proti rozsáhlé korupci v governatorátu, kde jsem již dosáhl významných výsledků, které předčily všechna očekávání.“

Co si arcibiskup vysloužil za svou věrnost Kristu a církvi od zkorumpovaných prelátů, kteří byli de facto nástroji svobodných zednářů a sledovali opačný cíl, tedy pozvolný rozklad církve, a to vše v duchu II. vatikána? Co následovalo? Arcibiskup Viganò pokračuje: „Byli to také Bertone a Lajolo, kteří přesvědčili papeže Benedikta, aby mě vyhostil z Vatikánu a poslal do Spojených států. Tam jsem musel čelit hanebným událostem kolem kardinála McCarricka, včetně jeho nebezpečných vztahů s politickými představiteli Obamovy-Bidenovy administrativy, a to i na mezinárodní úrovni, což jsem neváhal oznámit státnímu sekretáři Parolinovi, který to vůbec nebral v úvahu.“

Přece povinností státního sekretáře bylo jednat úměrně oznámení, které mu americký nuncius Viganò podal o morálních zločinech, jichž se dopouštěl McCarrick, a dokonce o jeho nebezpečných vztazích s politickými pracovníky. Zde se ale ukázala neschopnost zrádných prelátů postavit se za Boží věc. Arcibiskup Viganò byl v neustálém střetu s nepřáteli Boha a církve, kdežto zkorumpovaní preláti se každému střetu dokázali plavně vyhnout a raději stokrát zradili Krista, své svědomí i církev, než by riskovali ztrátu své kariéry. Navenek se tito zrádci prezentují jako takzvaně nejvěrnější služebníci Kristovy církve, ale ve skutečnosti jsou služebníky zednářů. Všichni se teď monstrprocesem svorně postavili proti vpravdě věrnému apoštolovi, který slouží Kristu a církvi.

Arcibiskup Viganò ve svém životním boji za očistu církve získal zkušenost, která ho přivedla k pochopení skrytých souvislostí, jak sám svědčí: „To mě vedlo k tomu, že jsem o mnoha událostech, jichž jsem byl během své diplomatické a pastorační kariéry svědkem, začal uvažovat v jiném světle a pochopil jsem jejich provázanost s jediným projektem, který ze své podstaty nemohl být ani výlučně politický, ani výlučně náboženský, neboť zahrnoval globální útok na tradiční společnost, založenou na doktrinálních, morálních a liturgických aspektech učení církve.“

Arcibiskup Viganò dále uvádí příčinu, proč se z váženého apoštolského nuncia stal nepohodlným arcibiskupem: „A tak jsem se z kdysi váženého apoštolského nuncia – za což mě před pár dny sám kardinál Parolin ocenil za příkladnou oddanost církvi, čestnost, korektnost a výkonnost – stal nepohodlným arcibiskupem, a to nejen proto, že jsem požadoval spravedlnost v kanonických procesech vedených proti zkorumpovaným prelátům, ale také, a především proto, že jsem poskytl klíčové vodítko, které ukazuje, jak byla mravní zkaženost v řadách hierarchie nezbytným předpokladem k jejímu ovládání, manipulaci a vydírání, aby jednala proti Bohu, proti církvi a proti duším.“

Arcibiskup Viganò vysvětluje, proč byli po II. vatikánském koncilu vybíráni za biskupy ne věrní Boží muži, ale přednostně kněží zkorumpovaní a bezcharakterní. Zkorumpovanost vysokých církevních prelátů je v plánu svobodných zednářů nezbytným předpokladem, aby je mohli vydírat. Podobně to činí i s politickými představiteli států. 
„A tento modus operandi – který svobodné zednářství podrobně popsalo před infiltrací do těla církve – se odráží v občanských institucích, kde jsou zástupci lidu, a to zejména na nejvyšších místech, do značné míry vydíratelní, protože jsou zkorumpovaní a zvrácení. Jejich poslušnost klamům globalistické elity vede národy ke zkáze, destrukci, nemocem a smrti – smrti nejen těla, ale i duše. Protože skutečný projekt Nového světového řádu – jehož je Bergoglio otrokem a z něhož od mocných tohoto světa čerpá svou vlastní legitimitu – je v podstatě satanským projektem, v němž stvořitelské dílo Otce, vykupitelské dílo Syna a posvětitelské dílo Ducha svatého je nenáviděno, vymazáváno a paděláno opicí Boží (simia Dei) a jejími služebníky.“

Arcibiskup ukazuje na duchovní pozadí boje království temnoty proti království Božímu. Připomíná proroctví Panny Marie z La Salette z roku 1846, kde Matka Boží předpověděla, že ‚Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista‘. Podobně o tomto hlubokém úpadku svědčí i třetí fatimské tajemství. Arcibiskup říká: „Když jsme svědky naprostého rozvratu Božího řádu a šíření pekelného chaosu za horlivé spolupráce představitelů Vatikánu a episkopátu můžeme pochopit, jak strašná jsou slova Panny Marie v La Salette: ‚Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista,‘ a jakou nenávistnou zradu představuje odpadnutí pastýřů a ještě neslýchanější je zrada toho, kdo sedí na trůnu nejsvětějšího Petra.“

Arcibiskup Viganò se s krvácejícím srdcem dívá na bolestnou zradu mnoha, příliš mnoha prelátů a vyznává, že kdyby měl tváří v tvář této zradě mlčet, porušil by přísahu, kterou složil v den svého svěcení. Proto i za cenu své morální diskreditace ze strany nepřátel Krista, neříkáme-li už přímo v ohrožení života, vydává svědectví o evangeliu. Po celoživotní zkušenosti pravdivě ukazuje na kořen této krize, kterým je II. vatikánský koncil. Jako nástupce apoštolů nemůže a nechce akceptovat systematické boření církve spojené se zatracením mnoha duší. Nechce hájení katolické pravdy vyměnit za zbabělé mlčení a klidný život. 
„Kdybych měl mlčet tváří v tvář této zradě – která je dovršena za děsivé spoluúčasti mnoha, příliš mnoha prelátů, kteří se zdráhají uznat v II. vatikánském koncilu hlavní příčinu současné revoluce a falšování katolické mše jako původce duchovního a morálního rozkladu věřících – porušil bych přísahu, kterou jsem složil v den svého kněžského svěcení a obnovil u příležitosti biskupského svěcení. Jako nástupce apoštolů se nemohu a nechci smířit s tím, že budu svědkem systematického boření církve svaté a zatracení tolika duší, aniž bych se snažil všemi prostředky tomu všemu zabránit. Stejně tak nemohu považovat zbabělé mlčení kvůli klidnému životu za lepší než vydávání svědectví o evangeliu a hájení katolické pravdy.“

Všichni upřímní katolíci jsou vděčni, že Bůh nám dal v této těžké době tak odvážného svědka víry, jakým je arcibiskup Viganò. On pravdivě ukazuje na otrávené kořeny, které mnozí nechtějí vidět a které jsou příčinou katastrofálního stavu církve. Dnes už musí kněz a biskup dokonce žehnat jednomu z nejtěžších hříchů – sodomii. Na tomto katastrofálním stavu má největší vinu II. vatikánský koncil a uzurpátor papežského úřadu Jorge Bergoglio.

+ Eliáš 
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr 
Biskupové sekretáři

18. 7. 2024