Bohové mění jména. Měli bychom se také změnit?

Musím konstatovat, že článek se četl fajn. Aktuální téma zasazené i do prostředí antiky i středověku, v kombinaci s dobrým zpracování vytvořilo perfektní povídání, nutící čtenáře k přemýšlení. Takových příspěvků je poskrovnu. Myslím takových, že i po zavření stránky vám myšlenky zůstanou v hlavě a jste nuceni o nich přemýšlet. ...kór o závěru!

Mám za to, že závěr každé práce by měla být ta nejdůležitější část. Celý předchozí text se k závěru autor i čtenář těžce propracovávají a ona pověstná třešnička na dortu by tam tedy měla na každého z nich čekat. Bylo to tak i u zmíněného článku, jenže pro mne byla ona třešinka dost zhořklá. Ohlodaná, zatrpklá a zhořklá. Něco jako když si koupíte nejnovější Mercedes, celých pět minut si po nádherných cestách užíváte jízdy a naráz vám z něj vypadne motor.

Když bych měl shrnout hlavní myšlenku zmíněného článku pana Kalabuse do dvou vět, tak by napsal: "S nikým nevstupujte do konfliktu a smiřte se s tím, že žijete v blázinci. Jedině potom budete žít v míru." a musím upřímně konstatovat, že jsem v šoku, kolik že to čtenářů s touto myšlenkou souhlasí. Je to skoro neuvěřitelné. Jak je možné, že tak snadno se tak velký počet lidí, nechalo opracovat k obrazu někoho jiného (zde nemyslím k obrazu pana Kalabuse). Je skoro neuvěřitelné, kolik lidí je dnes schopno souhlasit s tím, že lepší je preventivně vzít do zaječích i před sebemenším problémem. ...jen proboha neoponovat!

Že žijeme v blázinci je zcela nepopiratelné. Bláznů, přerůzných diagnóz je mnoho a ještě k tomu každičký boží rok mnohé, rádoby filozofické ústavy, chrlí další a další. Tedy nám se to tak jeví, protože média, které jsou obsazena lidmi stejných diagnóz, se specializovala výlučně na hlásnou troubu oněch bláznů přerůzných diagnóz. Normální, duševně zdravý člověk je brán jako extremista a živel a do médií hlavního proudu má, v tom lepším případě, jen dveře zavřené. V tom horším případě je hojně věšen na mediální šibenici. Hlavní média s normálním, zdravým člověkem prostě nemluví a tak vzniká dojem, že idiotie a debilita se stala normalitou a naopak, že normalita je v podstatě projev opovrženíhodného šílenství.

Jenže, když se na to podíváme retrospektivně, lze zcela s jistotou říci, že jsme žili v blázinci i před rokem 1989. Jen si vzpomeňme na ty noviny s haldami nesmyslů, jen si připomeňme tendenční televizní program bez nepřípustných názorů, jen si připomeňme nejprestižnější kariérní vzdělávací zařízení se zkratkou VUML.

Ne, nezměnilo se nic podstatného. Jen se vše zhoršilo a všeho je více. Je více těžkých bláznů, je více bezohledných kariéristů, je více manipulačních médií, je těžší obelstít cenzuru, je více podvodníků a více se krade.

A teď zásadní otázka: S tím vším se mám smířit? Mám rezignovat na lepší budoucnost? Mám své děti učit poddat se bláznům, cenzuře a totalitě? Aby s každým bláznem a s každým "ismem" souhlasili, nepřemýšleli a neodporovali? To má být vzduchem slyšet jen hlas bláznů přerůzných diagnóz a nic jiného? To vše proto, abych nalezl mír? Nebo abychom ho nalezli všichni? Mír pro všechny?

To asi ne. Blázen zůstane bláznem a svět se ho zbaví jedině až ve spalovně mrtvol. "Ismy", gendery a úchylky budou i nadále přibývat a my tu jsme od toho, aby jim někdo každý den trpělivě a nahlas vysvětloval, že jsou nemocní a že by se měli léčit. A ne jen bláznům. Musíme jejich stav vysvětlovat i našim dětem, příbuzným, kamarádům, sousedům, spolupracovníkům i náhodným známým. Nesmíme polevit v opakování pravdy, že když světu vládnou blázni, hlupáci a zloději, že to nikdy nemůže dopadnout dobře.

Ano, je pravda, že boj bláznů proti normálním lidem pokračuje dál a je pravda, že to poslední dobou vypadá, že náš normální svět dostává na frak. Ale ono to tak doopravdy není. Svět venku je jiný, než svět, který nám předkládají média. Kdo vyjde ven, tak se dozví, že lidi skutečně žádné čmoudy nechtějí a žádný zmanipulovaný průzkum veřejného mínění s tím nehne. Naši lidé už sami zjistili, že kdysi výstavní vesničky v Bavorsku se příchodem šedých, světle hnědých, tmavo hnědých a černých změnily k nepoznání.

Lidé již vědí, že Němci naše pohraničí chtějí zpátky ne kvůli tomu, že by tu chtěli pěstovat ředkvičky, ale jen proto, aby si připomněli němčinu a utekli z německé arábie. Lidé, kteří netráví život u Netflixu, ale chodí mezi lidi, dávno vědí, že dva infrazářiče nikdy dítě nezplodí, že více jak dvě pohlaví neexistují a že pokud někdo tvrdí opak, měl by se jít léčit. Tohle je skutečný svět! A ten v televizi, rádiu, na Seznamu i v tištěných médiích? To by jen blázni rádi, abychom jejich svět přijali za své. Abychom se jednoho dne zlomili a řekli jim: "ano, já blázen si myslel, že jste blázni".

A teď, co se stane, když se teď s vidinou jakéhosi vysněného klidu a míru vzdáme? Když si lehneme na zem břichem dolů, s rukama spojenýma nad hlavou. Když řekneme bláznům "dělejte si s náma co chcete" a sami pro sebe si budeme drmolit "andělíčku, můj strážníčku....". No, možná v podobě otroka nalezneme mír, ale současně zcela jistě přestaneme být lidmi. Staneme se něčím jiným - to nevím čím, naším hlavním božstvem se stanou Václav Moravec a Nora Fridrichová a s ostatními povedeme dialog hlavně o příjemném pocitu z vanilkově parfémovaného toaletního papíru se srdíčkama.

Ano, souhlasím, že žijeme v blázinci. Možná lze i říci, že již žijeme v šíleném evropském gulagu, ale to neznamená, že máme ztratit vizi žít někde jinde. ...a to určitě stojí i za to, že každý den budeme říkat bláznům, že jsou blázni, hlupákům, že jsou hlupáci a zlodějům, že jsou zloději.