„Není pochybností, že kdyby molekulární důkazy byly k dispozici o jedno století dříve, idea organické evoluce by nikdy nemohla být přijata.“ – Dr. Denton, molekulární biolog
Evolucionisté se nakonec vzdali snah dokázat svou teorii a namísto toho začali hledat jak ji podepřít takovými prostředky jako jsou propaganda, demagogie a otevřené lži. Jejich cílem již není bránit vědeckou teorii, ale naopak trvat na prosazování tohoto nesmyslu, který má být vědecký.
Mnozí badatelé tvrdí, že evoluční teorie je od samého počátku jen nebetyčná pitomost, a skutečná věda to nyní postupně odkrývá. Přineseme důkazy, které evoluční teorii trhají na kousky.
Osobně se omlouvám všem těm lidem, kteří v dobré víře, přijali celým svým srdcem evoluční teorii. Podle mne víra v evoluci musí být vírou daleko větší nežli víra v samotného Boha. Upozorňuji, že následující článek může být pro mnohé z nás šokující.
Evoluční víra je vírou v ty nejfantastičtější zázraky, jaké se nedějí ani v pohádkách a bájích. Jsou to totiž zázraky, které nikdo nepůsobí, které se dějí jen tak samy od sebe.
Základní premisou evoluce je: Protože není Bůh, musí být pravdou evoluce. Sir Arthur Keith řekl: „Evoluce je nedokázaná a nedokazatelná, věříme jí proto, že jediná druhá možnost je stvoření, a to je nemyslitelné.“
Co říkají dnešní vědci na evoluční teorii?
„Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění.“ – Prof. Bruno Vollmert, makromolekulární chemik
„Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.“ – Prof. Conklin, biolog z university Princenton
„Darwinismus není ani teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.“ – A. Wigand, francouzský botanik
„Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“ – Izaac Newton, anglický fyzik, matematik, astronom, autor gravitační teorie
ČASOVÁ OSA PLANETY ZEMĚ
Proč se evoluční teorie hroutí? Je teorie evoluce omyl?
V roce 2007 vyšla zpráva, která dává evoluční teorii červenou.
„Vědci bezradně kroutí hlavou nad záhadným objevem. Našli kosti pralidí, kteří by neměli existovat.
Vědci jsou v šoku. Drží totiž v ruce důkaz, který boří teorii vývoje člověka. V africké Keni našli vedle sebe kostry dvou předchůdců člověka. Podle dosavadních teorií je však měla dělit propast vývoje trvajícího půl milionu let! Šokující nález se podle prestižního vědeckého magazínu ‚Nature‘ podařil antropologům u jezera Turkana v Keni. Právě zde byly při vykopávkách objeveny tělesné ostatky patřící druhům Homo habilis a Homo erectus. Všechny kostry jsou přitom staré 1,5 milionu let.
Vědci dosud soudili, že se Homo erectus vyvinul z Homo habilis v průběhu stovek tisíc let trvající evoluce. Nejnovější objev v Keni naopak dokazuje, že oba druhy žily nejméně půl milionu let vedle sebe. Objevená část lebky a kosti druhu Homo erectus také dokazují, že proti původním předpokladům měl s dnešním člověkem mnohem méně společných rysů.“
Populární domněnka, že se lidé vyvinuli z nějakých opicím podobných předků, dostala další ránu v roce 2013 .
Domněnka o vzájemné příbuznosti lidí a šimpanzů definitivně padla.
Výsledky genetických výzkumů z roku 2013 anulují fantazii, že šimpanzi a lidé měli nějakého společného předka.
Nejdůležitější evoluční pilíř, podpírající domněnku o vzájemné příbuznosti lidí a šimpanzů padá: nová a přímější porovnávání šimpanzího a lidského genomu odhalila, že nejsou podobné z 98 procent, ale jen ze 70 procent.
Tvrzení o 98 procentech genetické totožnosti je chybné; pseudogen beta-globin je důležitým regulačním genem; a údajná fúze v místě na chromozómu 2 nebyla nikdy ničím víc než jen evoluční vírou, zaplňující bílá místa ve znalostech dat.
Je to až k nevíře kolika neuvěřitelným věcem musí věřit nevěřící člověk. A k těm neuvěřitelnostem patří víra, že život na Zemi (nebo někde ve vesmíru) vznikl jen tak sám od sebe, automaticky, z neživé hmoty. Jak neuvěřitelné tvrzení, odporující nejen zdravému rozumu a zkušenosti, ale i všem myslitelným přírodovědeckým skutečnostem a nálezům z terénu.
Víte o tom, že celá teorie, začínající již tzv. velkým třeskem, dále teorie o vzniku buňky jen tak shodou okolností v jakémsi praoceánu, pralouži či „prvotní polévce“, o postupném vývoji jednobuněčných v mnohobuněčné, bezobratlých v obratlovce, obojživelníků z ryb, ptáků a savců z plazů a lidí z pololidí je jen naprosto nevědecká, ničím nepodložená filosofická hypotéza zoufalého materialismu? Víte, že tato materialistická filosofie je dnes v příkrém rozporu s materialistickou vědou, tedy se zjištěnými fakty?
Řečeno jednoduše to, že dvě plus dvě jsou čtyři mluví proti evoluci, ne pro ni. Dokladem toho jsou nesčetná vědecká i populárně vědecká pojednání typu: Evoluce: Teorie v krizi, Darwinismus – omyl století nebo Měli bychom Darwina spálit? (Michael Denton, Uwe George, Aime Michel, Andrée Tetry, René Chauvin, Macbeth, Matthews, Grassé aj.)
Proti teorii evoluce stojí dnes pádné důkazy z celé řady vědních oborů: paleontologie, genetiky, termodynamiky, matematiky, teorie informací, srovnávací anatomie, embryologie, populační genetiky, geologie, geochemie a dalších. Jeden český evoluční teoretik, doc. František Čížek, DrSc., přiznal, že: „…evoluční teorie jako celek nemá deduktivní stavbu, jako je tomu například v newtonovské mechanice.
Kde je genetický kód tam je inteligence
Evoluční teorie je dávno v troskách. V roce 2005 se konala v Praze konference 700 vědců z různých zemí. Oponenti darwinismu začali navíc tušit, že „kde je kód, tam je i inteligence“.
Kolem roku 1985 vyšlo několik zásadních publikací, které měly povahu zlomu: Molekulární biolog Michael Denton uveřejnil knihu „Evoluce – teorie v krizi“, ve které podrobil darwinismus zásadní vědecké kritice se závěrem, že se jedná o „mytologii 20.století“.
V Německu vyšla kniha profesora Bruno Vollmerta „Molekula a život – Co Darwin nemohl vědět a co darwinisté vědět nechtějí“, ve které bylo evoluční učení posouzeno podle exaktních kritérií makromolekulární chemie a vznik molekuly DNA analyzován z hlediska jedině možného mechanismu – statistické polykondenzace.
Oponenti darwinismu začali navíc tušit, že „kde je kód, tam je i inteligence“.
Výsledky jsou nekompromisní: Protože nejsou dány makromolekulární předpoklady, je dnes vládnoucí neodarwinismus jako přírodovědecká hypotéza neudržitelný – vznik života a druhů je v rámci exaktních přírodních věd neřešitelný problém.
Třetím titulem byla kniha trojice amerických autorů pod vedením fyzikálního chemika Charlese Thaxtona „Tajemství vzniku života“, ve které byly analyzovány předpokládané mechanismy tzv. chemické evoluce, která podle evolučních představ měla předcházet evoluci biologickou. Závěry jsou rovněž negativní („chemická evoluce neproběhla“, „fakta odsouvají Darwina stranou“), Thaxtonova termodynamická kvantifikace procesu, kterým z chaoticky složené makromolekuly vzniká uspořádaný, biologicky funkční polymer, patří k významným příspěvkům v této oblasti.
Dalším zásadním titulem, kterým byl tento přelom dovršen, se stala o něco později (1996) kniha biochemika Michaela Behe „Darwin´s Black Box“ (Darwinova černá skříňka), která ukázala na nemožnost spontánního vzniku složitých biochemických struktur a mechanismů, vyjádřenou principem „neredukovatelné složitosti“. Vzniklo hnutí tzv. inteligentního plánu (Intelligent Design), volné sdružení vědců, kteří darwinismus odmítli a postavili proti němu dříve nemyslitelnou alternativu: že složitost živého světa není možné vysvětlit neřízenými, spontánními přírodními procesy, nýbrž že musí být výsledkem procesů řízených, které mají povahu inteligentního plánu či návrhu. Podstatným přitom bylo, že tento závěr nevyplynul z filozofických či teologických úvah, ale byl výsledkem ryze sekulární, vědecké analýzy problému.
V jediné lidské molekule DNA je dost informací, aby zaplnily jeden milion tištěných stran. Veškerá tato informace má významný sled.
Celkové vyznění konference vědců konaná v Praze v roce 2005 se dá vystihnout asi takto: Zákony fyziky a chemie nestačí na vysvětlení vzniku biologického genetického kódu; neexistují žádné důkazy, že by živé samovolně vzniklo z neživého, resp. složitější biologické struktury ze struktur jednodušších; evoluční Darwinova teorie o původu druhů nic nevypovídá – týká se jen adaptací stávajících druhů na měnící se vnější podmínky; inteligentní plán je tak legitimním, korektním vědeckým přístupem. O povaze této inteligentní příčiny hnutí ze zásady nespekuluje, důsledky jsou však dalekosáhlé: Je to výzva materialistickému názoru na svět, a ovšem – podporuje to teistický pohled na podstatu života.
V jediné lidské molekule DNA je dost informací, aby zaplnily jeden milion tištěných stran. Veškerá tato informace má významný sled. Jen pomyslete; kdybychom psali miliony písmen náhodně na listy papíru a kdyby se pak ta písmena změnila ve slova a vytvořila článek podobný těm na stránkách novin, tvrdili bychom, že se to stalo následkem slepé náhody? Ovšem že ne!
Jenže podle myšlení darwinistů je to vskutku možné, aby se taková výjimečná událost odehrála náhodou – ne jedenkrát, ale mnohokrát!
Někteří lidé, kteří uznávají, že dokonce ani láhev z umělé hmoty nemůže vzniknout náhodou, jsou nicméně stále schopní tvrdit – čistě kvůli svým ateistickým a materialistickým pohledům na svět – že živé organismy s dokonalými a neobyčejně složitými vlastnostmi vznikly náhodou.
Jenže tato tvrzení nejsou již nadále akceptována. 21.století se stává historickým bodem obratu v němž se evoluční teorie hroutí.
Zdroj: EPOCHTIMES.CZ
