Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Tam, kde přebývá Bůh

Zdeněk Bálek:

Vždycky mi přišlo nespravedlivé a kruté, když mne nějací věřící přesvědčovali o tom, že zvíře nemá duši. Nechápal jsem, jak by ten dobrotivý Bůh mohl být tak bezcitný, že by jednomu svému stvoření duši přidělil a jinému nikoliv. Jak plynul čas a přibývalo zkušeností, i těch neobvyklých, které člověk zažije jen nemnohokráte za svůj život, viděl jsem a pochopil jsem, že nejenom každé zvíře, ale i strom a květina mají své nesmrtelné duše, svoji vlastní, vesmírnou cestu skrze své životy. A znovu jsem se musel ptát, proč mi tak lhali? A znovu jsem si odpovídal: Protože i když tvrdili a tvrdí, že zastupují Boží vůli zde na Zemi, s Bohem tito lidé neměli a nemají nic společného! Žijí odděleni od Něj a to, o čem jsou přesvědčeni, jsou jen falešné názory, které jim kdosi podstrčil, aby je učinil bezcitnými a snáze tak s nimi mohl manipulovat. A oni na to přistoupili... A toto je nádherný a pravdivý text:

  • tam-kde-prebyva-buh

Tam kde přebývá bůh

Před rokem Antonině sdělili hroznou diagnózu - rakovina. A začal boj o život. Koneckonců, každé stvoření Boží chce žít, že?

Ale chemoterapie nepomohla ...

A pak Antonina často chodila do kostela. Koneckonců, kde jinde, pokud ne v kostele, můžete vyjádřit svou touhu žít pro Boha? A kde, pokud ne v kostele, můžete uvěřit, že vyslyšel vaši touhu a určitě pomůže?

Když Antonina prosila, dohořívala svíčka za svíčkou.

Koneckonců, má jen 40 let! A tak chce vidět svá vnoučata ... Stále chci žít pod teplými paprsky letního slunce a chytat svým obličejem zimní sněhové vločky ...

Cestou do kostela si Toňa všimla dalších živých tvorů, kteří v Božím domě neměli absolutně žádné místo. Hubené, hladové feny, s očima prosícíma o almužnu od kolemjdoucích pro svá štěňata, s povislými bradavkami ...

Špinavé kočky, které se všichni pohrdavě vyhýbali ... Slepého kotěte, které hlasitě mňoukalo na autobusové zastávce a nevidělo slunce ...

Antonina bojovala, jak nejlépe svedla, za čistotu Božího domu.

Na čubu a její hubené děti byla nucena střílet. Kočka snědla klobásu s jedem na krysy a dlouho se svíjela ve strašlivé agónii na konci kostela. A Toňa odnesla slepé kotě ze svatyně - na pole ...

Protože Boží dům by neměl být znečištěn špínou! Nakonec se v něm lidé modlí a volají po své touze žít v samotném nebi!

Ale modlitby nepomohly.

Proč, bože? - zoufale křičela Toňa a umírala ...

... ale Bůh byl velmi zaneprázdněný a neodpověděl. Ve svém pozemském domě - kostele už dlouho nebyl. Dlouho místo nenavštívil a necítil páchnoucí lidské svíčky ...

Pokusil se zachránit tu hubenou bezprizorní fenu a její nevinná štěňátka ... Byl vedle té kočky barvy lišejníku a pomáhal ji přejít do jiné existence - z agónie ...

Objal duši toho slepého kotěte, které pomalu a tiše umíralo na poli ...

Tito tvorové nevěděli nic o Bohu, ale cítili ho ... Nemohli zapálit drahé svíčky, ale také chtěli žít ... a vidět svá vnoučata. A vyhřívat se na letním slunci. A cítit sníh svými čenichy.

Nehledejte Boha v kostelech. Není tam. Je ve zmrzlých očích starostlivé feny, kterou jste zabili. Je v srdci trpící kočky u vašich nohou. Dívá se na vás slepýma očima kotěte, které zemřelo na poli.

A vidí všechno.

(A. Prokuror)

 

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře