Absurdní lpění na Benešových dekretech je pro naši budoucnost stejně škodlivé, jako existence KSČM.

Dnes k mým spoluobčanům v mé rodné vlasti přibyli, na můj vkus až příliš, spoluobčané hovořící ruštinou. Pokud vím, nejsou to ale pouze Rusové, nýbrž také Kazaši, Ukrajinci a občané dalších států bývalého Sovětského svazu. Mám informace, že národnostní pestrost naší republiky dále obohatili Mongolové, kteří jsou zatím v Praze ještě nepříliš často k vidění. Podle mne - naštěstí!

Představitelé poslední zmíněné národnosti prý zatím úspěšně zabydlují zejména severní Čechy, kde díky neustále aktuálním a stále vášnivě diskutovaným, tzv. Benešovým dekretům, dostali životní šanci vyplňovat uvolněný prostor po všech někdejších občanech německé národnosti, kteří dle prezidenta Klause a favorizovaného nástupce za něj - Miloše Zemana, jakož i dle názoru neúspěšné kandidátky na Pražský Hrad, vyřazené s nejmenším ziskem hlasů v prvním kole - Jany Bobošíkové, byli z našeho státu po druhé světové válce "spravedlivě vysídleni". Nejvíce někdejších československých Němců zmizelo právě ze severních a západních Čech.

Snad to není "nic proti nikomu a ničemu", ale musím veřejně přiznat, že osobně se domnívám, že naši noví vážení severočeští spoluobčané mongolského původu, nepochybně výtečně ovládající zejména problematiku chovu koní a produkci "kumysu" - jistě lahodného národního nápoje ze zkvašeného kobylího mléka /neměl jsem dosud bohužel potěšení tuto delikatesu ochutnat/, jen těžko dokáží plnohodnotně nahradit dnes zrušená, kdysi tak úspěšná severočeská průmyslová odvětví, která vybudovali především předci našich někdejších spoluobčanů německé národnosti, po válce "spravedlivě" do jednoho odsunutí, podle moudrého principu "kolektivní viny".

Celkem těchto "německých zrádců" byly zhruba tři miliony, včetně starců, stařenek, batolat, kojenců a případných antifašistů a antifašistek "provinilých" národnostní příslušností k Němcům a příznačným lepším ovládáním rodné němčiny než československým státem uznávané úřední češtiny, nebo slovenštiny.

Místo zaniklých někdejších úspěšných severočeských a západočeských strojírenských fabrik, textilek, skláren a bižuterek a stále fungujícího těžkého průmyslu -  nazvěme ho "energeticko - chemický", který však již nepatří nám i když jeho základem jsou naše nerostné suroviny - zejména uhlí ze severočeské a západočeské hnědouhelné pánve, budeme ve třetím tisíciletí v severních a západních Čechách patrně úspěšně rozvíjet naše nové národní průmyslové bohatství, postavené na provozu nočních klubů a heren nabízejících sex, alkohol a drogy a hry na automatech.

K nim možná přibude zcela nový obor - koňské pastevectví a produkce výrobků z kobylího mléka. Proč ne? Nebo noví Severočeši mongolského původu personálně spíš obohatí v oblasti úspěšně prosperující průmysl sexu, alkoholu a drog? Třeba fyzickým "domlouváním" dlužníkům - neplatičům? Kdož ví? Nejsem prognostik - tím je prezidentský kandidát Miloš, ale má to háček - pokud si pamatuji, snad nikdy nic dosud správně "neuhodl".

Pro končící hlavu státu a jím favorizovaného prezidentského kandidáta Miloše je podstatné, aby naším "národním klenotem" nadále zůstaly Benešovy dekrety a aby je nenahradily demokratické zákony, které uznává Brusel. Možné hrůzné dopady na náš "blahobyt", hrozící nám z Bruselu, moudře svému národu celých uplynulých deset let z Hradu připomínal, nyní odcházející druhý český prezident, známý jako "na slovo vzatý poctivec a ohromný ekonomický odborník" - což spoluobčanům i světu dokázal hned po svém nezištném vstupu do politiky, úspěšnou privatizační spoluprací s proslulým Bahamanem českoamerického původu - Viktorem Koženým.

Benešovým dekretům vděčíme za to, že po osvobození od nacistů, byli z ČSR po květnu 1945 vystěhováni všichni občané německého původu, ať se za III. Říše vůči spoluobčanům českého původu něčím provinili, či nikoliv, až na problematické výjimky posuzované "právními odborníky", kteří zakrátko na to "spravedlivě" uvěznili a ještě lépe - dokonce "spravedlivě oběsili" odhalené "zrádce nezávadné národnosti" - jako například bojovníka proti nacistům ze SSSR - generála Heliodora Píku, demokratickou političku JUDr. Miladu Horákovou - za Protektorátu vězněnou a týranou německými okupanty pro protinacistický odboj a řádově tisíce dalších "závažně provinilých" československých občanů národnosti české, moravské, slezské, či slovenské.

Kromě dobrodiní zmíněných prezidentských dekretů, uplatněných proti československým Němcům, náš uznávaný demokratický prezident Dr. Edvard Beneš, vydal svému novému velkému pomnichovskému státnickému příteli - soudruhu Stalinovi, československé občany ruské národnosti - někdejší uprchlíky z Leninova "Sovětského ráje", ustaveného v Rusku po bolševické revoluci v roce 1917.

Jako někdejší "zrádce bolševické revoluce", je i s jejich potomky, narozenými v prvorepublikové ČSR, pak stalinští komunisté "spravedlivě" umístili do sibiřských gulagů k nezbytné "mravní převýchově". Jejich osudem po vystěhování z osvobozeného Československa se tak stala zpravidla smrt upracováním v otrockých podmínkách při nedostatku potravy, nebo ubitím od věznitelů.

Za svůj poválečný osud vděčili českoslovenští Rusové uprchlí z bolševického Ruska, svému prezidentu Benešovi, který je do jejich původní vlasti z poválečné ČSR vstřícně sovětským komunistům vydal i když před válkou u nás získali naše občanství.

Avšak přibližně cca pět milionů československých občanů slovenské národnosti, kteří se proti ČSR z hlediska principu kolektivní viny, provinili úplně stejně jako odsunutí Němci, protože také jako henleinovci před válkou rozvraceli naši demokratickou republiku a před vyhlášením Protektorátu se od předválečné ČSR zrádcovsky oddělili a přidali k nacistům, vytvořením tzv. "Slovenského štátu", ve kterém za války praktikovali vůči židovským občanům zločinné "Norimberské zákony" a postavili armádu bojující po boku wehrmachtu a SS proti Spojencům, "spravedlivě odsunuti" nebyli. Patrně proto, že Slováky odsunout ze Slovenska nebylo kam. Také taková ale byla "spravedlnost" podle Benešových dekretů.

Zdálo se, že oproti stejně "zrádným Slovákům", odsunutí Němci z české a moravské části ČSR, tehdy po válce měli v roce 1945 smůlu, že Američané je bez zábran přijali do jimi denacifikované západní části poraženého Hitlerova Německa. Zanedlouho se to ale pro ně ukázalo jako ohromné životní štěstí, protože v západní části poraženého německého státu se díky spolupráci s USA udál poválečný "hospodářský zázrak", který tam trvá dodnes.

V socialistické NDR, spravované Sověty a u nás v ČSR a později v ČSSR,   nějaký hospodářský zázrak, nebo aspoň malinký náznak srovnatelné životní úrovně se "špatnou částí" Německa spravovaného Američany - "furt nic".

O aktuální dnešní situaci u nás, dvacet tři let po sametové revoluci - raději pomlčet. Stále si jen "utahujeme opasky" a pořád to podle prezidenta Klause a Nečasovy vlády, de facto řízené ministrem financí - chemikem Kalouskem, není dost.

U nás ale máme - "národní klenot", kterým jsou zmíněné Benešovy dekrety a po zákazu zločinné "státostrany" KSČ - moderní "zcela demokratickou novou" politickou stranu - KSČM. Němci nemají žádné "prezidentské dekrety" a ani podobnou "zcela novou" nástupnickou stranu za jejich zakázanou někdejší "státostranu" NSDAP, podobnou vpředu zmíněné "nové straně" na politické scéně u nás. 

Ve východní části Německa, v socialistické ČSR a ostatních státech  komunistického "nepřemožitelného tábora míru a socializmu", budujícího "vědecký společenský řád" pod vedením komunistické strany SSSR a komunistických stran spřátelených států, se bohužel žádný hospodářský zázrak nikdy neodehrál, spíš samé, s prominutím, nejen "ekonomické průsery", nýbrž i politické.

Například "kontrarevoluce" v Maďarsku v roce 1956 a obdobný "zločinný pokus antisocialistických sil", který se odehrál v roce 1968 u nás. Ekonomické rozdíly mezi někdejším kapitalistickým Západem a socialistickým Východem zde ale nebudeme řešit. Věnujeme se aktuální současnosti u nás, související s první přímou volbou našeho třetího prezidenta. 

Na okraj "československé poválečné národnostní spravedlnosti" dle Benešových dekretů, se sluší ještě připodotknout, že všichni provinilí i neprovinilí odsunutí Němci, byli "českými poctivci" také důsledně a "spravedlivě" okradeni o veškerý  majetek, který u nás byli nuceni zanechat. Většinou šlo o nemovitý majetek, zcela poctivě nabytý a nikoliv "provinilými Němci" samými, nýbrž jejich předky, kteří s Hitlerem zpravidla nemohli mít vůbec nic společného, protože v zemích Koruny České žili a pracovali po mnoho generací od středověku, kdy k nám byli českými královskými panovníky zváni dávno před narozením nacistického Vůdce a před vznikem německého nacionálního socializmu.

Přestaňme ale objasňovat "státotvornost" plynoucí pro naši budoucnost z Benešových dekretů, jejichž platnost proto musíme na věky věků chránit jako "oko v hlavě", aby nás Brusel o jejich nekončící "dobrodiní" nepřipravil. Konstatujme pouze, že díky nim, jakož i díky moudrosti a prozíravosti prezidenta Beneše a předsedy jím jmenované vlády - premiéra soudruha Klementa Gottwalda, byli všichni Němci z poválečné, od nacistů osvobozené ČSR, v roce 1945 "po zásluze" násilně vystěhováni.

Po Benešově předání moci komunistům v únoru 1948, pak byli obdobně "spravedlivě" uvězněni, nebo samozřejmě neméně "spravedlivě" popraveni "zrádci" jiných národností, než německé. Nejčastěji "zrádci" národností - české, moravské, slezské a slovenské. Rusínské nikoliv - Zakarpatskou Ukrajinu, která byla součástí předválečné ČSR, prezident Beneš totiž ihned po skončení války vstřícně předal do péče svého velkého přítele Stalina.

Díky Benešovým dekretům v naší republice zakrátko po ukončení nacistické okupace pak zůstala "kvalitní část národa", ne-li přímo "nejkvalitnější". Byly tak vytvořeny vynikající předpoklady pro Vítězný Únor 1948 a zahájení velkého díla - budování komunizmu pod vedením jediné strany, kterou byla moudrá "státostrana" KSČ, čerpající z "vědeckého světonázoru" a z moudrosti svého zářného vzoru - Komunistické strany SSSR, vedené "přísným ale spravedlivým", moudrým generalissimem a koryfejem věd, soudruhem Josipem Vissarionovičem Stalinem.

Tento nejvyšší komunistický představitel v historii komunizmu, v celosvětovém měřítku, během svého celoživotního "vědeckého díla", "přísně ale spravedlivě" zahubil něco přes čtyřicet milionů spoluobčanů /podrobněji viz třetí díl mého článku - "Lze srovnávat zrůdnost komunizmu s nacizmem?" zde na blogu/. Proto jsme jej právě u nás v ČSR řádně uctili a oslavili, největším žulovým pomníkem v Evropě, ale o tom stručně zde dále.

Jak zmíněno v preambuli /úvodu/, pokládám vždy za dobré sám sobě nic nenalhávat a dokázat se "podívat pravdě do očí". Stejně uvažuji, když jde o vlastní národ. Podle mne je to charakternější a smysluplnější, než podléhat sebeklamu o neexistujících vlastních přednostech osobních, či pramenících hypoteticky z české národnostní příslušnosti.

Jednou z našich národních charakteristik, kterou si my Češi, Moravané a Slezané neradi přiznáváme, je, že českoslovenští komunisté objektivně patřili z celého "tábora míru a socializmu" vždy k nejodporněji ortodoxním, tedy nejvíce krutým, zatvrzelým a nepoučitelným.

Je skutečností, že kromě SSSR a ČSR žádný jiný socialistický stát než Sověti a my, třeba nikdy nevěznil a nepopravoval své vlastní občany za to, že v zahraničních armádách statečně a vlastenecky bojovali proti nacistům.

Také žádný jiný stát "socialistického tábora" nerealizoval tak devótně /podlézavě/ monstrózní pomník, dokonce československými komunisty slabomyslně věnovaný největšímu vrahovi lidstva, jakým byl někdejší největší pomník v Evropě velikosti pětipatrového činžáku - Stalinův pomník v Praze na Letné, který prakticky hned po dokončení začali bourat /podrobněji viz můj článek - "Takoví jsme byli: Největší pomník v Evropě k věčné slávě generalissima Stalina"/.

Je pro nás rovněž příznačné, že právě v Husákově a Jakešově ČSSR, odolával komunistický režim Gorbačovově perestrojce ze všech socialistických států nejdéle, protože českoslovenští komunisté byli "třídně uvědomělejší", než za Gorbačova komunisté sovětští. Pro nestraníky bylo vskutku zarážející, jak "stranicky zásadoví" byli naši komunisté zocelení Husákovými normalizačními "stranickými prověrkami".

Mimořádně trapné, absurdní a kontraproduktivní, je také naše nové národní, či státní specifikum, spočívající v ústavní podpoře nebetyčné drzosti našich současných komunistů, kteří za zakázanou zločineckou "státostranu" KSČ, zákonem prohlášenou za zločinnou, ustavili stranu údajně "zcela novou", nazvanou KSČM.

Legální existence této "nové strany" našich současných komunistů je stejně absurdní, jako kdyby v někdejším poválečném denacifikovaném hitlerovském Německu, po květnu 1945, za zakázanou zločinnou "státostranu" NSDAP, legálně vznikla strana, nazvaná třeba NSDAPBP /dodatečná písmena chápej jako třeba Bavorsko a Pomořansko/ a pod.

Česká polistopadová parlamentní a vládní praxe ukazuje, že existence KSČM zcela prokazatelně poškozuje náš demokratický systém. Tato parlamentní strana zcela zbytečně totiž komplikuje, případně dokonce úplně znemožňuje, ustavování vlád.

Od KSČM se všechny ostatní politické strany ostentativně distancují. Ve svých volebních programech se všechny politické strany předhánějí ve slibech a prohlášeních, že "s KSČM nebudou spolupracovat", protože jinak by nezískaly hlasy od voličů. Po volbách, při ustavování nových vlád, pak zákonitě dochází téměř k neřešitelným problémům - z jakých parlamentních stran ustavit funkční vládu?

Příkladem paralyzování našeho parlamentního systému existencí KSČM, je současná vláda České republiky. Přesto, že v parlamentních volbách v roce 2010 zvítězila ČSSD, vítězná strana nebyla schopna ustavit vládu bez koalice s KSČM. To si ale vůči svým voličům nemohla dovolit, protože jim slíbila, že se stranou prezentující se transparentně jako pokračovatelka zločinecké KSČ, spolupracovat na vládní úrovni nebude.

Proto bylo sestavení vlády svěřeno straně se ziskem druhého místa ve volbách - Nečasově ODS. Jak tato vláda, ustavená v roce 2010, funguje, každý ví. Dá se použít výraz - "bída a utrpení". Skutečný vítěz voleb - ČSSD je pouze v opozici. Přestože sociální demokraté měli vládnout a i když již uskutečnili pět pokusů o vyjádření nedůvěry k Nečasově vládě, na situaci se nic nemění. Státní pokladnu a kapsy voličů stále devastuje ministr financí - chemik Kalousek a Nečas k tomu pouze jalově statuje, dehonestuje demokracii a vydává průhledně lživá sebeoslavná prohlášení.

Je nepochybné, kdyby v parlamentu nebyla KSČM, nýbrž strana s názvem jiným - neevokujícím nostalgii po komunistických zločinech, vládla by u nás od roku 2010 koalice vedená ČSSD. Neschopáci, nebo darebáci, jako Nečas, Kalousek, Karolina Peake, Drábek apod., by pak měli prostor ke své  pokleslé seberealizaci pouze v opozici. A proč ne? Tam by rozhodně občanům a státu nemohli škodit tolik, jako když takoví naší zemi vládnou.  

S neudržitelnou existencí KSČM, jak známo, nejsou spokojeni zejména naši mladí, kteří obecně tvoří budoucnost každého státu. Nejen studenti z jihu Čech demonstrují proti komunistům a volají po vzkříšení zapadlých ideálů "sametové revoluce" - tedy po dobře fungující občanské společnosti. Vyzývají k větší angažovanosti ve veřejné sféře a apelují na všechny politiky, aby své zaměstnání konečně začali brát jako poslání.

Státotvorná demokratická iniciativa "Komunisté nepatří ke kormidlu" je uskupením mladých, kteří názorově nesouhlasí s účastí KSČM u moci. Přejí si, aby v ČR konečně došlo k charakterní demokratické přeměně a v politice zůstali lidé, kteří budou politiku brát jako poslání, nikoliv jako způsob pohodlného zbohatnutí.

Nyní, poslední dny před finále historicky první přímé prezidentské volby, si uvědomme, který z obou favoritů má blíž k naplnění ideálů našich mladých, tedy který z nich je více vzdálen spolupráci s KSČM a skryté spolupráci se soudruhem Vojtěchem Filipem a jeho věrnými. Je to Miloš, nebo Karel?

Nerozhodnutým spoluobčanům napovím otázkou - má k dekadentním českým komunistům z obou prezidentských favoritů blíž ten, který spolu s prezidentem Klausem nesmyslně velebí v úvodu zmíněný kontroverzní relikt nepovedené národní historie - Benešovy dekrety, nebo ten, který je pokládá za historicky i právně překonané?

Už víte koho myslím a kterého kandidáta pro společnou lepší budoucnost volit? Mladým je to už jasné - snad všichni si přejí za svého prezidenta Karla. Jsem na jejich straně. Také věřím, že českému státu prospěje na Pražském Hradě víc Karel než Miloš.