První republika nebyla pro pracující lid žádná idylka, protestující se stříleli rovnou na ulici... Kapitalismus byl, je a zůstane nelidský a špatný...

1. února 1919 bylo při generální stávce dělnictva v Bratislavě zastřeleno ozbrojenými legionáři 7 demonstrantů 25. března 1920 byli při stávce zemědělských a lesních dělníků v Rumanově na Slovensku zastřeleni dva dělníci 18. července 1920 byl při mzdových demonstracích v Hlohovci četníky zastřelen dělník Jan Kulda a více než 10 demonstrantů bylo těžce zraněno 18. prosince 1920 byli na protestní demonstraci ve Vráblech zastřeleni tři stávkující a jedno děcko a přes 20 stávkujících zraněno 21. února 1921 byli v Krompaších při demonstraci proti hladu a zásobovací krizi četníky zastřeleni 4 dělníci a 17 jich bylo zraněno 2. července 1921 byli při exekuci ve vesnici Ardenovo zastřeleni dva rolníci 12. října 1921 byl četníky v Topolčanech při zatýkání zavražděn jeden dělník. Byl zatýkán proto, že jeho dcera sbírala zbytky řepy na sklizeném poli 1. dubna 1922 stříleli v obci Hrušové četníci do stávkujících. 19 osob bylo zraněno 30. července 1922 uspořádala KSČ v Košicích slavnost skautů spojenou s táborem lidu.

Při rozhánění průvodu zranila policie 12 dělníků 1. srpna 1922 stávkovali v Močenoku zemědělští dělníci z panství biskupa Kmeťka. Při rozhánění schůze stávkujících byl jeden dělník četníky zabit a jeden těžce zraněn 28. října 1923 provedli četníci v Dulové masakr malorolníků, kteří hájili právo na lesní pastviny, a zastřelili jednoho malozemědělce, 3 těžce a 30 lehce zranili 28. dubna 1924 byl v Zaričevu úkladně zavražděn okresní důvěrník KSČ 6. května 1924 byl v Turje agrárníky úkladně zavražděn důvěrník KS a místní starosta Ivan Stimák 30. května 1924 při násilné exekuci dobytka v Poljaně těžce zranili četníci 7 rolníků 3. srpna 1924 byli ve Svaljavě při protiválečné demonstraci policií zastřeleni tři rolníci 8. října 1924 byl při stávce textilních dělníků v Trenčíně zastřelen 1 dělník a 8 těžce zraněno 10. února 1925 byl v Praze po skončení protidrahotní demonstrace uspořádán demonstrační průvod přes Václavské náměstí. Proti demonstrujícím byla vyslána policie, která střílela a šest demonstrantů těžce a mnoho lehce zranila 31. května 1925 zabili četníci jednu dělnici při stávce cihlářů v Nerejově 11. června 1926 rozháněli v Praze četníci střelbou demonstraci dělníků proti zvýšení zemědělských cel a několik dělníků při tom zranili 2. května 1928 byla četníky při stávce zemědělských dělníků v Dolním Kereškýně zastřelena jedna žena a dvě další ženy a jeden hoch byli těžce zraněni 8. října 1928 byl v Boroňavě četníky v noci bezdůvodně uspořádán pogrom na rolníky. 34 muži a 4 ženy byli zbiti. 25. listopadu 1931 - Frývaldovská stávka (dnes Jeseník, v obci Dolní Lipová. Protestní pochod proti propouštění a snižování mezd dělníků pracujících převážně v kamenolomech skončil střelbou zasahujících četníků a smrtí 8 demonstrantů, dalších 13 bylo těžce raněno...“

Jak sami vidíte, na nějakou svobodu názoru a vyjadřování se tehdy příliš nehledělo... Neslyšel jsem, že by v období vlády Klementa Gottwalda, někdo střílel opakovaně naprosto beztrestně lidi na ulici jako králíky, bez jakéhokoli postihu a s posvěcením úřadující vlády... Takové popravy dělníků bez soudu jsou typické jen pro kapitalismus, fašismus a nacismus. Toto chování bylo typické pro všechny kapitalistické země té doby a na západě v některých zemích přetrvávalo až do 70 let minulého století. Po smrti Stalina, kapitalisté začali své projevy poněkud mírnit z obavy, že by se lidé v jejich zemích mohli přiklonit ke komunistům a svrhnout jejich nadvládu.

Tehdy začalo období infiltrace socialistických zemí, které vyústilo v západem iniciované kontrarevoluce v Maďarsku a Československu, které skončili zbytečně velkým použitím síly zemí Varšavské smlouvy. Tehdy, by bývalo stačilo hadovi useknout hlavu pomocí malé operace speciálních sil. Místo toho se konala masivní vojenská operace, jejíž výsledkem bylo přesně to, co západ chtěl, tedy odcizení se lidu a vedoucích představitelů tehdejších komunistů, které nakonec po letech vedlo k návratu kapitalismu a potažmo k obnovení ekonomické a ideologické moci bývalých vykořisťovatelů a církve.

Idea komunismu byla pošpiněna a kapitalismus, na který si již skoro nikdo doopravdy nepamatoval, se idealizovaný vrátil plnou silou do střední a východní Evropy. Výsledkem bylo vytvoření Evropské unie, která po pádu komunistů přestala předstírat, že se jedná o ekonomické společenství a začala se rychle politizovat a omezovat nezávislost a suverenitu svých členů, pod taktovkou Německa a Francie, jako dvou největších členských zemí. V současnosti je Evropa doslova na rozcestí ke svobodě, nebo zániku. Německo s Francií ekonomicky vysává menší členské země pomocí direktiv o tom, jaké věci se smí vyrábět, nebo kupovat, aby na tom měli největší profit německé a francouzské potravinářské, chemické a strojírenské korporace.

Zároveň se vedení EU snaží zničit vlastenecké povědomí členských zemí a pomocí cíleně řízené migrace islamistů z Afriky snížit IQ obyvatel Evropy a potlačit tím zároveň pocit národní sounáležitosti mezi původním obyvatelstvem. Tato protinárodní kampaň se vede současně s protiruskou, která má za cíl odvádět pozornost a vytvořit vnějšího nepřítele, aby si lidé nevšímali toho, že skutečný nepřítel vyrůstá a sílí přímo mezi nimi...

KAPITALISMUS JE POŘÁD STEJNÝ, NELIDSKÝ, CYNICKÝ A SOBECKÝ...MĚNÍ SE JEN ZPŮSOBY A PROSTŘEDKY, KTERÉ POUŽÍVÁ, ABY DOSÁHL TOHO, CO ZROVNA CHCE...

Ladislav Kašuka.