Nepotřebujeme dům na horách, dům u moře a dům za mořem…Jak najít štěstí?

Mají, slávu, moc i peníze a přesto v duši cítí prázdno.

Je šťastnější ten, kdo se věnuje příjemným aktivitám, aniž by byl bohatý, nebo ten, kdo má hodně peněz, ale málo volného času, protože tráví celý den prací, často jen proto, aby vydělával ještě více?

Podle dostupných studií nás více volného času činí šťastnějšími než když máme hodně peněz.

Americký komik Robin Williams, spáchal v roce 2014 sebevraždu. Po ní se vynořilo mnoho otázek kolem duševního stavu oscarového herce, který si svého času vysloužil přídomek "nejzábavnější žijící muž".

John Lennon říká, že Beatles byl na vrcholu, ale najednou nebylo co dělat. Měli jsme peníze a slávu, ale chyběla radost.

Uvědomil jsem si, že ve chvíli, kdy se stanete slavnými, dostanete se do zvláštní izolace od světa.

Cameron Diaz tvrdí: „Jestli hledáte štěstí ve slávě, tak nikdy nebudete šťastní.“

Josh Radnor také uvěřil známé teorii, že až bude úspěšný a dostane se na vrchol, bude konečně šťastný. Ale stala se zvláštní věc...Čím úspěšnější byl náš seriál, tím větší depresi jsem měl.

Byli či jsou slavní, nadaní, někdy i geniální, ale také duševně nemocní. Psychickou poruchou trpí podle statistik každý čtvrtý člověk, nevyhýbají se tedy ani úspěšným osobnostem. Své o tom ví například Catherine Zeta-Jonesová či Sinead O'Connor, duševní nemocí trpěl i Jack Kerouac či Abraham Lincoln.

Tradiční psychologie je toho názoru, že za ztrátou pocitu štěstí stojí ztráta smyslu života. Nepřítomnost štěstí pociťujeme, když ztrácíme schopnost přisuzovat našemu životu smysl. Nemůžeme-li dát našemu životu žádný smysl, pak nám připadá prázdný. Důležité je si uvědomit, že smysl svému životu dáváme sami a není v průběhu života stále stejný, ale mění se.

Zbraní hromadného ničení všech jedině správných ideologií a tužeb, ať už po moci či slávě je moudrost. Moudrost je světlem, které plaší tmu, je elixírem, který vede ke skutečné vnitřní spokojenosti.

Všechno o co usiluje upadající neoliberalismus je snaha o to, abychom nebyli moudří, vědoucí a vnitřně svobodní.

Jak jsem psal, hnací silou kapitalismu je závist, sobectví a touha vlastnit víc a více. Je nám cíleně naznačováno, kolik peněz musíme vydělat, abychom byli šťastní, co musíme vlastnit, abychom byli „in“, jakou kariéru a jakým titulem se pyšnit, abychom byli vážení a uctívaní…Je tomu skutečně tak?

Myslím, že naše touha po majetku, bohatství a slávě se stává opravdu patologickou. Chceme být majetní, bohatí a slavní za každou cenu a možná právě proto nedokážeme být šťastní. Chybí nám radost. Myslíme příliš na sebe.

Štěstí a vlastní uspokojení je však možné nalézt spíše v dávání se a pomoci druhým. Možná právě zde nalezneme smysl života, který nás opravdu naplní.

Majetek, sláva ani idea volného trhu nevedou lidské bytosti ke štěstí. To velké a neznámé tajemství spočívá v poznání, že štěstí nelze paradoxně dosáhnout tím, že o něj budeme usilovat! Každému takovému lidskému úsilí se totiž pravé štěstí zdaleka vyhne!

Proč je tomu tak? Protože v podobném úsilí se nachází velký kus osobního ega, chcete-li sobectví. Skutečné pravé štěstí je neslučitelné s jakýmkoliv osobním egoismem.

Britský komediální herec Russel Brand si myslel, že by bylo skvělé být bohatý a slavný, že by chtěl být někým jiným, že by chtěl mít spoustu věcí a peněz… Až byl na vrcholu a až to poznal z té druhé strany zjistil, že to nestojí za to.

„Neuspokojilo to moji duši. Uvnitř jsem byl pořád stejně prázdný.“

Kdosi řekl, že nepotřebujeme dům na horách, dům u moře a dům za mořem…Možná potřebujeme hledat skutečné duchovní hodnoty a možná, že jediné co opravdu potřebujeme, je obyčejná láska a porozumění...