Deprese = dluh. Jednoduchý návod na oddlužení.

Už sám autor o jednoduchosti života bez depresí píše:

„Naše touha po majetku, úspěchu a bohatství se stává patologickou. Náš žebříček hodnot je poněkud obrácený od duchovních hodnot k hodnotám pomíjivým.“

A také píše:

„Psychologové si všímají, že naše společnost vytváří nemocného člověka a nemocnou společnost.“

Takže ještě jednou. Jednoduchá matematika…

Zprvu zdravá společnost se stala nemocnou. Způsobila si nemoc. Nyní, již nemocná, vytváří a utváří samu sebe. Nemocnou. Jdoucí po sestupné spirále někam, kam asi původně neměla namířeno.

Je dobré se na sebou zamyslet. A nejen nad sebou, ale i nad touto společností, která opustila jasné hodnoty, které jsou pro nás nesmírně důležité, a které jsou nám „těmi“, co jsou u moci upírány.

Ale, co to píšu!?

Kdo že mi něco odpírá? Zase oni? Zase někdo jiný jen ne já sám???

Takže znovu a lépe.

To my sami si upíráme právo na život v blahobytu. Upíráme si možnost žít tak, jak bylo prapůvodně naplánováno. Luxusu, klidu, míru a dostatku.

Nyní tedy nastíním dokonale jednoduché řešení, jak z celé této šlamastiky, ve které se jako lidé a civilizace nacházíme, ven. A opět, protože jsem technik a v technice vše musí mít svůj řád a pořádek, pak toto, mnou navržené řešení, je naprosto prosté. Dokonalé jako rovnice, kterou nás od nepaměti učí matematici na základní škole. 1+1=2. To znamená, že součet na straně levé se musí rovnat výsledku (součtu, rozdílu, násobku, podílu…) na straně pravé. Prostě: „Má dáti a dal.“ Jako v ekonomice.

Pokud někdo NEDAL a dáti MĚL, rovnice pozbývá platnosti a nastupuje, logicky, NEROVNICE.

O co tedy jde?

O DLUHY!

Přestaňme dělat dluhy.

V tomto pojetí je nutné brát dluh jako absolutní jednotku. Řekne-li se dluh, pak každý vidí pouze finance. Taková je doba. Všichni se takto na dluhy díváme a takto je dnes i posuzujeme. Půjčil sis, tak zaplať.

Jenže ono se to vše ještě jeví i trochu jinak. Jsou zde ještě jiné pohledy na dluh a jeho „výrobu“. Proto jsem psal o absolutním pohledu na věc. Na dluh jako takový. Myslím, že ani já nejsem sto dohledět, co vše se jako dluh může jevit a dluhem je.

Podvod. Lež. Pomluva. Závist. Krádež. Odsuzování kohokoliv ještě před tím, než je znám celý příběh. Sobectví. Zálety. Zlost. Nenávist… Vše a nejen to, co jsem vyjmenoval, jsou dluhy. Nehledě na ony dluhy finanční.

Dluhy děláme mnoha a mnoha úrovních. I vztahy jsou jednou z nich. Vždyť i pomluva je slovem realizovaný dluh toho, kdo ji vyslovil.

Jakékoliv odsouzení kohokoliv, bez znalosti celku, je vytvoření dluhu. Drancování Země je také dluhem stejně jako podvod, krádež i závist a nenávist. To vše jsou dluhy. Děláme je všichni. Dnes a denně. Tak jsme byli vychováni a tak jsme vychovávali naše děti.

Vyrábíme tisíce dluhů za den. A čím více dluhů vytváříme, tím do větších problémů a potíží se dostáváme. Tím větší tlak na sebe sama tvoříme. A čím více jsme pod tlakem, v o to větším stresu a děsu jsme a žijeme. Žijeme, ať už si to uvědomujeme či ne, v neustálém tlaku a strachu, že se na dluh, co jsme vytvořili, přijde.

Jak se v moudré knize píše: „Oko za oko, zub za zub.“

Za všechny dluhy tedy máme povinnost platit. Nikdy o oko víc a ani o zub míň. Spravedlivě a 100%. Příroda a Život (chce-li někdo Bůh) je bez dluhů. Ani do leva a ani doprava. Vyrovnanost a harmonie. Klid a mír.

Naše podvědomí nám jasně, v okamžiku tvoření dluhu, dává najevo, že něco je špatně. Naše INTUICE nám pomáhá zvládat situace, do kterých dostáváme. Varuje nás. Radí nám. A my ji naučeně odmítáme poslouchat. Zatvrzele odmítáme přiznat, že něco děláme špatně. Jo, jo…

A tak když neslyšíme a slyšet nechceme, přijdou na řadu nemoci - úrazy. Další informace a tvrdší informace o tom, že něco děláme zle. Forma naší nemoci nám napovídá, jak veliký dluh jsme vytvořili. Každá nemoc je dluhem, resp. jeho projevem ve hmotě. A deprese? Ta je pouze jedním z projevů míry našeho osobního zadlužení.

Vše je, jak jsem napsal, jednoduché a prosté. Jednoduše změnitelné. Ihned. Ze dne na den.

Ze dne na den se může změnit vše okolo nás. Pokud odmítneme dělat dluhy, resp. odmítneme dělat nové a začneme splácet ty staré. Postupně se nám uleví. A pokud se nám podaří zaplatit za vše, co jsme doposud my sami vytvořili, budeme zdraví a silní. Tak, že si tento stav nikdo z nás ani nedokáže představit.

Budeme sebevědomí.

Vždyť si stačí uvědomit, jak je komukoliv z nás dobře, když se zbaví dluhu. Ano, v tomto okamžiku myslím dluh finanční pro větší obraznost. Tíha balvanu, co nás tížil je rázem pryč. Oddech. Konec trampot a strachu o přežití.

Ale dokáže si vůbec někdo představit, co by se s námi stalo, kdybychom se zbavili i těch dluhů jiných? Těch nehmotných? Kterých každý den děláme tisíce?

Kdo z nás si dokáže představit, že by ráno vstal a bylo mu jedno, kdo se mu podívá do hlavy? Do jeho myšlenek? Myšlenek oproštěných od jakéhokoliv soudu a odsuzování?

Dokáže si vůbec někdo představit tu čistotu bytí, když by z nás opadnul strach z prozrazení? Tajemství (dluh), o kterém nikomu nesmíme říci, abychom se vyhnuli souzení a odsouzení okolím? Okolí, co má také své tajemství a také o něm nechce nikomu říci, protože se bojí odsouzení a trestu stejně jako my.

Ano. Bojíme soudu a odsouzení. Levá ruka soudí pravou a pravá levou. Stále dokola. Vždyť v kontextu dnešní doby, je největší soudce ten, kdo má v podolku nejvíce naděláno. Stačí se podívat za velkou louži. Tam je samozvaný soudce a kat. Nejpřičinlivější a nejhorlivější ze všech. Právě proto, aby se na jeho dluhy a nemoc – nemocný ekonomický systém - nepřišlo.

Tak.

Tak tak je vše jednoduché. Prosté a na 100% funkční a okamžitě účinné.

Dokud budeme vytvářet dluhy – v jakékoliv formě a podobě -, budeme mít zatemněnou mysl. Žádná telepatie – k čemu by nám byla? - a osobní duchovní růst. Žádné uvědomění si toho, kdo doopravdy jsme.

Dokud budeme dělat dluhy, bude v čekárnách doktorů, kteří stejně jako jejich pacienti dluh tvoří, lidí a židlí přibývat.

Vše je tak neuvěřitelně jednoduché a prosté. A vše máme na očích.

Příroda nám každý den ukazuje, jak se dá bez vytváření dluhů žít. Já dám tobě a ty zase mě. Věčný koloběh Života. Symbióza. Již miliardy let funkční planetární systém - vesmírný.

Já tu jsem pro tebe a ty pro mne. 1+1=2. Jednoduchá matematika. Má dáti a dal. Tak funguje harmonie.

Máme ji stále na očích. Je kolem nás. Dokonalá a bezbřehá ve své moudrosti a trpělivost, kdy nám už vše konečně dojde.

Nádherný projev bytí. Něčeho neuvěřitelného, k čemu se, jak doufám, také jednou a bez válek dopracujeme.

Nic víc a nic míň.

Jednoduché, dokonalé a prosté.

V. Suchý v.r. – dlužník