Život je cestou, na jejímž konci v sobě ti šťastnější najdou víru v lásku a dobro.

Ono se to vlastně celé dá definovat mnohem jednodušeji, než jako boj různých náboženství a doktrín, je to prostě odvěký souboj mezi světlem a temnotou, láskou a nenávistí, nebo prostě mezi dobrem a zlem, který probíhá na mnoha úrovních, od té nejvyšší, tedy božské, archandělské a démonské, až po boj, co probíhá uvnitř v nitru každého člověka. Když tohle člověk nakonec pochopí, zjistí (v případě, že zvítězí dobro), že se mu v duši najednou rozhostí klid a prostoupí ho síla dávající mu jistotu, která zatlačí kamsi do nejhlubšího kouta strach a nejistotu, kterou předtím celou život někdy více, jindy méně pociťoval.

Stačí, když se člověk zastaví, zhluboka se nadechne, otevře oči a podívá se kolem sebe beze strachu si přiznat pravdu. Všechna ta krása a dokonalost přírody není žádná náhoda, a když se podíváte do tváří lidí, snadno poznáte, kým prosvítá láska a světlo a kým temnota sobectví a zla.

Lidé se snaží dojít spravedlnosti a světla různým způsobem, někteří, se pak často vydají směrem, který byl vymyšlen lidmi, kteří ve skutečnosti slouží temnotě a zlu. Takovou cestou je třeba katolická církev, která se odtrhla od pravoslavné a vydala se cestou popírání božího plánu (Marii nazývá pannou, kněží popírají přirozenost a žijí v celibátu, inkvizice, podpora nacismu atd.). Další slepou uličkou, která zaslepila mnoho lidí (na nějaký čas i mne samotného), byl pokus o zavedení rovnosti (ovšem jen pro prostý lid a nikoli pro politickou elitu) bez víry a lásky zvaný marxismus-leninismus, v současnosti nazývaný neomarxismus (který nyní praktikuje EU).

Přitom stačí najít a nebát se rozfoukat jiskru pravdy, kterou v sobě máme všichni již od narození a potom si vybrat jakým způsobem chceme žít. Láska je tou nejmocnější silou, která nakonec vždy porazí zlo, pokud ji v sobě nenecháme vyhasnout. Není to však (jak se nám snaží vnutit katolíci) o nějakém hloupém nastavování druhé tváře, ale o tom milovat své bližní, svou rodinu a vlast a být připraven pro tyto věci bojovat a třeba i zemřít, když se je bude někdo snažit zničit! Svět patří všem a žádný jedinec nemá právo utlačovat druhé, přivlastňovat si bohatství přírody, nebo ducha a profitovat na úkor druhých. Ti, co to dělají, slouží temnotě a zlu a nakonec budou poraženi a jejich trest bude strašný.

  Odměna těch co vytrvají žít jako nesobečtí slušní lidé schopní pomáhat druhým a hájit boží pravdu a lásku proti zlu, bude naopak úžasná, protože věřte, nevěřte, smrtí na tomto světě nic nekončí.

Ladislav Kašuka.