Příběh srdce

Prošel jsem mnoho cest a mnoho míst, kde jsem poznal mnoho omylů a přeludů. Viděl jsem věci, které mi ukázaly, že jsem pořád jen člověkem s duší dítěte, které si chce hrát a tvořit skrze tělo na této planetě Zemi.

Přišlo mi, že bych dokázal pohnout Zemí – nebo i celým Vesmírem, jen najít onen pomyslný pevný bod. Nikoliv ale v prostoru kolem sebe, ale v sobě samém, neboť tam se ukrývá nezměrná síla naší – mojí vlastní existence. Není TO více a není TO méně. Je v tom mnoho a přesto tak zdánlivě málo. Ukrývám ve svém srdci odpovědi na spoustu tajemství, která nechci vidět, i když v hloubi duše po tom toužím – bojím se toho.

Je to jako tanec v kruhu se zavázanýma očima. Uprostřed je ukrývá odpověď na libovolnou otázku. Je to moment, kdy mám naprostou svobodu v tom, zda se odhalím a vystavím se tomu.

Jsi správně

Můžeme neustále opakovat dokola stejné sny a stejné obrazy. Můžeme donekonečna říkat: Jsi správně! Jestli uděláš krok vpřed je na tobě. Máš naprostou svobodu. Nastane den, kdy tvůj příběh srdce je tvým posláním.

Ještě kousek zbývá

Můj sen vychází z dávné minulosti, kdy jsem ještě byl na cestě na tento svět. Nebudu předstírat, že nedokážu pochopit, jak moc je náročné, aby sen byl skutečností, přesto pokud začneš naslouchat sám svému srdci, objeví se ono pomyslné světlo na konci tunelu. Je to možná zdlouhavá cesta a někdy bys chtěl říci: já chci teď hned. Odpověď přijde záhy: jsi na to připravený? Pokud ano, pak se to stane. Pokud ne, pak ještě chybí nějaký ten kus do pomyslné skládačky tvého života.

Není to ponížení a nebo pocitu, že se musíš trestat nebo srážet na zem jako někdo, kdo nemá význam – kdo neposlech vyšší záměr nebo si dovolil selhat nebo dokonce nesplnil ještě plán.

Je v tom hodně pokory. Ty největší dary přicházejí tehdy, když nejméně tlačíme na pilu. V jednoduchosti je síla. Strach nás vede do slepých míst. Srdcem se dá odemknout nejeden zámek na tvé cestě.

Utrpení jako volba

Pokud neustále trpíme pocitem, že nejsme dost dobří a že jiní jsou na tom přeci lépe. Ptejme se těch druhých: kolikrát jsi musel na své cestě za srdcem upadnout, než-li jsi našel tu správnou odpověď? Odpověď bude vždy podobná: někdy to opravdu hodně bolelo, ale stálo to za to… J

Nemusíme trpět, abychom poznali svět. Utrpení je jen jednou z cest, jak dojít poznání. Není jedinou. – Není jedinou. Smysl té věci je naučit se padat způsobem, který přináší poučení, nikoliv zranění. Stejně jako malé dítě absolvuje mnoho chybných pokusů, než-li najde ten správný – jak udělat svůj první krok. Naprosto sebejistě a s maximální odevzdaností. Nepotřebuje k tomu, už pak žádnou další oporu. Jde samo za sebe. To je cesta. To je Cesta srdce – následovat svůj vnitřní impuls. Svoji vlastní touhu po objevování světa skrze vzestupy a pády. Pád nemusí bolet. Může povznést…