Strašák Halík – stručná charakteristika

Od roku 1972 se Halík pohyboval na režimových pracovištích StB. Dotáhl to tak daleko, že na Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu ČSR měl přístup do kádrových svazků šéfů českého socialistického průmyslu. Byl tak v ČSR fakticky nadřazen lidem jako je např. Andrej Babiš. Navíc byl zaměstnán na estébácké katedře psychologie, jež se zaobírala manipulací s lidmi. Mohl se vesele školit na podobných pracovištích východoněmecké tajné policie a přenášet nabyté zkušenosti do českého provozu. O pracoviště se velmi zajímal jeden z nejtvrdších normalizátorů Josef Korčák (předseda vlády ČSR a místopředseda vlády ČSSR a člen předsednictva ÚV KSČ), který byl v roce 1990 vyloučen z KSČ. Josef Korčák držel nad Halíkem dlouhodobě ochrannou ruku a fedroval jeho kariéru normalizačního kádrováka.

Je pozoruhodné, že se Halík rád ve svých četných různě účelově poupravených životopisech ohání tím, že byl v polovině osmdesátých let “uklizen” na Protialkoholní léčebnu. Toto pracoviště bylo totiž opět pod tvrdou kontrolou StB, neb bylo zdrojem kompromitujících materiálů. Je také zajímavé, že doc. Skála, který PL vedl, prý zásadně přijímal absolventy klinické psychologie. Pokud Halík toto vzdělání získal, jak se rád chlubí, tak se tak mohlo stát pouze na výše zmíněné katedře. Katedra však zanikla – z pochopitelných důvodů – bez náhrady, a tak Halíkovi chybí doklad. A tím starým se prezentovat – opět z pochopitelných důvodů – nechce. Tolik asi k disidentství soudruha Halíka.
Zcela podobně jako s Halíkovým disidentsvím je tomu s jeho kněžstvím, které se neopírá o žádný hmatatelný důkaz. Halík nemá záznam v matrice a nemá vystudovaný seminář. Naopak, je známo, že úzce spolupracoval s odbory StB zaměžené na boj s vnitřním nepřítelem – církve. Byl církvy podstaven jako špicl, v rámci svého působení v DDR pod dohledem Stasi, Východoněmecké tajné policie. Návazně na školení v operativní psychologii ve výcvikovém středisku Stasi v Postupimi – Eiche u Berlína odcestoval do Erfurtu, kde byl, za záhadných okolností, údajně vysvěcen na kněze. Dnes neexistuje ni jeden svědek, který by toto potvrdil.
Zcela podobně jako s Halíkovým disidentstvím a kněžstvím je tomu i s jeho akademickou kariérou. Halík o sobě velmi rád prohlašuje, že je teolog, sociolog, filozof, psycholog. Možná že by bylo možné je označit za sociologa, neboť tento obor Halík skutečně vystudoval. Ostatní jeho akademické tituly byly po podrobném zkoumání shledány jako Halíkovy podvody. Halík předkládal nižží diplomy sympatizujícím úředníkům ministerstva školství jako diplomy vyšší a úředníci mu to tzv. nostrifikovali chybně jako vyšší kvalifikaci. navíc Halík zcela neomaleně použil tu samou písemnou práci, která sloužila ku získání titulu ze sociologie, pro získání titulu z teologie v polské Wroclawi. Dalších akademických podvodů se Halík dopouštěl podsouváním svých meditačních beletristických tzv. Vánočních knih Univerzitě Karlově, na které působil jako lektor, coby odborných prací, na základě kterých univerzita získávala dotace od státu. Státní komise na podnět veřejnosti provedla kontrolu a konstatovala, že Halíkovy knihy skutečně nesplňují kritéria kladená na odbornou vědeckou literaturu. Kupodivu nenásledovala ani omluva, ani vrácení všech na základě podvodně vykazovaných vědeckých výsledků chybně přidělených dotací… Avšak orgány činné v trestním řízení stále mlčí, přestože bylo v této souvislosti na Halíka podáno již několik trestných oznámení.

Etická komise University Karlovy taktéž neshledala, jak v podvodech s akademickými tituly, tak v dotačních podvodech Halíka žádné pochybení, což může být jen důkazem toho, do jaké míry jsou jmenované instituce dosud prolezlé starými strukturami, svého času vypuštěnými do porevolučního reje někdejšími komunistickými předáky typu soudruha Josefa Korčáka.

Zachovejme si právě proto Halíka, jako muzeální memento těžké doby útlaku a poroby slušnosti, demokracie a svobody. Halík je totiž relikt zlých časů se vším všudy. Jednoho dne by mu mohlo být vystaveno mauzoleum, kde by jako odstrašující příklad mumifikován sloužil nadcházejícím generacím. Taktéž by mohl být uveden do tuzemské síně slávy, jako ten nejúspěšnější podvodník a lhář všech dob.

Post scriptum

Halíkova nadace, zvaná Centrum pro studium náboženství, sponzorována bývalým komunistickým kádrem Luďkem  Sekyrou a vystavěná z jednorázové dotace burzovního spekulanta Templetona, někdejšího souseda dalšího slavného českého podvodníka Viktora Koženého na Bahamách, zavání taktéž podvodem. Zatím totiž nezačala vyplácet zájemcům stipendia na studia, v duchu a liteře svého účelu. Zajímavé v tomto kontextu je i to, že Halíkův mecenáš, magnát na trhu s nemovitostmi a někdejší důvěrník proslulého tuzemského gangstera kmotra Mrázka, Sekyra nejprve koupil kolej Harris Manchester College na Univerzitě v Oxford,u a poté touto kolejí nechal Halíkovi udělit čestný doktorát… zcela dle příznačného rčení “já na bráchu, brácha na mně”. Toto nechvalné bratrstvo kočičí pracky samozřejmě čítá mnoho další, vesměs poznamenaných pohrobků komunismu, kteří neustále pošilhávají po nějakém velkém bratru, kterému by mohli prokázat dobrou službu, za dobrý peníz, tak jako kdysi, straně a vůdci, Sovětskému Svazu a přátelství s ním, kterému přísahali věrnost na věčné časy, Amen.