Obrana státu.

Státním úředníkem by se nesměl stát nikdo, kdo netrefí pistolí třeba na 15 metrů terč velikosti lidské hlavy z deseti ran alespoň devětkrát. Z toho bych osvobodil úředníky se skutečně aspoň patnácti dioptriemi a úředníky bez obou rukou. Jestliže dnes může vystřílet výkonnostní třídu v pistoli i amatér narozen 1932, potom navrhovanou hodnotu musí splnit jakkoliv starý úředník. To se týká i úřednic. Vždyť na mezinárodních závodech jsou naše ženy úspěšnější než muži. Dosavadní státní úředníci by měli dostat půl roku, aby tuto dovednost dohnali. Každý rok přezkoušení na střelnici. Kdo si z toho bude dělat legraci a nenastřílí, hned po střelbách, ten den, končí jako státní úředník, jakkoliv vysoké funkce. Za rok si může střelby zopakovat a zase dělat státního úředníka. Ze zpátky povolaných úředníků všech ambasád se diplomaté i všichni jejich zaměstnanci hodí jako rozvědčíci a lapači „jazyků“. Ať  už budeme napadeni z kterékoliv světové strany, vždy proti nám budou stát nájezdníci mluvící jinými jazyky. Vzpomeňme jenom, jak na nás poslal vrahy z celé Evropy Ital – papež. Kolikrát. Jednotlivá ministerstva by mohla tvořit samostatné divize. Pod vedením jejich ministrů a náměstků. Jestliže dnes hádku mezi dvěma firmami o motorovou ještěrku, řeší soudy všech stupňů přes deset let a i ten nejvyšší soud nakonec řekne: dohodněte se, nebo se to začne soudit znova od nejnižšího soudu. Zase se finančně zruinujete. (Poplatky soudcům vysoko překročily hodnotu ještěrky.)

Potom, když úplně všichni soudci místo souzení budou v první linii chránit stát, třeba čtyři roky, tak si žádný občan ani nevšimne tak krátkého výpadku v jejich činnosti. Všichni členové neziskovek by se nejlépe hodili tam, kde nájezdník nasadí vojenské oddíly ze svých koloniálních držav. Jako například byli Italové u Stalingradu. V naší krajině máme i řadu rybníků. Pod jejich hladinu by se daly (i pohyblivě) rozmístit dobře utajené zbraně, i raketičky. To by ovšem nesměli ministři (ministryně), nakupovat zbraně z vlastně exotických zemí. ( Čím dál, tím delší zájezd.)Jaká to pohoda. Nikdo zatím, ani z generálních štábů, nepřišel na myšlenku zadat například vývoj extra zbraní pro nás ,vypsáním veřejné soutěže i pro jednotlivé občany na originální zbraň. Vždyť máme celou řadu utajených Edisonů. Jejich projekty, tím že nebyli ve straně, (pouze chodili na stranu), se házely do koše. Zvláště, když hlavní balík za vynález, neshrábli straníci. Například Štěpán Polák. Ten něco vymyslel a deset inženýrů to pak rozkreslovalo. Když pak, jako koníček, měl jet do Egypta, pro zachraňování památek před vodami Nilu, tak sám postavil pro pobřežní potápění ponorku. (Několik československých patentů v této oblasti). Ta by se byla uplatnila při revisi a opravách hrází přehrad. V konstrukci motorek velkých kubatur předběhl Evropu o 30 let. A jiní.

Náklady na výcvik všech, až „ ostrostřelců“, lze zajistit bez nároků jediné koruny ze státního rozpočtu. Na to, abyste natrénoval slušnou úroveň v přesnosti střelby, žádnou zbraň nepotřebujete.  Stačí, tak alespoň čtyřikrát týdně alespoň hodinu, raději dvě, trénovat s přibližně vahou zbraně se blížícím,  těžkým závažím. Dokonale vyhoví například i žehlička, co se ohřívala plynem. Nasadíte-li si na ukazovák tenkou roličku z papíru, pak můžete sledovat, jestli spoušť nestrháváte do strany. Zároveň žehlička poslouží jako činka pro posilování. Připevníte-li si ji (raději dvě) k chodidlům, potom můžete ji využít i při sklapovačkách. Po takových dvou měsících si můžete například z leukoplastí vyrobit i mířidla. Dříve to skoro nemá cenu. Zvětšení síly svalů a schopnost dostat se do klidu není za odpoledne. Po dalších dvou měsících se úředníci , třeba celá skupina mohou složit, a koupit si například vzduchovou pistoli –Tex. Ta svou vahou odpovídá většině pistolí ostrých. Nic nevím o tom, že by například soudci pracovali 12ti hodinové směny i o svátcích. Tak ti by se mohli na jedné pistoli ve výcviku střídat. Kdo nastřílí ze vzduchovky, tak ten nastřílí i z jakékoliv pistole slušný výsledek.  Vzhledem k okolnostem a chtěje získat jakoukoliv práci, jsem si po padesátce musel udělat i zbrojní pas. Při zkoušce jsem držel pistoli poprvé v životě v ruce. V terči jsem měl zásahy s rozptylem větší pětikoruny. Takže vím, o čem mluvím.  Kdo je úplné kopyto, tak ten musí na slušný výkon trénovat snad tři čtvrtě roku. Domnívám se, že před velkým třeskem funkcionáři strany, od určitého postavení, musili střílet na střelnicích. Snad povinně? Budeme asi muset přehodnotit vztah vládních představitelů k obraně státu.

Jejich cílem není obrana státu, ale jak nejsnáž a nejpříjemnějc utratit co nejvíce miliard. Kdekoliv, za cokoliv. Vztah společnosti by se měl změnit. K otázce: umíš řídit auto? By se mělo připojit: Jak dobře střílíš? Chce to zařadit střelbu do normálních školních osnov. Dle zákona smí každý trénovat (pod dozorem) už od dvanácti let. Tak by nemělo trénovat střelbu tak asi jen tisící dítě snad jako dnes. Dokonalé odzbrojení občanů není novinka. Například v Japonsku , když se dostal k moci největší zabiják, tak vyhlásil „hon na meče“. Po Druhé světové válce poražení Japonci musili odevzdat Američanům i všechny meče z celého státu. EU vyrábí z obyvatelstva celé Evropy vlastně bezprávné nevolníky, kteří se nebudou mít čím bránit.  Na druhou stranu si musíme přiznat, že stát který nemá hrst atomovek, je v praxi jako beztrestně zařezávané podsvinče, které může nanejvýš zoufale kvičet. To vidíme a slyšíme vlastně celý život. Jugoslávie, Vietnam, Korea, Nikaragua, Libye, Irák, Afghánistán. U afrických států se ani nedopočítáme. Zrovna tak jižní Amerika.

O. Fischer