Život anebo smrt? Co si vybereme?

V té době, bylo mi devatenáct, jsem byl, a vnímám to i nyní, ochoten položit život za svoji vlast. Bránit ji proti tehdy známému nepříteli. Hájit její svébytnost. To, co po válce naši dědové a pak i rodičové vybudovali. Ano, cítil jsem se jako vlastenec. Cítil jsem úctu a stále cítím, k těm, co zde byli přede mnou. Ale…

Byl jsem mladý. Měl jsem své představy o životě. Asi jako každý mladý člověk. Jak šel čas došlo k převratu. Říkali mu a říkají sametová revoluce. Kolem mne to vířilo a já prd věděl, o co jde. Zrovna jsem končil vysokou. Byl jsem bez informací o tom, co se děje a jaký je cíl toho, co se děje. Tedy ten skutečný.

Jsem rád, že jsem měl klíče v kapse. Dnes je mnoho těch, co jimi zvonili a nyní se bijí do hlavy, co že to udělali. No… Je to za námi. Nyní je jiná doba a my máme možnost porovnat co bylo a co je. Dva světy. A to je ohromná výhoda. Použít vlastní hlavu. Dát si na misku vah dvě kupky. Ty porovnat a mít svůj vlastní názor. Bohužel, dnes proruský a pro putinovský. Ach. Jak je jednoduché manipulovat davem. Tehdy i nyní.

Pan lipánek a celá pětidemolice tendenčně hovoří o tom, jak to tu komunisté zplundrovali a jaká byla nesvoboda. Všichni politici nás po převratu stále uklidňovali, že když si utáhneme opasky, bude líp. Ano… My si, v popřevratové euforii, opasky utahovali. A politici povolovali.

Necelých 35 let omílají to samé. Lidé jim pokaždé naletí. Odbydou si svoje čtyři roky. Napakují se a táhnou dál. Přijdou další, aby si povolili opasky, my utáhli a opět zchudli. Bohatnou na náš účet a my chudneme. Jako stát i jako rodiny.

Vyvolávají války za naše peníze. Sami si nechají ty své ve svojí kapse. Naše účty vykrádají a svoje si na náš úkor plní. Zadlužují nás a ochuzují. Stále více a více. Chtějí naplnit cíle někoho jiného. V jeho zájmu dělají věci, které by normální člověk, pravděpodobně, odmítl dělat.

Ale kdo já jsem abych je soudil? Kdo?

A tím se dostávám zpět k pocitu vlastenectví a ochoty položení svého, už postaršího, života za tuto republiku. Jsem starší. Mám zkušenosti. Jsem poučen. Srovnávám dva světy. Vše dnes mohu pozorovat z jiného úhlu pohledu. Na základě vlastních prožitých zkušeností. Vidím, že naši republiku vykradli. Okradli nás všechny. Jsme skoro závislí na potravinách a jedech z ciziny.

Je na čase, aby si každý z nás položil tu otázku otázek dnešní doby.

To za tuto vykradenou zemi mám jít na ruskou frontu? Za zkorumpované politiky? Za fanatiky a fašisty, co si odsouhlasí, že oni sami a jejich blízcí budou v teple a my ostatní budeme smrdět v zákopech? Za zájmy jiných máme opustit svůj dům, svoji ženu, děti, vnučka/čku a odevzdat jim to nejcennější? Život?

Ty jo…

To je ale blbost. Co říkáte?

Pravděpodobně si to dnes uvědomují všichni. Ti, kdo mají selský rozum i ti, co mají stále ještě hlavu na krku a chtějí mír. Chcimírové. Ti vědí, kolik je jedna a jedna. Ale…

Uvědomujeme si ještě jednu věc? Hodně důležitou. A možná dvě. Tu jednu jsem si uvědomil už dávno. Tu druhou po zahájení ruské Speciální operace.

Ta první je zajímavá a nesmírně důležitá. Všichni znáte jednu hodně známou knihu. Ti, co se v kostelech bijí v prsa a při kázáních prezentují její základní a nezpochybnitelné a nepřekročitelné myšlenky. Ano, máte pravdu. Je to kniha knih. Bible svatá. V ní se píše o deseti přikázáních. A v pátém se píše v holé větě. NEZABIJEŠ.

Pak vidíte, jak papež světí zbraně. Moc hezké a zvrhlé. Boží přikázání je NEZABIJEŠ. A ti, co zde vládnou chtějí, abychom my, obyčejní lidé, šli za jejich zájmy ZABÍJET. ZABÍJET v podstatě nevinné lidi. Co jsou jinými podobnými zvrhlíky, posíláni ZABÍJET ty druhé, které jiní psychopati označili slovem NEPŘÍTEL.

Ve všech válkách je to stejné a tisíce let neměnné. „Vyvolení“ si pijí šampaňské, jí kaviár, nadívaná holoubata. Smějí se těm, co v zákopech, špíně a blátě klepou kosu a teče jim z nosu. Mají málo jídla a jsou v neustálém stresu a ohroženi na životech. Mají vši, blechy a plíseň na prstech nohou.

Kladu si otázku, proč? Proč mám jít místo někoho ZABÍJET někoho jiného? Proč? Vždyť Ježíš sám, poté co dostal políček, nastavil druhou tvář. Mnohdy jen málo chápeme, co nám je říkáno. Myslím si, že ten, co facku dal a byla mu Kristem nastavena druhá tvář, při pohledu do Jeho očí pochopil. Pochopil, že fackuje sám sebe. Fackuje Boha. Fackuje Jednotu. A to je asi významem a pochopení slova NEZABIJEŠ. Vždyť tím, že ZABIJEŠ, ZABIJEŠ sám sebe. ZABIJEŠ jiný život, který vytvořil v bolesti těla někdo jiný.

Církev, stejně jako církví podporované elity a o tom už povídal Mistr Jan Hus, pijí víno a ostatním přikazují pít vodu. Šlapou po našich zádech. Porušují lidská práva. Bohatnou z válek a naší prolité krve. Schováni v závětří nikým a ničím neohrožováni. Kradou, lžou a podvádí bez uzardění. Uznávají jen svého sadistického boha baala. Podřizují se jeho zkorumpovanému zákonu. Jemu slouží a pro něj udělají vše. Klidně obětují i Život nás všech na této Zemi.

Jsem rád, že je zde ještě jeden Zákon. Ne ten jejich. Ale ten, co je i tomu jejich zákonu Nadřazený. Bez jakékoliv možnosti jeho podplacení a podvedení. Ano. Díky tomuto Zákonu máme Svobodnou vůli. Když jdeme a někoho ZABIJEME, pak je to jen a jen naše věc. Nikoho jiného. Ani jejich. Oni jen řeknou: „My nic. My muzikanti. To ty sám si se tak rozhodl. Na nás nic neházej. Je to tvoje zodpovědnost a nikoho jiného.“

A víte co? Mají pravdu. Je to na nás a na nikom jiném. Možná tím, že nás posílají do válek, nám dělají službu. Učí nás pravý význam Svobodné vůle. I zhovid19 byl podobnou zkouškou. Zkouškou naší víry, plynoucí z pochopení a vědění.

A dostávám se k tomu druhému důvodu, proč dnes odmítám jít natáhnout brka pro ty, všiváky a fašisty, co nám tu jakože, za naše peníze, „vládnout“. A opět se vrátím do svojí minulosti. Svého mládí. Abych se opět vrátil do této přítomnosti.

Bylo mi zrovna 14 let… Pamatuji si, jak na lafetě děla vezli rakev našeho prezidenta Ludvíka Svobody. Myslím si, že celý národ opravdu truchlil. A já sám byl opravdu smutný. Možná pod vlivem filmů o Velké vlastenecké válce. O tom, jak společně umírali Českoslovenští vojáci s těmi Sovětskými (Ruskými, Ukrajinskými, Tádžickými a jinými) na bojištích v Sovětském svazu i zde u nás. Při Karpatsko-Dukelské operaci, osvobozování Ostravy. Až do úplného vítězství v Praze 9. 5 1945.

Jen proto jsme od začátku, po rozdělení světa na západ a východ, byli spojenci východu a měli tak možnost se na dálku seznámit se západem. Parazitem, co vycucával ostatní a tyl z jejich bohatství. Ale to je jiný příběh než ten, co mám dnes zájem dopsat.

Stále se od konce WWII hovoří o genocidě židů. Pobito jich bylo asi šest miliónů. Říká se. Ale Sovětů padlo mnohem více. Asi 27 miliónů. Vojáků, žen, starců i dětí. Jenže toto není genocida. O tom je jako o genocidě zakázáno mluvit. U Židů ano a u Slovanů NE!

Šlo o vybíjení slovanského lidu Anglosasy. Stejně jako vybíjeli indiány v Americe.

A teď si představte, že by někdo, kdo je alespoň trochu hrdým Čechem šel na Ruskou frontu. Ne hrdý na vykradenou zem. Ale hrdý na svoje předky, co tuto zem postavili na kolena po odtržení se od Rakouska Uherska, co ji osvobodili a postavili po WWII na nohy.

Kdo z hrdých Čechoslováků půjde zabíjet syny anebo dcery těch, co nás osvobodili od nacizmu? Teroru na naší státnosti, našem obyvatelstvu, studentech, cikánech a jiných, pro ně nepohodlných lidech, žijících v tehdejším okleštěném Československu. Kdo z hrdých Čechoslováků – Slovanů, pamětliv odkazů předků, půjde a bude ZABÍJET jiného Slovana? Jen proto, aby se měl Anglosas dobře a bohatnul podporováním obou stran konfliktu. Tak, jak to umí a vždy dělal a dělá stále?

Mám kamaráda. Asi jako všichni z nás. Známe se od učiliště. A je to už bratru 45 let, co jsme se poznali. A on mi jednou, když jsme společně povídali u piva, řekl něco v tomto smyslu: „Anglosasové nás vždycky zradili, prodali a podvedli. Jsou to lháři. Něco jiného říkají a něco jiného píšou. Jsou podvodníci.“ A má pravdu.

Prodali nás Hitlerovi, vykradli nás a udělali z nás kolonii. Tak dlouho jsme odolávali, a nakonec nás prodali. Ale položme si otázku. Kdo nás prodal.

Stále je to stejné a opakuje se to. Prodala nás lůza. Ta, co vždy měla kulové a co se sliby a podlézáním doslala k moci. Liška ryšavá a nyní pětidemolice. Pamatujete si, jak ryšavec mluvil o panelácích jako o králíkárnách? A dnes se ty králikárny prodávají za milióny. Pamatujete? A pamatujete si, co slibovali jednotliví představitelé pětidemolice? Pamatujete? A jaká je nyní skutečnost?

Vy, co tento článek čtete a prožili jste dobu minulou i současnou a můžete hodnotit asi ano. A co ti mladí? Zmanipulovaní LGBT+- zhovadilostí? Ti věří tomu, co se jim natelí v TV, na FB, wikipedii a jinde. Myslí si, že by bylo fajn, kdyby ti, co tuto zem vybudovali pochcípali. Jako krysy. Protože jejich důchody berou ze sociálního systému, na který ti mladí již jen stěží dosáhnou. A tak hrrr na Rusa. Zaslouží si to. To On za vše může. Za drahotu a chudobu.

Takže na závěr. Máme tu nejvyšší hodnotový žebříček v podobě slova NEZABIJEŠ. Bližního svého = Slovan Slovana. Obecně pak kohokoliv. Vždyť pocházíme z jednoho Centra. Boha Stvořitele. To On vše stvořil. Jeho Zákon organizuje a zastřešuje vše, co se děje. Bez něj nic neexistuje.

Mnohdy si lidé stěžují: „Zač mne Bože tak trestáš? Co jsem komu udělal?“

A Jeho odpověď by mohla být třeba tato: „Sedíš v zákopu. Opustili jsi svoji rodinu. Ženu a děti. Nechal si je napospas bídě a zlu. Střílíš do Mého srdce. ZABÍJÍŠ jiné, které Jsem stvořil. A ty se nyní ptáš, co jsi udělal? Už to chápeš? Už tomu rozumíš? Ne, tak další kolo. Já mám času dost. Jsem věčný. Jsem Počátek i Konec. Jsem TY.“

Všem, co dočetli až sem děkuji za trpělivost.

Přeji Vám, abyste měli rádi sami sebe. Jste/Jsme nádherné bytosti. S tvořivou Božskou jiskrou v srdci. Umíme Tvořit a boření je nám cizí. Je jen na nás, jaké to tvoření bude. Zda doma se svojí rodinou anebo někde s nudlí u nosu a v zákopu budeme tvořit smrt. Jen proto, aby se někdo jiný měl dobře a parazitoval na smrtelné oběti pro jeho zvrhlého, chamtivého, sadistického a krev si žádajícího boha.

Přeji Vám všem krásný den i dny co nás čekají. Změna pomalu přichází a už je vnímatelná.

Važte si předků. Važte si Rodičů. Dalo by se říci, že to Oni nás v objetí stvořili. Stejně jako my svoje děti. A ty zase budou tvořit, stejně jako my v Lásce, ty své. Ve stálém koloběhu Života. Dávání a přijímání. Jing a jang. V nekonečné přítomnosti minulosti i budoucnosti.

V. Suchý v srdci stále pán z Kunzova a Radíkova.

PS.:

Obrázek je ze Slovanské Epopeje od Alfonze Muchy z roku 1918 a má název Francie se objala s Čechy.