Naše mysl umí změnit realitu.

Popudem mi byl článek (http://extrastory.cz/vase-mysl-doka...), ve kterém se hovoří, že vědci zjistili něco „neuvěřitelného“ o naší mysli. Že umí (naše mysl) měnit realitu a zároveň, že lpíme na starých vzorcích, které nás ovládají a řídí.

I řekl jsem si, že bych se mohl podívat, na základě vlastních zkušeností, co že ty staré vzorce jsou a proč na nich lpíme a odmítáme je opustit a tím zcela a úplně využít naši kapacitu mysli, směřující ke změně systému a chování člověka vůbec.

Už dávno vím a mnozí to víte anebo cítíte také , že naše mysl je neuvěřitelně dokonalá a že je i našim dokonale tvořivým nástrojem. Ověřil jsem si to sám na sobě a to již mnohokrát v mém životě. Funguje naprosto dokonale a jednoduše.

Ano, mnozí mohou oponovat, ale je to tak. Vždyť se stačí podívat na tento svět. Chvíli jej sledovat a pak vyvodit závěr.

Pár lidí (cca 1%) si ve své mysli vytvořilo obraz světa, kde jsou neomylní a jsou rovni Bohu. Toto jimi vytvořené dogma přenesli do mysli naší a my jej, pod tlakem a výhrůžkami, přijali.

1% lidí si vytvořilo systém, ve kterém jsou dokonalí. Vytvořili si jej pro sebe. Pro ně se jejich vize stala realitou. Tato skupina žije v realitě, kde jim vše, na co sáhnou, vyjde. Bez ohledu na konečný výsledek. Zda je dobrý anebo ne. Pro ně je vše a vždy dobré. Pro ně účel světí prostředky. Zkrátka, mají vymalováno. Už ví. Nepřemýšlí. Jen konají a zdokonalují, co sami ve své mysli, vytvořili. Vše v souladu se svým nastavením a s tím, jak se naučili, poznali a byli výchovou vedeni.

Jenže, aby jejich systém mohl být funkční, musí mít protipól. Tedy, druhou skupinu, která do své mysli přijala jimi vymyšlený vzorec, že zde, na Zemi, je jen „jedna“ vládnoucí skupina. Ta vše řídí a organizuje a má patent na rozum. A našim úkolem, né-li povinností, je k ní vzhlížet a pro ni do konce svých dní pracovat.

Uvěřili jsme – díky jimi vytvořené iluzi o nadřazené a vládnoucí skupině -, že jsme bezmocní a je naší „povinností“ žít v područí. Další mylnou informací pro nás, 99% populaci, je implantovaná informace, že naše mysl je nedokonalá a slabá v porovnání s tou jejich 1%.

Léčka a past, do níž jsme se nechali sami vmanipulovat. Jednoduše tím, že jsme odmítli vlastní zodpovědnosti za to, jak žijeme a co děláme. Odmítnutím přijetí informace o činu a jeho následku. Bohužel pro nás, toto se nám stalo osudným, jako již mnohým před námi.

Přestali jsme věřit sami sobě a předali svoji zodpovědnost za sebe sama do rukou někoho jiného – jiné skupiny, které jsem uvěřili, že je dokonalá a že má nástroje a talent, který mi sami postrádáme. Dali jsme jim do rukou „božství“. Zkrátka, „prodali“ jsme se v okamžiku, když jsme odmítli myslet sami na sebe a za sebe a mít plnou zodpovědnost za to, co děláme, aniž bychom si uvědomili, že ji stejně máme a plném rozsahu i míře.

Ovšem, kdo nám co může vyčítat? Vždyť k takovému konání máme důvod.

Z generace na generaci je v nás tato vize vládnoucí elity utvrzována. Díky generacím před námi jsme se smířili, že se s tím co je, se nedá nic dělat. Jenže to je hodně veliký omyl. Setsakra omyl, na který jsme se chytili. Sedli jsme na lep.

Dávno už jsme zapomenuli, že my jsme naprosto dokonalí tvůrci všeho, co je. I toho, co je nyní a čemu pomáháme, když naši mysl necháme zahálet a válet ladem s odevzdáním se do rukou jiných.

Naše mysl otupěla a zneschopněla. Přestali jsme ji používat pro naše vlastní dobro a tvoření. Tvorbu naší vlastní reality jsme nechali někomu jinému a tomu se pak podřídili. Nyní mu děkujeme, že v té jeho realitě můžeme ne-žít, ale bohužel, jen přežívat.

Někomu jinému jsme dali možnost tvořit jeho svět, ve kterém jsme my (99% populace) jen hříčkou v jeho mocných rukou.

Zkrátka, je to úsměvný a úžasný příběh nepochopení naprosto dokonale fungujícího systému jehož jsme součástí, a ve kterém jsme se sami vzdali své tvořivé přirozenosti, dokonalosti i zodpovědnosti.

Snad ještě uvedu pravdu, že všechna přání se plní. Jak tomu 1% populace, tak i té zbylé 99%. Každý má a dostane jen to, co chce. 1% sílu a moc a 99% oči pro pláč. Je to fakt. Prozatím nezměnitelný a to z důvodu našeho strachu.

Opravdu, je to úsměvné.

Máme moc. Neuvěřitelnou moc. Je uschována v naší tvořivé mysli, kterou odmítáme použít, protože máme strach. Můžeme díky ní vytvořit nový svět. Totální změnu. Jenže, zde jsem u toho, co vědci zjistili o žití a lpění na starých vzorcích. Ovšem můj pohled je jiný, než ten jejich.

Proč tedy žijeme v oněch zastaralých a “nikdy neplatných” vzorcích, které nám onen strach působí?

Jednoduše proto, že máme zkušenost s bolestí. Každá změna je pro nás bolestivá. A to je neoddiskutovatelnou pravdou a důvodem, proč máme strach vytvořit svět nový - „nepoznaný“ - harmonický.

„První“ pro nás nesmírně bolestivou změnou, kterou si neseme v sobě po celý náš život, je naše narození. Příchod na tento svět.

Je to nesmírně veliká změna. Porod bolí nejen matku, ale i dítě. Matka vytváří tlak. Tlačí na dítě, aby změnilo svůj stav. Z jeho klidného bytí v hojnosti na něco, co je pro něj totálně neznámého. V jednom jediném – i mnohahodinovém - okamžiku se staré, příjemné a poklidné bytí v teple a klidu, s maximální a bezstarostnou podporou života, mění pod tlakem na něco šíleně děsivého.

V bolestech pro nás končí staré a nové - neznámé, začíná...

V jednom okamžiku máme vše nač si jen vzpomeneme. Ve druhém vše, v tlaku a bolestech, ztrácíme. Proto posloucháme ono 1%, které zneužívá této naší zkušenosti. Naoko nám zajišťují vše potřebné pro naše přežití a my jim, “jako matce”, věříme. “Dělají” pro nás vše, abychom měli „klid“ a mohli nerušeně pracovat. Ovšem, s výhledem na zisk pro ně a ne pro nás samotné.

Zkrátka a dobře. Důvod proč setrvat v bytí, ve kterém se dnes nacházíme je jasný, i když je nám hodně špatně a svět se řítí někam do neznáma. Na základě bolestné zkušenosti odmítáme cokoliv změnit. Bojíme se. Zkušenost nám velí změnu – být sám sebou a dýchat sám a za sebe - odmítnout. A to i za předpokladu, že nám není zcela dobře. Vždyť máme „teplo, ticho, tekutiny, jídlo a máme – mnozí - i kde bydlet“. Tak proč to měnit.

I když má náš život do štěstí daleko, nikdo z nás nechce podstoupit a zopakovat to bolestivé trauma přechodu ze tmy do světla ještě jednou. Nikdo z nás není tak veliký masochista, aby sám sobě ubližoval.

Vše je, jak vždy říkám, jednoduché a ve své dokonalosti i dokonale prosté.

Odmítáme změnu, protože změna nás tolik, ale tolik bolela...

Všem, co dočetli až sem děkuji za čas, který článku věnovali.

Věří, že Vám něco dal a je Vám podnět k přemýšlení a hledání skutečných příčin, proč je tato společnost na pokraji krachu, resp. možná dalšího přechodu ze tmy do světla. Kdy se konečně, podobně jako na porodním sále, nadechneme jako svobodní lidé, mající zájem na životě a ne jen na přežívání, jak tomu doposud bylo a prozatím i stále je.

V. Suchý v. r.