BKP: Rozbor prohlášení arcibiskupa  C. M. Vigana k situaci v církvi 

Přesto ani dnes, když už je zřetelně vidět katastrofální ovoce tohoto koncilu, je dále pokládáno za zločin ukázat na zhoubné hereze a sebevražedný program i ducha II. vatikána. Bergoglio i se svou sektou za toto odhalení takzvaně vylučují arcibiskupa Vigana falešnou exkomunikací z církve. Zároveň ho obviňují i z toho, že v souladu s učením církve neuznává zjevného heretika za papeže.

Nepopiratelnou realitou zůstává, že na Bergogliovi je několikanásobná exkomunikace latae sententiae a anathema za falešné evangelium dle Gal 1,8-9 a že je mimo Kristovu církev. Na druhé straně, co se týče arcibiskupa Vigana, pseudoexkomunikace jen potvrdila, že nemá nic společného s Bergogliovou sektou a že byl a je v Kristově církvi.

Bývalý americký nuncius odhaluje, že II. vatikánský koncil byl napojen na podhoubí vysoce organizované podzemní akce liberálních a heretických prelátů, kněží i laiků spojených se zednářskými sektami. Čili II. vatikánský koncil měl dvě stránky, a to oficiální, tedy zasedání církevních prelátů, a neoficiální, tedy akci heretiků a liberálů, kteří sledovali plán změnit ducha a učení církve dle zednářských plánů. Tuto krutou pravdu mnozí nejsou schopni dodnes přijmout a zůstávají v uměle vytvořeném omamném fluidu II. vatikána.

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „… dokumenty tajných sekt dokazují existenci plánu infiltrace, koncipovaného v 19. století a uskutečněného o století později, a to přesně tak, jak byl koncipován.“
Arcibiskup ukazuje, že plány vnitřně rozložit církev jsou zakotveny i v dokumentech tajných sekt už z 19. století. Tento fakt však nebere jako hlavní argument. Hlavním argumentem jsou hereze II. vatikána, jeho heretický duch a dnes i viditelné ovoce tohoto otráveného kořene. Pseudopapež si proto v této atmosféře může dovolit veřejně se zasvětit satanu a veřejně žehnat hřích sodomie, za který Bůh hrozí ohněm z nebe. Ovocem II. vatikána je i to, že věřící lid, opitý duchem aggiornamenta, tyto nejtěžší kalibry už vůbec nevnímá. Tato duchovní slepota je znakem prokletí, které dle Gal 1,8-9 dopadlo na církev. Katolíci dnes mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší. Jediným řešením je, aby každý katolík, a to laik, kněz i biskup, konal v této oblasti pokání a nazval herezi herezí, a to jak Bergogliovu, tak i II. vatikána. Bez toho nemůže nastat obroda církve.  

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Podobné rozkladné procesy probíhaly již dříve v civilní sféře a není náhodou, že papežové dokázali v povstáních a válkách, které zbrotily krví evropské národy, rozpoznat rozkladné dílo mezinárodního svobodného zednářství.“
Zednáři i heretický modernismus, který odsoudil sv. Pius X., zavinili, že ve světské sféře došlo k demoralizaci křesťanských národů. Předkoncilní papežové měli myšlení i morální principy postavené na Písmu a tradici církve. Dokázali proto rozpoznat rozkladný vliv zednářů i za povstáními a válkami v Evropě.

Zednářský princip skrytým způsobem dosadit do vedení státu své lidi, kteří pak neslouží národu, ale zednářským cílům, se po II. vatikánu podařilo přenést i do církve. Tak jako světské vlády sebelikvidují vlastní národy, tak církevní hierarchie sebelikviduje církev.

Záměrně byla vytvořena atmosféra, v níž nebylo možné ani hlasitě říct, že vůbec nějací zednáři existují, protože člověk by byl hned onálepkován jako konspirátor. Podobně se nesmělo ukázat na hereze koncilu, protože kdo by to udělal, byl by vyhlášen za nepřítele církve. Zednářské zákulisí způsobuje, že vlastní vláda vede válku proti svému národu, a to je princip Deep State. Válku proti církvi, s cílem jejího sebezničení, vede církevní hierarchie, a to je princip Deep Church.

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Církev se po koncilu stala nositelkou revolučních principů z roku 1789, jak přiznávají někteří zastánci Druhého vatikánského koncilu a jak to potvrzuje i uznání lóží všem koncilním a pokoncilním papežům právě kvůli uskutečnění změn, po nichž svobodní zednáři dlouho volali.“
Velká Francouzská revoluce (1789) je bytostně spojena se zednáři, kteří ji započali a řídili. O tom snad dnes už nikdo nepochybuje. Arcibiskup Viganò otevřeně říká, že ani zastánci II. vatikána neváhali přiznat, že církev se stala nositelkou zednářských revolučních principů. Toto tvrzení dokazuje i „uznání lóží všem koncilním a pokoncilním papežům, a to právě kvůli uskutečnění změn, po nichž svobodní zednáři tak dlouho volali.“

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Změna – nebo ještě lépe aggiornamento – se natolik stala středobodem koncilního scénáře, že se stala charakteristickým znakem Druhého vatikánského koncilu a postavila toto shromáždění jako ‚terminus post quem‘ – mezník – který vyhlašuje konec ‚ancien régime‘ – režimu ‚starého náboženství‘, ‚staré mše‘, ‚všeho předkoncilního‘ – a začátek ‚koncilní církve‘ s její ‚novou mší‘ a podstatnou relativizací všech dogmat.“
Arcibiskup zdůrazňuje, že heslem koncilu byla změna neboli aggiornamento, které zasáhlo kořeny víry a morálky, tedy i Písmo svaté a Tradici. Pod praporem této změny všechno předkoncilní bylo najednou zastaralé. Předkoncilní církev se nepřizpůsobovala světu, ale byla sloupem pravdy, kvasem a solí světu. Pokoncilní církev se svým aggiornamentem splynula s duchem tohoto světa. Tato změna byla radikální, takže se dokonce pohrdalo vším, co bylo předkoncilní. Vyhlásila a schválila konec ‚ancien régime‘ – takzvaně starému předkoncilnímu náboženství. A co přinesla nová, ta „koncilní církev“? Relativizaci všech dogmat!

Citace arcibiskupa Carlo Maria Vigana: „Mezi stoupenci této revoluce se objevují jména těch, kteří byli až do pontifikátu Jana XXIII. odsouzeni a bylo jim zakázáno vyučovat kvůli bludařství. Seznam je dlouhý a zahrnuje také Ernesta Buonaiutiho, exkomunikovaného s označením ‚vitandus‘ (tj. člověk, jemuž se třeba vyhýbat), přítele Roncalliho, který zemřel jako nekající heretik.“
Je třeba vědět, že Angelo Roncalli, tedy Jan XXIII., byl rovněž v době sv. Pia X. na listině modernistů. Kvůli tomu byl Piem XI. potrestán tím, že ho poslal jako legáta do Bulharska a pak do Turecka, kde vlastně katolická církev téměř neexistuje. Potom však byl vlivem zednářů určen za nuncia do Francie. V Lyonu byl tehdy starostou zednář Édouard Herriot, který byl i předsedou Národního shromáždění. Ten nešetřil nadšenou chválou na nuncia Roncalliho. Brzy nato, opět zásluhou zednářů, se Roncalli stal patriarchou v Benátkách a rovněž v jejich intencích se mu podařilo zaujmout papežský úřad. Jeho spis Pacem in terris je plně v souladu s projektem svobodných zednářů.  

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Považuji si za čest, že jsem ‚obviněn‘ z odmítání omylů a odchylek vyplývajících z tzv. Druhého vatikánského ekumenického koncilu, který dle mého názoru zcela postrádá autoritu magisteria kvůli své nesourodosti se všemi skutečnými koncily církve, které plně uznávám a přijímám, stejně jako plně uznávám a přijímám všechna magisteriální prohlášení římských papežů.“
Arcibiskup pokládá za čest být „obviněn“ z odmítání omylů a odchylek vyplývajících z tzv. Druhého vatikánského ekumenického koncilu. Otevřeně prohlašuje, že koncil zcela postrádá autoritu magisteria kvůli své nesourodosti se všemi skutečnými koncily církve. Na druhé straně arcibiskup veřejně vyznává, že plně přijímá a uznává všechny skutečné koncily církve i všechna magisteriální prohlášení římských papežů. Naproti tomu Bergoglio ve svém motu proprio Ad theologiam promovendam z 1. listopadu 2023 vyhlásil, že nastoluje princip změny paradigmat, a uvedl, že všechno, co protiřečí tomu, co on rozhodl, je neplatné.

Bergoglio je největším aktérem v realizování změn II. vatikánského koncilu, a to tak důsledným, že se už hřích nesmí nazývat hříchem, a naopak hříchu se veřejně žehná tak, jak to ustanovil ve Fiducia supplicans. Kristovo evangelium změnil na sodomské, klimatické, covidové antievangelium, morálku změnil na antimorálku, a dokonce se mu podařilo účastníky Synody o synodalitě tak zbalamutit, že nabyli přesvědčení, že se teprve dozví, kam se bude v 21. století ubírat církev.  

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Důrazně odmítám heterodoxní, tedy bludné nauky obsažené v dokumentech Druhého vatikánského koncilu, které byly odsouzeny papeži až po Pia XII. nebo které jsou v jakémkoli rozporu s katolickým učitelským úřadem.“ 
Arcibiskup Viganò vyznává, že je plně v jednotě se všemi papeži až po Pia XII., a proto odmítá všechny bludné nauky, tedy hereze, které byly těmito papeži odsouzeny a jsou obsaženy v dokumentech II. vatikánského koncilu. O co konkrétně šlo? Pod pozitivně znějícím termínem „úcta k jiným religiím“, tedy k pohanským kultům, byla prosazena hereze synkretismu s pohanstvím. Implicitně zahrnuje i úctu k démonům, které pohanství uctívá, a všechny formy okultismu. Běda, kdyby někdo pravdivě vyjádřil, že jde o hřích proti prvnímu přikázání!

Deklarace Nostra aetate se tak zároveň stala nástrojem likvidace pravdivé misie a muselo se přejít na tzv. dialog, který naopak znamenal antimisii uvnitř církve. Tuto herezi Jan Pavel II. vtělil v Assisi v roce 1986 a František ji realizoval intronizací démona Pačamamy ve Vatikánu a rovněž heretickými dokumenty o Amazonii, o nichž kardinál Brandmüller řekl, že jde nejen o apostazi, ale i o stupiditu. Vrcholem je, že se Bergoglio sám veřejně zasvětil satanu pod vedením čaroděje v Kanadě. Tím realizoval radikální změny, které vyrůstají z kořene II. vatikánského koncilu.

Koncil mlčky schválil herezi modernismu odsouzenou sv. Piem X. a tím jí hned po koncilu otevřel dveře na všechny teologické školy. Stala se oficiální naukou. Přitom zpochybňuje nejen božskou inspiraci Písma svatého, ale i samotné božství Kristovo, Jeho výkupnou smrt za naše hříchy na kříži, reálné a historické vzkříšení a všechny zázraky obsažené v Bibli, nevyjímajíc ani evangelia. Vše se musí chápat už pouze symbolicky, eschatologicky či nadhistoricky. O Božích pravdách se hovoří už jen tak, že se zpochybňují a popírají.

Co se týče dvojznačného slovníku koncilu, dnes ho briskně používá Bergoglio a používá ho i mainstream; platí o něm, že lže, lže a lže.

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Považuji za přinejmenším znepokojivé, že ti, kdo mě soudí za schizma, jsou ti, kdo přijímají bludné učení, podle něhož existuje svazek jednoty ‚s těmi, kteří jsou pokřtěni a nazývají se křesťany, avšak nevyznávají celou víru nebo nezachovávají jednotu společenství pod vedením Petrova nástupce‘ (LG 15).“
Arcibiskup ukazuje na to, že ti, kteří ho soudí za tzv. zločin schizmatu, zároveň doktrinálně vyznávají svazek jednoty s těmi, kteří neuznávají žádného papeže. Arcibiskup Viganò uznává všechny pravověrné papeže, ale zjevného heretika, který uzurpoval papežský úřad, za papeže neuznává, a to v souladu s učením církve. Oddělit se od zjevného heretika je povinností každého biskupa, kněze i věřícího. Tento postoj zaujímali církevní otcové a učitelé církve a krátce ho vyjádřil sv. Bellarmin: Papež, který je zjevným heretikem, automaticky přestává být papežem a hlavou, stejně jako automaticky přestává být křesťanem a členem církve.

Je tragikomedií, že ten, kdo takzvaně vylučuje arcibiskupa z církve, sám je pro své hereze vyloučen. Naproti tomu arcibiskup Viganò je věrný katolickému učení a nepopírá instituci papežství, kterou Bergoglio hrubě zneužívá a de facto likviduje. Je samozřejmé, že takové „vylučování“ arcibiskupa je fraška.    

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Je zajímavé, s jakou drzostí je napadán biskup kvůli tomu, že ‚není v dostatečném obecenství‘, když se o tomto obecenství tvrdí, že existuje i s heretiky a schizmatiky.“ 
Tento monstrproces je absurdní a směšný. Arcibiskup, jak píše, je obviněn, že mu chybí obecenství s papežem, přičemž ti, co ho obviňují, vyznávají herezi, že toto obecenství mají heretici a schizmatici, kteří papežství vůbec neuznávají. Ti, kteří ho soudili, ve skutečnosti se sami vyloučili kvůli tomu, že s neplatným papežem sdílejí hereze. Je na nich anathema – prokletí. V případě náhlé smrti, pokud by se pokáním neoddělili od tohoto prokletí, budou věčně zavrženi. Jsou už mimo církev. Arcibiskup naopak byl a je v Kristově církvi. Veřejně se oddělil od Bergogliovy sekty, která okupuje církev. Bergoglio k transformaci katolické církve na anticírkev New Age zločinně a úskočně zneužil nejvyšší církevní úřad.

Citace arcibiskupa Carla Maria Vigana: „Stejně tak odsuzuji a odmítám heretické doktríny vyjádřené takzvaným ‚pokoncilním magisteriem‘, pocházejícím z Druhého vatikánského koncilu, stejně jako nedávné hereze týkající se ‚synodální církve‘, přeformulování papežství dle ekumenického klíče, připuštění konkubinářů ke svátostem a propagace sodomie a ‚genderové‘ ideologie“.
Arcibiskup Viganò po tom, co podal konkrétní příčiny, proč bylo bezpodmínečně nutné veřejně odsoudit II. vatikán, odsuzuje i jeho ovoce. Současný katastrofální stav církve má své kořeny právě v II. vatikánu. Bez něho by tento stav nemohl nastat. Arcibiskup jako ovoce heretického koncilu konkrétně uvádí: 1) heretické doktríny, vyjádřené takzvaným „pokoncilním magisteriem“, 2) hereze týkající se „synodální církve“, které vyústily v žehnání hříchu sodomie, 3) přeformulování papežství dle ekumenického klíče, 4) připuštění konkubinářů ke svátostem a propagace demoralizační „genderové“ ideologie.

Všichni upřímní katolíci vyslovují vděčnost arcibiskupu Carlo Maria Viganovi. Patří mu dík za jeho statečný příklad věrnosti Kristu, Jeho evangeliu i Duchu pravdy. Po 60 letech tak katolický svět mohl uslyšet pravdu o II. vatikánském koncilu. Tento koncil byl heretický a je kořenem současné katastrofální krize. K vnitřní obnově církve bez přiznání této pravdy nikdy nedojde! Každý katolík proto musí činit pokání – nazvat herezi herezí, apostazi apostazí, falešného papeže falešným papežem a sodomii donebevolajícím hříchem!

+ Eliáš 
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr 
Biskupové sekretáři

15. 7. 2024