Lidské příběhy z okupovaného Kurska!
- Podrobnosti
- ze světa / Války|
- 21. březen 2025|
- zdeněk bálek|
- 3347 x
Převést literární text do češtiny je opravdu náročné. Tady už nestačí jen překladač, musí se číst věta za větou, slovo za slovem a zároveň to i prožít, abych do toho vložil i svoji emoci! Tohle jsou opravdové, prožité lidské příběhy a ty přetrvávají!
Čím museli projít civilisté během okupace Kurské oblasti? V čem se to liší od zločinů, spáchaných německými nacisty během druhé světové války?!!
(příběhy a texty převzaty z Russkoj Vesny)
Zasáhla ji kulka, určená dítěti: Konec tragického příběhu vraždy těhotné ženy v Kursku
Zasáhla ji kulka, určená dítěti: Konec tragického příběhu vraždy těhotné ženy v Kursku
20.03.2025 - 8:00
Když bylo v osvobozené Gončarovce v Kursku nalezeno tělo Niny Kuzněcovové, jistě se mnoha lidem ulevilo! Nastal konec tragického příběhu, ne proto, že by už nebyl tragickým, ale proto, že již alespoň skončil! Nina byla první ženou, o jejíž vraždě jsme se dozvěděli loni v srpnu, během ukrajinské ofenzivy. Okupace Kurska začala právě tím. Nina byla těhotná...
Nezabil ji dron, ani granát, zavraždila ji kulka, vypálená žoldákem, který seděl na kraji silnice a mířil přímo na auto, v němž Nina odvážela matku a jejího malého syna. Nina, jakoby instinktivně, sebou za volantem trhla, a kulka, určená dítěti, zasáhla ji....
Poté, co od její smrti uplynulo devět dnů, bylo mi již jasné, že se v Sudži odehrávají děsivé věci! A tak jsem se rozhodla vrátit se domů, za Arťomem Kuzněcovem, Nininým manželem.
Uvědomila jsem si, že se potřebuje vymluvit a já musím to jeho vyprávění ustát! Tam, u něj doma, v Kursku, na mne čekal otřes! Když jsem vstoupila do bytu, na chodbě jsem se pozdravila s Arťomem. Po chodbě tam pobíhal Moťja, Ninin syn Matvěj, kterého právě propustili z nemocnice, ale byl stále ještě obvázaný. Několik minut jsme si povídali s Arťomem. Ten stál po celou tu dobu na prahu. Pak jsem se, z nějakého důvodu, otočila. Zahlédla jsem, že za mými zády je místnost s otevřenými dveřmi a v ní sedí ženy v černých šátcích - Ninina matka, Arťomova matka a další příbuzní, kterým se podařilo utéct ze Sudži.
Když se naše pohledy setkaly, potemnělo! Na okamžik jsem se propadla do černobílých obrazů Velké vlastenecké války a pocítila jsem smutek, který na naši zemi dopadl v roce 1941. Bylo to hoře, způsobené stejnými příčinami jako tenkrát...
Ještě než jsem si vyslechla svědectví těchto žen o zvěrstvech, spáchaných žoldáky a ukrajinskými vojáky, uvědomila jsem si, při pozorování těch jejich černých šátků, očí a tónu jejich hlasů, že v naší zemi probíhá tragédie!
Pak jsme odešli do oddělené místnosti a Arťom, držící Moťju v náručí, mi vyprávěl o tom dni. Říkal, že noc předtím, než utekli, je ostřelovali a nad domem se vznášely drony. Arťomovi se zdál sen, že se nad ním sklání muž s červenou páskou přes čelo, pak se ale ukázalo, že je to ukrajinský voják...
Teprve, když vjel do města a zahlédl hořící stanoviště, rozhodl se odsud odjet. Jeli ve dvou autech, on vepředu a za ním Nina za volantem, její matka a vzadu Matvěj. Na kraji silnice seděl žoldák... Arťomův a jeho pohled se proťaly! Arťom na něj pohlédl přes své brýle...
Zeptala jsem se ho, co jsi v tu chvíli zahlédl v jeho očích? Odpověděl mi: „Přijeli jsme zabíjet. Je nám jedno koho - lidi nebo zvířata... Přišli jsme vás pozabíjet. Je to stejné, jako ve filmu z roku 1941. Tehdy jsem pochopil, že je v něm jen čisté zlo, že je to boj mezi Bohem a ďáblem...“
Kolem Arťoma prosvištěla kulka a črtla o kšilt jeho basebalové čepice... Ohlédl se. Za ním jelo druhé auto, ale on již nemohl pokračovat v jízdě. Zastavil a vyskočil ze svého vozidla. Ve stejnou chvíli narazilo auto, které řídila Nina, o obrubník. Děkoval Bohu, že se jí podařilo projet zatáčkou a chystal se znovu nastoupit do svého vozidla. Ninino auto však zezadu narazilo do jeho auta. Viděl, že Matvěj krvácí. Když doběhl k Nině, byla již v bezvědomí a krvácela ze zad...
Pak odvezl Ninu a Matvěje do nemocnice v Gončarovce. Na její tvář, se skelnýma očima a rozevřenými ústy, padaly z nemocničních oken úlomky střepů. Zakryl jí obličej svojí čepicí. Zdravotník, při pohledu na Ninu a Matvěje, oněměl... Arťom pak sám, se zdravotní sestrou a nosítky, běhal z jednoho patra do druhého, nahoru a dolů... Přijali ji do porodnice a tam, konečně na uvolněném operačním stole, tiše zemřela... Arťom měl pocit, jakoby mu odpadl kus jeho vlastního srdce...
I zdravotník bude téhož dne zabit. Jeho tělo převezou do kurské márnice, Ninino však nikoli. Pak bude celá země vybírat peníze na Ninin pohřeb, ale Arťom ji nebude moci pohřbít, protože Gončarovka bude zcela obsazena ukrajinskými vojáky a k tělu se nebude možné dostat.
Pak mi Arťom řekl: „Žádné peníze ti člověka nevrátí! Žádné peníze! Nebudeš je již potřebovat, když ten, kterého jsi miloval, tady již není... Klidně bych chodil v roztrhané čepici, s Moťjou v podpaží a Ninou vedle sebe, po všelijakých smetištích..., jen aby byla naživu!"
Dny plynuly. Byli jsme s Arťomem v kontaktu. Přestěhoval se i s Matvějem do Moskvy. Měl předtuchu, že Ninu najdou, až když z ní zbydou jen kosti... A on je přijde posbírat. Říkal, že ji nakonec pozná jen podle toho jejího prstenu, pokud i ten ukrajinští vojáci neukradli...
Tragický příběh..., ale na jeho konci se náhle objeví paprsek světla! Včera večer jsem mluvila s Arťomem a on mi několikráte zopakoval slovo: "Zázrak!!!"
Nebuďte líní a podívejte se na internet! Těch videí je tam více než dost! Ukrajinské ozbrojené síly Gončarovku téměř vymazaly z povrchu zemského! Zmizela nemocnice, kde zemřela Nina. Zmizela i márnice a nemocniční oddělení...
Arťom předal dobrovolníkům souřadnice místa, kde zemřela Ninina. Když tam přišli, zjistili, že z celé nemocnice zůstalo nedotčeným jen porodní oddělení! Vešli na operační sál a okamžitě ji tam uviděli. Identifikovali ji podle prstenu, přesně jak to Arťom předpověděl! Ukrajinští vojáci se k tělu Niny nedostali! Po sedm měsíců leželo její tělo neporušené tam, kde ji předtím zanechali - v porodnici na operačním stole...
„Máš pravdu, to opravdu zní jako zázrak,“ odpověděla jsem mu.
„Nevypadá to jen jako zázrak, je to zázrak,“ řekl mi na to Arťom.
Již se vrátil z Moskvy do Kurska a po pohřbu zůstane tady, aby byl pořád blízko jejího hrobu!
Marina Achmedovová, šéfredaktorka zpravodajské agentury Regnum, spisovatelka, novinářka, členka HRC
https://rusvesna.su/…242
(vybral a zpracoval: Zdeněk Bálek)
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Mimořádně nebezpečný komunista!
- Podivné osvobození Plzně aneb Čtení pro Danuši
- Martin Koller: Trump s Putinem a Ursula v akci! Macronův deštník. Církev nad zákon?
- Z PRONEWS (18.3. - 19.3.2025): Ukrajinské speciální jednotky se pokoušejí osvobodit 30 důstojníků NATO ...
- Z PRONEWS (21.3.2025): Ruské „kladivo“ udeřilo na Oděsu...
- Komentář k některým geopolitickým rozletům Michaela Svatoše
Související články
Komentáře