Miloš Suchan: Jak vzniká krize?

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

9. srpen 2011|

Miloš Suchan|

9407 x

Dnes je 9.8.2011. Během posledních 14 dnů hodnoty akciových trhů po celém světě poklesy nejméně o 20% proti nedávným hodnotám a prozatím nezadržitelně pokračují v neřízeném pádu. Ze všech médií na nás útočí pojmy jako recese, krize, double dip. Co se vlastně stalo..?

Nejdříve víceméně standartní popis situace. Od doby "krize" v roce 2008 zažily akcie dlouhý růst, na kterém bylo možné zhodnotit investice v řádu desítek až stovek procent. Tento růst byl zajímavě podpořen jevem, kdy americká ekonomika do oběhu v obrovském objemu "přidávala peníze", s cílem podpořit růst ekonomiky. Tyto peníze "překvapivě" neskončily v jakési nové továrně, či investici, ale víceméně zůstaly pouze na finančních trzích a v nevhodných rukách. V posledních měsících se akcie několikrát dostaly na historická maxima, která se opakovaně nepodařilo významněji prorazit. V souvislosti s tímto jevem, mediální masáží kolem Řecka, trapnou hrou kolem schválení navýšení dluhu USA, lehkého zhoršování globálních ukazatelů a v neposlední řadě prázdninovému období, kdy je na trhu přirozeně méně "hráčů", došlo k několikadennímu, relativně nedůležitému poklesu.

A teď přijde to důležité. O předchozím víkendu přišlo tzv. "snížení ratingu USA" ze strany agentury S&P. Pro nezasvěcené - na světě existuje několik soukromých ratingových firem, jejichž původním cílem bylo přispívat ke stabilitě na finančních trzích a nezávisle hodnotit zejména finanční situaci firem a zemí. Opět, nějakou shodou okolností je dnes vlastní především velcí hráči na trzich a pozvolným vývojem přešly tyto firmy od prostých ekonomických vývočtů k jiným formám fungování. Snížením ratingu bylo ze strany jedné této firmy víceméně řečeno, že USA už nejsou nejspolehlivějším dlužníkem kategorie AAA, ale jen AA+ a laicky existuje už jen cca 95% jistota, že své dluhopisy řádně a včas splatí. Stav ekonomiky USA a výše jejího dluhu je všeobecně známý. Velmi hrubě lze situaci hodnotit tak, že aktuálním ekonomickým problémem USA není její dluh, ale zejména politický a ekonomický směr, kterým se tato země ubírá. V pondělí po víkendu nám náhle jako myši z děr do mainstreamových médií vylezli všichni "odborníci", v čele s největšími investory a začali v jednom šiku vykřikovat "krize". Zabývat se třeba tím, kdo hlavní média ovládá a jak v dnešní době fungují, není předmětem článku, ale možná není špatné si to připomenout. Následně burzy otevřely poměrně hlubokými propady, které prudce akcelerovaly po vystoupení "zástupce dotčeného", tedy člověka, jehož pozici se kdysi říkalo "nejmocnější muž světa". Na divadelní a nic neříkající vystoupení pouze ve stylu: "Amerika je největší a vždy bude, bůh jí žehnej", nebyly trhy rozhodně zvědavé a atmosféru nedůvěry v další vývoj USA to vydatně podkreslilo.

Nejspíše nastal vhodný okamžik připomenout několik základních pravd ohledně finančních trhů. Reálným účelem akciové burzy je dnes výhradně "přesun peněz mezi subjekty". Nejméně 80% (spíše daleko více), obchodů realizují velcí hráči, imaginárně "hyeny z Wall Street", a to ve značné míře prostřednictvím automatických systémů. Díky ziskům po "krizi 2008", "přilévání peněz" i jiným vlivům jsou na trhu silnější, než kdykoliv předtím. Jejich zisky jsou založeny na pohybech trhu, jedno jakým směrem, přičemž pohyb dolů je vždy tak nějak rychlejší a spolehlivější. Trh, který se nehýbá, je pro jejich hospodaření katastrofou. Pokud si přiznáme, že burza z krátkodobého pohledu není perpetum mobile a pokud někdo získá, jiný musí tratit, tak vzniká otázka, kdo vlastně má na burze ty peníze "nechat". Pomineme teoretickou myšlenku, "že velcí hráči bojují zejména mezi sebou". Historie říká, že drobný akciový investor vždy nastupuje jako poslední, těsně před pádem, zfanatizován předchozími růsty. S trochou odvahy lze říci, že už dlouhé roky je cílovou skupinou právě drobný investor a je to tedy nekonečný boj o jeho peníze. Zatím nikdo nenašel lepší a spolehlivější způsob, jak průběžně ožebračovat střední třídu, než je akciový trh. Za připomenutí stojí skutečnost, že celého průběhu růstu po propadu v letech 2008-2009 se drobní investoři účastnili díky strachu a nedůvěře v další vývoj jen velmi málo. Chvilku tedy trvalo, než se jich na trhu sešlo dostatečné množství. Je třeba rovněž zmínit, že poslední "doba úvěrová" sebou přinesla i nebývalý rozmach nákupů finančních instrumentů na dluh, což má pozitivní efekt v tom, že člověk v určité fázi prodat musí, i kdyby nechtěl a možné pohyby na trzích tento fakt zajímavě exceleruje.

Právě můžeme on-line pozorovat, jak lidé sypou na trh poslední zbytky svých úspor a ani nepřemýšlejí nad tím, kdo vlastně ta obrovská množství prodávaných akcií vstřebává a kupuje. Tedy hodně sedlácky řečeno, principy jsou složitější... Pokud bychom měli popsat způsob, jak řízeně přinutit trhy k pádu, stačí vyčkat na vhodný okamžik s horší náladou, následně připojit nečekaný akcelerátor a mediálně ho podpořit. V loni na jaře bylo akcelerátorem například jakési "technické nedopatření" ze strany velkých firem, které poslalo ceny o 10% níže během pár sekund a zahájilo paniku. Tento jednoduchý model byl aplikován i tentokrát, načasování, průběh a mediální podporu lze označit za dokonalé. Shrnutí - svět není jiný, než byl před 14 dny, nic se fakticky nezměnilo, stav firem, jejich výsledky a jakékoliv ekonomické argumenty jsou zapomenuty, trh ovlivňují pouze automaty firem přepnuté směrem dolů, zoufalí lidé, co prodávají akcie na úvěr a média, která živí negativní nálady. Tento stav bude trvat do té doby, než se "majitelé" trhu rozhodnou, že nadešel čas přepnout automaty druhým směrem.

Ale už konečně ke krizi. Vzpomeneme na "krizi 2008". Dlouhou dobu jsme v ČR používali pro zdůvodnění jakýchkoli neúspěchů, či stavu věcí konstatování "je krize", a to bez nějakého hmatatelného významu. Ze selského pohledu důvodem tzv. světových krizí s dopadem na posledního pekaře v ČR jen těžko může být zkrachovalá firma v USA, nebo jejich nesplacené hypotéky, nebo nějaké "snížení ratingu". Krize nastává až ve chvíli, kdy firmy a věci po celém světě prostřednictvím nějakých her z USA přicházejí o svoji hodnotu a dostatečně významná část obyvatelstva přijde o úspory třeba v akciích, nebo hodnotě peněz a přestane "spotřebovávat"...a ten zbytek, jako třeba zmiňovaný pekař v ČR, denně masírovaný propagandou KRIZE, si nekoupí nové auto, protože "kdoví, co bude"... Podíl médií na výsledcích a dopadech krize 2008 hodnotím nejméně na 80%. Takže co dodat... Pokud nejste věřitelem USA, nehrajte cizí hry, vždy se jako obvykle ptejte "komu to slouží" a hlavně nedopusťe, aby se americké ratingy zatahovaly do českých rohlíků.

Miloš Suchan je profesionální trader

Komentáře