Budoucnost

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

24. květen 2012|

.|

7775 x

Docela hloupá zpráva, že? Taková nudná statistika. Ale: jedná se o nejděsivější věc, co jste v životě kdy přečetli.

Mezi řádky se na Vás šklebí Jezdci Apokalypsy: Smrt, Válka, Hladomor, Nákaza. A také zničení kultury, totální devastace hodnoty lidského života, otroctví, plánované vyhlazování států a ras, nastolení totalitních režimů, a další.

Blahoslavení chudí duchem. Nečtěte dál.

Matematiko, ty bezcitná děvko

Trochu matematiky: 
Při zachování růstu 1,1% ročně, populace Země bude dvojnásobná (14 miliard) v roce 2074. 
Deseti násobná (70 miliard) v roce 2200. 
Stonásobná (700 miliard) v roce 2430. 
21500-násobná (150 bilionů) v roce 2917. V tomto roce zalidnění planety Země dosáhne hodnoty 1 ob/1m² (veškeré souše). 1000000 ob/km2. Nejlidnatější místo na Zemi dnes – Manila má hustotu zalidnění 43000 ob/km². 
Kdy dost bude dost?

Metodika (následující odstavec můžete bez obav přeskočit): 
[T=(100lnX)/Y] kde X je hledaný násobek, tj. pokud chci zjistit, za jak dlouhé časové dostanu dvojnásobek, pak X=2, desetinásobek X=10, atd. Y je procentuální růst, tj. pokud hodnota za rok narostla o 5%, pak Y=5, růst o 10% Y=10. Výsledné T je pak časový údaj v letech. Například pro zdvojnásobení populace Země při růstu 1,1% ročně: T=(100ln2)/1,1=63 let.

Snadný matematický vzorec lze aplikovat na cokoliv, kde je přítomen (roční) procentuální nárůst. Pokud pochopíte význam tohoto vzorce, pak každou zpráva v novinách typu: HDP vzrostlo o 5%, kriminalita narostla o 7%, spotřeba ropy se navýšila o 8%, si přeložíte na: Za 13 let bude HDP dvojnásobek současné hodnoty, za 10 let bude kriminalita dvojnásobná, za 9 let bude spotřeba ropy dvojnásobná. Růst je děsivý, pokud chápete, co znamená.

Fyziko, ty bezcitná děvko

Zákon zachování hmotnosti, zákon zachování energie. Základní fyzikální zákony lidské rase do karet moc nehrají. Jak rozdělit omezené množství zdrojů mase, které neustále roste spotřeba? Voda, jídlo, ropa, plyn, uhlí, kovy, elektřina. Suroviny a energie, bez kterých se moderní svět nedokáže obejít. Některé jsou obnovitelné, ale i tak jich nelze produkovat neomezené množství, zbytek jsou neobnovitelné, jednou spotřebovány, jsou pryč. A pomalu ale jistě docházejí. Pomalu? Spotřeba roste takovým způsobem, že za 10-30 let (dle druhu) je spotřebováno množství rovnajícící se veškeré předchozí celkové spotřebě. Nejrozšířenější názor lze shrnout následovně: „Netrap se tím, až dojdou, tak budou nahrazeny něčím jiným. Technologie už existuje, jenže zlé korporace brání jejich rozšíření, protože by přišly o zisky.“ Vodíkový pohon, elektromobily, větrníky, fotovoltanika, etc jsou takovými případy. Ehm, ne. Současné technologie nabízejí kulervoucí poměr cena x výkon, o jakém se alternativním zdrojům a technologiím nemůže zdát ani ve vlhkých snech. Nauce o takových věcech se říká fyzika. Hoření a výbuch je na úplně jiné úrovni v emitaci energie než běhající křeček v kolečku. Což vyústí v historicky zcela bezprecedentní krok – lidé budou nuceni sestoupit technologicky níže. První takový okamžik v lidských dějinách nepůjde provést bez pořádné show, války o zbytek docházejících surovin a pokusu o oddálení tohoto okamžiku.

Vědci, zachraňte nás

Penicilin, očkování, operace, hnojiva, desinfekce, spalovací motor, elektřina, šlechtění plodin, … Za dramatický nárůst populace v posledním století vděčíme technickému pokroku. Lidé očekávají, že věda vyřeší všechny naše problémy. S tím největším si však nijak neporadí – s lidskostí. No, možná je tu šance na vraždící roboty, ale určitě se zase objeví nějaký John Connor a lidstvo zachrání. Věda není spasitelkou, mnohdy funguje zcela kontraproduktivně. Množství nových vědeckých poznatků s sebou přináší problémy, na které není společnost připravena. Průšvih je i u rozlišovacích schopností lidské rasy. Pokud si něčeho všimne za pět minut dvanáct, tak to je ještě ta lepší varianta. Většinou si lidé důsledky uvědomí pozdě.

Matko Přírodo

Co si lidé zaseli, to si také sklidí. Vyschlé řeky a jezera, neúroda, hladomor. Koloběh vody v přírodě znají už malé děti, jedno je jisté – žádná voda nemizí, ani se neobjevuje. Jenomže řeky, jezera a studny vysychají, co se to děje? Dochází k přerozdělování spotřeby vody. Voda není na světě rozdělena rovnoměrně a neodpovídá ani stupni osídlení. Je možné poušť proměnit v zahradu, ale tuto vodu je třeba někde vzít, ta pak chybí na původním místě. Neustále rostoucí města a závlahová pole poptávají více vody, musí vznikat nové zásobárny a voda být přiváděna z větších vzdáleností. Jenže pak může snadno nastat něco pro moderního člověka nepředstavitelného, může být vydán zcela na milost počasí. Jeden suchý rok, během kterého se zásoby neobnoví a lidé budou bez vody. I když v našich podmínkách je častější pravý opak, nerespektování jednoduchých přírodních zákonitostí vede k opakujícím se záplavám. Rovnice sucho = neúroda = hladomor je v dnešním světě zmírněn mezinárodním obchodem a nadprodukcí potravin. Ale vedlo by to k růstu ceny a k vydírán… ups, zajímavým diplomatickým problémům.

Cena života

Jakou cenu má lidský život? Žádnou. Možná zastáváte názor, že nekonečně vysokou. Což je „žádnou“ v hezkém balení. Pokud myslíte nějakou konkrétní částku, tu co máte na pojistce či součet hodnoty všech orgánů na černém trhu, i Vy přízemní materialisté, hehe. Váš život je pro Vás absolutní veličinou, bez něj neexistujete, takže jste dosti zaujatí. Nadále jste zaujatí ohledně života lidí, ke kterým máte citový vztah. Za zbývajících 7 miliard neuroníte ani slzičku. Ale každý zemře. To podvědomě každý ví. Kromě dětí, líbí se mi názor, že dětství končí v okamžiku, kdy si dítě uvědomí vlastní smrtelnost. Nejde o smrt samotnou, jde o způsob. Při tom se o slovo hlásí etika, morálka a subjektivní náhled na smysl života. Dnes je nerozšířenější humanismus, uznán prakticky všemi státními i náboženskými institucemi, je to logické, pokud se Vám poddání budou bez skrupulí neustále vraždit, za chvilku nebudete mít komu vládnout. S rostoucí populací však toto nutně musí zaniknout, neb samotné množství poddaných bude ohrožovat stabilitu a udržitelnost vlády. Deklarace lidských práv a svobod i Ženevská konvence vezmou za své. Ochrana života bude zredukována a ve velkém se začne praktikovat trest smrti za nejmenší prohřešky proti zákonu, dle staré známé poučky „chléb a hry“ pravděpodobně v podobě „Na Život a na Smrt!, sledujte pravé gladiátorské zápasy online“ ™. U válečných konfliktů jsme se dostali do schizofrenní situace, kdy vojáci nemůžou válčit, tj. zabíjet, plenit a znásilňovat, což byla v minulosti samotná podstata válek. Tento „ostych“ také bude překonán, armády budou nuceny rozšířit své řady, což povede k méně profesionálnímu vojsku a většímu množství psychopatů v uniformách, nehledě na větší množství rozkazů shora o „konečném řešení otázky xy“.

Redukce populace

Redukce růstu populace je nevyhnutelná. Biologická válka je velmi zajímavá a perspektivní možnost, obzvláště pokud by byla rasistická, tj. napadající jen určitou lidskou rasu. Ale to je dosti science fiction, pojďme prozkoumat politické nástroje. Válka. Nákladná, obtížně směrovatelná, je ničeno bohatství a pracovní síla, umírají převážně dospělí muži, tj. dorůstající nová generace přežije a následná repopulace je rychlá a snadná (vdovy jsou tak osamělé a děti jim v osamění uleví), ve dvou světových válkách umřeli miliony a na růstu populace je to skoro neznatelné. Vyhlazovací válka. Například Búrská válka, křižácké výpravy („Bijte je všechny, Bůh si je přebere.“), holocaust. Efektivní redukce populace, nicméně prakticky neprosaditelné. Metoda cukru a biče. Například Čínská politika jednoho dítěte, Husákovy děti. Politické kroky zvýhodňující rodiče se státem nařízeným množstvím dětí. Poznámka: u tzv. Husákových dětí se jedná hlavně o druhou generační poválečnou vlnu. Relativně účinné opatření, nicméně (u redukce) obtížně prosaditelné, může však vést k nečekaným problémům, v Číně je v současnosti nedostatek žen, některé zprávy hovoří o posunu poměru muži x ženy až o 30 milionů. Zvyšování životní úrovně. Dvojsečná zbraň. Účinně snižuje reprodukci stálého obyvatelstva, nicméně vede k imigračním vlnám, takže celková populace roste. Protimigrační politika. Spolu s rostoucí životní úrovní účinný nástroj, může snadno vést až ke zmenšování populace, což je však v přímém kontrastu s růstem životní úrovně.

Degenerace geofondu

Lidský geofond je strategicky ničen, nejzákladnější zákony přírody znásilňovány, přičemž se homo sapiens sapiens hrdě poplácává po zádech, jací jsou to ale panečku páni přírody. Nedonošený plod? Nevadí, zakvedláme skalpelem a zachráníme ho. Neplodnost? Nevadí, zakvedláme skalpelem a vložíme uměle oplodněné vajíčko. Vrozené vady, defekty, zranění neslučitelná se životem. Přece s tím něco musíme udělat, složili jsme hyppokratovu přísahu. Desinfekční čistidla, mýdla, světýlka na zubní kartáčky. Kašlíček? Tady máš tobolku s takovou dávkou zelené plísně, že by dokázala sama vymítit syfilis v 17. století.  Lidé po tisíce let prakticky žili v hovnech, ať už lidských či zvířecích, rozšíření kanalizace je novodobá záležitost (někde ji sice měli už ve starověku, pak ale přišli barbaři s bídnou hygienou). A tak se náš imunitní systém nudí a vymýšlí blbosti. Nehledě na to, že nikdy není zničeno 100% bakterií, spíše 99% a to jedno procento je rezistní druh, který pak má zcela volné pole působnosti. Bakterie a viry se nedomnívají, že byly páni tvorstva, tak si vesele mutují, zcela antibioticky immuní druhy jsou tak jen otázkou času. Semtam probleskne v novinách zpráva o smrti náctiletého na infarkt či dvacetiletého na rakovinu, všichni se pak diví, jak je něco takového možné, nebo zpráva o strašlivé pandemii ptačí či prasečí chřipky, které za oběť padlo 5 lidí. Dříve při různých ranách nebylo neobvyklé, že zařvala půlka populace Evropy. Takové rány se můžou vrátit.

Městský mechanismus

Lidé se stahují do měst, hlavním důvodem je, že v porovnání s venkovem je život ve městě snadnější a pohodlnější. Nechci zde srovnávat venkov vs. město, pro a proti u každé možnosti je nasnadě. Chci se zde rozepsat o fungování měst, hlavně velkoměst, ale tyto zásady platí i u menších obcí. Každá urbanizovaná oblast má zásobovací spádové území, všichni obyvatelé potřebují přístup k jídlu. Celá stáda krav, prasat, drůbeže, hory mouky, soli, vajec, zeleniny, jezera mléka, piva jsou přiváženy a konzumovány KAŽDÝ den. Vodárny čistí a pumpují vodu do vodovodu, elektrárny zásobují naše spotřebiče energií, kanalizace odvádí všechnu využitou vodu z města pryč, bez přestávky. Tyto sítě se rozvíjely postupně s rozšiřováním měst, nejsou vybudovány ideálně, spíše jako souhrn kompromisů. Je pro nás přirozené otočit kohoutkem, nakoupit v krámu, zapnout vypínač, bez povědomí o tom, jak složitá a komplexní soustava nám toto dovoluje. Avšak celá tato soustava je velmi křehká a zranitelná.

„Civilizaci od anarchie dělí dvě jídla.“

Jak dlouho byste vydrželi bez jídla, vody, elektřiny, plynu, pohonných hmot? Co byste obětovali za obnovení dodávek těchto věcí a obnovení pořádku, který by zanikl při nedostatku těchto statků? Svobodu, pokud tak nazýváte tu komedii s lístky jednou za pár let, během mrknutí oka, pokud by to znamenalo nakrmení Vašich dětí.

Devalvace práce

Jediným cílem podnikání je zisk. Lidská práce je přetvářena v bohatství. Díky přerozdělování následně bohatne celé společenství. Pokud práce negeneruje zisk, podnikání zanikne. S jedinou výjimkou – pokud je přítomen tzv. vyšší princip (ztrátovost jde ospravedlnit). Stavba různých monumentů: pyramid, chrámů; udržení odvětví: dotace zemědělství, podpora vzniku národních filmů; zbrojení.

Může bohatství růst do nekonečna? Teoreticky ano. Robinson na ostrově, na začátku nemá nic, pak si postaví domek, rozdělá oheň, přivede si k domku pramen, vykope latrínu, vyrobí loďku, sítě,… pokud by byl nesmrtelný, jednoho dne by třeba přistál na měsíci. Prací si neustále zvedal životní úroveň. To je teorie, v praxi se jedná o utopii. Čím je společnost bohatší, tím se stává pohodlnější. A terčem závisti. V bohaté společnosti kvete vzdělanost, kultura a vědecký pokrok. Tyto aspekty představují překážky moci. Lze je snadno odstranit výdaji na vyšší princip. Válečná tažení Říma, stavba pyramid, Studená válka, ovšem zdaleka nejlepší je válka. Válečný konflikt umožňuje věci, které by v době míru byly nepředstavitelné: ničení zdrojů a pracovní síly, stagnaci (i degradaci) bohatství, větší kontrolu obyvatelstva. Objevil se však nový aspekt s příchodem virtuální reality v podobě počítačových her, ty jsou tvořeny za jediným účelem - pro satisfakci hráče. Satisfakce, které lze v „reálném světě“ dosáhnout jen velmi obtížně, je hráčům dodávána v přirozených patentech, mající své základy položeny v psychologii, za jediným účelem – způsobení psychické závislosti, tj. dalšímu hraní. Jedná se o logický krok vydavatelství, obzvláště u her, kde více hraní = větší zisky. Jsou zdokumentovány případy, kdy obsesivní hraní vedlo ke kolapsu i úmrtí. To je však jen zcela minoritní záležitost, oproti běžným projevům těchto závislostí, s nimiž se setkal každý, ať už osobně či skrze své známé. Jaké množství lidské produktivity je denně nevratně spáleno ve virtuálních světech? Čímž se dostáváme zpět k devalvaci práce, neb lidský mozek nerozlišuje mezi reálnem a virtuálnem, spolu se Svatým grálem vývojářů = fotorealismem, získáme Nebe na Zemi, náš vlastní Matrix. Červenou nebo modrou pilulku? Šedivý neuspokojivý reálný svět nebo ten blyštivý virtuální stvořený za jediným účelem – k našemu uspokojení. A mládež bez budoucnosti ve vyspělých zemích, střílející snědé postavy s turbany na hlavách v písčitých krajinách (koho jiného by měli střílet, že), má menší tendence vzít pravé zbraně a jít vystřílet parlament, než mládež ze zemí, kde svůj volný čas a frustraci nemůžou rozpustit ve virtuálnu.

Ekonomie

Po nás potopa. Jedinec je schopen se sám o sebe postarat a dokáže plánovat do budoucnosti. Dejte k sobě pár jedinců, dostanete společnost. Neschopnou se o sebe postarat a považující budoucnost za výmysl. Bohatství nevzniká z ničeho, vždy se musí někde vzít. V současnosti žijeme na úkor budoucích generací, kterým bude představen účet za naše flámování. Těm se to líbit nebude. Nicméně by to skousli, kdyby přechod byl proveden rychlým řezem, tj. tyran s většinovou podporou anebo smrt veškeré staré generace. Zcela nereálné. Bude nutná dlouhotrvající krize (hospodářská, válečná) k vytvoření nálady ve společnosti k radikální změně. Problém je v tom, že růst se stal všeobecně požadovanou a přijímanou mantrou. Nejlépe neustálý růst. Což je matematická blbost na úrovni „všichni by měli mít nadprůměrný plat“. Co jde nahoru, musí jít dolů. Jakýkoliv pokles (zisků, HDP, hodnoty akcií) působí v ekonomice paniku. Proto jsou čísla nuceny skákat obručemi, aby viditelný pokles nenastal nebo byl zmírněn. Rozpuštěn v inflaci. Proto si někteří z Vás pamatují rohlík za 10 haléřů, zatímco dnes stojí dvacetinásobek. Veškerá monetární politika funguje jako jedna velká šaráda kryjící totální bankrot států. Hodnota peněz je taktéž zajímavá. Dříve měny obsahovaly svou hodnotu v sobě (drahé kovy). Pak byly nějakou dobu za drahé kovy směnitelné. To se změnilo s ropnou krizí v 80. letech, kdy byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato. Od těch dob jsou peníze bezcenné. Pardon, vyjadřují hodnotu práce. Je to taková hra, na kterou všichni přistupují. No, jejich používání je vyžadováno zákonem a zločiny penězokazectví jsou zločiny proti státu, čili nejvíce postihovány, takže do toho nebudeme rýpat.

Moderní otroctví

Biče a řetězy už jsou dávno z módy. Nejsou potřeba, protože je každý má v sobě. Lidé jsou otroky peněž, kde funkci okovů plní platby, otrokářem jest společnost s bičem v podobě justice. Lze polemizovat nakolik je to vyžadovaného z hlediska samotného přežití společnosti. Zřejmě dost. Problém nastane, když samotný státní aparát se rozhodne tuto premisu podkopat. Ano, mluvím o tobě, socialisme. „Produkuj nebo zhyň,“ je nahrazeno: „Produkuj nebo se stát o tebe postará.“ Ano, stupeň civilizace se možná pozná podle toho, jak zachází se svými nejslabšími články, ale aby se snažila svou produktivitu zcela zničit, to je jedna z těch zcela nepochopitelných a zvrácených věcí. Množství jedinců závislých na státu narůstá, neb ten se snaží vybudovat svou nepostradatelnost. Tyto zaměstnanci netvoří žádné hodnoty, žijí jen z přerozdělování, je nutné jim najít nějakou činnost, proto narůstá byrokracie, bavící se vymýšlením co nejlepších klacků pod nohy produktivní části populace, což vede k tomu, že se tvořitelé nějakých hodnot na to vykašlou, svou činnost ukončí, tak se zmenší hodnota přerozdělovaných peněz. Dvakrát, protože mínus to co dotyčný vytvářel, plus to co je mu teď vypláceno. Co teď? Aha, imigranti, lidé ochotní ze sebe dělat pitomce za míň, než za kolik je to ochotné dělat domácí obyvatelstvo. A to se tak rozhodlo, protože jsou rozmazlení a vůbec to nesouvisí s tím, že jim polovinu výdělku stát ukradne přímo a další třetinu z téhle poloviny (DPH 20%, zbytek circa spotřební daně), aby mohl zaplatit svou armádu úředníků a lidi bez práce. Jo, a přistěhovalci obohacují kulturu, sice občas kriminalitou a růstem napětí, ale aspoň se občané mají čeho bát a strach je mocný prostředek kontroly, dopadajících na všechny, přece nejde rozlišovat rozdíly mezi lidmi, to by bylo nehumánní, ty rasisto.

Politická korektnost

Vítejte ve světě doublethinku, magickém místě kde věci nelze nazývat pravými jmény a většina je nucena se přizpůsobovat menšině. Žijeme v Evropě, nejsme Američané či Australané, kde je národnostní složení zapříčiněno historickými událostmi, ale i tak jsou tam všichni rasisti až do morku kostí. Obava z neznámého, cizího je vlastní všem lidem, nevztahuje se pouze na rasové otázky, ale na vše. Málokdy je zcela iracionální a bezdůvodná. Navíc jsou předsudky mocné, pokud bude část společnosti vnímána jako problematická, eventuálně se do tohoto stavu vyvine. Jsme v situaci, kdy menšiny diktují většině. Ve společnosti roste napětí, to je zametáno pod koberec médii a žehleno politiky. Domnívám se, že zlomový okamžik se odehraje ve Spolkové Republice Turecko, generace zpráskaných psů sypajících si popel na hlavu vymírá a nová generace znovu objeví myšlenky pána s fešným knírkem. Africká země Francie, Španělskoarabské království, Spojené emiráty Velké Číny a Severního Polska nebudou chtít zůstat za Helmuty pozadu. Celý problém je v tom, že třetí generace imigrantů se odmítá začlenit a radikalizuje se. Celé je to tak trochu postavené na hlavu. Uprchlíci přijdou do nové země, hledajíce štěstí a únik. Ale svou zkázu, před čím utíkají, si přinesou s sebou. Neumí jazyk, neznají zvyky, tak se sdružují do ghett. Druhá generace už umí jazyk, zná zvyky, ale nadále žije v ghettu.  Třetí generace má pocit, že nepatří nikam. Zemi svých prarodičů neznají, občané nové domoviny jsou pouze papírově, žijí odděleně, jsou terčem předsudků, hledají své místo, což perfektně vyplní například takové náboženství.

Übermensch

Jste krásní? Bohatí? Slavní? Silní? Hrdinní? Dokonalí? Spokojení? Šťastní?

Ne.

Nejste. A nikdy nebudete. Kdy jste poprvé dostali pocit, že realita je pokřivená, rozbitá, divná a nefér? Nejspíš když Vám bylo -náct, pomalu jste začali zjišťovat, že žijete ve lži, realita je nereálná. Každý se s tím srovná jinak, někdo to zaregistruje jen mírně a tento nepříjemný fakt ignoruje, jiní se s tím nesmíří a přispívají do statistik sebevražd. 
Odkud se bere naše poznání světa? Z příběhů. Příběhy vždy sloužily jako výchovný prostředek. Jenže to se v posledních několika staletích pomalu měnilo. Příběhy dnes plní funkci zábavy k vyplnění volného času. Jsou tvořeny (psány, natáčeny) dospělými pro dospělé, sloužící k útěku z bezútěšné reality, kde dospělí dobrovolně přistupují na tuto hru, vědouce, že se jedná o fikci, ale děti to neví. Sledují tato vypravování a domnívají se, že reflektují realitu. A v příbězích určených primárně pro děti jsou zcela potlačeny veškeré negativní zkušenosti tohoto světa, děti tak vyrůstají v jakési bublině, kde poníci papají duhu a kakají motýlky, tříminutový trénink během jedné písně dokáže udělat z ubožáka světového šampiona, ošklivé káčátko se změní v krásnou labuť, Karkulka z vlka vyskočí živá, princezna najde svého prince a žijí šťastně až do smrti, zvířátka jsou kamarádi, dobro vždy zvítězí, všichni jsou srdeční, milí, obětaví, přátelští, nápomocní,… Aby jednoho dne vyrostly a zjistily, že tomu tak není. Lidé jsou lidem vlky, svět je plný násilí a zločinu, mnohaletý trénink je třeba k ovládnutí dovedností, oškliví lidé oškliví zůstanou, dokud nepodstoupí plastiku, mrtvoly roztrhané vlky nemají tendence moc skákat, princezna své deprese utápí v alkoholu, protože princ je děvkař s fetišismem na střevíčky, případně přitahován mrtvolami ve skleněných rakvích, zvířátka jsou masakrována do salámů, dobro neexistuje, a lidé jsou á propos všeobecně kurvy. 
Do toho je třeba ještě připočíst mediální masáž o věčně mladém, krásném, pružném a žádoucím nadčlověku, uměle vytvořenému PR oddělením, stylisty, maskéry, reklamou a photoshopovými kouzelníky, jenž je nám dáván za vzor. Ošklivost, stáří? Ale no tak, jen se málo snažíte, nic co by jedna dvě plastiky, kouzelný krém, pilulka, barva,… nevyřešila. Zlomek populace, ti nej-(bohatší, úspěšnější, slavnější, krásnější,…) jsou nám dávány za vzory se slovy: „Takový můžete být také, stačí se jen trochu snažit a koupit si xy!“

Síla slova

Informační věk. Jsme zaplaveni informacemi. V takovém množství, že se v tom nejde ani vyznat. Aplikace cenzury je nepochopitelná, funguje jako hromosvod pro zvědavce, pokud chcete, aby se k nějaké informaci nikdo nedostal, produkujte více informací. Přístup ke zprávám je nutný okamžitě online, čekat do dalšího dne, kdy se to objeví v novinách? To už je stará novinka. Média fungují na šokovosti a zprávy velmi rychle zastarávají. To ústí v apatii, ta vede k větší šokovosti, a to se nadále stupňuje. Mnohdy je se zprávami účelně manipulováno, aby dosáhly určitého efektu. Proto také existují různé druhy zpravodajských kanálů, vysvětlujících zprávy dle přesvědčení svých konzumentů. Novinky jsou prezentovány ve stále stejných patentech, jejich cílem není informovat, ale bavit, tj. přitáhnout pozornost, kvůli zisku z reklam. Můžu Vám teď říct, co zhruba bude dnes ve zprávách a zítra v novinách. A to nejsem psychic.

V psychologii bylo provedeno nezměrné množství pokusů ohledně lidského chování. Rétorika, Public Relantions, reklama. Existují k jedinému účelu – manipulaci. Jedinec dokáže být přesvědčen o čemkoliv. Nevíře smyslovému poznání, ignorování ohrožení vlastního života, upravení vzpomínek,… O čemkoliv. S projevy manipulace se setkáváte denně. Baťovské ceny, rozmístění regálů v obchodech, použití barev, volba slov, lesk věcí, akce, slevy, logické klamy,… Pokud si myslíte, že v některých věcech jste zcela neoblomní, máte jen malou představivost. V „optimálních“ přesvědčovacích podmínkách (ne pro Vás ovšemže), byste dokázal zabít své rodiče, děti (Sofiina volba) i sám sebe (Ministerstvo Lásky). V porovnání s tím je nasměrování k volbě určité politické strany či zakoupení výrobku snadné.

Networks at work keeping people calm

Pokud Vás nevychovali vlci, pak jste členy společnosti. Ať se Vám to líbí nebo ne. Nepřijde Vám to ani nijak zvláštní, vždyť neznáte nic jiného. Existují instituce a informační kanály, vzniklé za účelem z dětí vychovat občany. Myšlení, poznání, etika, morálka, hodnoty, schopnosti,… máte naučeny, kolektivní vědomí. Co se snažím říct? Že to, co víte, je relativní. Drobné změny mohou vyústit ve zcela jiné chápání světa. Hodnoty, vyznávající dnešní svět, mohou být generaci Vašich vnuků k smíchu, či kroutění hlavou, jako je pro nás hon na čarodějnice. Možná se Orwell sekl jen o století, uvidíme, co přinese 2084, technologie přinesla zajímavé možnosti, o jakých se mu při psaní své knihy ani nezdálo.

Krize společnosti

Žijeme v Německu 19. století za kancléře Bismarcka. Jsou velké rodiny, které dokáže uživit jeden živitel, populace utěšeně narůstá a mládne, ekonomicky aktivního obyvatelstva je více než neaktivního, rozvody se prakticky nedějí (jen semtam nějaká Maryša zkazí kafe), většina populace žije na vesnicích a polně hospodaří. Žijeme v 18. století za vlády Marie Terezie, děti mají letní prázdniny, aby mohly pomáhat se sklizní, brzké začátky výuky, aby před setměním stihly zahnat krávy z pastvy. Žijeme v Evropě 20. let 20. století, v době kdy poznatky pana Keynese vypadaly rozumě. Hm, nebo ne? Že by si toho nikdo nevšiml? Svět se mění, ale společnost není schopná adekvátně reagovat. Pokud do toho ještě přimícháme iracionální eskalaci závazku, to je takové to: „Už jsem do toho vrazil tolik peněz/energie/času, přece to teď nevyhodím,“ tak máme zaděláno na solidní průser. Svět se noří do finanční černé díry, jejímž jediným řešením bude totální restart, tj. hyperinflace a ztráta hodnoty peněz. Provázené občanskými nepokoji. Bude sranda. 
Populace stárne a vymírá. Základní jednotky státu, rodiny, se rozpadají. Což je logické, delší doživší věk a rozšíření možností seberealizace, pokrok lékařství přinesl spolehlivou antikoncepci a snižuje mortalitu potomků, což vede k menšímu množství dětí, nehledě na snadnější odhalování vad ve vztazích (pokud máte bokovku, nezaheslovaný počítač a komunikujete s ní/m skrze mobilní telefon, připravte si rozvodové papíry, budou se Vám hodit). Nic proti tomu, pokud nemáte děti, žádný problém. Pokud ale děti máte, tak ty tenhle bordel budou považovat za normu, čímž jim připravujete mizerný rodinný život.

Degradace vzdělání

„Uč se nebo se budeš živit rukama.“ Kolik z nás tohle slyšelo nebo řeklo? Lidé se můžou živit hlavou či rukama. Toto dělení ale přestalo reflektovat schopnosti jedince a stalo se otázkou národní. Svět se dnes dělí na patentovny a montovny. Ovšem sebevětší tužba státu nedokáže (no, dobře, dokáže – například migrací inteligence) změnit podíl „nevzdělatelných pitomců“ na „přirozeně inteligentní“. Pro ty ošklivé kapitalisty je tudíž zcela nevýhodné vytvářet pracovní místa v rozvinutých (kódové slovo pro socialistické) zemích, protože potřebují pracovníky pro snadnou činnost a ne lidi se třemi tituly. Zaměstnanci jsou pak drazí, jinými slovy nevýhodní. Že by státy zareagovaly správně a školství pořádně zkrouhly? Ne, přesně naopak. Byla snížena obtížnost, hodnota vzdělání, aby na něj mohl dosáhnout prakticky každý. Nepřemýšlejte nad tím, mohla by Vám začít téct krev z uší. V rámci „rovných příležitostí“ to dochází dokonce tak daleko, že nadprůměrně chytré děti jsou hozeny do stejného pytle s idioty, protože elitářství je špatné, áno? A mělo by to tak zůstat, neb ty schopné by nějak, pravděpodobně pouhou svou aurou intelektu, mohly pozvednout úroveň debilů kolem. Sice je to naopak, schopnější, lepší, úspěšnější jsou terčem závisti, nenávisti a šikany, ale hej, to je přece pořádně připraví pro život, ne? Vysoké školství je samo o sobě komedie. Nebo tragédie? Intelektuálové, přemýšliví jedinci podléhají módním trendům a vyhlídce na snadné zábavné studium na humanitních univerzitách, zatímco prostší, přízemnější končí na technice. Situace prohra x prohra pro všechny zúčastněné, převážně pro stát. Zpětná vazba, kontrola škol z hlediska poskytování vzdělání a úrovně studentů, ze strany státu se neděje na žádné úrovni. I Harry Potter občas musel přestat hledat Voldemortův nos zaskočit si do školy udělat unifikované zkoušky. Dnes je to výsadou soukromých společností, tvořících celonárodní testy za těžký bakšiš.

Ztráta víry

Vědecký pokrok přinesl mimo jiné i určité duševní vakuum. Blesky byly hněv Dia, Země byla placka, smrt byla Osud. Svět byl dříve jednodušší. Všechno bylo vysvětleno Boží vůlí, případně byl přílišný zvědavec odporoučen na hranici, aby se zvědavost dále nešířila. Nakonec zřejmě došly hranice, tak se lidské poznání začalo raketově rozvíjet. V tomto vědeckém období ovšem některé aspekty lidské mysli nemohly být dostatečně uspokojeny, touha po vyšším principu, touha po osvícení, zvěrozvěstování, kázání, tvorba následovníků, spasení ostatních a světa. Někteří se s tím srovnali zcela jednoduše – ignorováním vědeckých poznatků, ulpěním na klasických náboženstvích středověkého stylu. Další hledali nové cesty, proto se stále více lidí přiklání k buddhismu a jiným exotickým náboženstvím. Toto jsou však složité teologické pojednání, nic o čem by se dal snadno přesvědčit kamarád v hospodě. Tak o čem ho mám přesvědčit, jak jinak si můžu uspokojit svou potřebu ho osvítit, dokázat si svou nadřazenost? Nové vědecké poznatky? Tomu sám nerozumím, a i kdybych rozuměl, tak je jen hrstka lidí, kteří to pochopí. Tudy cesta nevede. Něco snadného, co nejde potvrdit, ani vyvrátit, ale každý tomu porozumí. Už vím, co takhle mu říct, že celý svět ovládá hrstka Iluminátů, USA sami zničili Dvojčata, 2000 bude konec světa, 2012 znovu konec světa, UFO, přistání na Měsíci, Usáma, smrt J.F. Kennedyho, Masaryka ml., Elvise, Hitlera, … 
Tyto, a mnoho dalších, už dávno nejsou otázkou faktů, ale víry. Lidé mají potřebu něčemu věřit, obzvláště rádi věří tomu, že jejich život není plně v jejich moci, právě proto se drtivá většina těchto konspiračních teorií točí kolem nekonečně mocných jednotlivců a malých skupin Šedých eminencí, ovlivňujích a manipulujících dění, proti nimž není žádná možnost odporu.

Liberté, Égalité, Fraternité

Jste svobodní? Pokud ano, tak jste všemocný bůh (s malým b), ale i tak se potýkáte s nějakými chytáky, jako je například ten s tím stvořením velkého kamene, který sám nezvednete. Svobodný není nikdo. Omezuje Vás tělo, kdy naposledy jste se rozhodli ignorovat gravitaci a prošlo Vám to. Omezuje Vás mysl, pohybující se v naučených kolejích. Omezuje Vás společnost, persekující abnormality. Vaše svoboda je v možnosti volby? A vybíráte z jakých alternativ? Svoboda končí tam, kde končí svoboda druhých? Gratuluji, právě jste popřeli celou společnost a předvedli znalost Kantíkova kategorického imperativu, ale svoboda opět přišla zkrátka. Věříte v Osud? Pak nemůžete být volní žádným způsobem. Věříte ve svobodnou vůli? Pak jste volní v rozhodování, ale jen do okamžiku než je Vaše srdce srovnáno na váhách s peříčkem či Petr u Brány zkontroluje trestní rejstřík. 
Rovnost? Zopakujme starou mantru: Tělo, mysl, společnost. Každá osobnost má různé vrozené dispozice a je vychovávána rozdílně. Než přijde éra masově vyráběných klonů, nebude tomu jinak. Třídní rovnost? Jak se máte na ostrově Utopia? Rovnost před zákonem? Dokonce i prasátka nakonec vědouce přidala na vrata formulku: „…, ale někteří jsou si rovnější.“ 
Bratrství? Homo homini lupus. Lidé nežijí s druhými, lidé žijí na úkor druhých. Lidé jsou zvířata, jejich smyslem jest množit se. Obětování se pro druhé, kromě ochrany vlastních mláďat zakomponované přirozeně ve většině vyšších zvířat, v sobě nikdy neskrývalo nějakou výhodu při zachování geofondu, buď Vás sežral lev místo pomalejšího člena tlupy, nebo Vás přibili na kříž. Apel na Vaše cítění jako člena smečka je aplikován převážně za účelem manipulace (vlastenectví, náboženství, tým, gang, strana, kroužek vyšívání), lidé na tohle přistupují, protože mají nutkavou potřebu někam, kamkoliv, patřit – My vs. Oni. Ovšem toho je zneužíváno – viz drobný společenský experiment jménem komunismus.

Demokracie

Žijeme v demokracii. Omyl. Žijeme v zastupitelské demokracii. A to je kurva rozdíl. Ale i přesto to před pár lety vypadalo jako príma nápad. Dokonce to vyvolalo davovou euforii, kdy masy na náměstích cinkáním klíčů dokazovali vlastnictví nemovitostí a zvali muže s kabáty s povrchovou vrstvou z podšívky ke spanilým jízdám k sobě domů. Někde na světě si pořád myslí, že to je príma nápad a snaží se ho exportovat všude možně, načež pak jsou hrozně překvapení, že se to okupované… hopla, osvobozovanému lidu nelíbí. Jeden člověk, jeden hlas, je sympatické jedině tehdy, pokud ten jeden člověk je absolutistický vládce. Protože jinak je to pouhopouhá vláda tupé lůzy. Lidé si nejsou rovni. Umělá rovnost na základě pouhopouhé existence, ignorující veškeré schopnosti, vědomosti a znalosti… kde jinde se něčím takovým můžete setkat? Nikde. Proč je tedy vůbec dovoleno takovému systému přežít? Idealismus, zneužívání a status quo. Schopní (inteligence) věří ve vyšší morální princip, bránící jim v chladnokrevném zotročení lůzy. Neschopní (plebs) jsou si vědomi výhod impotentního systému a zneužívají ho k vlastnímu prospěchu. Status quo je udržován všemi prostředky, protože je jedno jaké názory zastáváme, neb máme společného nepřítele – anarchii. Demokracie je zcela impotentní, neschopná prakticky ničeho kromě stagnace. Protože lidé nenávidí změnu. Takže u jakéhokoliv problému se obyvatelstvo rozloží do dvou skupin: pro x proti. S výjimkou suicidních krátkozrakých tendencí. Jak si myslíte, že by dopadlo hlasování o zrušení daní? Či poněkud abstraktnější příklad: hlasování o počasí. Až by se naše země proměnila v Saharu a lidé umírali hlady, kolik by se zamyslelo nad tím, že hlasovat pro neustálý svit slunce nebyl až tak dobrý nápad. Vládnutí je složitá komplexní záležitost. Právě proto si jen volíme zástupce? Jaká je jejich kvalifikace? Mně osobně je mnohem sympatičtější tyran, který se k moci dostane vlastními schopnostmi, diplomacií, manipulací a taháním za nitky (tanky v ulicích jsou taky efektivní a elegantní způsob), než idiot, jehož jediná způsobilost k vládnutí je ksicht na plakátu a slib koupení voličů za jejich vlastní peníze. Nehledě na stále se rozvíjející poznání umění manipulace. Dostáváme se k otázce responsibility, žijeme v době, kdy nikdo není zodpovědný za nic: „Já nic, to těch několik milionů mých voličů za to může, oni to tak chtěli.“ Nakonec skončíme tam, kde jsme: nikdo není spokojený se systémem, ale nejde s tím nic udělat. Poslední hřebík do rakve představuje volební období. Představte si, že začnete v nové práci a první, co se dozvíte, bude, že za týden Vás vyhodí a Vaše místo zaujme člověk, kterého z duše nenávidíte. Jak bude vypadat Vaše pracovní performance? Mizerně. Místo zvelebování Vašeho pracovního místa budete krást sponky na papír a točit se na židli. I kdybyste něco zvládli provést, tak Vás nástupce všem vykládá, jak se těší, až Váš výtvor zničí, jen co tam bude on. Demotivující, nemyslíte?

zdroj: http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012051307

Komentáře