Rozsáhle se spekulovalo o činnosti Ficovy ochranky. V podstatě vznikly dvě skupiny komentátorů. Jedna tvrdila, že si nepočínali profesionálně a motali se tam jako medvídci. Druhá zase, že dělali, co se dalo a těch několik chyb, kterých se dopustili, na celkový výsledek mělo minimální vliv. Nenašel se nikdo, kdo by tvrdil, že odvedli perfektní práci, což je s ohledem na výsledek nepřekvapivé. Já na to žádný názor nemám a oba pohledy shledávám oprávněné. po bitvě je každý generál. Každopádně všichni přítomní členové ochranky zažili takto intenzivní útok na chráněnou osobu poprvé, jejich dosavadní základní taktickou dovedností bylo tvářit se hustě a celá událost je zjevně překvapila stejně jako kohokoli jiného. Všem jim chyběl čas.
Zde se dostáváme k prvnímu klíčovému bodu. Kdyby útok započal o pár vteřin dříve, nebyl by nejspíš úspěšný. Někdo z ochranky by si všiml tasené zbraně, nebo by útočník musel střílet na větší vzdálenost a netrefil by se. Kdyby útok začal o pár vteřin později, pravděpodobně by také nebyl úspěšný. Fico své ochrance „utekl“, ta teprve zaujímala pozici kolem něho a adaptovala se na situaci, a zahájit útok poté, co by všichni byli na místě, by také nebylo tak snadné. Buď měl básník a násilník Cintula obrovské štěstí (opět pokud za takové situace lze o štěstí vůbec hovořit), že se mu náhodou povedlo vystihnout ten správný moment, nebo mu poradil někdo, kdo měl postupy Fica i jeho ochranky dobře nastudované a našel v nich mezeru.
Za pozornost stojí i samotné provedení útoku. Cintula střílel na dolní polovinu těla, z pistole CZ-75 ráže 9 mm ze vzdálenosti asi dva metry. Když se zamyslíme nad tím, jak vůbec lze efektivně vést podobný útok na momentálně nechráněný a nic netušící cíl, vychází tato alternativa úplně nejlépe. Jeden čas se něco podobného hodně nacvičovalo v rámci tzv. pudové střelby. Konkrétněji taktika boje zblízka, kdy obránce s pistolí nedominantní rukou kryl útočníka (v ten moment útočícího zblízka rukama, nožem, obuškem nebo nějakou jinou obdobnou zbraní) a druhou tasil zbraň, aby z bezprostřední blízkosti naslepo vystřílel co nejvíce ran do oblasti útočníkovy pánve. Proč to? Protože prostě za takové situace není čas ani prostor na nic jiného a předpoklad byl takový, že sice v ten moment sice neletální, ale bolestivé násobné střelné zranění útočníka donutí zanechat toho, kvůli čemu do něj obránce střílet začal. Poslední dobou to trochu ustoupilo do pozadí, protože se ukázalo, že tento postup je namnoze teoretický, není „street proven“, sám obránce se jim může inkapacitovat a pro obránce, pokud ho prvotní útok zcela nevyřadil, je lepší se od účastníka odpoutat, tím snížit riziko fatálního zranění, získat čas a sebekontrolu, a pak útočníka střelit oldschool a uncool metodami za alespoň částečné vizuální kontroly zbraně, tedy třeba do hrudníku. Jednotky SWAT v zemi míru a svobody, tedy v USA, zase nacvičují „střelbu na kapsy“ (shoot pockets), tedy trefit se nejčastěji dlouhou zbraní do oblasti kyčelního kloubu, což cíl nezabije, ale spolehlivě imobilizuje, protože nebude moci chodit (pravděpodobně do konce života). Co udělal pan Cintula? V podstatě adaptoval taktiku obranné střelby zblízka na útočníka, jak byla popsána shora, pro účely útoku. Když jsem sledoval video z útoku, říkal jsem si celou dobu, chlape, kdopak ti tohle poradil. Tohle se ve Svazu slovenských spisovatelů určitě neprobírá. Většina amatérů by vedla útok jinak, dělala by to, na co je zvyklá, tedy postupy mířené střelby, což by za dané situace bylo nejspíš zcela neefektivní. Postup, který Cintula zvolil, byl velmi rychlý a měl v sobě velký efekt překvapení a proto byl smrtící.
Nevyšlo mu to jen proto, že Fico měl kliku jak od kolotoče. Kdyby básník a nespokojenec Cintula trefil nějakou velkou cévu, žílu nebo slezinu, nedojel by Fico ani do nemocnice. Pokud by Cintula trefil nějaký vnitřní orgán, do nemocnice by sice dojeli, ale prognóza by byla velmi špatná. Pokud ministr Kaliňák hovoří o zázraku, není vůbec daleko od pravdy. Fico přežil náhodou a s obrovskou dávkou štěstí.
Dá se věřit teoriím, že Cintula byl nástroj nějaké velké konspirace? Ani omylem. Absurdní je už jen představa, že si nějaká spiklenecká klika vybere k vykonání atentátu 71-letého poděse, který se následně nechá zadržet bez jakéhokoli náznaku ústupového scénáře a nejspíš trpí komplexem sebestředné žvanivosti. Buď by hypotetičtí spiklenci zajistili, aby Cintula už nikdy nepromluvil a na místě by ho zastřelil vhodně umístěný sniper, což by se veřejnosti dalo vyložit jako zásah ochranky a všichni by byli spokojení, nebo by si najali profesionála a udělali vše pro to, aby se z místa dostal. Cintula se nehodí do žádného propracovaného scénáře a story o organizovaném útoku přiživují někteří lidé proto, že se z toho dá vytřískat politická legitimace k útoku na práva držitelů zbraní, právo shromažďovací, fízlování, šmírování a všechny tyhle věci, které milují autoritativní vlády.
Amatérský atentátník a básník Cintula má šanci ještě na jedno prvenství, a to je nejslabomyslnější právní defenzíva po útoku střelnou zbraní. Až dosud jsme od něj slyšeli následující věci: Nechtěl jsem ho zabít, chtěl jsem ho jen postrašit, udělal jsem to proto, že jsem nesouhlasil s kroky vlády a rušením veřejnoprávních médií, na dva metry by ho trefil každej, omlouvám se panu Ficovi za způsobené problémy. Netřeba se divit, že jeho advokátka ex offo po týdnu zastupování ukončila. Hájit takového blba musí být skutečně vyčerpávající. Nejlépe by býval udělal, kdyby držel zobák a a v base si sepsal, co vlastně chce říci, protože ať je to jak chce, velmi to ovlivní jeho následující příští. Mohl například vsadit na momentální hnutí mysli nebo rovnou předstírat nějaké psychické onemocnění. Kdyby například soustavně opakoval, že Čaputová je největší osobností suverénního Slovenska hned po Štěfánikovi, RTVS je objektivní a nezávislé médium, Ukrajina vyhraje válku a budoucnost Slovenska je ve federalizaci Evropy, měl by alespoň šanci, že ho strčí do blázince a dožije za relativně přijatelných podmínek na náklady Ficovy vlády. S tímto přístupem ho strčí do basy a vyjde z ní v penálu. Myslím, že ani při současné politizaci justice se nenajde soud, který by něco podobného aproboval, je to prostě šílené.
Docela by mně zajímalo, co se v následujících měsících o panu Cintulovi dozvíme a z čeho vlastně lidé jako on čerpají rozumy, motivaci a co formuje jejich mindset do takové míry, aby se rozhodli spáchat atentát.
Komentáře