Trojan, Polívka a další prodejní klauni pokrytectví

A že by měli slušnou hereckou fušku právě teď. Minulý týden například prošel Senátem nový vládní pendrekový zákon zvaný „kladivo na kolaboranty“, který fialovci znovu podle přilepili k lex Ukrajina. Oficiálně se jmenuje zákon o sběru informací pro cizí moc, ve skutečnosti ale připomíná podobný komunistický zákon tak obludně, že se ho lekli i senátoři. Takže o něm vášnivě diskutovali, až...

Až ho v rámci lex Ukrajina samozřejmě schválili, protože je jich drtivá většina vládních.

Tolik za pohádky o Senátu coby „pojistce demokracie“, jak si senátoři rádi říkají, když to v kantýně trochu přeženou s laciným chlastem. Ale zpátky k zákonu: ten je fakt tak totalitní, že nakonec vylekal i jeho spoluautora a ministra spravedlnosti za ODS Pavla Blažka. I Don Pablo najednou cítí totalitu a chce proto vlastní dílo napravit!

A tak si říkám: kde po schválení toho monstra nejdřív ve sněmovně a poté v Senátu byli naši „páni herci“, jimž vždycky leží demokracie na srdci? Úplně vidím Polívku, jak i v Praze na pódiu lehce nebo spíš víc zavíněný jako správný klaun vykřikuje, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. A záhy se k němu připojuje Trojan se svým patosem reklamního herce a říká, že demokracii si rozvracet nenecháme.

A vlastně si říkám i jiné věci: kde byli naši herci a herečky z různých náměstí, když premiér Petr Fiala vyhlásil „právo veřejnosti na korigované informace“? Kde byli, když obnovil funkci vládního cenzora? A kde byli, když ministr vnitra Vít Rakušan začal na vnitru budovat tým KRIT na nápravu kádrů s nevládními názory a produkovat manuály na jejich odhalování?

Polívka si místo toho nejspíš zase domlouval dotace. Stejně jako když se před posledními volbami v Brně aktivně účastnil volební kampaně primátorky ODS Markéty Vaňkové, která mu hned po volbách přiklepla dotaci 18 milionů korun pro jeho divadlo. Ano, fakt osmnáct! Sice na tři roky, i tak je to pořád šest milionů na rok. Obvykle podobná divadla v Brně dostávají 400 tisíc.

Reakce Polívky byla klaunsky lyrická. „Brno je velká tělocvična s nízkým stropem. Jsem rád, že patřím k těm, kteří se snaží tento strop pozvedávat,“ odpověděl s odkazem na slova spisovatele Roberta Musila. Ano, pozvedl ho fakt slušně. Jen sám sobě.

A máme tu i další „pány herce“, tentokrát pro změnu z pražské Ypsilonky. K ní patří i Jiří Lábus nebo Martin Dejdar, oba známí političtí propagandisti Fialovy vlády i prezidenta Petra Pavla. Dejdar dokonce už zvládl makat pro Miloše Zemana, Petra Fialu i Petra Pavla, jeho srdce je politicky nadmíru otevřené. Nebo spíš jeho peněženka, řekněme. Ve volbách 2017 stál ODS ranec.

Ypsilonka patří pod Prahu a ta se teď snaží s ní něco udělat. Na Lábuse s Dejdarem totiž už skoro nikdo nechodí a z divadla je černá díra na naše daně. Jen v roce 2023 nás stálo 43 milionů korun, takovou dotaci fakt od města dostalo. A herci teď zcela automaticky předpokládají, že jim budeme peníze posílat i dál, přestože do divadla nechodíme. Protože oni přece musí hrát! Oni jsou kultura!

Ano, jsou – a fakt velká. Třeba slovenská herečka a bývalá diplomatka Magda Vašáryová je tak kulturní, že voličům stran, které ona sama nevolí, říká „spodina“ nebo „tupci“. Podle herců je totiž demokracie jen tehdy, když vládnou jejich strany. Když náhodou vládne někdo jiný, jdou demonstrovat. Je to klasické intelektuálské autoritářství, které v posledních desetiletích na celém světě rozkvetlo do stále obludnější diktatury samozvaných elit.

Přitom je ironie, že právě intelektuálové a herci zvlášť patří mezi největší pokrytce a kolaboranty s jakýmkoli režimem, který je prostě nechá hrát. V Česku mnozí nejdřív kolaborovali s nacismem, pak s komunismem a když padl ten, „kolaborovali“ rychle s demokracií, aby náhodou nezůstali mimo novou moc. Protože kdo zůstane stát mimo moc...

Třeba takový Lábus si za totality nejdřív zahrál karikaturu disidenta v Třiceti případech majora Zemana, aby se z něj záhy stal velký havlovec. Nakonec je herec, ne? A skuteční „páni herci“ přece hrají pořád, z role nikdy nevystupují Nebo tak nějak to o sobě říkají. Berme je proto za slovo. A taky tak, čím jsou. Jsou to jen prodejní klauni.

A mimochodem: myslím, že Trojan s Polívkou na Slovensku zaberou. Pomůžou Robertu Ficovi. Protože nic nesmrdí tak jako herecká faleš!