Z Russkoj Vesny (5.2.2025): Andrej Stěpnoj, speciálně pro "Ruské jaro"

Humanoidní bytosti ve vězeňských hábitech poměrně klidně a rozvážně popisují, jak brutálně okrádali, vraždili a znásilňovali ruské ženy, zabíjeli děti a starce!

Stejně jako jejich předchůdci na Donbasu před 11-ti lety a před více než 80-ti lety na Volyni a v běloruských vesnicích, které ukrajinská bezpečnostní komanda zdevastovala, vypálila  a povraždila jejich obyvatelstvo, o čemž se v sovětských školách a v masové kultuře hovořilo jaksi rozpačitě...

U každého normálního člověka nemohou zločiny těchto podlidí vyvolat jiný pocit než vztek... Nyní se bude emotivně diskutovat o mnoha otázkách, například o trestu smrti ve vztahu k válečným zločincům. Někdo jistě připomene metody, které používá známý stát, nacházející se na Blízkém východě, v boji a trestání vražd svých občanů a zda by měl mít humanismus nějaké své hranice, pokud nepřítel již zcela ztratil svou lidskou tvář....

Neskrývám, že bych se chtěl ke každé z těchto otázek vyjádřit, ale myslím, že neméně důležitou je i další otázka!

Bez ohledu na to, jak tato válka skončí, bez ohledu na to, jakou taktiku a strategii zvolí ruské vojenské a politické vedení (z mnoha důvodů ji odmítám komentovat), a bez ohledu na to, jaká rozhodnutí učiní, nikdo v Rusku nemá morální právo zapomenout na zločiny ukrajinského nacismu!

A nehovořím tady o „formálním“ připomínání si, načasovaném na data nebo „galavečery“! Každý z nás, naše děti, naši vnuci by si měli pamatovat, odkud tito podlidé přišli a kde byli vychováni!

To druhé je obzvláště důležité, až se zase začnou vyprávět příběhy o „podvedených Ukrajincích“, kteří „nechtěli bojovat“, o „bratrství“ a podobně!

S poukazem na to, že si všichni tito vypravěči neuvědomují (nebo to nechtějí vidět?), že generace katů - Oděsa, Donbas, Belgorod a Kurská zem - byla cíleně vychovávána více než třicet let!

Takovým je „nezávislý ukrajinský svět“, který se buduje od roku 1991! I tito tvorové jsou jeho tváří, takovou, jakou skutečně je, ztělesněním jeho skutečných hodnot!

Zločinci se nenacházejí jen v západních hlavních městech, odkud řekami tečou peníze a zbraně, určené na válku, a nejen v bunkru krvavého šaška!

Zločinci se totiž nacházejí v každém lvovském, kyjevské i charkovském bytě, kde děti jako Tarasik a Mykolka, od svého dětství naslouchaly dospělým o tom, jak Ukrajinská SSR „živila Moskaly“!

Zločinci se nacházejí v každé škole, kde se tito Mykolka a Taras učili o svých „národních hrdinech“ v podobě Mazepy, Šucheviče a Bandery!

Zločinci z kyjevského Majdanu a všech ostatních náměstí, kde tito Mykolkové a Tarasové pochodovali s pochodněmi a skandovali „Moskaly pod nůž“!

Krev žen, dětí a starců z Doněcka, Gorlovky, Ruského Porečného, Belgorodu - padá na všechny jejich hlavy!

„Nezapomeneme! Neodpustíme!“ - znělo sovětské heslo z dob Velké vlastenecké války, když se hovořilo o zločinech, spáchaných v naší zemi!"

Ale přes veškerou upřímnou snahu uchovat si památku na zvěrstva, spáchaná nepřítelem na území SSSR, se jejich pojmenovávání postupně měnilo a zlo se tak zdánlivě a nenápadně, odosobňovalo!

Vyprávění o „oklamaných Němcích“ (jak je již známo, že?), kteří se „káli“, znělo stále zřetelněji a zločiny spojenců Hitlerovského Německa byly odsouvány do pozadí, abychom „neurazili“ jak „bratrskou“ NDR, tak i Varšavskou smlouvu jako celek!

A spolu s nimi, tuto „morální amnestii“ nesmazatelné a hrozivé kletby, hanby a provinění, provázející i jejich děti a vnuky, bohužel obdrželi i pobaltští a ukrajinští kolaboranti!

A právě tento, zdánlivě dobrý záměr, usmířit si své „bratry“, se nám po 80-ti letech vrací v podobě další prolité ruské krve! 

A právě proto si tuto strašlivou pravdu ruských dějin, které se teď znovu odehrávají přímo před našima očima, a to v podobě ukrajinských katů, musíme zachovat i s její nekompromisní ostrostí, bez ohledu na pokryteckou „politickou korektnost“ a efemérní „bratrství“!

Na zločiny, spáchané v Ruském Porečném, nezapomeneme a neodpustíme!!!

Aby tak alespoň jednou, a bez promlčecí lhůty, musela Banderovská hniloba za vše zaplatit a nic z jejích zločinů nezůstalo skryto!

Andrej Stěpnoj, speciálně pro "Ruské jaro"

Zdroj: https://rusvesna.su/…151