Ani hlas kandidátům vládních stran

Běžný občan má mnohem více možností, jak sám přispět ke změně prohnilých poměrů, než li jít jednou za čas k volbám. Je nejen možné, ale dnes už spíše nezbytně nutné mnoha způsoby dát neschopným vazalům najevo, že zastupují už jen sami sebe a své mizerné kariéry, nanejvýše snad ještě kroužek věrných, nikoho jiného. Nemají právo hovořit jménem národa! V které jiné zemi Evropy by si dovolili zcela beztrestně představitelé vlády nazývat mnohé nespokojené občany, kteří v počtu více než 120 tisíc zaplnili náměstí v centru hlavního města ruskými šváby, putinovskými kolaboranty, extrémisty a podobným výrazivem? Snad jen na Ukrajině. Banderovská Ukrajina – náš vzor! V které zemi by si to lidé nechali tak dlouho líbit? Kde jinde, než u nás by mohly vysoké politické funkce zastávat takové nicky jako je madam Pekarová a Černochová? Čím hloupější a fanatičtější člověk, tím větší má předpoklad dělat kariéru na vládní úrovni v této fialové partě národních kazisvětů.

Ještě nikdy naše země neměla tolik nekompetentních proněmeckých, proukrajinských a probruselských individuí, než je tomu od minulých sněmovních voleb. Jen naše národní zájmy, ty v jejich arzenálu chybí. Vlastní neschopnost kryjí siláckými výroby a ještě větším zabořením do bruselské zadnice. Čím chabější výsledky vlastní práce, tím větší poslušnost vůči diktátorské Uršule a dementnímu strýčkovi Joe za velkou louží. Nabádat lidi, aby udávali jen pro jiný názor své spoluobčany, to si v takové míře nedovolila ani protektorátní vláda v době německé okupace. Vláda, která ani po několika měsících nechápe, jakou hrozbou pro celou zemi, pro občany, pro průmysl, zemědělství, dopravu apod. jsou neuvěřitelně předražené energie, musí okamžitě odejít. Jiná možnost není. Včera bylo pozdě. Udělejme pro to všechno, co je v našich silách! Teta Uršula a strýček Olaf zavelí, náš česko-ukrajinský premiér se postaví do pozoru a poslušně plní všechny příkazy s horlivostí studenta Krhounka ze slavné české komedie. Nicht wahr, Herr Fiala?

Složitá doba žádá kompetentní odborníky

Naše země se zmítá v obrovských těžkostech, lidé mají silné obavy z nastávajících měsíců, zda budou jejich příjmy stačit na úhradu nákladů za bydlení a základních potravin a hlavní starostí vlády je nakupovat předraženou vojenskou techniku u našeho protektora a zásobovat municí odporný banderovský režim v Kyjevě. Vláda se doslova může přetrhnout ve svém úsilí pro další a další podporu zločinného ukrajinského režimu a vlastní občané jsou odsunuti na vedlejší kolej. Vládní žvanilové na ně doslova kálí. Lidé nepotřebují nejrůznější žebračenky, ale důstojné životní podmínky a životní úroveň odpovídající rozvinuté zemi 21. století. Nikoliv návrat k loučím, ale levnou domácí energii. Nikoliv dovozové brambory dražší než banány, ale kvalitní domácí potraviny. Veškerá pomoc občanům v současné drahotě je podobna hašení požáru sklenicí vody. Premiér se neštítí lhát o údajné dostatečné vládní pomoci lidem a přitom mu nijak nevadí, že zde vyrobenou elektřinu překupujeme z ciziny za mnohonásobnou cenu. Ministr zemědělství nezná cenu obyčejného rohlíku a pro ministra školství je hlavní problém to, zda by se neměl posunout začátek vyučování. Ministr vnitra se ve své totální nekompetenci zmůže jen na obsazování policejních orgánů svými lidmi a špiclování názorových odpůrců. Dost ubohá bilance tohoto kdysi nadějného kádra zkorumpovaného STANU. Ostatně proč by odstupoval, když ta funkce tak skvěle sype? Ministr zahraničí je směšnou figurou a symbolem toho nejodpornějšího vazalství, jen poslušně a s až patologickou horlivostí plní přání poručníků z EU a NATO. Na vlastní aktivitu se nezmůže tento nesvéprávný pirátský poskok. Neschopný politruk, bankéř Síkela, kromě výmluv, že za vše může válka a Putin, by měl začít skutečně konat anebo chlapsky přiznat, že prostě nezná a neumí a potom dostat zaslouženého padáka za totální nekompetenci. Odborníci dávno ví, že tato trapná vládní figura vůbec nerozumí své práci. I on je ukázkovým příkladem vládní bídy. Stejně jako mistr Stanjura, Kupka nebo Baxa. Co jméno to „odborník“ na slovo vzatý. O madam Černochové a jejich výkonech ve vládní funkci je zbytečné vůbec mluvit. Fanatický válečný štváč v sukních je urážkou lidu této země. Chová se jako členka ukrajinské vlády a rozhodně v tom není sama, ovšem bohužel za naše peníze. Tak slabou vládní sestavu tato země nepamatuje. Ještě by chtěli naši vzorní liberální demokraté na Hrad dosadit nějakou českou Čaputovou a dílo zkázy by bylo přímo stylově završeno. Pochvala z ciziny a snad i nějaké to povýšení by na sebe nenechaly dlouho čekat. Proto je třeba všechny vlastenecké kandidáty poplivat, nepustit do sdělovacích prostředků a vyřadit je z předvolebních průzkumů. Čím více utahují šrouby cenzury, tím více roste hněv občanů, pohár již přetekl a fialový úsměv se brzy promění ve skřípění zubů a drahé obleky ve staré tepláky.

Ne, již dále nelze mlčet a snášet s pasivní netečností činnost vlastizrádných postav v čele země. Stačilo. Je třeba vystavit účet. Hned v nejbližších volbách! Proto ani hlas žádnému z kandidátů kterékoliv vládní strany a to od nejmenší obce v pohraničí až po hlavní město. Ani hlas kandidátům proukrajinské pětikatastrofy. Je naopak nejvyšší čas dát konečně šanci lidem vzdělaným a nezkorumpovaným, skutečným vlastencům, kterým ze všeho nejvíce na srdci leží nikoliv poslušnost vůči směrnicím z Berlína a Bruselu, ale jen a jen život obyčejných občanů a prosperita naší vlasti. Vyžeňme ze Senátu všechny ty protinárodní Fischery, Hilšery a pohrobky zdegenerované šlechty. Vyžeňme z našich radnic všechny, kdo si z veřejných funkcí plní vlastní bankovní konta, přihrávají zakázky kamarádům a trousí prázdné fráze o službě občanům. Ukažme svou moc a dejme konečně prostor lidem vzdělaným a poctivým. Dejme padáka rovněž všem, kdo ze svých funkcí tak pilně přepisují historii, přejmenovávají ulice a náměstí, bourají sochy našich osvoboditelů a pohrdají nejen slušnými mravy, ale také občany i prací minulých generací. Nebojme se volit skutečnou změnu, nyní není čas na nějaké kosmetické a dílčí kroky. Situace je příliš vážná a vyžaduje radikální řešení.

Převolme Senát do důstojné podoby

Velkou ostudou České republiky je současné složení Senátu. Vzhledem k tomu, že do něj chodí hlasovat velmi malý počet voličů, jelikož jej většina občanů právem odmítá, jako drahou a zbytečnou instituci, toho využívají různé provinční figurky typu Vystrčila a spol., aby právě díky těmto, pro ně příznivým, okolnostem mohly na plných šest let získat lukrativní funkci, kde mohou za státní peníze honit vlastní ego a dělat ostudu nejen svému volebnímu okresu, ale i celé zemi. Havlisté všeho druhu a všech barev si Senát uzmuli pro vlastní vlastizrádné rejdy a pitomé akce typu všichni proti Zemanovi a všichni proti Babišovi. Je to ukázka naprosté prázdnoty vlastního uvažování, absence zdravého rozumu a skutečné práce ve prospěch lidí. Takový Senát opravdu nepotřebujeme. Nepotřebujeme Senát, z něhož si mnozí jeho členové udělali lacinou cestovní kancelář a tribunu pro prezentaci hloupých frází o vítězství liberální demokracie až na věčné časy a nikdy jinak. Potřebujeme právě všechny ty Havlisty, Ukrajince a Tchajwance ze Senátu rázným krokem vyprovodit na smetiště dějin. Nyní k tomu máme velmi dobrou příležitost. I ti kdo Senát z pochopitelných důvodů dlouhodobě ignorují, by nyní měli učinit výjimku, překonat svou nechuť k Senátu jako celku a volit vlastenecky zaměřené kandidáty a především odvolit všechny kandidáty pětidestrukce. Jít letos volit do Senátu se ve světle nynější situace jeví jako naprostá nutnost, občanská a vlastenecká povinnost. Nelze přijmout výmluvu, že není koho. Například komunisté mají velmi kvalitní kandidáty třeba na Bruntálsku, Hodonínsku i v okrese Brno-venkov, SPD v Táboře, Českém Krumlově či Ústí nad Labem. Převolit Senát, tak aby v něm zasedly skutečně osobnosti a nikoliv přestárlí puberťáci honící si vlastní triko celou sérii neuvěřitelných pitomostí, je jedním z klíčových úkolů těchto voleb pro všechny vlastence a lidi se zdravým selským uvažováním. Žádná výmluva o tom, že není koho volit v tomto směru skutečně neobstojí. Dokonce i v Praze najdeme dost kvalitních osob třeba Jiřího Kobzu nebo Petra Hanniga a další. Nebojme se volit kvalitní lidi kandidující za ČSSD i hnutí ANO. Volme skutečné odborníky, kteří ve své profesi dosáhli prokazatelně výborných výsledků jako energetik Ivan Noveský či lékař Ctirad Musil nebo ekonomka Ivana Turková. Prvně jmenovaný kandiduje na Mělnicku, druhý jmenovaný na Olomoucku. Paní Turková kandiduje na Mostecku. Všichni jmenovaní by byli nepochybně ozdobou Senátu a hlesem zdravého rozumu. Proč nevolit i kandidáta Trikolory, když bude mít šanci přinést změnu a porazit kandidáta pětidestrukce? Je nutno právě nyní spojit síly a přestat se vzájemně kádrovat a zkoušet, jaký kdo měl v minulosti na to a ono názor. Nyní je to luxus, který si nemůžeme dovolit. Veškeré malicherné tahanice jen tříští síly.

Dost už bylo lží

I na Václavském náměstí 3. září byli lidé různých názorů, ale na tom hlavním se shodli, je třeba v tomto pokračovat i ve volbách. Ostatně oni už se nestydí lhát tak pitomě, že už to uráží i nezúčastněnou veřejnost. Jeden příklad za všechny. Právě 3. září v době, kdy protest na Václaváku byl již v plném proudu se na idnes.cz objevila u fotky z demonstrace informace o tom, že se zde sešly tisíce lidí. Přitom se už v daném čase dobře vědělo, že to jsou nikoliv tisíce, ale desetitisíce. Že sem přišlo na 100 tisíc nespokojených občanů. Pro idnes.cz to bylo jen pár tisíc. Lež jako Brno, ale oni jsou na to ještě patřičně hrdí. Bratrstvo kočičí pracky, ta parta ničemů držících jako loupežníci poslušně basu při svých lotrovských rejdech musí konečně pocítit vůli lidu a pakovat se pryč. Trpělivost je u konce. To platí i pro prolhané novináře ze všech těch zaručeně pravých mediálních kanálů střežících naši svobodu a demokracii v jedné řadě s neonacisty. Znevažování demonstrantů a kritiků vlády poslušnými prodejnými provládními novináři je ukázkou totalitních praktik v té nejprůzračnější podobě. Ten kdo straní zlu a lži, nemůže být dobrým člověkem, tím méně poctivým vlastencem. Jde o naprostou ztrátu zbytků morálky a slušnosti. U našich „novinářů“, však tyto praktiky už dávno nepřekvapí. Važme si proto všech, kdo ještě nezapomněli, co vše obnáší skutečná žurnalistika. Zejména alternativních médií a dle svých možností je nejen finančně podporujme. Zaslouží si to.

Návrat do minulého století není řešením krize

Heslem našich vládních škodičů se v posledních týdnech stalo – než ruský plyn to raději zmrznout, nesvítit, netopit, podporovat vládu. Máme se pod vedením ukrajinského premiéra České republiky vrátit v čase o celé století. Celá rodina má bydlet v jedné místnosti a klepat se zimou, živit se lesními plody a sloužit na panském. Ne, není to přehnané. Současná krize nám v jasném světle ukázala, že už dávno nejsme pány ve vlastním domě a že jsme ve všem důležitém závislí na jiných a za tuto závislost tvrdě platíme, o žádné suverenitě vůbec nelze hovořit. Prohnilé poměry je třeba začít systematicky měnit. Dost již destrukční činnosti politických impotentů střežících věrně zhoubný havlovský odkaz za každou cenu, i kdyby nás to mělo dostat až do stádia státního bankrotu a totálního sociálního a ekonomického rozvratu.

Nelze opomenout, že do předvolební kampaně se už zapojila i katolická církev, a to slovy samotného Otce Graubnera. Jeho slova o nutnosti ve volbách nepodléhat spasitelům s rychlými řešeními nijak nepřekvapí. Ani to, že si katolická církev opět vybrala tu nesprávnou stranu. Stranu vazalů, neschopných ničemů, protinárodních asociálů. Smutný to pohled na současnou katolickou církev, která znovu potvrzuje, že služba národu je zcela jinou službou, než služba vlastní kapse a mamonu. Kde zůstala slova Kristova, že nelze sloužit Bohu a současně mamonu a je třeba si vybrat. Česká katolická církev si již vybrala a slova jejich špiček to jen opakovaně potvrzují. Co by tomu asi řekl vzácný člověk, mimořádná a skutečně respektovaná osobnost, kardinál František Tomášek? Jemu nikdy nešlo o falešné pocty a majetky, ale skutečně o duchovní obrodu národa. Pro všechny poctivé křesťany je právě taková výzva aktuální dnes více než kdy jindy. Pro vysoké hodnostáře je to ale zřejmě program minulosti, kšefty jsou přednější. I proto jsme tam kde jsme a z bahna korupce, povrchního konzumu, mravního a kulturního úpadku ne a ne vybřednout.

Nejsme na tom snad ještě tak špatně, abychom se nechali manipulovat lhaním z předvolebních plakátů, falešnými sliby různých komunálních šíbrů a hochštaplerů, podporovatelů banderovské Ukrajiny, poslušných vykonavatelů příkazů strýčka Sama a velitelky Uršuly. Není na co čekat, vláda nám dala a znovu, znovu dává jasně najevo, komu slouží a každý den to opakovaně dokazuje. Dejme jednoznačně a důrazně najevo, že touto vládou hluboce pohrdáme a za svou vládu ji již dávno odmítáme považovat. Hlasem národa vláda pohrdá, společný postup vlastenců ve volbách a masivní protesty v ulicích však ani fialoví ničemové neustojí. Pojďme urychlit jejich pád z vládních křesel do politické nicoty. Udělejme všechno proto, aby skutečně brzy zabalili kufry a šli dělat poradce do Bruselu nebo na Ukrajinu. Pokud je tam však ještě bude vůbec někdo potřebovat. Naší vlasti se už naškodili dost.

Bc. Miroslav Pořízek