LEDEN V ČESKÝCH DĚJINÁCH

1993 – „Den obnovy samostatného českého státu“ – Název tohoto státního svátku je poněkud
zavádějící, neboť na rozdíl od 28. října 1918 zánikem Československa koncem roku 1992
česká státnost jako taková obnovena nebyla, nešlo o vymanění se z nějakého područí.
Naopak, byl zničen fungující federální stát, který byl pokračovatelem staleté české státnosti
(bratři Slováci mi snad prominou tento bohemocentrismus, ale na druhou stranu to
samozřejmě beru i tak, že za svého trvání bylo Československo společným státem obou
našich národů). Tato událost je proto zkrátka vyhlášení (osamocené) České republiky poté, co
došlo k zániku Československa, nic víc.

5. 1.1858 – Zemřel maršál Jan Václav Radecký z Radče, jeden z největších vojevůdců českého
původu (viz též předchozí článek „Říjen v českých dějinách). Účastnil se války proti
Turecku, zasloužil se o porážku Napoleona a později opět vynikl během válek v Itálii, kde
opakovaně porazil vojska sardinského krále Karla Alberta. Později byl generálním
guvernérem Lombardsko-benátského království.

1949 – Začátek jednání, která ustavila RVHP – Radu vzájemné hospodářské pomoci. Jednání
zakládajících členských států (Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a
Sovětský svaz) probíhala v Moskvě do 8. 1. 1949.

2012 – Vláda Petra Nečase schválila tzv. církevní restituce.

6. – 10. 1.1422 - V navazujících bitvách u Kutné Hory a Německého (Havlíčkova) Brodu porazil Jan Žižka z Trocnova vojska Zikmunda Lucemburského.

11. – 26. 1.2013 - První přímé prezidentské volby v České republice. Proběhly ve dvou kolech, neboť v prvním kole žádný kandidát zvolen nebyl. Prvním přímo zvoleným prezidentem ČR se stal Miloš
Zeman.

12. 1.1977 – Rudé právo otisklo článek „Ztroskotanci a samozvanci“ v reakci na „protisocialistický
pamflet“ – Chartu 77.

13. 1.845 – Křest 14 českých knížat v Řezně u císaře Ludvíka Němce. Jména knížat a oblasti,
kterým vládla, se nedochovala. Událost je dokladem časnosti zapojování českých vládnoucích
elit do západního (globálního) systému řízení společnosti. Na druhé straně, tehdejší postupné
zařazení se do křesťanského světa patrně do značné míry pomohlo vyhnout se osudu většiny
polabských Slovanů vyhlazených během křížových výprav.

17. 1.1996 – Česká vláda v čele se svým předsedou Václavem Klausem podala oficiální žádost o
přijetí do Evropské unie (smlouva o přistoupení vstoupila v platnost 1. 5. 2004).

18. 1.1409 – Dekret Kutnohorský. Vydáním dekretu Václav IV. upravil počet hlasů jednotlivých
„národů“ na pražské univerzitě. Předtím měly po jednom hlasu Češi, Poláci, Sasové a Bavoři,
následně měli Češi 3 hlasy a ostatní národy dohromady 1 hlas. Václav IV. tak učinil, aby
posílil vstřícný postoj tak významné instituce, kterou tehdy univerzita byla, ke své pozici
v otázce řešení papežského schizmatu. V důsledku vydání dekretu odešlo mnoho německých
mistrů na jiné univerzity, které v té době již ve střední Evropě také existovaly. Následně došlo
k jistému poklesu prestiže pražské univerzity, která se sice stala převážně českou, zároveň
však došlo k „regionalizaci“ jejího významu.

19. 1.1919 – Ministerstvo národní obrany nově vzniklé Československé republiky vydalo rozkaz
k vojenskému obsazení Těšínska, na něž na mírových rozhovorech v Paříži prosazovala nárok
československá delegace vedená E. Benešem. Vojenské operaci velel pplk. Šnejdárek
(pozdější armádní generál) a probíhala do 31. 1. 1919. Konečnou demarkační linii stanovila
mezinárodní tzv. velvyslanecká komise, s jejímž rozhodnutím Polsko spokojeno nebylo, což
se opětovně projevilo během událostí roku 1938.

20. 1.1612 – Zemřel císař římský a král český Rudolf II. Za jeho vlády byla Praha mimo jiné
podruhé ve své historii císařskou rezidencí, což se odrazilo na jejím velkém všestranném
rozvoji (poprvé byla sídlem císaře za Karla IV.). K populárnímu mediálnímu obrazu tohoto
panovníka a velkého mecenáše umění je však třeba po úplnost dodat, že jeho vláda skončila
neslavně.

Po uzavření tzv. Libeňského míru v roce 1608, po sporech se svým bratrem Matyášem i
zemskými stavy, si Rudolf ponechal jako český král pod svou vládou pouze Čechy, Slezsko a
obě Lužice, zatímco Moravu (a také Rakousko a Uhry) ovládl Matyáš. Oslabeného císaře
české, převážně protestantské, stavy přinutily v roce 1609 k vydání Majestátu, který měl
zaručovat náboženské svobody v zemi. Zvrat v Rudolfově defenzivní pozici mělo přivodit
císařovo povolání vojska pasovského biskupa Leopolda v roce 1611 do Čech. Pasovskému
vojsku se však nepodařilo dobýt Prahu a došlo hlavně k plenění českého území ve směru
nástupu pasovských. Téhož roku Matyáš donutil Rudolfa k abdikaci a sám byl zvolen českým
králem. Rudolfovi byl ponechán formálně císařský titul a Pražský hrad k užívání.

23. 1. 1751 – Reforma státní správy v českých zemích – stavovští krajští hejtmani přestali být
představiteli šlechtické samosprávy a stali se státem placenými úředníky zcela podřízenými
panovníkovi. „Zestátňování“ dříve stavovských úřadů (nejenom krajských hejtmanů) bylo
jedním z hlavních kroků při vytváření moderního státu.

1941 – Protektorátní vláda vydala nařízení o tzv. nucených pracích. V Německu bylo
postupně pracovně nasazeno 424.000 osob z území tehdejšího Protektorátu.

1944 – Založení kolaborantské „Ligy proti bolševismu“ v tehdejším Protektorátě, kterou
chtěli němečtí okupanti propagandisticky bojovat proti narůstajícím sympatiím českého
obyvatelstva k Sovětskému svazu.

29. 1.1919 – Československá armáda dokončila vojenské obsazení jižní hranice Slovenska, během
něhož docházelo k četným bojům s maďarskými jednotkami, které byly postupně vytlačovány
ze slovenského území. Maďarská vláda totiž po rozpadu Rakouska-Uherska trvala na uherské
státní integritě, která měla i nadále zahrnovat slovenská území. Úspěšné fázi operace velel
plukovník (pozdější generál) František Schöbl.

30. 1.1943 – 1. československý armádní prapor zformovaný v Buzuluku v Sovětském svazu byl
odvelen na frontu. Postupným zvyšováním počtu příslušníků se československá vojenská
jednotka vytvořená v Sovětském svazu dále rozšiřovala. V roce 1944 tak vznikl 1.
československý armádní sbor, kterým postupně během války prošlo přes 60.000 příslušníků.
Velitelem se stal gen. Jan Kratochvíl jmenovaný českou londýnskou exilovou vládou, jádrem
sboru byla 1. pěší brigáda, jíž velel gen. Ludvík Svoboda.