Znepokojení nad kondicí pana prezidenta.

Ten nastal až tehdy, když zahájil „osvětu národa“, ohledně údajného správného českého významu anglického slůvka.
V anglickém výkladovém slovníku s českými ekvivalenty, vydaného Mladou frontou v Praze, v roce 1991, na straně 432, u inkriminovaného anglického pojmu uvádí jediný český ekvivalent, který zní - „číča“.
Tento výraz, jak známo, Miloš Zeman v projevu z Lán však nepoužil. Patrně se cítí být kvalifikovanějším angličtinářem než kolektiv rodilých angličtinářů a českých překladatelů – autorů výše zmíněného slovníku, ze kterého vpředu cituji.
Přiznejme ale, že skutečným, celosvětově uznávaným normativem angličtiny, je pouze The Oxford  Dictionary /Oxfordský slovník/. V mém paperbackovém vydání jeho „třetí edice“ /tisk Velká Británie, Plymouth, rok 1988/, jsou u slůvka „pussy“ na straně 656 uvedeny dva významy - ad 1) „a cat“ /kočka/, ad 2) s poznámkou „vulgar“, výraz „the vulva“. Pokud jde o mne, druhý výraz bych s pomocí téhož slovníku na straně 916, do své mateřštiny přeložil jako „vnější části ženských genitálií“. Nikoliv však náš současný pan prezident. 

 
Pan prezident za správný český překlad prohlásil jadrný jednoslovný ekvivalent, ve slovnících se nevyskytující, avšak všeobecně známý a používaný prakticky výlučně v nejpokleslejším prostředí s výskytem česky hovořících účastníků. V kauzální /příčinné/ souvislosti, lze z toho důvodně logicky usoudit, že Miloši Zemanovi je právě takové nejpokleslejší prostředí osobně mimořádně blízké a pro jeho intelektuální seberealizaci inspirativní, možná dokonce nejinspirativnější. 
Vážený současný český prezident, v souladu se známým heslem zakladatele sovětského Ruska a masového vraha Vladimíra Iljiče Uljanova – Lenina /1870 – 1924/, které zní - „Učit se, učit se učit se!“, pro lepší pochopení posluchačů, tedy většiny české veřejnosti, jím osobně zvolený „peprný“ český výraz, se zjevným psychickým potěšením až rozkoší, opakoval nejméně třikrát, možná dokonce čtyřikrát.
Abychom ale zmíněnou záležitost zbytečně „nenafukovali“, což bych sám pokládal za nekorektní a vůči vůči komukoliv nejen přednímu státníkovi za nespravedlivé, vybavme si obsahovou úroveň jiných prezidentových projevů.
Namátkou si vybavuji Zemanovo osobité dodatečné veřejné zhodnocení historických událostí na Národní třídě 17. listopadu 1989, se kterým českou veřejnost seznámil vloni, při příležitosti oslav 25. výročí zmíněné přelomové události českých novodobých dějin. Spolu s neprovinilými
prezidenty jiných států, zúčastněnými na pražském Albertově na jeho pozvání, se za ně dočkal spršky rajčat a syrových vajec od představitelů českých vysokoškoláků a obce nejen pražských intelektuálů.

Na začátku letošního roku se Miloš Zeman v projevu z Hradu dotkl handicapovaných spoluobčanů, když autoritativně hlásal opak, na čem se snad 100% shodují pedagogičtí a psychologičtí odborníci. Tvrdil, že ve školních zařízeních nemají hendikapovaní pobývat se zdravými. Při právě ukončené návštěvě severočeského kraje, za to sklidil další protest zástupců hendikapovaných, myslím z České Lípy, který vyřešil se „státnickou vlídnou moudrostí“ tím, že s nimi odmítl setrvat a pohovořit.
Za nejnovější, mimořádně pokleslé faux pas našeho současného prezidenta, nejen já považuji zcela nepravdivý výpad proti kultovnímu demokratickému novináři a publicistovi Ferdinandu Peroutkovi /1895 – 1978/, kterého nacisté věznili v koncentračním táboře po celou dobu Protektorátu od jeho počátku až do konce války. Ferdinand Peroutka po únoru 1948 z ČSR emigroval před komunisty. V exilu pokračoval ve vlastenecké veřejné činnosti. Až do své smrti obětavě pomáhal krajanům a v USA, kde dožil, udržoval povědomí o demokratickém Masarykově Československu a jeho odkazu pro současnost.
O tomto zastánci demokracie, nenáviděném nacisty a komunisty, Miloš Zeman na nedávném kongresu při 70. letém výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim, bohapustě neseriózně plkal, že údajně v předválečném týdeníku Přítomnost, který Peroutka spoluvydával a ve kterém autorsky působil, prý adoroval Adolfa Hitlera. Pamětníci, historici a žijící syn druhého vydavatele Přítomnosti, Jiří Stránský, veřejně popírají pravdivost tohoto prezidentova tvrzení. Ten se však prostřednictvím svého servilního mluvčího, adolescentně působícího pana Ovčačíka arogantně a urážlivě vyjádřil k námitkám historiků a znalců a prohlásil, že se za výroky na adresu nežijícího Ferdinanda Peroutky nehodlá omlouvat.

Aby při příležitosti prezidentova vystoupení na zmíněném mezinárodním kongresu k osvobození KT Osvětim kontroverzních hloupostí nebylo málo, vyjádřil se obdobně, jako k československému demokratu Ferdinandu Peroutkovi, také k siru Winstonu Churchillovi /1874 – 1965/. O něm náš nejvyšší státní představitel autoritativně rovněž prohlásil, že prý údajně před válkou veřejně velebil Adolfa Hitlera, jako „úctyhodného muže činu, kterého by Británie potřebovala“.
Obdobně, jako v předchozím zmíněném případě, historici žádný takový Churchillův výrok nepotvrdili. Zůstává známou historickou skutečností, že naopak, sir Winston Churchill byl nesmiřitelným konzistentním kritikem nacistického Vůdce a že Adolf Hitler /1889 – 1945/ až do své hanebné smrti v berlínském bunkru, posledního dne dubna 1945, sira Winstona obsedantně /umanutě/ nenáviděl a veřejně nevybíravě napadal a hanobil.

Ale zpět k tomu, co seriózního občana ČR a daňového poplatníka, z jehož peněz je vydržován i nejvyšší státní úředník – státní prezident a jeho aparát, včetně obou nejreprezentativnějších českých státních sídel, kterými jsou Pražský Hrad a Lánský zámek.
Miloš Zeman se nijak netají, naopak spíš dokonce pyšní, tím, že pravidelně denně konzumuje tvrdý alkohol a že je silný kuřák. Zdá se, že si neuvědomuje „stinnou stránku“ obou těchto těžkých závislostí, na které v rozporu se zdravým úsudkem, se zdá být „chlapácky pyšný“.
Alkohol má specifické účinky na neurotransmiterové receptory v mozku a při dlouhodobém používání způsobuje jeho těžké, nevratné poškození.
Ve srovnání s abstinenty mají těžcí pijáci doslova scvrklé mozky až o 30% objemu, zvláště čelní laloky mozkové kůry, kde sídlí ovladače exekutivních /výkonných/ funkcí.
Jakkoli se řada účinků těžkého pití při dodržování přísné abstinence dá zvrátit, některé negativní následky zůstávají nezvratné. Patří mezi ně zejména zvýšený krevní tlak a demence. Jde o tzv. Korsakovův syndrom, při němž mizejí staré záznamy paměti a postižení nejsou schopni vytvářet záznamy nových poznatků. 

Pokud jde o zmíněnou demenci, ta může být způsobena kumulativním efektem řady malých mozkových mrtvic, ke kterým dochází v důsledku poškození cévního systému a poruchy prokrvování /okysličování/ mozku.

Mozkové mrtvice způsobují především tyto faktory. 1) Diabetes /cukrovka/, 2) Kouření, 3) Nadužívání alkoholu /tvrdého/. Riziko mrtvice snižují pravidelná tělesná cvičení.
Pokud jde o českého prezidenta, není tajemstvím, že u něj se uplatňují všechny tři zmíněné negativní faktory a naopak – tělesná cvičení Miloš Zeman zásadně nepraktikuje žádná.
Nejsou mi známy žádné relevantní důvody, umožňující předpokládat, že u Miloše Zemana dojde k zásadní změně životního stylu a že rizikové faktory pro funkci jeho mozku přestanou působit.
Ze shora uvedených skutečností lze objektivně rezultovat, že prognóza intelektuální výkonnosti Miloše Zemana není bez rizika, reálně hrozí dokonce náhlé selhání – mozkový infarkt /kolaps/. V optimistické variantě nutno předpokládat stálý postupný pokles prezidentovy duševní a samozřejmě také tělesné výkonnosti.

Prameny: 1. a 2.  Slovníky dle textu, 3. „Vítejte ve svém mozku /Welcome to Your Brain/“, Sandra Aamodt, Ph.D. a Sam Wang, Ph. D., v originále vydáno v NYC, v roce 2008, česky nakladatelství LK Praha, 2012.