O mrtvých jen dobře? Ne dobře, ale hlavně poctivě a spravedlivě, což se ne každému může líbit!
V rozmezí několika dnů došlo ke dvěma smutným událostem, kdy na onen svět odešly dvě osobnosti. Chce se říci významné osobnosti, ale v případě druhého úmrtí, tedy skonu herečky Vlasty Chramostové, by to vůči zesnulému Karlu Gottovi bylo nespravedlivé. O Karlu Gottovi toho již bylo řečeno, napsáno či jinak transferováno mnoho, nemluvě o tom, že Karel Gott žil a pracoval de facto do posledních dnů svého života.
Také se o něm vědělo, jaké měl zdravotní potíže, jak s nimi bojoval, ale také jak vedle toho všeho ještě žil a v rámci daných možností i pracoval. Tou prací myslím jeho (sic jen občasné) vystupování či účinkování, ale možná jeho práce byla, pokud mu to zdraví dovolilo, jeho rovněž „umělecká“ činnost malířská. O životě rodinném nemluvě, protože jak jeho žena, tak jeho dvě děti jej jako tátu milovali a jeho smrt je pro ně to nejhorší, co je mohlo potkat. Ale věnujme pozornost skonu té druhé osobě, Vlastě Chramostové.
Po úmrtí Karla Gotta se vyrojily nejen upřímné a slušné gondolence, ale od některých lidí, přesněji úchylů, nenávistníků a zakomplexovaných individuí, zhrzených disidentů a bláznů také velmi neslušné, nepravdivé a dehonestující pomluvy a urážky. Zvláště mu byla vytýkána či předhazována jeho činnost v komunistickém režimu a účinkování pro Husáka, spolupráce s StB, účast na Antichartě a pod. Co je však hlavní, Karel Gott po celý svůj plodný život nejenže nikomu neublížil, on naopak lidem nezištně pomáhal, o čemž skromně mlčel, ale hlavně lidi bavil, rozdával radost, pohodu, dobrou náladu. To o Vlastě Chramostové říct nelze. Spíše se nabízí otázka, v čem vlastně vynikala? Osobně si nemyslím, že by byla nějaká výjimečná herečka, spíše slušný průměr. Vezmeme-li v potaz, že stejně jako V. Chramostová i další desítky jiných hereček, resp. herců (ale i obyčejní pracující lidé) se v komunistickém režimu v šedesátých letech snažili více uplatnit, více si vydělat, zlepšit si svůj životní standard, cestovat a dostat do zahraničí a bůhví co ještě, pak splnit své touhy si Vlasta Chramostová usnadnila tím, že v r. 1962 vstoupila do KSČ. Málo tomu, paní Chramostová se ještě zapletla do aktivní spolupráce s StB jako agent „Klára“, resp. tajný spolupracovník.
Bohužel, někteří závistivci a škodolibí lidé ke škodě Karla Gotta tvrdili, že spolupracoval s StB, což je výmysl a nehorázná lež. Takové obvinění nelze ničím doložit ani prokázat. U Vlasty Chramostové to ale doložit a dokázat možné je. Na rozdíl od ní však Karel Gott do KSČ nikdy nevstoupil, což by mu to jistě také usnadnilo lépe se realizovat i když je on to nepotřeboval. Jeho kariéra se mu nabízela sama. Co lze snad K. Gottovi (s velkou nadsázkou) vytknout, je snad jen ta jeho aktivita v rámci Anticharty, což je však natolik diskutabilní záležitost, že není snadné každému ji pochopit. O tom a o jiném velmi otevřeně a pravdivě píše první diskžokej Československa Pavel Černocký, dlouholetý přítel Karla Gotta. (viz odkaz níže).
Vlasta Chramostová. Co lze říct k její osobě? Použiji-li popisku Pavla Černockého, pak její mediální pověst tkví hlavně na její „disidentské činnosti“, podpisu Charty a přátelství s V. Havlem, její vlastní herecké činnosti však už výrazně méně. Dlužno jí ovšem přiznat ke cti, že se ke všemu „negativnímu“ (viz členství v KSČ a spolupráce s StB) otevřeně přiznala. Kdo se však „namočil“ tak hluboko s KSČ a StB jako V. Chramostová, měl by po roce 1989 mlčet a držet se od politiky hodně daleko. Nabízí se také otázka : byla snad paní Chramostová coby herečka někdy tak oblíbená a populární jako třeba Janžurová, Bohdalová, Maciuchová, nebo třeba i Jiřina Švorcová? Byla národem tak milovaná jako třeba Menšík, Marvan, Brodský či Kopecký? Včetně éry po roce 1989, kdy už mohla hrát neomezeně? Až na ojedinělé uznání z herecký výkon jako herečka nijak mimořádně nevynikala. Spíše to byla jen jedna z mnoha průměrných hereček. Má, či měl-li by ji proslavit jen fakt, že podepsala Chartu 77 a byla v disentu, na její uvažovanou adoraci formou pohřbu se státními poctami, je zase jen bohulibý úlet těch, co naopak takový pohřeb nepřejí Karlu Gottovi. Ostatně názor a hodnocení ať si každý udělá sám.
Ještě pokud jde o její členství v KSČ a spolupráci s StB. Pan Černocký k tomu říká, že kdo se jednou upsal StB z ryze ziskuchtivých, finančních a kariérních pohnutek, pokládá za skandální a není od věci napsat, že i nemorální. Přesto někteří vysoce postavení politici neváhají vyslovit názor, resp. požadavek, že by V. Chramostová měla mít státní, resp. pohřeb se státními poctami, tedy stejný, jako se plánuje pohřeb Karla Gotta. To na straně jedné, na straně druhé výše zmíněné konstatování, že kdo byl členem KSČ, kdo se jednou upsal StB z ryze ziskuchtivých, finančních a kariérních pohnutek, lze pokládat za skandální a nemorální, je ze strany Babišebijců, jeho odpůrců a velmi aktivní pravicové opozice, je uplatňována stejná, dlouhodobě praktikovaná rétorika, naprosto nesouměřitelná právě s osobou premiéra Andreje Babiše. Zatímco by premiéra Babiše za jeho členství v KSČ a údajnou, neprokázanou spolupráci s StB nejraději viděli když ne za katrem, tak alespoň někde daleko mimo politiku, paní Chramostovou by za činnost skutečnost pohřbívali se všemi státními poctami. Jednu nevýhodu však A. Babiš přece jenom má a sice nepodepsal totiž Chartu 77 a nepracoval v disentu, jako V. Chramostová. A to se (asi) také v jeho neprospěch počítá.
Nicméně, prioritou je otázka relevantnosti, nakolik lze srovnávat osobnosti Karla Gotta a Vlasty Chramostové s úrovní jejich pohřbu. Osobně se domnívám, že osobnosti K. Gotta a V. Chramostové jsou naprosto nesouměřitelné a nesrovnatelné, z čehož nutně vyplývá, že ani úroveň pohřebních ceremonií by neměla být stejná. Z osobního, ryze objektivního pohledu či hodnocení se domnívám, že osobnost Karla Gotta výrazně převyšuje osobnost herečky Vlasty Chramostové. Z toho mi vyplývá, že by pohřeb paní Vlasty Chramostové rozhodně neměl mít rovnocennou úroveň, jako pohřeb se státními poctami Karla Gotta. Je to věc mého osobního názoru, takže jej nikomu nevnucuji, jen skromně mediálně konstatuji. Vlastní úsudek nechť si udělá každý sám.
Jiří B a ť a , 7. října 2019
Komentáře
Facebook komentáře
Související články