Divadelní scéna na hraní, na hraně a za hranou.

Především je to postoj k české vlajce, jakožto státního symbolu, kterou údajně herečka vytahovala s vagíny. Údajně proto, že jsem hru neviděl, vycházím tedy jen z dostupných informací. Řada obyčejných lidí a myslím, že pokud je nazvu „slušnými“ nebudou zařazeni mezi tzv. ty „fašizující“, se nad tímto „aktem“ celkem oprávněně pohoršila. Pakliže podle senátorky Wagnerové se česká vlajka na divadelních prknech místo státního symbolu stává rekvizitou, nejsme daleko od toho, abychom se v jiném divadelním kuse dočkali toho, že českou vlajku bude někdo vytahovat přímo z řitního otvoru. A o nic nezákonného by zřejmě nešlo, protože by to mohlo být umělecky vyjádřen stav, kam to až republika „dopracovala“. O paní senátorce Wagnerové jsem již dávno ztratil pozitivní hodnocení jakkoli byla „kdysi“ představitelka rozumného politického, společenského proudu, ale zastávat názor, že česká vlajka na divadelních prknech změní svůj charakter a tudíž, že s ní lze dělat všechno, je postoj paní senátorky, právničky, bývalé soudkyně stejně jako podobně uvažujících její názor schvalujících, z hlediska soudnosti opravdu na pováženou.

Připouštím, že česká vlajka je jindy a jinde často velmi drasticky zneužívána a je jen otázka, zda to lze považovat za její znevažování, zneuctívání atd., a zda takové jednání je nebo není v rozporu se zákonem o státních symbolech. Ja skutečnosti a zkušenosti ukazují , máme mezi sebou celou řadu politiků, „vyspělých“ demokratů v demokratických stranách (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, ostatní jsou „už“ nedemokratické), bohužel o to méně vlastenecky smýšlejících, tedy vlastenců. Tito „demokraté“, mezi které patří i problematický profesor páter Halík však mají představu, že mezi formy uměleckého ztvárnění nějaké myšlenky je vhodné strčit třeba i státní vlajku do vagíny. Tím se dostáváme do situace, že v rámci gender a multi společnosti budeme tolerovat i např. obnažování se nebo soulož na veřejnosti, protože by to také mohlo být podle nějakého psychopatického umělce považováno za vyjádření nějaké „silné emotivní a protestní“ umělecké myšlenky.

Co však mohu jen stěží překousnout je odsouzení nesouhlasu občanů, kteří se oprávněně, ve světle předváděné hry, prohlašují za „Slušné lidi“. Nemusím také souhlasit se zásahem či způsobem protestu, kterým se domáhali zrušení představení, nicméně mne značně irituje nikoli morální, ale politické odsouzení zastánců předváděné exhibice, že jde o „fašizující“ skupinu přesto, že tito lidé měli na mysli především morální aspekt hry a s fašismem nemají ani za mák nic společného!. Myslím že ti, kteří tuto skupinu odsoudili na úroveň „fašismu“, jsou stejně sociologicky a psychicky vykolejení jako ti, co exhibují na divadelních prknech v blažené naději, že světu předvádí morální protest proti negacím současného světa. Přece není možné jen na základě řekněme neuvážené formy či způsobu protestu tyto lidi přirovnávat k nějaké formě fašizmu, fašizaci! Takto se stavět k věci mohou jen ti, kteří mají značný deficit povědomí, co je fašismus a jaká je jeho podstata.

Že svět je kolem nás nelidský, neskutečně krutý, že člověk je znásilňován člověkem (ještě,

že ne zvířaty) atd., atd., o tom není pochyb. Obávám se však, že uváděním této obskurní hry je, pokud to připustíme, sice možné protestovat, avšak stejně naprosto oprávněně můžeme pochybovat, že to svět jakkoli změní. Že to vyjádří nějaký nesouhlas či odpor je jen vnuknutí a nějaká naděje či snaha, jak na veřejnosti prezentovat exhibiční umělecké pojetí myšlení a názorů, které při vší snaze vyjádřit odpor a nesouhlas s děním ve světě, bude mít nulový efekt. Tedy kromě skutečnosti, že tento projev protestu zanechá v lidech pachuť zvrácenosti.

Asi nebudu jediný když budu tvrdit, že tato forma uměleckého vyjádření může být chápána jen jako extrémně pojatý demokratický projev aktuálního protestu. Někdo dává dokonce za příklad podobnou exhibici, pojatou jako „emotivně silný protest“ Johna Lennona a Yoko Ono, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu tím, že před kamerami veřejně celé hodiny souložili. Že by tím ale donutili americký establishment k okamžitému ukončení války ve Vietnamu, si opravdu nepamatuji! Nepochybně existuje celá řada jiných prostředků, jak lze nesouhlas se stavem světa vyjádřit, aniž by bylo nutné na jedné straně morálně exhibovat, dehonestovat význam české vlajky a v neposlední řadě nesouhlasné občany nazývat fašizující skupinou!

Co je však zarážející, je rozdílný přístup představitelů církve k zmíněné inscenaci hry. Zatímco demokraticky, podivuhodně moralisticky smýšlející kněz Tomáš Halík pro úplné pochopení hru shlédnul dvakrát (údajně pro lepší pochopení, když viděl českou vlajku v rozkroku té dámy, je ale otázka, zda jej více zaujal obsah hry, vlajka nebo ženská vagína), aby hru, když „pochopil“ její pointu, kladně či pozitivně ohodnotil. Podle něj, světe div se, tam totiž Ježíš muslimku neznásilňuje, ale ve hře však prý vidí protest proti světu plnému násilí. Opravdu podivuhodné a svérázné hodnocení katolického kněze! Na druhé straně představitel téže církve, arcibiskup D. Duka. se naopak ke hře vyjádřil velmi kriticky.

O protikladném stanovisku obou (případně dalších) představitelů církve si můžeme myslet cokoliv, protože je skutečností, že z jiného úhlu pohledu oba pánové mají na hlavě tuny másla, (případně jiného živočišného produktu) pokud jde o postoje církve k takovým akutním záležitostem, jako zadluženost lidí, bezdomovectví, nebo (údajný) nedostatek financí na léčení těžce nemocných dětí atd., atd. Na druhé straně nekřesťanská chamtivost církve po majetku, penězích a nemovitostech. To by snad svým způsobem mohla být i jistá motivace pro hru alá Naše násilí a vaše násilí, které by se však rozhodně mohlo obejít bez obscéností, prznění české vlajky a hrubém osočování právem nesouhlasících lidí. V tom je zřejmě celý problém hry a představení Divadla Husy na provázku.