O pohrdání lůzou a uctívání amorálnosti

Podrobnosti

Blogy / Jana Šimonová|

23. duben 2012|

Jana Šimonová|

17617 x

Sobotní demonstrace v Praze vyvolala zájem i těch, co nemají takové akce v oblibě. Přestože všichni víme, že se současnou vládou je nespokojeno asi 80% populace, v Praze se sešlo 100 až 180 tisíc lidí, jak různě uvádějí různé zdroje. Sešli se odboráři se svými vůdci, jejichž slovník dávno známe, lidé přinesli transparenty s hesly hodnými absolventů zvláštní školy, pořvávalo se, popilo i pozpívalo.

Přišli reprezentanti střední třídy, na příklad i učitelé, reprezentanti sociálně slabých, na příklad maminky malých dětí, otcové vícečetných rodin, nezaměstnaní, ale i zaměstnaní za nízké platy, přišli reprezentanti zdravotně postižených, důchodci i lidé mladí, studující, nebo dostudovavši a hned nezaměstnaní. Vlastně se dá říct, že se sešli běžní lidé, normální lidé, lidé z ulice, většinový vzorek populace.

Přesto se našli tací, kteří se nestydí tyto lidi nazvat lůzou. Termín lůza před sto lety vymezoval žebráky a chudáky, kteří se potáceli bez zájmu společnosti na jejím okraji a poflakovali se postranními ulicemi měst. Dnes tedy lidem, kteří pracují, nebo pracovali, nebo jejichž rodiče je nechali vystudovat v dobré víře, že dítě se na trhu práce lépe uchytí, lidem, kteří bydlí v bytech první kategorie, mají na dopravu, dokonce i kupují předražený benzín, vozí děti do škol či do školek, pečují o rodiče, o hendikepované příbuzné, žijí běžným životem neprivilegovaných, těm se dnes říká lůza?

A kdo, prosím, si dovoluje takto oslovovat svoje bývalé spolužáky, příbuzné, sousedy, kolegy z práce nebo spolucestující, či ty, jejichž služby nebo zboží nakupuje?

Lůza je evidentně termín pro vymezení těch, kteří vadí, obtěžují, brzdí společnosti v jejím rozletu a zatěžkávají státní pokladnu. Jsou to ale skutečně tito křiklouni z náměstí, kdo odčerpal významné finance, pročachroval pozemky, budovy i management státních zakázek, odklonil toky financí ze státní pokladny i fondů do daňových rájů na utajená konta, či do akcií na doručitele, a tím oškubal do té doby slušně prosperující státní ekonomiku?

Tihle sobotní nespokojenci z Václaváku jsou ti, kteří zneužívali svá postavení a členství v různých organizacích k tomu, aby páchali kriminální činnost, aby terorizovali své zaměstnance a znásilňovali zaměstnankyně pod záštitou členství v nějakém „lvím" klubu pochybné historie i poslání?

Kdo podvádí celý národ nekonečnými tunelováními, brzděním až znemožňováním vyšetřování kauz hospodářsko-kriminální povahy, manipulací s výkladem práva, pokud ne rovnou jeho pokřivením různými kličkami, díky kterým velké účelové zpronevěry se staly drobnými pochybeními nebo omyly v podnikatelském záměru?

Vládnoucí garnituře se hodí rozbíjení společnosti do menších skupin a rozpoutávání rozbrojů a půtek mezi nimi. Je ale smutné, jak ochotně jim jdou na ruku příslušníci samotných skupin, jak rádi se chopí iniciativy a třeba pod fotečkou mladé ženy s kytičkou ve vlasech vyplodí slohové cvičení o lůze, jejíž společným znakem není nic více a nic méně, než pouze hesla, odsuzující způsob vládnutí a požadující demisi vlády.

Zřejmě za takové mladé ženy s kytkou ve vlasech, či spíše za ty, kteří se za takovou identitou skrývají, za ty tedy odboráři a reprezentanti všech skupin lidí takzvaně z ulice nemluví. Takové mladé ženy s kytičkou ve vlasech vystupují snad jako nositelky vymetené šišky na krku, reprezentantky mladé asociální generace, která své staré rodiče vykopne na ulici a malé dítě, je-li nemocné, vyhodí z okna nebo zavře do lednice? Čím přemýšlí takoví lidé, kteří veřejně na blog napíší, že na demonstraci za pád vlády se sešla lůza?

Ti, co se sešli v sobotu na Václavském náměstí, ti chtějí právní stát a zodpovědnou vládu. Protestovali proti pokračování vlády diletantů, kteří rozumí jen vlastním ziskům a lidi z ulice považují za parazity, ačkoliv právě tito lidé z ulice odvádějí daně do pokladny, z níž oni sami čerpají údajně jen a jen na správu státu, fakticky mnohdy na provize a zisky ekonomicko-podnikatelských klik, díky jimž se dostali k moci.

Před 23 lety si komunisti nedovolili odpůrce tehdejší vlády, kteří se sešli v ulicích s transparenty a hesly, nazvat lůzou. A dnes si to dovolí ti, jejichž rodiče tenkrát v naději a s přáním lepší budoucnosti pro tyhle občany dělali totéž, co tihle občané kritizují jakožto chování lůzy.

Odborářské bossy a pohlaváry z pracovišť považuji za prospěcháře, parazitující na výdělcích svých pracujících kolegů, ale ani ty bych nenazvala lůzou. Lůzou nenazývám ani mnohé vrcholové politiky, kteří tahají za nitky a snaží se využít informací na jiné, aby jejich „kauzy" stále někdo držel pod pokličkou či zametal pod koberec, nebo kteří se dnes již jako králíci krčí v hrůze, aby někdo na ně jejich kauzy nevyšťoural, a tak s konečnou platností nezatrhnul jejich slibnou kariéru. Nenazývám je lůzou, i když se chovají tak, jako by morálka pro ně byla prázdným pojmem.

Kdyby se v ulicích opravdu sešla lůza, která už nemá co ztratit, a to ve statisícihlavém, či dokonce stoosmdesátitisícihlavém davu, to by bylo opravdu nebezpečí pro vládnoucí elitu. Že jde ulicemi lůza, která nemá co ztratit, to se pozná tak, že namísto transparentů se budou vzduchem míhat zápalné láhve a tyče, namísto vřeštění vuvuzel bude řinčet sklo výkladních skříní, mizet zboží a hořet auta a vše, co od nich zahoří. Namísto tržby v přilehlých hospodách se budou počítat zranění a mrtví v ulicích, kudy lůza projde.

Aby v ČR ulicemi lůza nechodila, proto je třeba všemi prostředky zastavit rozkrádání toho, co teče do státní pokladny ve formě daní a zastavit daňové úniky ať již markantní na první pohled, nebo skryté formou vyvádění financí do daňových rájů z hodnoty majetku, který se vytvoří prostředky a pracovní silou v ČR, mnohdy za poškozování životního prostředí v ČR.

To, co bychom si téměř všichni přáli, to je vyšetření ekonomicko-politických kauz a navrácení státu, tedy občanům, tedy lidem z ulice rozkradeného majetku i důvěry v reprezentaci státu, tak lehkomyslně a beznadějně prošustrované bezpáteřními, prodejnými a zkorumpovanými politiky, mnohdy se ohánějícími neoprávněně nebo podezřele nabytými vysokoškolskými tituly a zároveň kriticky chybějícím vzděláním, rozhledem a orientací v oboru, o kterém chtějí rozhodovat.

Vlastně jde o to přestat uctívat amorálnost, tím více, čím více majetku přinese, a vrátit se k uctívání lidství a morálky, byť nepřináší slávu, ani politickou moc. Nemusíme se všichni chovat jako spasitelé lidstva a pečovat o sociálně slabé, hendikepované, nemocné, či rodit a vychovávat děti. Nemusíme se ani všichni dožít důchodového věku. Už tvrzení, že být starý není zásluhou, je na hraně, kterou mnozí mladí nechápou, ale označit lidi jmenovaných kategorií za lůzu, to zaslouží pozornost a snahu o nápravu takovým myšlením vybavených, či rovnou postižených jedinců. Je-li náprava vyloučená, pak jedinou možností je vyloučit je a nikdy nepřipustit do společensko-politické pozice, natožpak do Senátu, parlamentu či do Vlády ČR.

Kdo pohrdá lidmi z ulice, nezaslouží si jejich důvěru, pak také logicky jim nemůže vládnout. A také logicky – lidé si je nemají volit do vlády. A pokud se zvolí sami mechanismem, zavedeným v politických stranách, musejí občané formou občanských sdružení a aktivit nedůvěryhodné politiky z vysoké politiky vystrnadit právní cestou. Nelze je tolerovat a poskytovat živnou půdu zločinu v řadách vysokých politiků, jejich lobbistů, či spřízněných kontroverzních podnikatelů.

Stejně tak ale by čtenáři možná měli více uvažovat nad svým hodnocením článku o lůze na sobotním Václavském náměstí. Možná by jim pomohla představa, že autorka či autor by za lůzu označil i jejich rodiče – důchodce, jejich nezaměstnaného spolužáka nebo souseda a označil by tak i je, kdyby k nim osud byl nepříznivý a po kousnutí klíštětem by skončili jako hendikepovaní, závislí na péči svého okolí.

Žádat po státu pomoc ve chvíli potřebnosti poté, co člověk léta přispíval daněmi nemalé částky do státního rozpočtu, není ani hanba, ani projevem lůzy. Žádat po vysokých politicích ohledy na občany, zodpovědnost při správě státního bohatství a péči o občany také není projevem lůzy. Žádat po vládě demisi poté, co prošustrovala i poslední zbytky důvěry občanů, je nadmíru legitimní, to není projevem lůzy, a to ani tehdy ne, kdy občané začínají vyvíjet tlak na politiky, urputně a nekontrolovaně přisáté ke státním korytům.

Komentáře