Štvanice a rozvrat

Jako policista – čekatel uposlechl rozkaz a účastnil se potlačení protivládních demonstrací. Z hlediska dnešní doby bránil údajně zrůdný komunistický režim, který byl už v úpadku. Je však třeba tady připomenout, že ještě v listopadu 1989 na Letenské pláni, i jinde v republice, většina obyvatelstva požadovala reformu politického systému, ale nikoliv návrat kapitalismu, vedoucího k dvěma světovým válkám s miliony mrtvých na všech frontách. Sám Václav Klaus v jednom ze svých vyjádření přiznal, že pro návrat k tzv. tržnímu hospodářství byly v té době jen asi tři procenta obyvatel.

K návratu ke kapitalismu však přesto došlo a urputné mnohaleté vymývání mozků způsobilo, že slova socialismus a socialista se stala nadávkou. Z minulého režimu, který se dopustil mnoha závažných chyb a omylů, se vyzdvihují právě jen ty chyby a nastupující generace už neví nic o úspěších a výsledcích práce svých otců a dědů. O tom, že jsme byli soběstační ve výrobě potravin, postavili metro, dálnici a že jsme vyváželi průmyslové výrobky snad do všech zemí světa, neměli zahraniční dluhy, atp.

To vše si ale uvědomuje poslanec Ondráček, nestydí se za své tehdejší postoje, a nehodlá se za ně omlouvat jen pro to, aby političtí odpůrci pro jeho zvolení zvedli ruku. Takový postoj vyžaduje smysl pro čest a odvahu. Jemu nejde o koryto.

Při této příležitosti vzpomeňme na podobnou historickou událost.

V roce 1576 Jindřich, tehdy ještě král navarrský, uprchl z Paříže a vrátil se k protestantské víře. Aby se mohl roku 1594 stát francouzským králem a přispět tak k ukončení náboženských válek, rozhodl se opět změnit víru na katolickou a proslul výrokem „Paříž stojí za mši“. Edikt nantský pak po čtyřech letech skutečně nastolil mír a přispěl k upevnění jednoty Francie.

Kdyby se poslanec Ondráček rozhodl jednat podobně a veřejně se omluvil za „mladickou nerozvážnost“, pravděpodobně by do funkce byl zvolen. Dá se předpokládat, že navzdory svému levicovému přesvědčení by funkci vykonával maximálně korektně a přispěl k občanskému usmíření.

Nepíše se však rok 1945, kdy lidé ještě prožívali zradu západních mocností a následně dali komunistům mandát, aby nepřipustili návrat k předválečnému stavu hospodářských krizí, nezaměstnanosti, přípravám dalších válek. K době, kdy republiku ovládaly kartely, poslanecké aféry a zájmy cizích finančních elit.

K takové podobě politických poměrů se však opět blížíme. Plány na vznik EU připravovali stejní lidé, kteří Hitlerovi vytvořili hospodářské a vojenské předpoklady pro vznik Velkoněmecké říše, sjednocené Evropy, schopné napadnout a zničit SSSR.

I dnes usiluje Evropská (nikým nevolená) komise v duchu někdejších plánů německých finančních kruhů o politické a hospodářské ovládnutí evropských států. Takové nebezpečí vidí především komunisté, a proto jsou v hledáčku všemožných útoků na své představitele.

Proto probíhá taková štvanice a mediální kampaň, které podléhají zejména mladí a naivní lidé, kteří se nedokáží poučit z minulosti. Demonstrace proti Ondráčkovi i události na Slovensku jsou nástrojem k vnitřnímu rozvratu demokratických států a jejich bezpodmínečnému podřízení vládám cizích finančních elit a naplnění jejich cílů: Válkou proti Rusku vyřešit nevyhnutelnou hospodářskou a finanční krizi, která se neodvratitelně blíží.

Ivo Krieshofer