Uršula pozvala Afghánce do Evropy

Předsedkyně Komise navštívila vojenskou základnu Torrejon de Ardoz poblíž Madridu společně s předsedou Rady Charlesem Michelem a španělským premiérem Pedrem Sanchezem. Španělské vojenské letectvo na základně zřídilo tábor, do kterého se podle Sancheze vejde až 800 lidí.

Podle vlády v Madridu bude sloužit jako „logistické centrum Evropy“, ze kterého budou „všichni Afghánci, kteří pracovali pro instituce EU“, distribuováni do jiných zemí. Podle španělského ministra zahraničí Jose Manuela Albarena „téměř všechny země EU“ souhlasily s přijetím lidí z tábora. Nejprve by měli dostat „povolení k dočasnému vstupu“ do Španělska, než jim různé země, ve kterých se mají usadit, přiznají status uprchlíka.

Kdo jsou „téměř všechny země EU“? Dozvíme se po volbách, že to jsme i my? Přerozdělování je evergreen, který Evropská komise používá ad nauseam. Nevíme, jaká překvapení skrývá budoucnost, ale dobře víme, že premiér Andrej Babiš je vydíratelný, jak ukazuje kauza s odposlechy prezidenta Miloše Zemana BIS, které premiér jaksi neumí zastavit. Kdo na něj má ještě „kompro“, to se uvidí po volbách.

Rakousko se ústy svého kancléře Sebastiana Kurze vyjádřilo jasně: „Mezinárodní společenství nyní musí udělat vše pro zlepšení situace v zemi postižené krizí, ale Rakousko si musí také přiznat, že ne vše je v našich silách”, uvedl Kurz v nedělním letním rozhovoru Pulse 24. Rakousko prý již v posledních letech „nepřiměřeně velkou měrou přispělo“ a je domovem jedné z největších afghánských komunit v Evropě. Kurz tedy není toho názoru, že by v Rakousku měli přijmout více lidí. „To se za mého kancléřství nestane,“ zdůraznil Kurz s odkazem na „obzvláště obtížnou integraci“ afghánských žadatelů o azyl v této zemi. Místo toho by se mělo lidem pomáhat v sousedních státech, zopakoval návrh politik ÖVP v posledních dnech.

Konkrétně Kurz zmínil například Turkmenistán a Uzbekistán, které dosud přijaly jen relativně málo Afghánců. EU by měla podporovat země v tomto regionu a přesvědčit je, aby „poskytovaly ochranu lidem, kteří hledají azyl“. Rakušané ovšem nejsou v NATO, nemají tedy s afghánským dobrodružstvím nic společného. Jak se stalo, že poté, co byli Angelou Merkelovou v roce 2015 do Evropy pozvání Syřané, vzrostly v celé západní Evropě afghánské komunity, to je samostatná otázka, na níž je snadná odpověď – žádá-li Evropa Syřany, dostane „Syřany“. Žádá-li Afghánce spolupracující s EU, dostane „Afghánce spolupracující s EU“, i kdyby byli z Kamerunu. Pašeráci to zařídí.
Rakušané za žádnou cenu nechtějí opakovat rok 2015.

Naproti tomu, zdá se, představitelé Evropské komise jsou toho názoru, že to není problém. Uršula von der Leyenová tak vyslala do Afghánistánu přesně ten signál, o němž mluvil rakouský ministr vnitra Karl Nehammer, že je mu třeba zabránit. Místo „Mutti Merkel“ mají uprchlíci „Tante Uschi“, které se mohou dovolávat. Rada ministrů přijímání uprchlíků nepodpořila, tak to předsedkyně Komise udělala sama.

Dokonce i architekt evropské uprchlické politiky Gerald Knaus vyzval, aby nedocházelo „k podněcování nové uprchlické vlny“. Situace se prý od roku 2015 výrazně změnila, na cestě jsou četné ploty a překážky, a na kábulském letišti se lidé tak leda ušlapou. Bohužel, výzva k exodu už byla vydána, a to nejvyšší autoritou EU. O nás bez nás.

zdroj: FB Ivana Davida