Gruzie, černá ovce Západu

Strana Gruzínský sen vyhrála od roku 2012 každé čtyři roky demokratické volby a sestavila vládu. Její zahraniční politika po roce 2022 však nesplňuje očekávání politického Západu: sleduje národní zájmy Gruzie a odmítá se znovu zapojit do války s Ruskem, jak se to stalo v roce 2008 pod vedením prezidenta Michaila Saakašviliho, které mělo podporu ze západu.

Tbilisi, zájem o mírové sousedství s Ruskem

16 let po válce vyvolané gruzínským útokem na Jižní Osetii se vládě Tbilisi podařilo dosáhnout modu vivendi s Ruskem, které se stalo druhým zahraničním obchodním partnerem země.

Vzhledem k distancování Gruzie od války na Ukrajině navrhl Evropský parlament v červnu 2022 sankce proti gruzínskému premiérovi Irakli Kobajidzemu za jeho „nejednoznačné a pochybné“ vztahy s Ruskem. Velká část gruzínských voličů se obává návratu do éry po roce 2008 a má zájem na vyvážené zahraniční politice. Premiér a jeho předchůdce Irakli Garibašvili se snaží jít tímto směrem. Opozice ze své strany požaduje plné dodržování sankcí EU vůči Rusku, což by naplnilo i očekávání globálního Západu.

Vztahy gruzínské vlády se Západem se nadále zhoršují. Proč politikům ve Washingtonu a Bruselu vadí, že se musí registrovat nevládní organizace (NGO) a další organizace, které dostávají více než 20 procent zahraniční pomoci? A proč je stejný zákon přijímán ve Spojených státech? Protože západní političtí partneři v Gruzii našli v těchto nevládních organizacích svou politickou a existenční podporu. Jejich prostřednictvím se gruzínské síly spojují se svými západními partnery a jsou financovány prostřednictvím projektů a grantů. Podle britského politologa Anatola Lievena 90 % gruzínské společnosti ovládají nevládní organizace financované Západem (EU, USA).

Západní rozhodovací činitelé se nekriticky spoléhají na zprávy a hodnocení nevládních organizací, kterými jsou často pověřeni. To umožňuje předvídat politické preference od začátku projektů. Tyto materiály zasahují přímo do rozhodovacích procesů v Bruselu a Washingtonu.

Nevládní organizace jako referenční bod pro Západ

Pro Západ jsou nevládní organizace, které podporují, partnery, kteří hrají klíčovou roli při utváření obrazu Gruzie v zahraničí: Pokud jsou jejich zástupci u moci (viz dnešní Moldavsko), je vše v pořádku; pokud jsou v opozici (jako v Gruzii), tak je všechno špatně.

Zajímavé srovnání nabízí skutečnost, že parlamentní volby v Gruzii a volby hlavy státu a referendum v Moldavské republice se konaly s týdenním odstupem. Před volbami poskytla EU oběma zemím rozsáhlou cílenou politickou, finanční a komunikační podporu, přičemž zvýhodnila strany u moci v Moldavsku a opozici v Gruzii. V Gruzii se nekonaly žádné návštěvy na vysoké úrovni, ale zazněla prohlášení Evropského parlamentu a ministrů zahraničí EU odsuzující vládu, zatímco v Moldavsku se uskutečnily desítky návštěv na vysoké úrovni s příslibem pomoci v celkové výši více než dvě miliardy eur. Usnesení parlamentu odsuzující opozici a zákazy cestování.

Jednou z charakteristik západního narativu, který se opakuje jako mantra, je ruské vměšování, a to navzdory skutečnosti, že návštěvy ruských politiků v Moldavsku nejsou běžné už více než deset let a v Gruzii více než dvě desetiletí. A co víc, od roku 2008 nejsou s Gruzií žádné diplomatické vztahy. Ruské zpravodajské kanály jsou v Moldavsku blokovány a mezi oběma zeměmi neexistují žádné přímé lety ani bankovní převody. Navzdory všemu, pokud politické síly podporované Západem nejsou vítězi voleb, porážka se vysvětluje jako „ruské vměšování“.

Washington a Brusel chtěly prezentovat parlamentní volby v Gruzii 26. října jako soutěž mezi proevropskými a proruskými silami. Spojené státy uvalily sankce na gruzínskou vládu, aby ukázaly, jaké politické síly by chtěly vidět u moci po parlamentních volbách. EU zmrazila integrační proces a pozastavila jednání na vysoké úrovni. Gruzínská vláda tvrdí, že ji proválečná západní elita chce svrhnout a zatáhnout Gruzii do další gruzínsko-ruské války.

Západní postoj ke gruzínské vládnoucí straně

Gruzie se stala černou ovcí EU a Spojených států, ačkoli gruzínské ukazatele sociálního rozvoje jsou již léta lepší než stejná čísla pro Ukrajinu nebo Moldavsko. Totéž se děje s politickými právy, korupcí a ekonomickými ukazateli. To odráží hodnocení zemí Evropské komise. Lhostejnost těchto ukazatelů je zřejmá v tom, že:

— Ukrajina se v roce 2021 umístila na 122. místě na celosvětovém seznamu korupce.

—Vůdce opozice v ukrajinském parlamentu byl v domácím vězení již v roce 2021.

—Opoziční zpravodajské kanály jsou na Ukrajině od jara 2021 zakázány.

—Ukrajina v březnu 2022 zakázala jedenáct opozičních stran.

V prosinci 2023 byla Ukrajina – země ve válečném stavu, aniž by znala své definitivní hranice nebo počet obyvatel – pozvána, aby zahájila jednání o přistoupení k EU. Gruzie si tento status nezaslouží, protože se nepodílí na politice západních sebedestruktivních sankcí.

Skutečnost, že Gruzie byla v roce 2023 na žebříčku korupce na 49. místě, zatímco Moldavsko na 76. místě a Ukrajina na 104. místě, je zřejmě stejně irelevantní jako zprávy zemí EU o stavu společnosti, vládnutí, ekonomice a podnikatelském prostředí. Nezáleží ani na tom, že bývalá ukrajinská hlava státu Petro Porošenko nebude smět od prosince 2023 opustit svou zemi, zřejmě proto, aby nenabízel Západu alternativu k politice současné ukrajinské vlády. Mohla by gruzínská vláda udělat totéž s vůdcem opozice? Jaká by byla reakce Západu?

Bruselská elita neakceptuje, že partnerská země jako Gruzie – závislá na Východě a Západě – má zájem o ekonomickou integraci a volný pohyb kapitálu a osob, přitom jí vadí, že ji nezajímá absolutistická politika sankcí. vůči jinému globálnímu aktérovi (v tomto případě Rusku), protože jím může být jen ublíženo – s vědomím, že bude členem EU teprve za desítky let (nebo nikdy).

Gruzínská realita: žádný základ pro zahraniční politiku

EU a Spojené státy nechtějí přijmout gruzínskou realitu jako základ zahraniční politiky země. Tato realita je založena na jeho existenci jako nástupnického státu Sovětského svazu, společné hranici s Ruskem, ekonomických zájmech, desítkách a statisících příbuzenských a přátelských svazků az toho plynoucích a logických kulturních a jazykových přesahech se sousední zemí. Západní narativ také nutí Gruzii, aby si vybrala: Musí se rozhodnout mezi „prosperující evropskou budoucností nebo satelitní rolí Putina“. Jako v jiných případech nevzniká gruzínská varianta specifická pro danou zemi.

Také v Gruzii narůstají rozpory ve vztahu k zahraniční, bezpečnostní a obchodní politice EU, makroaktéra oddaném pokračování války na Ukrajině. Absolutizace války na Ukrajině, požadavek, aby partneři mimo EU projevili solidaritu s touto politikou a militarizace politiky EU nepřispívají k posílení pozitivního obrazu EU.

Nucené vytvoření protiruského bloku dále polarizuje již tak rozdělenou postsovětskou gruzínskou společnost. Způsobuje rostoucí vnitřní napětí a zpochybňuje právo země být suverénním státem, zakotvené v Chartě Organizace spojených národů. Každý, kdo není pro nás, je proti nám a je potrestán a sankcionován na základě „legitimních“ hodnocení nevládních organizací financovaných Západem. Proč je nevládní organizace financovaná USA vítána a její ekvivalent financovaný Ruskem trestán v sousední neangažované zemi, kde je mnohem více ruských příbuzných, ruských obchodních kontaktů a etnické a jazykové identity než ve Spojených státech? Kouzlo je „Ruská agrese proti Ukrajině“. Můžeme najít podobné kouzlo v reakci na americkou agresi v dřívějších desetiletích evropské historie?

Hesla jako „Nemůžeme být neutrální vůči Putinově agresi“ jsou v západních médiích v souvislosti s americkou nebo britskou agresí (vojenská intervence bez rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN) v předchozích desetiletích neslýchaná. Nikde nenajdeme příklady volání „Nemůžeme být neutrální vůči agresi Clintona, Bushe nebo Obamy“, zatímco výsledky těchto intervencí – v některých případech založených na nepravdivých faktech – vidíme v Srbsku, Iráku, Libyi. , Afghánistán a Sýrie: regiony destabilizované po desetiletí a v důsledku toho se spustily nebo zesílily migrační toky do Evropy.

Postoj k sankcím proti Rusku jako míra loajality

Postoj k sankcím proti Rusku, připravenost vzdát se neutrality, se staly ukazatelem loajality k Západu.

Sbližování procesů v rámci EU pouze s válkou na Ukrajině se stalo trvalým jevem. Dnes na summitech EU již nejsou na pořadu jednání unijní hospodářské a sociální procesy, ale prezident Ukrajiny mimo EU předkládá svůj „plán vítězství“.

Instituce globálního Západu očekávají absolutní politickou loajalitu od zemí, které jsou také závislé na Rusku (Gruzie, Moldavsko), aniž by projevovaly pochopení pro problémy, které způsobily. Koho zajímá, že Gruzie může oživit vztahy se svými vlastními odtrženými regiony Abcházie a Jižní Osetie a pozvednout je na novou úroveň, pokud bude nucena rozhodovat za Západ? Washington a Brusel dnes přemýšlí jen o tom, jak oslabit Rusko a tomuto cíli podřídit vše, včetně zájmů gruzínského lidu.

Prezident Gruzie Salomé Zurabishvili neuznává výsledky voleb z 26. října. Je všeobecně známo, že úkolem hlavy státu je zachovávat jednotu národa, společnosti a ne ji rozdělovat. Můžeme najít vysvětlení pro postoj gruzínské hlavy státu, který je přímou cestou k destabilizaci společnosti? Ano, můžeme: Gruzínská hlava státu se narodila a vyrostla ve Francii, zastupovala Francii jako diplomat v Římě, Washingtonu, New Yorku a Vídni a pracovala také jako vedoucí postsovětských záležitostí v plánovacím štábu ministerstva. zahraničních věcí francouzština. V letech 2003 a 2004 byla Zurabišvili velvyslankyní Francie v Gruzii a v roce 2004 byla po dohodě mezi francouzským prezidentem a tehdejším gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim jmenována ministryní zahraničních věcí Gruzie. Její sociální a politické pozadí může vysvětlit rozdíl mezi zahraniční politikou gruzínské vlády, která bojuje za suverenitu, a politikou hlavy státu, která podporuje pozici globálního Západu.

Neutralita: dočasná překážka

Pro Západ je neutralita Gruzie ve válce proti Rusku dočasnou překážkou, kterou je třeba překonat, protože „neutralita slouží zájmům Ruska“.

Pokud 50 zemí úspěšně tvoří blok pod záštitou války na Ukrajině, pak by suverénní Gruzie neměla chtít jít vlastní cestou, zatímco Západ naléhavě potřebuje otevřít druhou frontu proti Rusku, aby se vyhnul porážce na Ukrajině. Západ nevěří, že gruzínský lid je schopen racionálně zhodnotit svou situaci a zájmy. Občané Gruzie velmi dobře vědí, že to není nedostatečná úroveň výkonu – která převyšuje úroveň Ukrajiny a Moldavska – co jim brání v pokračování v integraci do EU, která má podporu jejich vlády. Této [integraci] stojí v cestě suverénní zahraniční politika gruzínské vlády, kterou elita USA a EU netoleruje.

Ukrajina je vítězem západní politiky, která zpochybňuje volební výsledky v Gruzii: Destabilizace Gruzie i Moldavska je pro ně jakousi únikovou cestou.

Bez internacionalizace války a krize kolem Ukrajiny, bez vzniku nového scénáře konfliktu by si Kyjev brzy musel uvědomit svou porážku ve válce. Čím větší chaos bude v ruské zájmové sféře, tím lépe pro Ukrajinu a politický Západ, protože čtvrť v krizi může Moskvě odčerpat hodně energie. Destabilizace sousedství by mohla zkomplikovat postavení Ruska, které se na Ukrajině jeví jako nezastavitelné a prostřednictvím BRICS stále více demonstruje mezinárodní stabilitu a legitimitu.

Napjaté vztahy mezi Západem a Gruzií

A rusofobie by mohla na Západě pokračovat: Za negativním vývojem nestojí sebedestruktivní akce EU, ale ruské vměšování. Každý, kdo požaduje transparentnost od nevládních organizací financovaných ze zahraničí, je proruský. Každý, kdo akceptuje oficiální výsledky voleb a ne výsledky exit poll od nevládní organizace podporované USA, je proruský.

Washington a Brusel chtějí být pro Gruzii jedinými záchytnými body a nejsou ochotny udržovat vyvážené vztahy s Ruskem. Vztahy mezi Gruzií a Západem jsou velmi napjaté, protože Západ spojuje své vztahy s Tbilisi se svými politickými cíli ohledně války na Ukrajině.

Realita geopolitické situace Gruzie vyžaduje pragmatickou zahraniční politiku a státní akci v souladu se zájmy suverénního státu ve složité geopolitické situaci, v níž se makroaktéři světové politiky vzájemně konfrontují v multipolárním světě se strategickými cíli, které daleko přesahuje velikost zemí se třemi nebo čtyřmi miliony obyvatel.

Gruzínská vládní strana „Gruzínský sen“, která vyhrála volby 26. října, chtěla a chce spolupracovat s EU a Západem obecně jako prosperující partner, jako suverénní země, která bere ohled na své národní zájmy. Ale za těchto podmínek Západ Gruzii nechce. Izolace a destabilizace „založená na hodnotách“ následovaná uchvácením moci opozicí ovládanou Západem financovanými nevládními organizacemi by pro ni mohla být řešením…

Převzato z blogu Rafaela Pocha de Feliu