Věda dokazuje existenci Boha – část III.

Vědec akademik G.I. Šipov uvádí:“ Tvrdím, že existuje nová fyzikální teorie, jež vznikla díky rozvoji představ Alberta Einsteina. Ta uvádí jakýsi stupeň reality, jehož synonymum označuje náboženství za Boha. Jedná se o jakousi skutečnost, která nese všechny příznaky božství.“ Ruský výzkumník Šipov tuto rovinu pojmenoval absolutní nic a svá tvrzení vysvětluje: “ Bez jakýchkoliv výhrad můžeme absolutní nic označit za tvůrce a stvořitele, neboť všechno se odvíjí právě od něho...Nevytváří hmotu, nýbrž plány a úmysly.“ Podobný názor zastává také známý americký teoretický fyzik A. Merton, jenž se domnívá, že absolutno-absolutní nic, je nekonečný a věčný oceán energie. Dává život naprosto všemu a právě v něm se rodí myšlenky.“ Vědci tak přiznávají mystickým pravdám platnost.

Stojíme na prahu naprosto nového chápání vesmíru: kosmos již není „mechanickým hodinovým strojem“, ale je skrz naskrz prostoupen silami vědomí. 

Nové objevy ukazují, že i zvířata mají mysl, která je schopna vědomí a někdy i vědomí sebe sama. Vykazují rozumné a inteligentní chování. Prožívají radost a utrpení. Jsou nám podobnější, než jsme si dosud mysleli. Nejsou to zkrátka pouhé objekty, nýbrž subjekty. Jako takoví zasluhují naši úctu a plyne z toho i to, že máme odpovědnost za to, aby se cítila dobře.

Jak jsem popsal v předešlém díle. 
Do popředí se derou hypotézy, že naše vědomí není pouhým produktem mozkové činnosti, ale současně jsou také jemnohmotnou strukturou, která mozek programuje a spojuje s kolektivním vesmírným vědomím.

Mozek tak představuje jakýsi biologický počítač, který funguje díky určitému „vyššímu“ programu.

Profesor medicíny R. Gerber tvrdí, že: „Vědomí představuje druh energie, který je nerozlučně spjat se strukturou fyzického těla.“ Obdobný názor zastává také Robert Monroe: „Dospěli jsme k závěru, že vědomí představuje aktivní formu energie.“ Doktor technických věd V.N. Volčenko tvrdí, že vědomí tvoří nejvyšší vývojovou formu informace, tvůrčí informace, která si dokáže uvědomit sama sebe.

Bez ohledu na určité rozdíly v pojetí vědomí došli nakonec všichni výzkumníci k jedinému názoru, který do následující podoby zformuloval profesor Polonnikov, doktor technických věd a laureát Státní ceny: „Vědomí představuje univerzální jev, jenž existuje všude: jak v těch nejmenších, tak i v největších vesmírných objektech.

Všechna tělesa ve vesmíru tudíž představují tu či onu vývojovou rovinu vědomí. Projevené vědomí je zřetelnější u bytostí ve vysokém evolučním stadiu než u těch, které se nacházejí na nižších úrovních.“

Uvedená fakta se podařilo potvrdit i experimentálně.

Už v roce 1972 ruský biolog J. Libermenn na Mezinárodním biofyzikálním kongresu v Moskvě zveřejnil svou koncepci myslící buňky. Podstata hypotéze tkví v tom, že pokud buňka myslí (to bylo ostatně díky vytvoření „minipočítače“ z jedné rostlinné buňky experimentálně prokázáno), a přitom se skládá pouze z molekul a atomů, aniž by měla centrální nervovou soustavu čili mozek, znamená to, že rozumový princip je třeba hledat nikoliv na úrovni makrostruktur organizmu, nýbrž v mnohem hlubší rovině.

Bereme-li v úvahu, že je princip stavby buňky v celé přírodě jednotný, můžeme dospět k dalekosáhlému závěru o jednotě rozumu u všech forem života.

Jako by tyto objevy sami o sobě ještě nestačily vědec John Chapin v laboratoři fakulty university ve Filadelfii se svým týmem prokázal, že zvířata umí myslet. Tuto možnost většina lidí doposud popírala.
Při pokusech ve Filadelfii vědecký tým cvičil krysy, aby stlačily určitou klávesu. Potom jim robot nalil vodu. Podobné pokusy jsou ostatně prováděny již desetiletí. Tentokrát ovšem byly navíc krysám do mozku implantovány malé elektrody, které měřily mozkové proudy a ukládaly zjištěné výsledky do počítače. Vědci postupem času zjistili, že stisknutí tlačítka je v krysím mozku doprovázeno zcela konkrétními vlnami.

V další fázi odborníci odpojili klávesu a robot zvířatům nalil vodu ihned poté, co se v krysím mozku objevily odpovídající vlny. A pak se to stalo: Po určité době si krysy všimly, že vůbec není nutné stisknout tlačítko stačí na to jenom „pomyslet“. Zvířata začala ve svém mozku produkovat odpovídající vlny a už se neobtěžovala tím, aby navíc mačkala packou klávesu. Robot jim samozřejmě za odměnu naservíroval čerstvou vodu. Z výsledku tohoto pokusu vyplývají některé mimořádně významné závěry: Je to první důkaz toho, že také zvířata umí myslet.
Mozkové vlny v tomto případě prokazatelně souvisely se stisknutím tlačítka, ale současně nesloužily k jejímu skutečnému zmáčknutí. Krysy si tento úkon pouze představovaly. Vědci přemýšleli o tom proč příroda takto zvířata vybavila.

Už dlouho se ví, že elektromagnetické vlny produkované mozkem lze změřit i na povrchu hlavy, čili je zřejmé, že se tyto vlny mohou šířit i do okolí. Filadelfský projekt prokázal, že prostřednictvím těchto vln mohou mozek opouštět konkrétní informace, jež se dokáží dále šířit do okolí. Naše mozkové potenciály tedy nejsou pouze nějakým zbytečným elektromagnetickým „odpadem“. A pokud nemyslíme jen na stlačení klávesy, nýbrž na něco rozumnějšího opustí i tato informace naši hlavu a šíří se do prostoru. Možnosti technického využití tohoto objevu jsou nedozírné. Již dnes se vědci pokoušejí vyrábět přístroje, které dokáží smysluplně komunikovat přímo s lidským mozkem a umí zpracovávat jím vyslané příkazy. Existují ochrnutí lidé, kteří dokáží řídit svůj počítač pouhou myšlenkou, jiní dokáží pouhou myšlenkou ovládat protézu své amputované končetiny. Nehybní lidé na vozíčcích umí prostřednictvím svých myšlenek (přesněji řečeno svých elektromagnetických mozkových vln) zvládnout otevření dveří nebo rozsvícení světla.

V roce 1982 se konala na univerzitě v Paříži konference na níž vystoupil tým vědců vedený fyzikem Alainem Aspectem. Tento tým provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z největších experimentů 20. století. Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony, jsou schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.
Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém této hypotézy je porušování Einsteinova postulátu, který tvrdí, že žádná informace se nemůže šířit rychleji než je rychlost světla ve vakuu. Proto se někteří vědci snaží přizpůsobit Aspectův nález. Ale jiní přišli ještě s radikálnějším vysvětlením. Tak například David Bohm z londýnské univerzity věří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita jak ji známe a poznáváme smysly neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru, který je v podstatě přelud, obrovský a okázale podrobný hologram.

V holografickém vesmíru, čas a prostor nemohou být dále nazírány jako fundamentální, protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a třídimenzionální prostor, jako obraz na TV monitoru, musí být nazírán jako projekce tohoto hlubšího řádu. V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji může být možné někdy obsáhnout superholografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti či neprožité budoucnosti. Tím se stávají prožitky lidí s NDE reálnými s vědeckou hodnotou. Právě tito lidé shodně vypovídají o neexistenci času a prostoru, hovoří o komunikaci beze slov pomocí pouhé myšlenky. 

Věda a jemnohmotný svět.

Přesný matematický popis jemnohmotného světa, potvrzený experimentálním výzkumem, podal ruský vědec G. I. Šipov. Když v roce 1967 končilo jeho studium na Moskevské univerzitě a pod vedením člena Ruské akademie věd L. V. Keldyše psal svou diplomovou práci, zaujal ho - jako budoucího vědce - jeden z nejzávažnějších problémů teoretické fyziky: sjednocená teorie polí, kterou na počátku 20. století nastínil Albert Einstein. Během posledních 35 let svého života se geniální Einstein snažil zformulovat obecnou teorii pole. Zjednodušeně lze říci, že usiloval o objevení vzorce, který by popisoval celý svět a z něhož by vyplývaly všechny ostatní vědecké pravdy - za jeho života se to však nepodařilo. Podařilo se to teprve zmíněnému ruskému vědci G. I. Šipovovi, a to až po namáhavém úsilí, které trvalo dvě desetiletí.

Problém vytvoření sjednocené teorie polí našel své řešení v teorii fyzikálního vakua, jejíž rozpracování bylo dokončeno v roce 1988. Teorie fyzikálního vakua vysvětluje strohým jazykem vzorců a přísné vědecké logiky celý svět (hmotný i jemnohmotný) spolu se všemi jeho projevy.

Odborníci z oblasti obecné teorie relativity a gravitace však k výsledku G. I. Šipova dlouho mlčeli. Teprve díky tomu, že již v roce 1977 mezinárodní komise zabývající se obecnou teorií relativity a gravitací zveřejnila první informace o perspektivách Šipovovy práce, se o vědci a jeho aktivitách dověděla i vědecká obec na Západě a začala se zajímat o výsledky jeho bádání. Dnes jsou vědecké práce současného ředitele Centra fyzikálního vakua a člena Ruské akademie přírodních věd G. I. Šipova dobře známé ve všech světových odborných kruzích. V roce 1998 byl v USA zvolen osobností roku a Americký biografický institut ho dokonce zařadil mezi 500 nejvlivnějších jedinců 20. století. 

V čem tkví zásluhy tohoto věhlasného akademika? Už ze školy víme, že struktura světa se skládá ze čtyř úrovní reality: pevných látek, tekutin, plynů a pole s elementárními částicemi (plazma). 

Teorie G. I. Šipova - myšlenka pole s elementárními částicemi - s matematickou přesností dokázala, že rovin skutečnosti je celkem sedm. Čtyři výše uvedené úrovně vytvářejí hrubý materiální svět, zatímco ony tři "nové" představují úrovně jemnohmotného světa. Pátou rovinou se stala oblast fyzikálního vakua, šestou pak rovina prvotních torzních polí a sedmou oblastí absolutní nic.

Ze všech rovin jemnohmotného světa je absolutní nic tou nejstabilnější a nejstálejší úrovní. Jedná se o hlavní sílu, jež formuje záměry vakua. Absolutní nic totiž nevytváří hmotu, nýbrž plány či pojetí, a když jsou konečně hotovy, začíná vlastní proces vzniku látky z vakua.

Na tomto místě bychom měli osvětlit fakt, že pod výrazem "plány" G. I. Šipov rozumí jakési vztahy, zákony nebo možné matrice, zkrátka záměry, podle kterých se bude vytvářet hmotný plán, tedy konkrétní hmota. 

Mnozí dávnověcí filozofové ve své době prohlašovali, že kromě hmotného světa existuje i svět idejí, a teorie fyzikálního vakua tuto domněnku potvrdila. Prvotní svět idejí současně představuje realitu mnohem stabilnější ve vztahu ke hmotě, jež vytváří svět vyšší reality, tedy prazáklad všeho. To znamená, že na počátku se objevují právě ony ideje a teprve poté hrubá hmota, na níž jsme zvyklí. 

Absolutní nic G. I. Šipov vysvětluje takto: "Z pohledu formální logiky je absolutní nic zdánlivě bezobsažné, proto jsme nuceni jej popsat specifickými humanitními pojmy, jaký představuje například výraz nadrozum. Tato úroveň s neomezenými možnostmi dokáže z dosud nepochopitelných příčin generovat prvotní plány, a já ji tak považuji za maximálně stabilní rovinu reality. Nemám ale na mysli žádný mýtický či hypotetický jev, nýbrž výlučně fyzikální skutečnost. Vše v tomto světě sice mizí a zaniká, ale tato úroveň tu vždy zůstává - je věčná, absolutně vše z ní vzniká a současně jí také naprosto všechno končí. Svět vyšší reality představuje svět plánů, zákonů, vztahů mezi prvky hmoty, jež jsou dle mých poznatků pevnější než hmota sama.

Podle mého názoru totiž existuje nová fyzikální teorie, vytvořená na základě rozpracování představ Alberta Einsteina, ve které se objevila jakási rovina reality, jejímž synonymem je v náboženských učeních Bůh. Jedná se o skutečnost, která disponuje všemi znaky Božství, a to ve stručnosti vyjadřuje vše, co tvrdím. Neříkám nic víc, protože vlastně nevím, na jakém principu toto Božství funguje, vím však, že reálně existuje. Dosud známými metodami však Boha poznat či ,prozkoumat´ nedokážeme a věda navíc ohledně Boží existence nepodává žádné důkazy - pouze na ni poukazuje, přičemž si neklade žádné ambice dosáhnout čehokoli víc, neboť základní oblast vědeckého zájmu se soustředí na hrubou hmotu.

Vakuum nese určitou strukturu i bez přítomnosti hmoty či fluktuace, a dokonce i v případě, kdy vůbec nic neexistuje. Vždy však funguje informační matrice, ve které musejí probíhat procesy vzniku a zániku látky. V současnosti máme k dispozici rovnice, jež popisují strukturu vakua a podle nichž vše, co v něm vzniká, musí odpovídat daným zákonitostem."

Vakuum v podstatě "žije" a mění se i přesto, že je v podstatě neutrální a nemá ani hmotnost, ani náboj. "U vakua rozeznáváme dvojí podstatu: na jedné straně tvoří plán spolu s matricí, na druhé straně je živé a energie jeho kmitů se rovná nekonečnu," prohlašuje G. I. Šipov. Genadij Šipov rozdělil rovinu fyzikálního vakua na dvě samostatné oblasti, a tím v podstatě zpřesnil jejich funkční určení. 

Excitací prvotního vakua vznikají primární pole torze, která představují elementární časoprostorové víry pravotočivé či levotočivé povahy, jež nenesou energii, nýbrž informace o všech možných událostech a jevech minulosti, současnosti a budoucnosti. Pole s nulovou energií, které je však schopno komunikovat s jinými poli, se ve fyzice objevuje poprvé. Takové pole můžeme označit jako informační pole, které nese torzní sdělení. Prvotní pole torze okamžitě zaplňují všechen vesmír a existují také druhotná pole torze, jež jsou vytvářena pomocí speciálních generátorů. 

Pod vlivem prvotních torzních polí a v důsledku spontánní fluktuace ve vakuu (následující rovině reality) dochází k přechodu hmoty z virtuálního do reálného stavu.

Mladý francouzký matematik Elie Cartan v roce 1913 prohlásil, že v přírodě musí existovat pole, které vzniká otáčením. Ve 20. letech zveřejnil řadu prací o této problematice sám Albert Einstein, v 70. letech 20. století pak byla zformulována teorie Einsteina-Cartana, která se stala základem teorie torzních polí (polí otáčení, svinutí). Zdroj prvotního pole torza představuje rotace soustavy elementárních částic. S otáčením se lze setkat všude: Kolem jádra rotují elektrony, jádro se otáčí kolem vlastní osy, planety okolo Slunce...
Obecně lze říci, že se vlastně otáčí všechno – i sluneční soustavy, galaxie, sám vesmír a dokonce i časoprostor je svinutý. Každý prvek rotace (malý i velký) vytváří vlastní pole torze (elementárních částic, atomů, molekul, lidí, planet a podobně), jež se v kosmickém prostoru prolínají, a vytvářejí tak informační pole vesmíru neboli pole vesmírného vědomí. Tímto odvážným tvrzením dávají vědci zapravdu mystikům, kteří odjakživa používali termín Kosmické Vědomí, Univerzální Mysl a podobně k tvrzení, že za určitých podmínek se lze s tímto informačním polem sjednotit a vyzvednout informace, které byly doposud neznámé.

Mnozí zástupci vědy dnes prokazují, že vesmír je inteligentní. Další badatelé pak poukazují na skutečnost, že ani naše fyzické tělo není pouhým „hodinovým strojkem“, ale že veškeré buňky pracují ve vzájemné interakci. Prostě spolu nějakým způsobem komunikují. Vědci se domnívají, že gravitace by skutečně mohla být nejnižším stupněm vesmírného vědomí, i když by asi většinu lidí nenapadlo, že zrovna gravitace je druhem vědomí. Přesto se celá řada vědců domnívá, že gravitace a vědomí jsou dvěma stranami jedné mince. Prostřednictvím DNA má tedy každý člověk přístup k vědomí a vědění celého lidstva. Internet nás v podstatě připravuje na globální stav vědomí lidstva.

Hawking se domnívá, že lidské vědomí se při hyperkomunikaci tlačí do nelineární oblasti, do zóny imaginárního času v níž je usazena alternativní minulost. Přitom dochází k různým formám prožitků. Do hyperkomunikace není zapojeno jenom naše bdělé vědomí, ale nevědomé formy vědomí a různé další formy skupinového vědomí – archetypální vědomí, tělesné vědomí a také fyzická rovina.
Každá z těchto úrovní vědomí má vlastní formy prožitků a vnímání a současně zažívá vícerozměrovou komunikaci zcela specifickým způsobem. Pokusy vědců prokázaly nad vší pochybnost, že hyperkomunikace zprostředkovává reálné informace i když virtuální cestou.

Člen Ruské akademie přírodních věd A.S. Markov ve svém článku Víra a náboženství píše toto: „Všezahrnující, ale také nekonečné informace spojující všechny myslitelné varianty, lze ztotožnit s vesmírným vědomím, s vyšším rozumem. Bůh představuje především informační bytí, ideu, ducha, logos, avšak také jemnohmotnou energetickou existenci, emoce, duši, lásku. Současně ale tvoří rovněž fyzické bytí, hmotu (rovněž také fyzikální energii), vesmír. Bůh je všezahrnující princip, zdroj a příčina samovývoje bytí, ale také jeho početné ztělesnění.“

Co napsat na závěr. Možná to, že věda objevuje věci o kterých mluvil již dávno Giordano Bruno.
Giordano Bruno tvrdil: „Kosmos tvoří velký živý organismus a je ovládán a pohybován jediným principem“.

Koho by zajímalo něco více o zvířatech a jejich vědomí pak zde.
http://www.svetgralu.cz/clanky/Mají_zvířata_vědomí%3F
Sloni malují. Zde. https://www.youtube.com/watch?v=He7Ge7Sogrk