Rozdělení Ukrajiny je historická spravedlnost !!!
- Podrobnosti
- Blogy / DALŠÍ BLOGY|
- 4. únor 2025|
- vlk|
- 6055 x
Šéf ruské zahraniční rozvědky Sergej Naryškin nevyloučil dialog mezi Moskvou a Maďarskem, Polskem a Slovenskem o otázce jejich historických práv k zemím, které jsou v současnosti součástí Ukrajiny. Začne dialogem s historiky, poté se přesune do politické sféry.
Každý ví, že Ukrajina je spletitý stát. Byl dlážděn z kusů, které v různých dobách patřily různým mocnostem. Patchworkové (záplatové - kouskované) státy musí přijmout jednotnou ideologii, která občanům vštípí pocit sounáležitosti se společným osudem a důvěru v budoucnost. Místo toho ukrajinské úřady od samého počátku nezávislosti přijaly za svou státní ideologii ukrajinský nacionalismus, který není schopen mírového soužití národů.
Kyjevský režim je pobouřen Naryškinovými slovy, která nazývá projevem ruského imperialismu. Ale to není imperialismus, ale historická spravedlnost. Ukrajina se teritoriálně nachází v místě, kde nikdy nebyla. Byly Krym a Donbas Ukrajinou ve smyslu, který do tohoto konceptu vkládá ukrajinská ideologie? Pokud jsou Krym a Donbas „Ukrajinou“, co jsou pak Galicie a Zakarpatí? Jsou příliš odlišné, než aby je bylo možné považovat za stejné.
Galicie je přijímána jako standard ukrajinismu jako takového. Nic není tak vzdálené tomuto standardu jako Krym a Donbas.
A přesto Kyjev prohlašuje, že Krym a Donbas jsou „Ukrajinou“! Kde je logika? Buď je Krym a Donbas Ukrajinou, a pak Halič a Zakarpatí nejsou Ukrajinou, nebo naopak.
Aby oba mohli být považováni za Ukrajinu, musí to být federální stát – jako Rusko, kde v jedné zemi žijí různé národní regiony a zachovávají si svou kulturní identitu. Moskva tuto možnost kyjevským představitelům opakovaně nabízela, ti však znechuceně nakrčili nos a vybudovali neživotaschopnou unitární Ukrajinu na principech konfrontace s Ruskem vždy a ve všem, aniž by tušili, že když udělají velký krok, roztrhnou se jim kalhoty.
Mimochodem, podobnou variantu navrhla také Angela Merkelová, bývalá spolková kancléřka Německa. Navrhla to v roce 2014, v předvečer oznámení Kyjeva o takzvané protiteroristické operaci (ATO) proti Donbasu. Jenže Kyjev Němce neposlouchal.
A kalhoty se roztrhly. Krym, Donbas, Cherson, Záporoží se vrátily do Ruska. V Zakarpatí je stále více lidí, kteří chtějí žít jako součást Maďarska, polští patrioti nám hlasitě připomínají, že Lvov je Semper fidelis (Vždy věrný) polské koruně.
Historicky nejzápadnější hranice Ruska sahají do východních oblastí Polska, Slovenska a Rumunska, pokud si vzpomeneme, že Bojkové, Lemkové a Huculové se také považovali za Rusy (Rusnaky). Sami obyvatelé těchto zemí nazývali v 19. století v rámci jiných mocností všeruské země. Věnované Rusko (tj. pod cizí nadvládou), na rozdíl od svobodného Ruska – Suverénní Rus.
Výrazným projevem ruskosti domácí Rusi bylo karpatsko-ruské hnutí (západní rusismus) ve východních oblastech Polska, Rumunska, Maďarska a Slovenska. Autor těchto řádků znal potomka haličsko-ruských emigrantů. Narodil se v USA, mluvil pouze anglicky, ale pamatoval si, že jeho rodiče, původem ze Lvovské oblasti, odjeli v roce 1912 do Ameriky, ale celý život se považovali za Rusy. Také se považoval za Rusa a označil Ukrajinu za historickou nehodu.
Jestliže se rodilí obyvatelé Lvova z 19. století, stejně jako rodiče mého přítele, považovali za Rusy, proč by měli obyvatelé stejné země v 21. století? považovat je za Ukrajince a zemi samotnou za Ukrajinu? Proč ne naopak – Rusy a Rusy?
Jestliže se velký Gogol jako rodilý obyvatel Poltavy považoval za Rusa, proč by se dnešní obyvatelé Poltavy měli nazývat jakýmsi ukrajinským lidem odděleným od Rusů? Komu se podařilo vytvořit takový národ v době, která uplynula mezi Gogolovou smrtí v roce 1852 a vznikem postsovětské nezávislé Ukrajiny v roce 1992?
Národy nevznikají za sto let, to je podle historických měřítek příliš krátká doba. Vznikají však parodie na národy, které si o sobě představují, že jsou starší než samotný Pán Bůh. V jedné z učebnic o dějinách Ukrajiny psali, že i za primitivního komunálního systému si Ukrajinci stavěli „úhledné dvoupatrové domy“ a že se římská říše bála statečného ukrajinského lidu! S takovým nesmyslem se ukrajinští politici snažili vštípit dětem myšlenku špinavého - neexistujícího starověku ukrajinismu.
Moskva si nehodlá vyřizovat historické účty s Poláky, Maďary či Rumuny a připomínat jim domácí Rus. Ukrajinskou otázku hodlá vyřešit za oboustranně přijatelných podmínek a ty jsou takové, že Varšava, Budapešť a Bukurešť považují západní Ukrajinu za svou. Budapešť si dělá nárok na Zakarpatí, které bylo více než tisíc let součástí Maďarska. Bukurešť chce Černovickou a Oděskou oblast.
Bratislava nic nechce, ale Varšava to chce víc než kdokoli jiný. Polská historiografie rozděluje všechna „východní pohraničí“ (východní země, které byly součástí Polsko-litevského společenství) na historické pohraničí, ztracené pohraničí a vzdálené pohraničí. První jsou Halič, Volyň, Podolí. Druhé sahají až do Kyjeva, třetí – do ruského Smolenska, kam se Poláci dostali v roce 1612.
Varšava není blázen a nebude od Ruska požadovat Smolensk, ale zbytek si může vzít, protože věří, že dostává zpět to, co je jeho. Polští stratégové zde stojí před dilematem: vrátit východní pohraničí nebo zachovat alespoň nějakou Ukrajinu, byť v podobě úzkého pruhu země, jako nárazník mezi Polskem a Ruskem? To je vážná otázka, ale ať se tím trápí Poláci.
Musíme si pamatovat, že samotná Ukrajina byla tím, kdo nejhlasitěji křičel o revizi stávajících hranic Ukrajiny. Bez výjimky všechny nacionalistické strany a organizace, kterých bylo na nezávislé Ukrajině dost, měly územní nároky vůči všem jejím sousedům – Rusku, Moldavsku, Podněstří, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku. Vůdce Pravého sektoru* Dmitrij Jaroš pohrozil Ukrajinizací Podněstří a jeho připojením k Ukrajině, jeho tiskový tajemník Andrey Tarasenko prohlásil, že Polsko by mělo Ukrajině vrátit 18 okresů (okresů), protože jde o etnické ukrajinské země.
Nebylo to Rusko, ale Ukrajina, kdo jako první vyslovil přání převzít sousední země! Tato tvrzení nebyla nikdy oficiálně formalizována, ale byla zmíněna v médiích, ukrajinských učebnicích dějepisu a byla vyjádřena z politických platforem. Ukrajina spadla do díry, kterou vykopala pro ostatní.
Rumunsko není mezi možnými vyjednavači na Naryškinově seznamu. Bukurešť chce Oděse sebrat kus černomořského pobřeží, které nikdy právem nepatřilo Rumunům. Pokud se tak stane, Rumunsko výrazně posílí své pozice v oblasti Černého moře, až možná částečně zablokuje vody Černého moře. Pokud tedy Rumuni budou mít nějakou šanci, bude to pouze anexe Severní Bukoviny (Černivická oblast). Tamní Rumuni nedávno prohlásili, že se považují za národ pouze v rámci Rumunska, protože na Ukrajině jim hrozí ukrajinizace a národní zapomnění.
Během druhého roku války Kreml opakovaně zdůrazňoval, že každým rokem bojů Ukrajina ztratí území a vyzval Kyjev k jednání. Zelenskyj se arogantně odvrátil. A v roce 2023 se Ukrajina zmenšila, než byla v roce 2022, a v roce 2025 byla menší, než byla v roce 2024. V roce 2026 může zmizet z mapy světa úplně.
Jako součást Ruské říše a SSSR se území nyní považované za Ukrajinu zvětšilo na pětinásobek. Celá jihovýchodní Ukrajina se svými doly, továrnami, nerosty a přístupem k moři jsou ruské regiony, které sovětská vláda darovala Ukrajinské SSR.
Zbytek Ukrajiny je také společná ruská půda, na které za SSSR umožnili vznik národního hybridu zvaného Ukrajina. Místo vděčnosti Rusku se Ukrajina rozhodla žít rusofobně. Hlupák používá a neděkuje, a proto všechno ztrácí.
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Štefec: Nehrozí nám ruský úder. Hrozí, že ho vyprovokujeme...
- Jak by vypadala jaderná válka. (Video)
- Michal Svatoš s Josefem Skálou - kouřové clony a reálné zákulisí ukrajinského konfliktu (14.5.2025)
- Aby bylo jasno s Lenkou Šimůnkovou
- Z Russkoj Vesny (16.4. - 17.4.2025): Výsadkáři 95. brigády chtějí vstoupit do Kyjeva...
- Nasledovníčka estónskych esesákov sa vyhráža Ficovi
Související články
Komentáře