Nevyhostitelní somálští manželé oslaví ve Švýcarsku dvacetileté výročí a mají co slavit

Somálští manželé žijí ve švýcarském kantonu Vaud, kde se mluví hlavně francouzsky. Místní úřady platily manželům jazykové kurzy, ale oni se přesto nebyli schopni za dvacet let francouzsky naučit. Na dočasné povolení žijí v zemi již 18 let od roku 1999, protože první dva roky, když přišli v roce 1997 do země s třemi dětmi, tak neměli povolení žádné. To dočasné povolení znamená u tohoto manželského páru ale spíše doživotní, přestože jejich žádost o trvalý pobyt na příštích pět let jim byla soudem zamítnuta, protože dle soudu.....

"Manželský pár neudělal nic proto, aby se podílel na hospodářském a společenském životě ve Švýcarsku."

Tak si říkám, že tento somálský pár třeba prostě jenom neměl ten talent, tu potřebnou vůli a entuziasmus se jazyk naučit, a nebo jen prostě nebyl za žádnou cenu ochoten a nucen se naučit za dvacet let cizí řeč a ani si najít žádnou práci. Teď jde o to, jsou li tito lidé vůbec motivováni se jazyk v nové zemi učit a pracovat, když dostávají vysoké dávky i pokud nedělají nic, kromě dětí. Aby to naopak nemotivovalo některé jiné příchozí žadatele o azyl, aby se prostě chovali stejně. Podle různých pracovních statistik mi přijde, že je to dost možné.

To, že za dvacet let neudělali nic však neznamená, že by byli vyhoštěni. To pochopitelně není kvůli dětem možné, neboli něco pro společenský život přeci jen udělali. Přivedli na svět již ve Švýcarsku další tři děti a nové občany. Děti těchto manželů mohou být švýcarské společnosti samozřejmě prospěšné, v životě úspěšné a inspirací pro ostatní, pokud budou mít více chuti do studia a do práce, nežli mají a měli jejich rodiče, kteří jim bohužel příliš dobrý příklad nedávají.

Děti nemusí být jako rodiče, ale přesto se mi ten princip udělej si děti a máš vyhráno příliš nelíbí, protože zrovna dělání dětí je ta nejsilnější "africká disciplína" a Afrika prožívá nekončící populační explozi. Jak může cizinec pobírat v cizí zemi důchod, ač tam nikdy nic neodpracoval, tak to nechápu, stejně jako to, že se svou manželkou na dávkách jen za poslední tři roky vyinkasovali 130.000 švýcarských franků, což činí téměř tři milióny korun. Ale dobře, jiný kraj, jiný mrav.

Ale má zkušenost z Holandska je přesně opačná, protože ti Turci, Somálci a Maročané, kteří tam přišli v osmdesátých letech, tak často i pracovali a sami říkali, že jejich dětem a vnukům se pracovat nechce, protože jim je na dávkách dobře dost. Stát se postará.

Co však nikdy nepochopím je to, že ve Švýcarsku například imám původem z Libye, Abů Ramadán, který v mešitě ve švýcarském Bielu kázal nenávist proti ostatním náboženstvím si přišel na sociálních dávkách již na téměř 14.000.000 korun ( 600.000 franků )! Abů Ramadán nemluví ani francouzsky ani německy, ale objevuje se na libyjské islamistické televizi, která propaguje radikální islám. Při svých poutích do Mekky si žije v luxusních hotelích na Středním východě a přitom při svých kázáních ve švýcarských mešitách prosí Aláha, aby zničil židy, křesťany, hinduisty, Rusy a šíity.

"Muslimové by se neměli podřizovat místním zákonům." "Pokud mi přijdete říci, že muslim kradl nebo znásilňoval, tak vás to nemusí zajímat a ani byste o tom neměli mluvit." "Ten, kdo se přátelí s nevěřícím, je proklet až do soudného dne."

No, tak tento "láskyplný" imám pobírá sociální dávky v nezaměstnanosti a jiné benefity již celých třináct let co je ve Švýcarsku! Je jeho prací kázat ve švýcarských mešitách nenávist proti nemuslimům, schvalovat krádeže a znásilňování? To ne. To dělá z lásky k Aláhovi a nenávisti ke všem ostatním, kdo nejsou muslimové, protože luxusně placen je za to, že nedělá nic a má tedy všechen volný čas věnovat se svým kázáním.

Šéf pobočky správy sociálního zabezpečení v Nikau, Christian Hauri říká, že nemají prostředky jak prověřovat své klienty. "Nejsme odpovědni za to, abychom ochraňovali stát." Na ověření odůvodněnosti dávek ve Švýcarsku asi skutečně nemají prostředky, protože migranti, kteří dostali ve Švýcarsku povolení k pobytu na základě argumentu, že jim v jejich zemi hrozí smrt, využívají sociální dávky i k financování dovolené ve své vlasti, odkud před tou válkou prchli! Tisíce Eritrejců se každý rok vydává na dovolenou do své země, ač ti Eritrejci, kteří azyl nezískali, být deportováni domů nemohou, protože je to pro ně v Eritrei příliš nebezpečné.

Čtyři z pěti Eritrejců žijí ve Švýcarsku pouze z dávek a vysoké jsou dost, když jedna cesta do Addis Abeby a zpět stojí asi 15.000 korun a denně jich tímto způsobem cestuje údajně až padesát.

Myslím, že sociální systém ve Švýcarsku nešlape jako ty jejich pověstné švýcarské hodinky, ale je děravý, jako ten pověstný švýcarský sýr. A ač jsou mnozí z migrantů méně vzdělaní, tak na to jak zneužívat sociální systém jsou asi chytří dost.

Je to jako by si dělali legraci. Utekli z války, ale když maj dovču tak....hurá domů. Přál bych jim, aby doma již mohli zůstat navždy, ale oni se zatím stále ještě raději vrací do toho štědrého Švýcarska.

Je to divné?

Zdroje:Pl: Už dvacet let žijí Somálci ve Švýcarsku na dávkách a bez trvalého pobytu. Teď je chtějí vyhostit, ale nejde to kvůli dětem....Klidně můžete krást! vybízel imám muslimy. A sám na dávkách pobral 14 milionů na luxusní život....Moneymag.cz: Migranti jezdí za peníze ze sociálních dávek na dovolenou do své vlasti, upozorňuje Švýcarsko.