Zápisník z cest: Brazílie aneb Země, kde lidé chodí pěšky a v rukách nosí velké předměty.…
- Podrobnosti
- Speciály CFP! / cestopisy & reportáže|
- 25. prosinec 2009|
- Miro Suja|
- 27416 x
Zvláštní je, že nejvíce turistů, co jsem v Brazílii zatím potkal, bylo z Austrálie. Když jsem se jich ptal proč 20 hodin letí do Brazílie, když doma mají stejné teplo a snad i hezčí pláže, tak mi jeden odpověděl, že tam nemají Brazilce. Mně osobně se teda více líbí Brazilky.
Rád bych se ale ještě vrátil ke komentářům nad mým prvním zápisníkem a všechny komentátory fandící panu prezidentovi bych chtěl uklidnit tím, že s největší pravděpodobností Klaus ty svoje zápisky z cest ani nečetl, natož aby je psal. Nejspíše to byla jen jakási nepovedená PR akce jeho tiskového odboru. Sám jsem z titulu své někdejší funkce musel při příležitosti návštěvy nějakého českého papaláše v Argentině vypisovat jeho jménem články do místního, ale i českého tisku o „úspěších" v jednání s argentinskými protějšky a podobné nesmysly. Samozřejmě, že o pozdějších „oslavách" a návštěvách turistických a „kulturních" center se raději taktně pomlčelo. To, že papaláši neměli ani tušení o tom, že publikují v argentinském tisku nemusím doufám zdůrazňovat. Každý „vrcholový" politik (čti papaláš) má PR tým, jenž mu píše články (tzv. článkopisce) a dokonce i vylepšuje imidž třeba v komentářích na CFP! nebo jinde, samozřejmě za peníze daňových poplatníků. Mimochodem doporučuji k přečtení několik posledních blogů jak Topolánka, tak i Paroubka. Mám pocit, že Topolánek vyměnil Dalíka za někoho mnohem inteligentnějšího nebo se Dalík vybičoval k vrcholnému výkonu, protože Topolánkovy poslední blogy, třeba ten o svobodě, byly opravdu vydařené. To v Paroubkových článcích se to v poslední době hemží samými Íčky, mafiány, knížepány, sarkasmem....atd., jako kdybych to psal já nebo někdo jiný z CFP!
Měl jsem dokonce jednu nadřízenou, která své podřízené úkolovala psaním své knihy, na což opravdu nemůže být hrdá. Na pultech jsem však její knihu ještě neviděl, takže ji nespíš podřízení asi ještě nedopsali. Tím nechci samozřejmě ani naznačovat, že by pan prezident nebyl autorem co i jen jediné řádky bezpočtu svých knih. Avšak moje zkušenost s těmito lidmi mě vede k přesvědčení, že celá „nakladatelská" činnost aktivních politiků a jejich manželek má s literaturou společného asi tolik, co Grossovy a Řebíčkovy akciové obchody se standardními a průhlednými burzovními operacemi. Jinými slovy je to jen jiná forma toho samého „korupčního" obsahu.
Ale vraťme se k Brazílii, protože ta je zajímavější než většina „knih" našich politiků a jejich manželek. Brazílie je pátou největší zemí, co se rozlohy i počtu obyvatel týče, a jen pro představu Česko by se do ní vešlo asi 108 krát.
Počasí
Tentokrát bych, ale začal netradičně počasím, poněvadž když jsem před pár dny četl zprávy o počasí v Evropě, byla mi z toho zima až zde v Brazílii. Musím vám ale říct nebo spíše napsat, že i zde bylo pěkně hnusně. V Riu v průběhu mého pobytu celý týden pršelo nebo bylo pod mrakem. Za devět dní, co jsem tam byl, bylo asi jen dvakrát slunečno. Paradoxně však je oblačné počasí v těchto končinách považováno za dobré, poněvadž toho sluníčka zde mají někdy až příliš. V takových prosluněných čtyřicítkách se toho totiž moc dělat ani nedá. Leda tak válet se na Copacabaně nebo Ipanemě, a i to pod slunečníkem. O vlhkosti vzduchu raději ani nemluvě? Když zaprší, tak i 99 procent. Jak vidíte je to tady pěkně tvrdé, ale musím to nějak vydržet, než se zase vrátím do toho našeho „zemského ráje to na pohled". No ráje, teda jak pro koho. Pro Řebíčky, Grossy, Lašáky, Bakaly či Romany... určitě. Pro důchodce, nezaměstnané, mladé rodiny s dětmi, chronicky nemocné... spíše peklo nebo raději očistec, neboť i v tom pekle je prý teplo a mnoho lidí v Česku již nemá ani na to, aby si pořádně doma zatopili. A když si zatopí, třeba přímotopem a nezaplatí nehoráznou, zlodějskou cenu za elektřinu, pošle na ně Roman paramilitantní brigádu. Na druhou stranu zbídačení Češi (dle mnoha úspěšných „podnikatelů" a „manažerů" jen lemplové a vyžírky) můžou být rádi, že mají ještě vůbec nějaký domov. Až k nim dorazí exekutor nebo Bakala, tak rozšíří řady bezdomovců. Ale zpátky do Brazílie.
Zastavil jsem se na pár dní i v největším městě Jižní Ameriky Sao Paulu, a tam byly vcelku příjemné a slunečné třicítky, ale zas tam nemají moře. I když, bude-li se Sao Paulo rozvíjet tímto tempem, počítám, že za pár let k atlantickým plážím dorazí i tato obrovská betonová metropole.
Češi v Brazílii
Brazílie má s Českem společného paradoxně více, než kterákoli evropská země. Kromě toho, že sem přesunul svoje obuvnické impérium Tomáš Baťa, byl jedním z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších prezidentů Brazílie vnuk českého imigranta Jana Nepomuka Kubíčka a syn Júlie Kubíčkové. Juscelino Kubitchek de Oliveira se proslavil hlavně tím, že nechal vybudovat nové hlavní město Brasílii. V Brazílii si ho ale ctí více po smrti než za života, o čemž svědčí i to, že na velkých televizních monitorech autobusového nádraží v Sao Paulu, sloužících k zobrazování různých zpráv pro cestující, o něm stále dokola běží krátký šot s podtitulkem „Nejvýznamnější prezidenti Brazílie". Možná byl svého času vzorem i pro dnešního neméně oblíbeného prezidenta Lulu da Silvu, protože i Kubitchek pocházel z velmi bídných poměrů a i on se snažil Brazílii ekonomicky, ale i kulturně povznést. Známé bylo Kubitchekovo heslo „Padesát let za pět let". Dnes je po Kubitchekovi, kromě mnoha ulic, pojmenováno letiště, jeden most a luxusní hotel v centru Brasílie. Ve Wikipedii jsem si pak přečetl, že v důsledku mnoha korupčních skandálů, ze kterých ho obviňovala opozice, skončil v exilu a po návratu stejně jako mnoho dalších významných, avšak nepohodlných politiků (například Dubček), skončila i jeho pouť životem předčasně, automobilovou „nehodou". Mimochodem v Brazílii stále žije početná česká komunita, i když mnoho Brazilců ještě ani nezaregistrovalo, že v Evropě vznikla nějaká Česká republika. Stále jsme pro ně spíše Československo. To třeba figuruje i v rezervačních počítačových systémech mnoha hotelů. A nic na tom nezměnila ani nedávná návštěva V. Klause, který se tam s Lívií projel na loďce a setkal s pár krajany. To, že stovky, neřkuli tisíce krajanů nejen v Brazílii, kvůli špatné české legislativě nemůže získat české občanství zjevně jeho, ale ani naše zákonodárce netrápí.
Populace
Přes české krajany se nenápadně dostáváme k populaci, která je v Brazílii opravdu zajímavá. Paradoxně je zde málo původních indiánů, které Portugalci hned z kraje své okupace, tehdy nazývané „dobývání nového světa", vyvraždili. Teda až na pár kmenů, ukrytých hluboko v Amazonii. Ve Wikipedii je samozřejmě napsáno, že nejvíce původních obyvatel podlehlo novým evropským nemocem, ale vzhledem k tomu, že historii píšou vítězové, těžko mohli napsat, že byli brutálně a systematicky vyvražďováni, poněvadž nebyli na plantážích použitelní. Poté Portugalci na plantážní práce ze svých afrických kolonií dovezli miliony černochů, kteří se zde se svými bílými otrokáři „lehce" smísili a vznikl tak zajímavý duhový národ. Cca 50 % celé brazilské populace dnes tvoří tito tzv. míšenci, nebo jak je nazývá Čunek s Bernim (čti Berlusconim) „opálení". Kromě toho do Brazílie hlavně v první polovině minulého století proudily mnohé imigrační vlny nejen z Evropy, ale třeba i z Japonska. Mezi světovými válkami do Brazílie odešly statisíce Japonců a dnes jich zde žije nejvíce mimo Japonsko, cca 1 milión. To mi řekl jeden brazilský Japonec, či japonský Brazilec. Žije zde i mnoho muslimů, Židů, Indů a samozřejmě Číňanů, kteří jsou ostatně všude.
Jazyk
Mluví se zde portugalsky, což Brazílii přirozeně „ochraňuje" před nežádoucí ekonomickou imigrací z okolních chudých španělsky mluvících zemí (Bolívie, Paraguay, Peru, Venezuela, Ekvádor...), kterou v posledních letech trpí třeba Argentina, Chile nebo Španělsko. Portugalština je pro indiány z okolních zemí nepřekonatelnou překážkou, poněvadž je, co se hlavně výslovnosti týče, velice obtížná. Avšak brazilská portugalština je prý úplně jiná než ta portugalská a to až tak, že portugalské portugalštině Brazilci dokonce málo rozumí. Prý původní portugalština se v Brazílii tak nějak smísila s těmi africkými nářečími. Alespoň tak mi to anglicky sdělila jedna krajanka, poněvadž mladší krajané již česky nemluví. Navíc i v samotné Brazílii má každé větší město svůj zvláštní akcent. Zajímalo by mě, jak by asi zněla čeština třeba na takovém Zanzibaru, kdybychom ho před pětisty lety kolonizovali. Jinak s angličtinou a španělštinou se zde i bez portugalštiny nějak protlučete.
Ekonomika
Brazílie není v současnosti zrovna pro Čechy nejlevnější zemí. Třeba použití toalety na autobusovém nádraží v Sao Paulu stojí cca 13 Kč. Chvíli jsem váhal i já, ale věřte, že nakonec zaplatíte. Autobusová jízdenka na stejnou vzdálenost jako v Česku je zde asi dvakrát tak drahá, teda v porovnání se StudentAgency a to porovnávám tu nejnižší brazilskou třídu s jedinou českou. V rozvojových zemích Latinské Ameriky mají totiž tři třídy dálkových autobusů. Obyčejná, tou jezdíme i my v rozvinutém Česku, pak pololůžko a lůžko. Ty k nám ale ještě nedorazily a nejspíš asi ani nikdy nedorazí. Asi tak stejně jako u nás stojí jízdenka na MHD, ovšem ta není přestupná, takže musíte platit při každém nástupu do MHD. Na druhou stranu musím uznat, že autobusy MHD máme kvalitnější my. I fástfúdy, restaurace, oblečení, obuv nebo elektronika jsou zde dražší, i když ne zas tak dramaticky. Jezdit na nákupy do Brazílie by se ale Čechům asi moc nevyplácelo. Co je zde opravdu levné jsou čerstvě vymačkané ovocné šťávy neboli džusy. Trojdecku pomerančového, nebo ananasového, nebo jakého vás jen napadne si zde můžete dát za cca 30 Kč, zatímco benzín vyjde asi tak nastejno jako v Česku. Mají tady ale levnější etanol, na který mnoho aut jezdí, což si pochvaloval i Obama při setkání s Lulou. Obecně lze konstatovat, že Brazílii se pod Lulovým vedením ekonomicky výjimečně dobře daří, tudíž její měna Real v posledních letech výrazně posilovala a jejich zboží a služby pro nás lehce prodražila. Stabilní ekonomická a politická situace, jakož i obrovský trh sem navíc lákají investice z celého světa. Neznamená to však, že by se obyčejným Brazilcům žilo nějak extra lépe. Střední třída je na tom stejně nebo i hůře než v minulosti, ale Lula se hlavně snaží zlepšit životní situaci těch nejchudších, kterých je v Brazílii stále více než dost. Jinak rozdíly v životní úrovni mezi bohatými a chudými, ale i severem a jihem jsou obrovské s tím, že jih je mnohem bohatší a rozvinutější. Proto na jih hlavně do Ria a Sao Paula proudí za prací statisíce negramotných a zbídačených Brazilců ze severu. Sao Paulo má s předměstími podle některých údajů již cca 20 milionů obyvatel a v Riu už pomalu nenajdete kopec, kam by se vešla další favela.
Mimochodem co se bezpečnosti týče, velmi se to v Brazílii zlepšilo. Ještě před šesti sedmi lety jsem se bál v podvečer procházet po Copacabaně s hodinkama na ruce a dnes jsem se v podvečer producíroval s kamerou po místních favelách. Je to samozřejmě i tím, že na každém rohu stojí policajt. Ve favelách pro jistotu s neprůstřelnou vestou a samopalem. A nebo jsem měl jenom štěstí.
Závěr
Na závěr bych měl pro dobrodružnější české, ale i slovenské investory zajímavý tip. Lula se chystá do Ria kvůli OH 2016 investovat pořádný balík Realů a bůh ví, že to Rio opravdu potřebuje, takže kdyby někdo chtěl lehce zainvestovat do apartmánu na Copacabaně, Ipanemě nebo v Botafogu, určitě by se mu ta investice nyní vyplatila více, než nákup virtuálních „apartmánů" v dubajské poušti. Jinak šťastné a veselé Vánoce se portugalsky řekne „Feliz Natal".
Související články ZDE: http://www.miroslavsuja.estranky.cz/clanky/mezinarodni-politika/brazilska-aspirace-na-stale-clenstvi-v-rade-bezpecnosti-osn
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Zapomněli vypnout mikrofon.
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (X.)
- Nositeľ Nobelovej ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz: Východná Európa je dva krát chudobnejšia po vstupe do EÚ
- Putin nabídl Západu „high-tech souboj“
- Z Russkoj Vesny (20.12.2024): Odvetný úder na nepřátelské objekty na Ukrajině
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (IX.)
Související články